Filmy a hudba na mobilu: Úžasný kulturní zážitek

Velké množství nezabíjí kvalitu, ale zájem. Je-li něco k dispozici zdarma a v obrovském množství, ztrácí se vzácnost.

Jako dítě jsem snil o tom, že budu mít možnost pustit si jakoukoli hudbu nebo filmy. Vyrůstal jsem v době, kdy lidé byli ochotni zaplatit deset měsíčních platů za videorekordér. V době, kdy stál rohlík 40 haléřů a prázdná audiokazeta 90 korun. Na ni pak bylo možné, měl-li člověk správné kontakty, nahrát hudbu, která se opravdu poslouchala. V době, kdy se o kultuře mluvilo, kdy byla přirozenou součástí životů.

Kolo dějin se otočilo.

Každý může mít v kapse všechnu hudbu a filmy světa.

Ale nikoho to nezajímá.

Z široce respektovaného umění se stala pouhá kulisa. Šum. Vytržení z nudy.

Jistě, všichni stahují. Aby se pak dívali na malinkatém displeji telefonu nebo o trochu větším monitoru počítače. Aby poslouchali hudbu v prachmizerné kvalitě přes pidirepráčky, v lepším případě pak přes sluchátka.

Krom sebe s manželkou neznám nikoho, kdo by byl ochoten propojit počítač s televizí. Přitom je rozhraní HDMI už pěknou řádku let standardem i u levných přístrojů a káblík stojí pár korun.

Krom sebe s manželkou neznám nikoho, kdo by byl ochoten propojit notebook, telefon nebo tablet s aparaturou opatřenou poctivými dřevěnými repráky.

Kultura se konzumuje v hromadné dopravě, v posteli, pod lavicí ve škole, během nudných porad a předlouhých pracovních směn.

Málokdo shlédne film nebo si poslechne hudební album v celku.

Interpreti, zvukoví mistři a producenti se marně snaží vyprecizovat zvuk nahrávky. Z mobilu zní všechno (s prominutím) jako z prdele.

Filmaři investují spoustu peněz do dopracování nejmenších detailů jen kvůli minimu diváků, kteří navštíví kino. Aspoň, že na nich dobře vydělají.

Masám pořád vládne televize a rádio.

Většinový divák či posluchač rezignoval na to, že by ho mohla kultura něčím obohatit.

Užívám si obrovský bezplatný výběr. Užívám si skvělé filmy na velké televizi. Užívám si úžasnou hudbu z více než 20 let starých dřevěných repráků.

Jen mě mrzí, že si o svých zážitcích s nikým (krom manželky) nepopovídám.

Také Vás zajímá:
Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky
Tomáš Klus: Něco jako Nohavica