Vzpomínky na autostop: Jak na to, ztráty a nálezy

Tak jsem stál po dlouhé době znovu u krajnice. Ne že bych chtěl, ale přecpaný autobus nebral, neměl jsem jinou možnost. A dopadlo to jako skoro vždycky, v cíli jsem byl dřív, zadarmo a ještě jsem hodil řeč se zajímavými lidmi.

Popravdě ani nevím, proč posledních pár let skoro nestopuju, asi to bude pomalu se blížícím stářím a obavou, že třicátníkům nestaví :)

V průběhu studia na vysoké pro mě byl autostop spolehlivým způsobem dopravy do a hlavně z místa školy, na dovolenou jsem jezdil stopem, i při cestě z putyky v okresním městě jsem občas zkoušel na někoho mávnout.

Autostop je velice zajímavý fenomén. Vždycky mi vrtalo hlavou, proč někdo vezme úplně cizího člověka s báglem k sobě do auta. Část řidičů takto vrací (stejně jako budu vracet já) nastopované kilometry z dřívějška, někdo si chce povídat, jiný se nudí nebo mu třeba stopař někoho připomíná.

Jak na autostop

Tuny papíru se popsaly o tom, kde má člověk stát a jak má vypadat, aby byl při stopování úspěšný. V oblečení to nebude, to bych se nedostal nikdy nikam. Zato výběr místa je dle mých zkušeností klíčový. Ideální je přehledný úsek, kde auta nevalí moc rychle a je možné bez problémů zastavit. Dobré zkušenosti mám s konci vesnic (lidi si myslí, že můžete být místní), okolím autobusových zastávek a benzínek (samozřejmě nikoho neotravujte u stojanu atp.). Naopak štěstí mi příliš nepřálo na dálnicích. Hodně pomáhá viditelný batoh a skutečným trumfem je sympatická přítelkyně :) Řidič má pouze pár vteřin na rozhodnutí, tvařte se pohodově a nedělejte žádná rozmáchlá gesta. Papír s nápisem, kam chcete, používejte jen, je-li to naprosto nezbytné.

Autostop: Možnost poznat opravdu různé lidi

Kromě úspory peněz mám na stopování rád všechny ty lidi, se kterými je možné se setkat. A je to od Bacha po Vlacha. Vzpomínám si na jednu cestu do školy, kdy mě v úseku Buchlovice - Bučovice vezl luxusní limuzínou pán, který tvrdil, že má pod palcem brněnský Špalíček, mluvil o miliardách, novinářích, politicích. No a v úseku Bučovice - Vyškov jsem si jel Škodou 120, řidič si stěžoval na odstřižení elektřiny kvůli neplacení.

Asi pro Vás nebude žádným objevem, že víc berou chlapi. Ovšem ženy obecně najezdí méně kilometrů, je otázkou zda tu není úměra. Několikrát jsem dokonce jel v autě jen s maminkou a dítětem v sedačce. Proto když vidíte řidičku, nechte rozhodně palec nahoře.

Obrovská většina řidičů a řidiček, kteří berou, jsou v pohodě. I když já jsem celkem tolerantní, někomu třeba vadí, když se mlčí, mé maličkosti je to fuk. V podstatě nemám rád jen 2 věci: Nadávání na drahotu pohonných hmot a ožralce (po setmění pravděpodobnost nadójeného šoféra roste). Kdo jezdí jako prase, ten většinou stopařům nestaví.

Nejhorší a nejlepší svezení

U nejhoršího svezení mám jasno: Trambusy a staré Avie. Profíci, kteří v těchto mašinách tráví celou pracovní dobu, mají můj hluboký obdiv. Nejlíp se samozřejmě jezdí v nových BMW a Mercedesech, hodně se mi líbila Alfa Romeo. No a největší adrenalin je stopnout motorkáře. Dřív, když ještě nebyla taková buzerace a dalo se valit bez přilby, skutečné žůžo dobrodrůžo :)

Autostop v zahraničí

Ač mám Českou republiku projetu téměř celou, do zahraničí jsem se vydal (s kolegou Žůrkem) jen jednou. Hezky jsme si naplánovali free týden v Rakousku a Maďarsku. Bohužel nonstop pršelo, střechu nad hlavou a love nemaje, jsme se museli přesunout na Slovensko do krytých prostor.

Stihnuli jsme Vídeň a okolí. Lidi v Rakousku berou a jsou úplně v pohodě. Ani neznalost němčiny nevadí. Jen pozor na agilní místní policii, nevím co nám kluci chtěli, každopádně nás od silnice vyhodili.

Na Slovensku to bylo jiné kafčo. Nevím, zda to byla smůla či náhoda nebo jestli stopařům u malých bratrů pšenka nekvete. Hodiny jsme postávali na ideálních místech v okolí Bratislavy a později Sence. Nic. Museli jsme se snížit k používaní hromadné dopravy. A když nás konečně někdo vzal, byli to Češi.

Nečekaný spolucestující

Na závěr zkusím zavzpomínat na svou nejpodivnější cestu stopem. Zastavil jsem si stříbrnou dodávku, uvnitř dlouhovlasý pohodově vypadající kluk, z kazeťáku vyřvával Chris Rea svou píseň Road to Hell, později byl střídán Sabatama.

Po nějaké době říkám typanovi: "Co vlastně vezete? To vypadá jako mrtvola." A on na to "Čemu se divíš, když sis stopnul pohřebáka." Podíval jsem se pořádně, vzadu byl opravdu na prkně tuhý dědula. Když jsem vystupoval, všimnul jsem si decentních ratolestí na dveřích dodávky.

Stránky komiksu Vesnička