O štěstí a radosti aneb Narozeninový dárek :)

Můj manžel má zítra narozeniny. Tenhle článek by pro něj rád byl takovým malým dárkem. :-)

Milé zlato, začnu ho, hrdě na Tebe odkazujíc, citací Tvé roky opakované rovnice: „Zdraví + peníze = štěstí“ (podotýkám, že rovnice platí, funguje-li - alespoň zdraví - i u nám blízkých lidí).

Myslím, že v ní máš v základu pravdu. Nebyla bych to ale já, abych nepřidala pár dalších myšlenek nebo možná i drobnou polemiku.

Ostatně jsi mě k ní inspiroval Ty sám, když jsi na mou větu: „Chtěla bych být šťastná.“ odpověděl: „Tak prostě buď.“ Vrtalo mi to hlavou. A jo, nakonec je v tom velká pravda. Štěstěnu jako takovou asi k výhře Eurojackpotu neukecám. Ale za to, jak se cítím, jsem skutečně odpovědná jen já sama. Zvlášť pokud budu mít tu kliku a z Tvé rovnice mi zůstane zdraví a budu mít uspokojené základní potřeby (což díkybohu většina lidí u nás má).

Pokud jsem zdravá, mohu spoustu věcí dělat. A taky nedělat. Můžu se rozhodovat. A můžu vidět svůj život jako s těmito rozhodnutími spojený. Nemusím prožívat tolik bezmoci a také přestane být místo pro sebelítost.

Protože se můžu na některé věci zaměřit. A jinými se prostě nezatěžovat, protože se nedají změnit. V duchu modlitby Fridricha Öttingera: „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.“ si můžu si uvědomovat, kde mám své hranice. Co mohu, nemohu, co je můj byznys a co zase ne.

Můžu hledat radost, můžu se snažit si jí všímat, protože Ti garantuju, že jí určitě mám fůry, jen si ji někdy ne úplně dobře uvědomuju. A že kvalitu svého života můžu zvýšit už jen tím, že přestanu některý věci brát jako samozřejmý.

Můžu, chceš-li (a to by mě potěšilo) hledat radost s Tebou. Můžem v tom klidně závodit, jestli chceš, nebo jen porovnávat svoje nápady a sdílet zážitky.

Představuju si, že by to bylo krásné. A proto navrhuju: pojďme si zavést Zápisník radosti. Udělejme si tabulku a vpisujme do ní, co nás potěšilo. A v duchu kognitivně behaviorální terapie, dělejme to denně a najděme pro začátek vždycky ty věci aspoň tři. Tady jsem nám na to vytvořila tabulku (pouze ilustrativní kousek):

Jasně, můžeš jí pohrdnout. Někdy dárek není úplně vhodný. Ale nech si to aspoň projít hlavou ;-)

Já věřím, že jsi měl pravdu. Můžeme se cítit šťastní, když se pro to rozhodneme.

Velice Ti, Lásko, přeju štěstí. Ještě víc pak radost. Tenhle úžasný prožitek vnitřní spokojenosti Ti přeju ze všeho nejvíc (a nejlépe navždy)!

PS: Jestli se vám dnešní článek líbí, zvu vás na palubu lodičky radostného proplouvání životem :-) Pokud už máte kapánek větší děti /my s ročákem to asi ještě nezvládnem ;D/, přizvěte je k tomu taky. Když budete s nimi odmalička doma sdílet pozitivní pocity, budujete dobré základy pro to dovedně projít i náročnějšími obdobími.

Také vás zajímá:
Proč se Češi neusmívají?
Nadané dítě: Jaké by mělo být, aby v životě uspělo?