Všichni jste líní a neschopní idioti!

Tak lze v kostce shrnout hlavní sdělení těch, kteří v rámci kapitalismu uspěli.

Čtete-li rozhovor se zástupcem tohoto miniaturního vzorku lidí, obvykle se dozvíte, že k penězům, seberealizaci a štěstí vede cesta přes poctivou práci. V doprovodném textu pak je zpovídaný charakterizován jako inteligentní, cílevědomý, charismatický.

Zbytek populace neuspěl, jde totiž (logicky) o jedince tupé, líné, neschopné. Prohráli ve volné soutěži, kterou kapitalismus údajně je. Příležitosti nevyužili.

Kdo je zdravý, ten si může jen a pouze sám za to, jak se má. Každý má svobodnou možnost volby. Neomezuje nás totalitní režim. Kdo chce, může prý cokoli.

Jistě, lze namítnout, že jsou lidé, kteří si zvolili jinou cestu než život s dobrým hmotným zajištěním. Mohou být spokojení. Ale stejně jako u dojičů kapitalismu jde o zanedbatelné procento populace.

Svoboda? To určitě...

Zástupy obyčejných zaměstnanců se svobodně rozhodly k nudné a špatně placené práci.

Nikdo je k ní nenutí.

Ale bohužel nejsou tak skvělí jako prominentní boháči. Pokud si chtějí zajistit alespoň základní životní potřeby, založit rodinu, postarat se o děti, nic jiného než hoblovat jim nezbývá. Do arbeitu musí, jinak by nocovali na ulici.

Před revolucí by neskončili v bezdomoví, ale v chládku. Ovšem bydlení bylo za hubičku a mnoho zaměstnanců práci jen předstíralo. Odpočatí pak vyráželi o víkendech budovat své chaty.

Někdo má, někdo nemá

Dnešní doba je extrémně náročná na zvládací kapacitu.

Kupříkladu já toho moc nezvládám. Vstávám v šest, cesta do práce, šichta, cesta z práce, počochrám něco doma, dám sprchu a najednou je sedm večer. Třináct hodin každý všední den. To je můj strop.

Ti, kdo mají kapacitu větší, si ještě přidávají a vše zvládají.

Bohužel je mnoho lidí s nižší kapacitou. Aby plus minus důstojně přežili, musí se nechat systémem likvidovat. Trpí jejich zdraví, umírají jim vztahy.

Pohádka o jasnovidném dítěti

Aby ve svobodné soutěži v rámci kapitalismu dítě uspělo, musí být jasnovidné a extrémně zodpovědné.

Před koncem základní a střední školy musí (zřejmě za pomoci Boha nebo vesmírné síly) správně odhadnout, kde půjdou za spoustu let rejžovat prachy.

Celou dobu se musí vzorně učit, absolvovat stáže, jet na zkušenou do zahraničí. Vše samozřejmě předpokládá, že tajemná síla zajistila rodiče, kteří vše ufinancují.

Takové dítě pak zkrátka musí uspět. Nebo ne?

Vysoká hodinová mzda = Klíč

Jsou v podstatě dvě cesty, jak z toho ven.

První spočívá v tom, že člověk vlivem šťastných náhod může dělat, co ho baví, a zároveň tím vydělávat rozumné peníze. Ovšem chcete-li spoléhat na kliku, lze doufat také ve výhru ve Sportce nebo souhru okolností, která stojí za zbohatnutím v úvodu článku zmiňované smetánky.

Druhá cesta pak vede přes vysokou hodinovou mzdu a povolání, která jsou dobře placená již staletí. Třeba notář, právník nebo lékařský specialista. K takové kariéře je potřeba děti cílevědomě vést. Vždyť třeba notář si přijde za pár hodin práce na víc peněz, než běžný smrtelník vydělá za celý měsíc.

Kam dál?
Náš postoj k flákačům ukazuje, jak nesnášíme práci
Cikáni a jejich zanedbané děti - Determinismus vs. svobodná vůle