Čtenářský deník - Charles Dickens: Oliver Twist

Charles Dickens

Život: 1812 – 1870. Klasik anglického literárního realismu. Romanopisec, povídkář, a publicista s hlubokým sociálním cítěním a velikým talentem pro dramatičnost, charakteristiku postav, humor a grotesku. Další díla: Kronika Pickwickova klubu, David Copperfield, Malá Dorritka, Nadějné vyhlídky, Mikuláš Nickleby a další

Vydání

Nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1985

Děj

Oliver Twist přišel na svět jako sirotek, jeho matka při porodu ve špitále zemře a jméno mu přidělí obec. Do svých deseti let žije v útulku pro sirotky kde je neustále týrán hladem a bitím. Serbus (obecni sluha) pan Bumble ho dá do učení jako pomocníka pohřebníka. Od pana Sowersbyho (majitel pohřební služby) dostane obec za Olivera zaplaceno. V následující pasáži jsou popisovány traumatizující zážitky, kdy malý chlapec musí spát mezi rakvemi a je týrán starším učedníkem.

Oliver se rozhodne utéct a vydá se pěšky do Londýna. Cestou se v jedné vesnici seznámí s Ferinou Lišákem, který se ho vezme dál s sebou a v Londýně ho zavede mezi zloděje. Oliver zpočátku nechápe, kam se to dostal a jaké je řemeslo jeho nových “přátel“. Několik dní pobývá zavřený u žida Fagina, jenž se ho hodlá ujmout a zasvětit do zlodějské „práce“. Pro začátek pošle Olivera s dalšími dvěma mladými kumpány do města, kde Oliver přihlíží, jak okrádají postaršího pána o hedvábný kapesník. Když je spatří strážník, kumpáni Ferina Lišák a Čódl Bates utečou, ale Oliver je chycen. Nicméně jeho vina není dokázána. Muž, který byl okraden – pan Brownlow - se ho ujme, protože na něj Oliver velice zapůsobí a je mu blízký a povědomý. Oliver je zubožený, a tak několik týdnů proleží v domě pana Brownlowa, kde se o něj stará chůva.

Po zotavení ho jeho noví ochránci pustí do města zaplatit účet za knihy. Před obchodem si ho všimne Nancy - pomocnice Fagina - a zavleče ho opět k židovi, který po něm pátrá. Fagin Olivera „půjčí“ svému příteli Sikesovi a ten ho přinutí se vloupat do domu za městem. Při loupeži je O. postřelen a Sikes, ačkoli nejdříve nechce, ho nakonec nechá na místě činu. Ráno po loupeži se chlapec probere a doplazí se ke dveřím onoho domu, kde se ho ujme paní Maylieová a její chráněnka Róza. Mezitím v Oliverově rodné vesnici umírá porodní bába, která pomáhala přivést Olivera na svět a těsně před svým odchodem na věčnost předá manželce pana Bumbla zlatý přívěšek s Oliverovým pravým jménem. Několik dní nato do špitálu přijíždí pan Monks, nevlastní bratr Olivera, a přívěšek kupuje – chce se ho zbavit, aby Oliver nikdy nemohl dokázat, kým ve skutečnosti je.

O Oliverově pravém původu se ale dozví Nancy – Faginova odchovanka, která ač celý život strávila ve společnosti zločinců a lidí povětšinou bez jakékoli morálky, zachovala si alespoň zčásti svou citlivost - zželí se jí proto malého Olivera, v němž vidí čistou duši, a chce mu pomoct. Proto jde do hotelu, kde právě přebývají stará paní Maylieová, Róza, jejich rodinný lékař a přítel pan Losberne s Oliverem, a vše, co ví o Oliverově identitě, poví slečně Róze. S pomocí svých nových přátel najde Oliver pana Brownlowa. Ten se svým přítelem panem Grimwigem se zapojí do akce na vypátrání Monkse. Chtějí z něj dostat přiznání pravdy o Oliverově původu. Nic by se jim ovšem nepodařilo bez Nancy, jež jim vyzradí, kde mohou Monkse najít. Ač jí nabízejí útočiště, Nancy ho odmítne a vrací se ke své lásce – Sikesovi. Ten ji ovšem potom, co se dozví, co udělala, zabije. S vraždou své milenky se vyrovnává velice těžce, má různé vidiny a šílené výčitky svědomí. Umírá po návratu do Londýna, kde nekončí na popravišti, jak by se dalo čekat, nýbrž se zabije při útěku před policií.
Oliverovi přátelé dostihnou Monkse a svedou na jedno místo všechny svědky, kteří o Oliverově minulosti něco vědí.

Oliverova historie je asi takováto: Jeho otec – bohatý aristokrat - byl nešťastný v manželství se svou ženou (měl s ní syna Edwarda), a tak odešel na venkov. Tam se zamiloval do mladičké Agnes, již si ale nikdy nevzal. Agnes přivedl do jiného stavu a odjel do Říma, protože potřeboval vyřídit nějaké úřední záležitosti. Tam po sepsání závěti, kde polovinu svého majetku odkazuje synovi Edwardovi a druhou Agnesinu zatím nenarozenému dítěti, umírá. Monks – Edward – chtěl získat celý otcův majetek, a proto se snažil zničit všechny důkazy o Oliverově minulosti. Monks se nakonec ke svým činům přizná, ač ze začátku tvrdošíjně zapírá. Kniha končí idylicky tím, že paní Maylieová, Róza, její snoubenec, Oliver, pan Losberne, pan Brownlow i pan Grimwig se odstěhují všichni do jedné malebné vesničky a za stálých styků tam šťastně žijí.

