Čtenářský deník - Karel Čapek: Povětroň

O autorovi

Viz předchozí zápis do čtenářského deníku Hordubal.

Kompozice

Stočtyřiceti stránková novela je druhou částí tzv. Noetické trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. Pojem noetická naznačuje, že se jedná o dílo s určitým filosofickým přesahem (noetika je disciplínou filosofie zabývající se poznáváním).

Vydání

Československý spisovatel, 1958, Praha.

Děj

Odvíjí se vlastně pozpátku. V úvodu jsme seznámeni s následující situací: v nemocnici je v komatózním stavu silně popálený muž, který byl zachráněn z havarovaného malého letadla, jehož pilot během nehody za špatného počasí uhořel.

Nad postelí umírajícího hlavního hrdiny Případu X vede dialog několik postav, z nichž každá z určitého svého úhlu pohledu navrhuje, co za příčinu se mohlo za tragickou nehodou skrývat. Vrtá jim hlavou otázka, proč ten člověk tolik spěchal a letěl v nebezpečném orkánu. Vzniká tak několik fantazií, které se v něčem mohou doplňovat, v jiném se rozcházejí a popírají. Celkový obrázek pak hovoří o muži celkově nervózní letory, který se narodil v bohaté rodině, neměl matku, jen přísného otce, mnoho toho prožil, vystřídal mnoho různých povolání, pobýval v exotických krajích (Panama, Kuba...) a spěchal domů z lásky. Ať už k dívce, kterou zanechal ve svém rodišti, protože před lety nebyl připraven věnovat jí stejně hluboký cit jako ona jemu, nebo naopak kvůli Kubánce, jejíž otec po něm požadoval mnoho peněz, aby ji s ním oženil. Co je opravdovou skutečností se nedozvíme.

Postavy

Chirurg - operatér, který se muži věnoval, postava přítomná nejčastěji; ostatní právě s ním o Případu X hovoří a předkládají mu své verze jeho života.
Jasnovidec - hospitalizovaný pacient, který tvrdí, že může vnímat sny komatózního pacienta a na jejich základě skládá svůj obrázek.
Řádová sestra - sedává u lůžka nemocného, modlí se za něj a v noci se jí opakovaně zdají sny, v nichž jí Případ X vykládá svůj život vlastně ve formě zpovědi.
Novinář - přítel chirurga, který se k Případu X nachomýtne náhodou, nedá mu to ale, z profese se cítí puzen sepsat životopis případu X.
Internista - realistický starší lékař, představuje určité pevné zakotvení, je protipólem výše zmíněných postav, neboť vychází z fakt a nevyvozuje další závěry, které z nich nutně nevyplývají.

Místo

Jako hlavní nemocnice, dále v ději různá prostředí - od továren přes plantáže až po domy bohatých obchodníků.

Čas

Není zcela upřesněno, odhaduji 20. léta 20. století.

Můj názor

Přiznám se, že ve svém začátku se mi novela Povětroň nečetla tak splavně a nepůsobila na mě tak sympaticky jako první část trilogie. Nicméně později jsem se cítila do příběhu vtažena a nakonec mám dojem, že jde o záležitost z hlediska formy náročnější, avšak propracovanější, hlouběji promyšlenou. Stejně jako v Hordubalovi zde existuje mnohost hledisek a čtenář si intenzivně uvědomuje to, jak subjektivní jsou naše dojmy a jak ošidné by bylo přisuzovat jim obecnou platnost. Volně se mi asociuje Sokratovo vím, že nic nevím.

Nadále přetrvává má zvědavost na celkové vyznění trilogie. Zatím se jeví v určitém smyslu jako paleta obsahující zcela odlišné barvy: Hordubal je tradičně smýšlející sedlák, vlastně až rigidní ve svém vnímání světa, neschopný změny, Povětroň jako v jistém smyslu jeho antiteze - se základní charakteristikou přelétavosti, těkání z místa na místo, nezakotvenosti. Tak tedy, co příště v Obyčejném životě?

Také vás zajímá:
Čtenářský deník - K. Čapek: Továrna na absolutno