Jsem moc rád, že jsem byl mladý v 90. letech
Osobně mám jasno. Mládí je v trapu, jakmile člověk vyleze ze školy. Někteří spolužáci šli hoblovat v 17 letech. Pak už si moc nezajuchali. Zlatá devadesátá Jsem vděčný osudu za to, že jsem mohl být mladý v 90. letech. Doba byla plná naděje. Zvládli jsme důstojně rozchod se Slováky. Vyhráli jsme Nagano, fotbalisti byli druzí nejlepší v Evropě, Sparta hrávala pravidelně Ligu mistrů. Doufali jsme, že jsme ekonomickými tygry a stačí jen vytrvat, abychom překonali divoký přechod od reálného socialismu k bohatému kapitalismu a abychom se měli dobře. Neexistovala městská policie, pokud už se vyskytla, byli příslušníci krotcí jako beránci. Nikde na nás nečíhal les kamer. Veřejná prostranství byla prostorem, kde mohli lidé žít a spolu se bavit. Různé veselice probíhaly bezpečně i bez nutnosti každého šacovat. Noční klid byl většinou dodržován, ale pokud se odehrávala (třeba pouze lokálně) významná událost, přimhouřilo se oko. O všem se svobodně debatovalo. Stýkali se lidé s odlišnými názory. Probíhaly sáhodlouhé rozhovory, nikdo furt nečučel do monitoru. Mládeži bylo hodně odpouštěno, dospělí počítali s jistou mírou rebelie. Ale každý znal nějaké hranice. Šedivá současnost Problémy, které nás v 90. letech trápily, zůstaly nevyřešeny. Stovky miliard už nemizí pomocí tunelování. Ztrácejí se během daňové optimalizace, převodů do daňových rájů a odvádění mateřským firmám. Zdravotnictví, školství a sociální oblast pořád trpí podfinancováním. Dopravní infrastruktura je nedostatečná, bydlení předražené, důchody malé, podpora pracujících rodičů minimální, sociálně nepřizpůsobiví jsou pořád nepřizpůsobiví... Oproti 90. letům máme 830 000 spoluobčanů v exekuci. Úžasný posun nastal jen v rámci žabomyších válek, které přinesly a odnesly nejrůznější reformy, jejichž jediným efektem byla zátěž pro veřejné rozpočty. Pokroku bylo rovněž dosaženo při všemožné buzeraci občanů. Až polezu z hospody a budu někde decentně chcát do křoví, zachytí mě kamera v HD rozlišení. Třeba pak přijede městská policie... Kam dál? Proč za komunistů nebyly banány a mandarinky Život začíná aneb Co po maturitě Štítky: Politika a společnost, Retro |
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku