Penny, Billa, Albert: Všichni kradou. Jen Lidl ne

Před časem jsem tady na Zrcadle zmiňoval, jak nadnárodní obchodní řetězce bez skrupulí kradou.

Doba se posunula k horšímu. Pokud zákazník odhalí, že byl okraden, zaměstnanci marketů odmítají částku, kterou si neprávem přivlastnili, vrátit. Drzost zlodějů nezná mezí, Česká obchodní inspekce je se svými trapnými pokutami k smíchu, miliardy zisků vesele tečou zahraničním vlastníkům.

Penny, Billa, Albert: Kámoši na šikmé ploše

Krom výše zmíněných obchodů nakupuju jen v Lidlu, kde mě za dlouhé roky okradli jen jednou, což lze pokládat za ojedinělý exces, leč do Lidlu to mám nejdál, v pracovní dny se tam nedostanu a některý sortiment mají nejedlý (nepitelný). Poctivost ostatních řetězců můžu těžko posoudit.

Co se týká loupeživé trojky Penny, Albert, Billa, pravděpodobnost okradení zákazníka je dle mých zkušeností všude stejná.

Také způsob se neliší. Zaměstnanci čirou náhodou umístí ke zboží špatnou cenovku. Samozřejmě nelze nikoho podezírat ze zlé vůle, proto je pouze shodou okolností deklarovaná cena vždy nižší než cena, kterou namarkuje pokladní.

Rozdíly bývají v desítkách korun. Rekord v mém případě drží Billa, kde mě u jedné položky okradli o 70 korun (v košíku byla dvakrát, celkem tedy svěžích 140 korun).

Co ukradli, prý nemohou vrátit

Místo, aby se šéfové obchodních řetězců spokojili s obřími zisky a aby začali tlačit na ukončení nekalých praktik, přitvrzují.

Dřív bývalo zvykem, pokud se zákazník ozval, ukradenou částku (někdy i s omluvou) vrátit.

Teď jsem se opakovaně setkal v Penny a Bille s tím, že mi zboží odmítli prodat za deklarovanou cenu a vrátit neprávem zkasírovanou sumu. Jako řešení mi bylo nabídnuto odstoupení od smlouvy, tzn. já vrátím zboží, oni vrátí peníze.

Úžasná strategie. Buď se zákazník nechá oškubat nebo nám dá produkt zpět, my ho zašoupneme do regálu a okrademe někoho jiného.

V Bille stačí důsledně trvat na svém. V Penny jsem onehdá musel vzbudit menší rozruch, ke zjednání spravedlnosti pomohlo, až když jsem manažerovi prodejny nabídl, že všechno sepíšeme.

Albert zatím lup bez velkých řečí vrací.

Proč se tohle ostatním nestává

Neuplyne měsíc, abych nebyl okraden, obvykle bývám ošulen několikrát. Celková suma se může za rok vyšplhat k tisícovce, možná i výše.

Když se čílím na pracovišti či v okruhu blízkých, že jsem byl zase téměř oškubán a popisuju, jak jsem se domáhal svých peněz, bývám terčem posměchu. Ostatní (krom mé manželky a maminky) podobné zážitky nemají. Ostatní správnost své útraty nekontrolují, jsou totiž nad nějakou tu stokorunu povzneseni.

U mě to není otázkou peněz. Byl-li bych miliardářem, taky bych se bránil proti zlodějům. Zkrátka nemám rád, když se mnou někdo vyjebává.

Kam dál?
Obchodní řetězce uvádějí: Pohádka o selhání jednotlivců