Pojednání o 17. listopadu 1989 aneb 20 let nazpět

Psáno 17. listopadu 2009. Chtěl bych tímto článkem reagovat na všeobecnou mediální kampaň, která zaznívá na téma 17. listopad 1989. V roce 1989 mně bylo pár měsíců po desátém roku života. Přiblížím Vám své pocity, ale taky pocity lidí, kteří se tenkrát pohybovali v mé přítomnosti a následných pár podle mého názoru „dobrých let“, v jejichž duchu to tady všechno mělo zůstat.

Školní docházka

Docházel jsem na první stupeň základní školy na malé vesnici a učila mě pohodová „soudružka“ učitelka, která si s bývalým režimem pravděpodobně moc nezavdala. Ještě než bylo jasné, kam to všechno bude směřovat, nám řekla, že jí můžeme klidně říkat paní učitelko. Vzpomínám si, jak nám to oslovení tenkrát moc přes rty nešlo a sem tam někdo použil léty prověřené soudružko. Po cestě ze školy jsem zastavil za svou babičkou a ta mi řekla, že je to normální. Když ona prý chodila do školy, tak učitelky mohly učit jen za předpokladu, že nebyly vdané a říkalo se jim slečno učitelko.

Akordy své doby

Co si hodně vybavuju, že po přestupu do páté třídy v roce 1990 se ke mě dostali konečně pořádné hudební kapely. Svůj walkman jsem vyměnil za první stereo (koupené u vietnamských stánkařů) a začal pomalu ale jistě propadat pubertě.

Hudební scéna roku 1989 - 1995

Myslím, že pro naši hudební scénu to tenkrát byl fakt boom, který už pravděpodobně za mého života nezažiju. Tolerovalo se všechno. Upocený pop vystřídal z podzemí klíčící underground, kohorta písničkářů, kterou záhy vystřídali máničky, následně atakovány punkovými a skinheadskými skupinami. Všechno to tvořilo velmi příjemnou směsici žánrů a různých druhů umění. Po pár letech, bohužel pro rockera, připlula na vlnách radiové produkce taneční hudba. Myslím, že některé hudební uskupení, o kterých se tenkrát začalo mluvit, z toho dodnes těží. Schválně Vám udělám exkurzi o cca 20 let nazpět, do historie našich nejznámějších kapel. Myslíte, že je poznáte?

Kabát (Kabát) 1991



Lou Fanánek (Tři sestry) 1991 - Bzenec



Daniel Landa (Orlík) 1991 – Bzenec



Ekonomicko-politický model

Ekonomiku a zákonodárství té doby hodnotit nedovedu. Na to rozum malého kluka tehdy fakt nestačil. Co vím, tak hodně lidí přišlo o práci. Pak byli naštvaní a zaznělo něco o utahování opasků. Z vyprávění staršího kamaráda a s odstupem času, mně došlo, že nikdo asi ani nevěděl, jak se tenkrát vlastně chovat. Všeobecně panovalo takové nějaké bezvládí a všechno se dělalo, jak si lidé mysleli, že je to správné. Nepopírám to, že tady jistě byla nemalá skupina lidí, která využila všeobecné ekonomické nevědomosti ke svému prospěchu. Navzdory tomu zde byla asi skutečná svoboda. Pamatuji si uskupení či zárodek politické strany, která si říkala OF (Občanské fórum) a myslím, že se kolem něho pohyboval i později zvolený prezident Václav Havel.

Bílá technika

Počítače a mobilní komunikace byly tenkrát utopie. Elektronika měla ovšem zelenou. Náhle jí bylo dostatek a byla relativně levná. Video už nestálo 20 000,- Kčs a dostupné byli i barevné televize na dálkové ovládání. Jednu jsme si tenkrát zakoupili.

Clo-Zoll

Ostnaté dráty na hranicích se prostříhaly a lidé mohli cestovat. Podruhé v životě jsem se dostal za čáru. Wídeň byla nádherná a byl to úplně jiný svět. V obchodech české nápisy: Češi nekraďte! Všichni u nás měli plnou hubu Ameriky a západu.

No problem

Dalších osm let mně přišlo jako bych se mírně nadnášel nad zemí a neměl žádné starosti. Celé tohle období jsem pociťoval jako pozitivní a neopakovatelné a jediná věc, která mě naštvala, bylo to, že mně tenkrát zemřel děda. Taky to všechno možná mohl být pocit nedospělého kluka, ale po tom už nemíním pátrat. Názor si každý musí udělat sám.

Citát:

Ruku v ruce spolu jdem a nad náma už svítá. Já jdu spát a ty řekneš: Ty vole, Orlík nás vítá!
Zase stejné ksichty, tak to jsem teda rád a po desáté vodce řeknu, jsi jen kamarád! :-D

Podívejte se také na článek Současná česká hudba: bída. Proč?