Čtenářský deník - J. Werich: Všechno je jinak

Několik slov o autorovi

Jan Werich se narodil roku 1905 a zemřel roku 1980. Spolu s Jiřím Voskovcem založili Osvobozené divadlo. S Voskovcem také napsali řadu revuí (např. Kat a blázen, West pocket revue, Caesar, Osel a stín, Rub a líc atd.). Z okupace emigroval do USA, ale když to bylo možné, vrátil se do Čech, kde dožil zbytek svého života. Byl velice výraznou národní hereckou, vypravěčskou a komickou osobností. Bohužel byl kvůli své tendenci říkat pravdu a své názory také nepohodlný pro komunistický režim tady.

Vydání

Nakladatelství Olympia Praha roku 1991

Děj

Knížka nemá vyloženě děj. Je to autobiografické vyprávění o Werichově dětství i pozdějším životě, ale i o jeho názorech a pohledech na různé věci. Je tvořena na sobě nezávislými příběhy, které obsahují jeho prožitky, názory a samozřejmě i jeho osobitý humor.

Každá kapitola je zaměřena na nějaké téma – např. „O hudbě“, „O cestování“, „O kavárnách“, „O vánocích“ a tak podobně. Nejvíce však v téhle knížce autor hovoří o Praze. Je dějištěm většiny příhod, které kniha popisuje, a je také znát, že Prahu Jan Werich opravdu miluje…stejně jako spoustu dalších věcí, o kterých se na stránkách této knihy zmiňuje. Tohle Werichovo dílo je také prošpikováno obrovskou spoustou myšlenek.

Postavy

Sám Jan Werich, jeho přátelé, příbuzní, známí a prostě lidé nějak s ním spjatí.

Místo

Povětšinou Praha, ale při čtení také na chvíli zalétneme třeba do Paříže nebo do Španělska.

Doba

1905 až 1980

Citáty z knížky Všechno je jinak

„Člověk nepotřebuje ke štěstí dokonalý komfort, potřebuje hlavně duševní pohodu.“ (9)
„Strach je velkým činitelem v dějinách, mnohem větším než jakékoli politické uvědomění.“ (25)
„Jistěže jsou na světě lidé a byli a snad i budou, o kterých se dá říct bez ironie a bez žertování „Veliký Člověk“. Ale ve století ukecanosti i dobře míněná označení nabývají pouťové akustiky a neonové záře.“ (95)
„Není výsadou ani stáří, ani mládí být chytrý či hloupý. Ti, co byli hloupí mladí, jsou obyčejně na stará kolena daleko hloupější. Ti, co byli v mládí chytří, na stará kolena bývají chytřejší o zkušenosti, o které zbohatli.“ (97)
„Zvykl jsem si rozdělovat lidi nikoli podle kůže nebo vyznání, ale podle toho, jestli jsou chytří či hloupí, dobří nebo špatní. Ovšem mezi tím je moc všelijakých křížení, poněvadž mohou být chytří, ale zlí, a také mohou být chytří, ale hodní, mohou být hloupí a zlí, ale i hloupí a dobří. Nejhorší jsou blbý a zlý! Trvalo mi leta, než jsem na to přišel.“ (98)
„Když chce být člověk odpovědně živ, když chce mít jistotu o sobě samém, musí se snažit být objektivní. A být a zůstat objektivní je to nejtěžší, čeho může člověk dosáhnout. Objektivita není šťouralství, vyžaduje to něco jako nadhled. A dávku poctivosti, počestnosti. A smířlivosti. Klidu.
Je třeba, aby byl člověk počestný především sám k sobě. A aby měl sebe rád. Kdo nemá sám sebe rád a není k sobě počestný, nemůže mít rád někoho druhého a nemůže být počestný k nikomu jinému. Být počestný a objektivní to je práce na celý den a na každý den.“ (99)
„Skrz žádný les nevede jen jediná pěšina.“ (100)
„A chytří a silní přejí ostatním volnost života.“ (108)
„Lidé s fantazií nejsou nebezpeční. Nebezpeční jsou jenom ti, kterým fantazie chybí, takoví, co jdou jako kůň s klapkami na očích, kteří si neumějí představit, že může být ještě něco jiného, než oni myslí, že by mělo být.“ (121)
„Pojedl jsem ze stromu poznání a byl vyhnán z ráje nevědomosti.“ (153)

Video: Werich a Horníček na Youtube