Co lze říct na 100%? Češi jsou konzervativní

Úvahy, jaký je (či není) ten který národ, obvykle sklouzávají do generalizování banalit.

Snad si udržím pevnou půdu pod nohama.

Co se Čechů týká, lze beze sporu říci, že jde o kované konzervativce.

Podíváme-li se na divoké 20. století, kdy se nám nejrůznější mocnosti marně snažily vnutit své pravdy, zjistíme, že jsme odolali nikoli díky silné morálce, ale kvůli odporu ke změnám.

Máme rádi staré dobré časy, které ovšem byly pro každého někdy jindy.

Hurá akce a převratné novinky bereme s rezervou, rádi si počkáme, až je prověří čas.

Samozřejmě i mezi Čechy se najdou srdcaři.

Frustrovaní srdcaři.

Ať už prosazují cokoli, vědí, že nemají šanci přesvědčit a nadchnout konzervativní většinu.

Dostanou-li se shodou okolností k moci, jsou papežštější než papež. Vzpomeňme třeba na podlézání sovětským soudruhům nebo přeakčnělé plnění pokynů z Bruselu.

Češi nejsou mstiví. Mají sloní paměť, každou křivdu v sobě dlouho nesou, klidně stovky let. Ale berou svět s dobrotivým nadhledem.

Marně přemýšlím, jestli existuje stát, který kolektivně nenávidíme.

Stačí nám málo. Ovšem na to svoje si nenecháme šáhnout.

Než se rvát, raději moudře ustoupíme. Těžko třeba říct, kdo jiný by nechal Slovensko jen tak jít po tom, co by tam desítky let masivně investoval.

Díky tomu, že jsme tvrdě konzervativní, je Česká republika klidným přístavem v dnešním rozbouřeném světě.

Neposrali jsme se z aristokracie, nacistů, komunistů, kapitalistů.

Neposereme se ani z neomarxistů, ekoaktivistů, eurohujerů, oligarchů...

Kam dál?
Typický český blb: 7 základních charakteristik