Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Seriál Bílá královna... aneb O moci

Mikroblog
Onehdy jsem hledala způsob, jak trochu oprášit svoji zastaralou školní angličtinu a napadlo mě, že bych mohla spojit příjemné s užitečným a pustit si něco pěkného v originále s anglickými titulky. Zvolila jsem The White Queen - společný projekt BBC a americké televizní stanice Starz z roku 2013.

V dnešním článku bych se s vámi ráda podělila o zážitek z něj, a proto se trošku odchýlím od mého nejčastějšího tématu - knih. I když to odběhnutí není zas až tak velké - kdo byste si přál číst, televizní podoba byla zpracována na základě knižní předlohy Philippy Gregory, autorky známé Královy přízně. Její Bílá královna vyšla v češtině v roce 2008 v nakladatelství Alpress.

Ale teď už seriálu samotnému. Tato desetidílná záležitost vás zavede do Anglie do druhé poloviny patnáctého století, do doby již roky trvajících válek dvou růží. Asi první, co vás krom nádherných exteriérů a velmi povedených kostýmů, přímo praští do očí, je krása jedné z hlavních postav, a to Elizabeth Woodville hraná švédskou herečkou Rebeccou Ferguson.

V uvedeném kontextu nepřekvapí, že na začátku děje jsme svědky toho, jak se do ní zamiluje čerstvě korunovaný anglický král Edward V. Vdova Elizabeth se po jistých peripetiích stává královnou a my máme příležitost sledovat, jak si počíná na královském dvoře. Král svou ženu miluje, je však mnoho těch, kteří ji nenávidí. Před očima se nám tak rozkrývá celý spletenec různých intrik a plánů. Bytní a bytní, zejména pak v druhé polovině seriálu po králově smrti.

Nikdo si nemůže být ničím jistý a postav, které by neměly (ať tak či onak) ruce od krve, ubývá. Všichni sledují své cíle, které jsou (na můj vkus) až příliš často spojeny s vlastnictvím královské koruny. Leckdo z nich si nakonec, až když je pozdě, uvědomí, že s ním nemusí být spojen prožitek štěstí.

Seriál mě přiměl zamyslet se nad otázkou moci. Všichni ji chtějí, ovšem co se skrývá pod navenek prezentovanými proklamacemi typu, že musí lidu ukázat, že on je pravý král, že chce to nejlepší pro Anglii nebo že se jedná o boží vůli? Není to péče o lidi kolem sebe, není to bezpečí ani žádný jiný pochopitelný statek. Zřejmě je tam opravdu jen touha po moci, po moci, která opíjí, nic víc. A tu zde má jeden vedle druhého, nejvíce snad Margaret Beaufort, která se navenek staví jako největší křesťanka. Ach, jak zle je člověku ze spojení náboženství a pozemských záměrů. Míchat vůli páně s čistě osobními zisky je (alespoň dle mého názoru) horší hřích než braní jména božího nadarmo. To je jeho zneužití.

Ale dost už o charakterech jednotlivých postav - obrázek si kdyžtak uděláte sami. Já nesnášela Margaret a naopak velmi se mi líbila matka královny Jacquetta.

The White Queen pro mě rozhodně splnil účel a v zásadě předčil očekávání. Takže kdo (zejména z něžnějšího pohlaví) máte obdobné záměry, myslím, že minimálně k připomenutí angličtiny lze seriál všemi deseti doporučit. Setkáte se s dobře srozumitelnou, pěknou britskou angličtinou.

BBC už v projektu dále nepokračuje. Starz ale letos vydala oficiální prohlášení, že chystá návaznost se jménem The White Princess, takže se jako příznivci historizujících dramat máme i dál na co těšit.

Kam dál?
Cizinka: Seriál, který mě uhranul :-)
Betty MacDonaldová - O autorce knížky Vejce a já

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: Všichni jste líní a neschopní idioti!

Diskuse o článku Seriál Bílá královna... aneb O moci


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku