Proč nefunguje komunismus? Zničí ho 1 černý pasažér

Úvodem musím upozornit na velké zjednodušení, jehož se v rámci tohoto textu dopouštím. Jde o složitou problematiku, kterou nelze do detailu rozebrat na malém prostoru jednoho článku.

Nepouštějme se do složitých definicí.

Komunismus

- Společné vlastnictví,
- neexistence cenotvorby (vše zadarmo),
- každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb.

Nezbední černí pasažéři

V každém politickém systému a v každé epoše historie se nezbytně vyskytuje určité procento lidí (nejčastěji se uvádí 2-3%), kteří odmítají hodnoty většinové společnosti.

Nejenže tyto hodnoty odmítají, ale také se nepodílejí na jejich tvorbě.

Ovšem podílejí se na spotřebě zboží a služeb.

Černí pasažéři v kapitalismu

Kapitalismus přirozeně trestá černé pasažéry prostřednictvím nízké životní úrovně, na kterou dosahují.

Postupem času se ukázalo být efektivnější zajistit těmto lidem alespoň nějaký standard. Náklady spojené s jejich podporou dosahují zlomku ztrát, jež by způsobila kriminalita, nemocnost atp. v případě, kdy by jim nebyl poskytován základní servis.

Většinová společnost si takto kupuje relativní klid a bezpečí.

Černí pasažéři v komunismu

Představme si, že máme komunismus. Všichni poctivě pracují dle svého nejlepšího svědomí. Všichni až na jednoho.

Co s ním?

Vzdělávání selhalo, přesvědčování neúčinkuje, výhružky jsou marné. Můžeme se tedy pokusit zpracovat hříšníka hrubou silou nebo ho donutit k opuštění státu (v případě celosvětového komunismu k opuštění Země).

Obě alternativy jsou nehumánní a zavrženíhodné.

V případě, že černý pasažér svobodně zůstává černým pasažérem, systém se hroutí. Udržet motivaci ostatních je nemožné. Nikdo nechce dřít na darmošlapa, který si okázale užívá volného času a hmotně je zabezpečen stejně jako poctivě pracující.

Kam dál?
Liberální demokracie: Ráj svobody nebo peklo relativizace