Čtenářský deník - M. A. Bulgakov: Mistr a Markétka

Několik slov o autorovi

Michail Afanasjevič Bulgakov se narodil 15. března 1891 v Kyjevě a zemřel 20. března 1940 v Moskvě. Je jedním z největších ruských autorů 20. století. Dílo: Zápisky mladého lékaře, Divadelní román, Zápisky na manžetách, Psí srdce a další

Záznam ČT z divadelního představení městského divadla v Brně
Režie: Zdeněk Černín
Hudba: Dmitrij Šostakovič, Charles Gounod, Hector Berlioz
Výprava: Jan Dušek
V hlavních rolích: Mistr – Viktor Skála, Markéta – Alena Antalová, Satan – Rudolf Krátký

Děj

Hra je zasazena do Moskvy ve třicátých letech 20. století. První důležitou scénou je monolog Mistra, který divákům osvětluje svůj dosavadní život. Býval historikem a pracoval v muzeu, ale po výhře v loterii se svého zaměstnání vzdal a začal psát román o Pilátu Pontském. Po celou dobu si vystačil sám, bez přátel či příbuzných. Jeho život se ale mění v okamžiku, kdy potkává Markétu, vdanou ženu, která však kvůli své lásce k němu opouští manžela a chce s ním žít. Markéta je také nadšená jeho dílem a nutí Mistra, aby se pokusil svůj román vydat. (touží po slávě pro svého milence) On má sice strach, ale na její popud obchází nakladatelství, a tak se ruský literární svět dozví o jeho práci, která však není koncipována přísně podle biblické předlohy – román je antiklerikální (Mistr líčí Piláta jako člověka litujícího svého činu poslání Ježíše Krista na smrt). Z tohoto důvodu se setkává jednak se silnou kritikou a za druhé i s pronásledováním ruských úřadů – těmi je pak kamsi odvlečen a půl roku stráví mimo Moskvu.

Markéta, která se mezitím musela na chvíli vzdálit, neví, kde se její milý nachází, je velmi nešťastná a schopna udělat cokoliv, aby se s ním mohla znovu shledat. Z téhle situace ji paradoxně pomůže sám Satan, když jí nabídne obchod. Markéta má sehrát roli hostitelky na jeho plese a on jí za to splní jedno jakékoliv přání. Žena nabídku přijímá. Ač je u Satana oslovována jako „královna“, její postavení vůbec není příjemné. Je v situaci, kdy se musí podřídit všem choutkám zvrhlých satanových hostů. Svůj úkol však splní. Na druhý den se jí Maestro (satan) táže, jaké je její přání. Markéta nejdřív překvapuje tím, že chce klid pro jednu účastnici včerejšího bálu – a ten pro ni také získá. Maestro jí však „velkoryse“ nabízí ještě jednu možnost si něco přát. Markéta pochopitelně chce zpět svého milého a toto přání jí Satan plní. Mistr, který podlehl jakési duševní chorobě a ocitl se v blázinci, je přenesen za Markétou k Maestrovi. Milenci spolu odcházejí do svého starého bytu v Moskvě. Ač by leckterý divák již možná očekával konec hry, ten nepřichází. Místo toho se na scéně objevuje znovu Maestro a tentokrát i Ježíšův učedník Matouš, který mu přináší zprávu, že jeho mistr (Jeshua ha nocri alias Ježíš) jej žádá, aby Mistrovi a Markétce poskytnul klid v podobě smrti. Ďábel souhlasí a pošle za dvojicí spojenou osudovou láskou svého služebníka, který jim oběma dá vypít číši vína s jedem. Duše obou lidí putují na onen svět, kde nacházejí vytoužený klid, kterého v pozemském životě nemohli dosáhnout.

Místo

Moskva

Doba

30. léta 20. století

Postavy

Mistr – mladý vzdělaný muž, žijící pro svou práci, který e náhle zasažen „šípem Amorovým“. Za nejhorší neřest považuje, jak napsal ve svém románu, zbabělost. Miluje svou Markétku a moc chce, aby byla šťastná. Kvůli ději knihy jednu dobu neví, zda je blázen či nikoli. Žije v zajetých konvencích, ale nedělá mu žádný problém přijímat nové věci a skutečnosti.

Markétka - entusiastická, velice emocionální, milující dívka, která je pro svou lásku ochotna obětovat velmi mnoho. Je si svých obětí však vědoma a umí na ně upozornit, když je to potřeba. Soucítí s lidmi okolo, nebojí se projevit se, dokáže velice silně věřit.

Maestro - velice zajímavá postava. Ač mu nelze upřít ďábelské rysy, působí tak, jako by v něm bylo více lidskosti než v leckterých lidech. Je sebejistý, vědom si své moci a dá se říci, že je i moudrý. Umí se chovat velkoryse, chce-li, na druhou stranu však v situacích, kdy to uzná za vhodné, dokáže být krutý. Velmi dobře zná lidi a jejich povahu.

Další postavy: 4 členové Maestrovy společnosti – jakýsi skřet, otrhanec, mluvící kocour, dívka (působící tvrdě a zároveň i něžně a chápajícně), Ivan Bezprizorny (spisovatel), literární kritik, další spisovatelé, soused (který nařkne Mistra z přechovávání závadné literatury), ošetřovatelka v blázinci a další

Citáty z Mistra a Markétky

„Zbabělost si troufne na všechno.“ (Mistr v blázinci básníku Bezprizornému)
„Hluboce věřícímu člověku stejně nic nedokážete. Ten bude věřit třeba v Budhu, v Krista nebo v pomalovaný sloup. Důležitá je myšlenka.“ (Mistr v blázinci básníku Bezprizornému)
„Ale co by si počalo to Tvoje dobro, kdyby zlo neexistovalo? A jak by to na světě vypadalo, kdyby neexistovaly stíny?“ (z rozhovoru Maestra a Matouše)
„Všechno dobře dopadne. Na tom je založen svět.“ (ač je to z běžného pohledu zvláštní, tahle slova zaznívají z úst Maestrových)
„Všude bude ticho. Zaposloucháš se do něj a vychutnáš to, co Ti bylo v životě odepřeno. Klid.“ (Markéta Mistrovi při cestě na věčnost)

Kompozice

Hra je rozčleněna do dvou částí. Do celého příběhu je vkládán Mistrův román o Pilátu Pontském. Dějové linie se sbíhají, když Pilát na konci dosáhne odpuštění Ha Nocriho (Ježíše Krista).