Místo

Anglie – Londýn, ale i venkov

Doba

19. století

Postavy

Oliver Twist – malé dítě vydané napospas světu – tak asi bych nejkratším způsobem charakterizovala hlavního hrdinu románu. Oliver má čistou duši, za žádných okolností nechce působit zlo, ale pod hrozbou ohrožení nebo i ztráty vlastního života je k tomu nucen. Dobro oplácí dobrem, ani po svých traumatických zkušenostech s lidmi na ně nezanevřel, je citlivý a vděčný za každý projev náklonnosti.
Róza – šestnáctiletá dívka, soucitná, citlivá a mající pochopení. Je schopna odmítnout muže, kterého miluje (ale s kterým se nakonec stejně vezmou), proto, že je přesvědčená, že kvůli jejímu původu by s ní nemohl být šťastný. Je plná touhy pomáhat potřebným a obětavosti.
Paní Maylieová – stará dáma, která se velmi vyzná v lidech a rozumí jim. Miluje svou chráněnku Rózu a přeje si její štěstí stejně jako si později zamiluje Olivera. Její výchova z Rózy udělala takovou dívku, jak je popsána výše. Taktéž je citlivá, nábožensky založená a hodná.
Lékař Losberne – postarší muž, který, co si umane, to dokáže. Je vznětlivý cholerik, ale v jádru hodný člověk.
Fagin – starý žid, jeden z vůdců londýnských zlodějů, žije vlastně jen z „práce“ svých malých a mladých přátel, jimž poskytuje útočiště a kteří pro něj kradou. Je vypočítavý, hlavním motivem jeho jednání je touha po penězích, je rafinovaný, úskočný a umí manipulovat s lidmi.
Bill Sikes – hrubián, který se neštítí téměř ničeho. S Nancy, která ho miluje, zachází jak s kusem hadru. Cit je mu cizí, s lidmi jedná tvrdě a bez jakéhokoli pochopení.
Nancy – citlivá dívka zničená životem ve společnosti, v níž se pohybuje už od dětství. Nenávidí Fagina, který ji do její situace dostal. Spáchala mnoho špatného, ale nakonec se obrací k dobrému a to ji zahubí.
Pan Brownlow – starý mládenec, který v poklidu žije se svou hospodyní – paní Bedwinovou - v domě plném knih, kde panuje atmosféra vědění. Je velmi rozumný, klidný a dokáže promýšlet věci do detailu.
Pan Grimwig – starý podivín a pesimista, který má ale dobré srdce. Jeho typický výrok „sním svou hlavu, jestli…“
Pan Bumble – obecní serbus, který jedná vždy jen pro svůj prospěch. Otáčí své názory jako korouhvička podle toho, s kým mluví. Na podřízené je krutý, k nadřízeným se lísá.
Další postavy: z londýnského podsvětí - Čódl Bates, Ferina Lišák, Toby Crackit, Betsy a další; z obce, kde se Oliver narodil – kolaturní pohřebník pan Sowerberry, paní Corneyová – představená špitálu, později manželka pana Bumbla, Noe Claypole – učedník, kt. O. týral, Karolína – služka u paní Sowerberryové

Citáty z knihy Oliver Twist

Oliver :„Na shledanou, Dicku! Však se zas uvidíme a Ty budeš zdravý a šťastný!“
Dick (nemocné dítě z chudobince) :“Ale až umřu, dřív ne.“

O vzpomínání pana Brownlowa: „…byly mezi nimi tváře mladých a kvetoucích dívek, z nichž nyní byly stařeny; byly mezi nimi tváře, jež změnil hrob, který se nad nimi zavřel, jež však mysl, nad něj silnější, dosud odívala jejich bývalou svěžestí a krásou připomínajíc si někdejší jiskrný zrak, jasný úsměv, duši, která prozařuje maskou tělesné schránky a slibuje krásu až za hrob, jinou, ale ještě líbeznější a odňatou světu pozemskému jen proto, aby planula jako světlo a z výše zalévala tlumenou a měkkou září cestu do nebe.“
(o Oliverovi) : „Ponenáhlu se pohřížil do onoho hlubokého a klidného spánku, jaká přináší jedině úleva od právě přestálých útrap do onoho tichého a pokojného odpočinku, z něhož se probudit je bolest. To kdyby byla smrt, kdo, táži se, by chtěl být znovu probuzen ke všem těm zápasům a bouřím života – ke všem jeho starostem o přítomnost, obavám o budoucnost, a především k jeho trudným vzpomínkám na minulost?“

„Není lítosti sžíravější než ta, která je marná.“

Noe Claypole: „jsou lidi, víme, co nejsou nepřátelé nikomu, než sami sobě.“
Fagin: „To nevěřte. Když je někdo sám sobě nepřítelem, tak je to jen proto, že chce bejt až přesmoc dobrým přítelem sám sobě – a ne proto, že by se staral o každýho jinýho, jenom ne o sebe. Chm, pchá! Nic takovýho v přírodě neexistuje!“