Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

O dobrodružné cestě vlakem s fanoušky fotbalového Slovácka

Mikroblog
V neděli odpoledne jsem se nic zlého netuše vydal vlakem ze Starého Města do Pardubic. Před nádražím mi úlekem spadla čelist. To nejtvrdší jádro fotbalových hooligans cestovalo se mnou! Podchodem se blýskaly nože, vzduchem létaly popelnice, řinčelo rozbité sklo. Sebral jsem veškerou odvahu a zamknul se na záchodě. Drncání pražců přerušovaly mé tiché modlitby.

A teď Vám povím, jak to bylo doopravdy :)

V neděli odpoledne jsem se nic zlého netuše vydal vlakem ze Starého Města do Pardubic.

V nádražní hale se houfují fotbaloví fanoušci. Domlouvají se, jak nejvýhodněji pořídit hromadné jízdné.

Jedná se (většinou) o muže mezi 15 a 25 lety. Až na klubová trička jsou oblečeni naprosto standardně, tetování nebo holou lebku aby člověk pohledal.

Venku před nástupištěm dav houstne. Vládne desetistupňové pivo a pozitivní nálada.

České dráhy, jak bývá zvykem, nevychytaly špičku. To, že se někdo vydává vlakem na zápas, je pro nádražáky naprostým šokem.

Fanoušci se spořádaně nasunuli do posledních dvou vagónů. Atmosféra začíná být cítit. Ozývá se občasné skandování a i první popěvky:
"My drogy neberem,
radši se ožerem..."


Vždycky, když zastavíme nebo míjíme jiný vlak, jsou fotbaloví příznivci o trochu hlasitější. Potřebují publikum.

Se mnou byla krom fanoušků v kupé také maminka s malým dítětem. Bavící se omladina nevyděsila ani ji.

Uličkou se někdo prodírá. Průvodčí. Chystám lístek. Zbytečně. Paní má v očích děs, jako by se právě propadla do legendárního filmu Proč? a neodváží se ke kontrole.

Lahvové desítky pořád táhnou, dvanáctku ani víno jsem nikde nezahlédl. Kořalka kolovala s téměř nulovým úspěchem, kdo si dal, ten se škňouřil, jako by právě kousl do shnilého citrónu.

Přichází Přerov. Text jedné z písní dostává lokální zabarvení:
"Chodím po Přerově hladov sem a tam,
chodím po Přerově hladov sem a tam,
práci nedostanu, nedostanu,
protože já černou kůži mám."


Jsme v Olomouci, kde přestupuju a fanoušci vystupují. Do dobře naladěného davu se přirozeně přimíchávají další cestující včetně důchodců, není důvod uhýbat stranou.

Vycházím před nádraží, kde čeká zřejmě obvyklá součást fotbalového povyražení: Policisté v černém s helmami, obušky a pejsky.

Kordon obkličuje fanoušky.

Všichni se společně vydávají směr stadion. Já vyrážím směr Pardubice.

Asi se ptáte...

...proč o tak banálním zážitku píšu.

Pro mě bylo vše OK až do chvíle, kdy jsem téměř s otevřenou pusou zíral na tlupu policistů. Nevím, proč tam byli, třeba měli chránit fandy Slovácka před místními. Ovšem vím, že nemuseli exhibovat před veřejností, mohli jistit situaci ze zálohy.

Jaký má asi mládež postoj k českému státu, když musí toto pravidelně snášet?

Frekvence policejních kontrol v hospodách a rockových klubech si nic nezadá se situací před rokem 1989. Opět ve velkém operují práskači v civilu.

Je opravdu takový problém rozlišit zlouny a slušné lidi, kteří se jdou po náročném týdnu pobavit?

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Vyšší mzdy = vyšší ceny. Čemu na tom nerozumíte?

Diskuse o článku O dobrodružné cestě vlakem s fanoušky fotbalového Slovácka


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku