Jsem zblblý únavou, proto volím jinak než Pražská kavárna

Stín

Často se ploužím jako stín. Hlavně, když mě nikdo nevidí. Semtam si něco potichu brumlám.

Někdo by řekl, že jsem v depresi.

Nic složitýho

Co se týká zpravodajství, většinou jsem schopný zpracovávat jenom jednoduchá sdělení, která cílí na nízké emoce. Volil jsem Babiše a Zemana.

Časy nezávislých filmů jsou pryč. Sleduju komedie. Občas nějakou právě módní temňárnu.

Někdo by řekl, že jsem zblbnul.

Záblesky pekla

Ačkoli tvrdý alkohol (téměř) vůbec nepiju, občas mám chuť kopnout do sebe láhev.

Semtam cítím vábení poslat všechny krom nejbližších do hajzlu. Nebo utéct. Pryč.

Někdo by řekl, že jsem před zhroucením.

Aspoň kousek slušnosti

Naštěstí mi zůstala základní slušnost.

V práci pozdravím, poprosím, poděkuju. Snažím se z posledních sil vypadat nezničeně. Vím, že moje výkony můžou být lepší.

Občas se k někomu zachovám hnusně. Ale jen k těm, kdo sami nejsou svatoušci.

K nejbližším lidem se chovám hezky. Na malého jsem jednou vystartoval. Nevidím to jako důvod k sebemrskačství. Je dobré vědět, že se to může stát.

Jsem silný

Zvládnu hodně. Ale nejsem nesmrtelný.

Jedu na úsporný režim. Rodina mě nabíjí energií.

Nevýchova

Jsem rád, že kolem malého obstarám, co je potřeba. A to většinu nezbytností zajišťuje manželka.

S malým si zablbneme. Důsledně vyžaduju plnění pokynů ohledně bezpečnosti. Ale jinak? Vždycky se nějak dohodneme...

Omezená kapacita

Každý má omezenou zvládací kapacitu.

Někdo potřebuje spát deset hodin, jinému stačí pět.

Jeden člověk se hroutí kvůli rozvodu, druhý absolvuje tři a s úsměvem na rtech jde do čtvrté svatby.

Další příklady jsou na Vás :)

Na každého jde naložit jen nějak těžké závaží.

Vím, co se děje. Vím, co s tím

Už delší dobu nefunguju optimálně.

Důvod je jasný. Skoro dva a půl roku jsem se pořádně nevyspal. Jeden den za x měsíců to nespasí. Vždycky jsem to nějak dával, přes víkendy se dospával.

Malý je zlatý. Spí 11 - 12 hodin + 1 - 3 hodiny po obědě. Pokud není nachlazený, což teď často je. Ale i tak toho nachrní hodně. Míjíme se v časech. Od dítěte můžete čekat, že zalehne kolem Večerníčku. Ovšem do desáté dopolední je pak hodně daleko. Tudíž vstává o 3 - 4 hodiny dřív než já.

Což jest problém.

Nebýt s ním? Stane se, že zdrhnu spát jinam (do jiné místnosti, jinam mohlo vyznít divně). Ale nechci z toho dělat pravidlo. Brzo bude ve svém pokoji. Ovšem nepošlu ho do prdele, když se v nedělních 6:30 přiřítí do ložnice.

Chodit na kutě ve 20:00 jsem zkoušel dva dny, zamhouřil jsem oka kolem 1:00, opakovat nemíním.

Dlouhodobá spánková deprivace, to se mi děje.

Jedu přes svou kapacitu. Nejsem ničím výjimečný. Miliony lidí v České republice jedou přes svou kapacitu. Někteří bohužel nevyberou zatáčku a zamíří do průseru.

Mám štěstí. Dobral jsem se příčiny. Kdo se příčiny svého stavu nedobere, ten to má těžké. A jeho okolí ještě težší. Často je právě ono neprávem obviňováno ze způsobení mizérie.

Blížíme se k happy endu.

O prázdninách máme přislíbené na týden hlídání. Jako hlava rodiny jsem rozhodl, že ho prospíme.

Pak bude líp. Pracovat budu jako stachanovec, vychovávat jako Komenský, milovat ve šlépějích Casanovy a v komunálních volbách dám dozajista hlas pravdoláskařům :)