Kdo vládne světu? Obyčejný člověk.

Jistě jste byli (stejně jako já) mnohokrát svědky a účastníky hovorů o tom, kdo to tady má všechno pod palcem. Je to lákavé téma snad pro každého, od norků v putyce až po upjaté intelektuály. Resumé většiny takových debat: obyčejný člověk nic zásadního na celospolečenské úrovni neovlivní, je jen malou loďkou, jež se zmítá ve vlnách, které dělají mocní.

Kdo mohou být podle různých teorií ti mocní?

- Politici, kteří tvoří jeden velký kartel, soupeří spolu jen na oko, přičemž jediným cílem je mít moc,
- nikým nezvolené nadnárodní korporace, jejich majetek, vliv a možnosti jsou větší než u mnohých států,
- úředníci, zatímco politici rotují, kancelářské krysy zůstávají desetiletí, samozřejmě nejhorší jsou úředníci z Bruselu,
- spolky, které jsou mimo oficiální struktury, typickým příkladem je "sdružení" kolem Kuřáka ze seriálu Akta X,
- tajemné síly, doplňte dle své představivosti.

Lidé, kteří uznávají některou z těchto teorií, tím jenom omlouvají svou neschopnost, lenost a hloupost. Světu totiž vládne obyčejný člověk, Vy, já, Váš soused i ten nejposlednější bezdomovec.

Pojďme se podívat na 3 nejzásadnější nástroje moci, které má obyčejný člověk v ruce:

1) Peněžní hlasy

Obchody jsou plné předraženého šuntu, obzvláště u nás v ČR se umí řetězce opravdu vyřádit. Všichni na to nadáváme, ale jak nakupujeme? Vyžadujeme kvalitu? Čteme údaje na obalech? Preferujeme místní výrobce, abychom zajistili zaměstnanost v regionu? Nikoli. Šetříme každou korunu, hlavně ať je všechno nakoupeno za lacino a ať je toho hodně.

Stěžujeme si, že se některé podniky nechovají seriózně, dají lidem naději, ti jim uvěří, ztotožní se s firmou, pořídí si hypotéky. No jo, ale kšeft je kšeft. Jde-li někde dělat zboží levněji a pak to sem vozit, zaměstnanci se vyhodí. Nedávno bylo např. rozhodnuto, že v ČR končí výrobu Unilever. Vytrestejme je, nekupujme jejich značky, mezi které patří: Algida, Flora, Hellmann's, Hera, Knorr, Lipton, Perla, Rama, Axe, Dove, Lux, Rexona, Signal, Sunsilk, Timotei, Cif, Domestos. Úctyhodný neúplný výčet. Klesl-li by Unileveru u nás významně prodej, další společnosti by si dobře rozmyslely, kde budou vyrábět. Ale my je nepotrestáme, protože jsme idioti, radši budeme skuhrat o nezaměstnanosti a k tomu pojídat chleba s Ramou (máslová příchuť).

2) Volební právo

Sledovat ty vemena v parlamentu jest sebemrskačstvím. Jak se tam můžou takoví troubové dostat? Kdo za to může? My. Vždycky před volbami se necháme uslibovat, zblbnout kampaní, uplatit pivem a párkem zdarma. Naprosto iracionálně si oblíbíme či znelíbíme nějakého politika nebo partaj, pak setrváváme na svém, ať se děje téměř cokoli. Nesledujeme práci svých politiků, nejsme s nimi v kontaktu, neúkolujeme je a nekontrolujeme.

Kdo je senátorem za Váš obvod? Kteří poslanci kandidovali ve Vašem městě? Jak se jmenují jednotliví krajští zastupitelé a radní na magistrátu? Co pro Vás dělají? Jaké jsou jejich postoje? O čem rozhodovali a budou rozhodovat? Dostávají se k nám jen střípky z bulvárních médií, nemáme čas, chuť ani energii k držení biče nad politiky. Oni si pak dělají, co chtějí.

3) Možnost tvořit dav

Výše zmíněné by bylo nepodstatné, kdybychom uměli využít úžasné schopnosti obyčejných lidí vytvořit dav. Chce-li něco velká většina zainteresovaných a dají-li to patřičně najevo, není jiné cesty než jim (dřív nebo později) vyhovět. V této souvislosti opráším naše neoficiální středoškolské motto: "Všechny nás vyhodit nemůžou." (mimochodem oficiální na stužkách bylo: "Přišel jsem, viděl jsem, nepochopil jsem."). Takto se dá prosadit navzdory všemu naprosto cokoli. Asi nejmarkantnějším příkladem po roce 1989 je televizní stávka v ČT, protestující nebyli v právu, přesto zvítězili, nikdo nesebral odvahu k policejnímu zásahu.

Zanadával jsem si, ale měnit své chování nebudu. Vládnou nadnárodní korporace, co zmůžu. Zůstávám pořád stejným pitomou. A co Vy?

Stránky komiksu Vesnička