Obchodní řetězce uvádějí: Pohádka o selhání jednotlivců

Minulý týden rozvířil české mediální vody překvapivý objev Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Její inspektoři odhalili po desítkách let náročné detektivní práce nekalé praktiky obchodních řetězců. Konkrétně se jednalo o přelepování dat spotřeby, prodej zkaženého (mnohdy plesnivého) jídla a přendávání prošlých potravin z originálních obalů do pultů s váženým sortimentem.

Mluvčí obchodních řetězců na to zareagovali pohádkou o selhání jednotlivců - obyčejných pracovníků přímo v marketech.

Marně jsem si lámal hlavu s tím, jaké pohnutky by mohly vést běžné zaměstnance k tomuto jednání. Co by z toho měli?

Nakonec jsem vypotil 3 zlehka uhozené motivy:

1) Nuda

Představuju si Tondu s Pepou, jak zevlují po zákulisí chrámu konzumu. "Ty vole, já se z toho nicnedělání snad zblázním," hartusí Pepa. "Ty krávo, do konce šichty zbývají ještě tři hodiny, co kdybysme se zabavili okrajováním plesnivých sýrů?" přichází se spásným nápadem Tonda. "A když už v tom budeme, označme je jako čerstvé a dejme do prodeje," kontruje Pepa.

2) Podvratná činnost

Komunisti a anarchisti infiltrovali obchodní řetězce. Nenávidí nadnárodní kapitál. Snaží se ho rozložit zevnitř.

3) Porucha osobnosti

Markety platí tak málo, že nemohou sehnat nikoho normálního, kdo by tam pracoval. Musí proto brát spoluobčany s rozličnými poruchami osobnosti. Vyšinutí zaměstnanci si pak pošušňávají na tom, jak nakupující plní vozíky prošlým shitem.

Z pohádky zpět do reality

Kdo má finanční prospěch z těchto praktik? Vlastníci a vysoce postavení manažeři obchodních řetězců.

Samozřejmě nikdy nevydali žádný ústní ani písemný pokyn, jímž by podřízené nutili k nekalému jednání. Ovšem vše směřují k tomu, aby se prodalo co nejvíc zboží (včetně prošlých potravin, které by měly skončit v kafilérii). Kdo nemá požadované výsledky, je pojebán, finančně potrestán a třeba i vyhozen.

Korunka ke korunce...

Možná se ptáte, zda to velkým šéfům stojí za to.

Pokud by každého obyvatele České republiky očórovali pomocí výše zmíněných metod o pouhých 10 korun za měsíc, dává to 1,2 miliardy ročně. V porovnání se směšnými pokutami a trochou negativní publicity jde o pěkné rito.

Související text:
Proč krachují malí obchodníci? Často kvůli vlastní tuposti