Epikureismus

Epikureismus svým časovým vymezením spadá do hélenistického období antického Řecka, rozvíjel se tedy kolem roku 300 před naším letopočtem. V tomto období již bylo Řecko pod nadvládou Římanů. Z tohoto faktu vyplývá posun v nazírání tehdejších filosofů na svět. Odvrací se od věcí politických, od nauk o ideálním státu a kolektivních záležitostí a začínají se zabývat jedincem a jeho individuálním životem. Jejich zájem se soustředí především na etiku, která je středem učení jak Epikurejců, tak Stoiků i Skeptiků – tedy dalších dvou filosofických škol, které v tomto období vznikají.

Epikúros

Zakladatelem epikurejské školy v Athénách je Epikúros, který se narodil roku 341 př. n. l. na Samu. Epikurovým učitelem byl Démokritovec Nasifanés. Zde bychom asi mohli najít příčinu ovlivnění Epikurovy fysiky právě tímto atomistou.

Z vlastního Epikurova díla se nám bohužel i přes jeho rozsáhlost příliš nedochovalo. Jmenovitě známe tři dopisy, které jsou uvedeny v 10. knize spisu o filosofech od Diogena Laertia a dále jen tezovitě formulované hlavní články jeho učení. Naším největším informačním zdrojem o jeho učení je Titus Lucretius Carus, především jeho báseň O podstatě světa. Lucretius patřil spolu s Métrdórem, Cicerem a Síronem k Epikurovým žákům. Epikúros zemřel v Athénách roku 270 př. n. l.

Epikurejská škola

Epikurejská škola byla založena roku 306 př. n. l. v Athénách. Byla umístěna v domě se zahradou, v níž se filosofové scházeli – proto se tehdy nazývala Képos (řecky zahrada). Ze stejného důvodu dnes Epikurejce přezdíváme „zahradní filosofové“.

Epikurovo učení

Epikúros rozdělil své učení na tři základní části – logiku, fysiku a etiku. Etiku považoval za nejdůležitější, proto jsou první dvě zmiňované disciplíny pouze předstupni pro ni.

Základem Epikúrovy logiky je víra, že smysly nás neklamou a tudíž nám přinášejí pravdivé poznání. Můžeme jej tedy nazvat sensualistou.

Epikúrova fysika vychází z Démokritova atomistického pojetí světa. Na rozdíl od Démokrita však Epikúros připouští existenci náhody – atomy podle něj totiž mají schopnost vychýlit se ze své dráhy – a to bez nějakých zřejmých zákonitostí. Tato změna ve fysice mu umožnila v etice zdůvodnit lidskou svobodu. Svoboda je v jeho učení velmi důležitým pojmem.

Epikúros se domníval, že největším dobrem je slast (hédoné), kterou však chápal hlavně jako nepřítomnost bolesti. V tomto smyslu tedy nelze epikureismus charakterizovat jako hédonismus v užším smyslu tohoto slova - požitkářství. Slastí je pro Epikura tělesné zdraví a především duševní klid (ataraxiá). Epikurejci dělili slasti na přirozené a nepřirozené a přirozené slasti ještě dále na nutné a nenutné. Člověk, který chce dosáhnout blaženosti, má podle nich usilovat pouze o nutné přirozené slasti. Má dokonce zvolit i bolest, pokud se tak vyhne větším nepříjemnostem v budoucnosti. (Např. při léčení nemoci.)
Při úvaze o tělesné a duševní slasti dává Epikuros přednost slasti duševní, tj. klidu. Aby ho bylo možno dosáhnout, musí se lidé zbavit strachů, z nichž nejrozšířenější je strach z bohů a strach ze smrti.

Jako lék na tyto strachy poskytl Epikúros lidem takzvaný tetrafarmakon (čtverý lék). Tento „lék“ tvoří čtyři myšlenky:

Bohů není třeba se bát.
- podle Epikúra obývají takzvané mezisvěty a na náš svět nepůsobí. Tuto svou domněnku podložil Epikúros tím, že stejně jako pro lidi, je i pro bohy nejvyšší slastí a tedy i cílem klid, který by zasahování do chodu života na Zemi rušilo.

Smrti není třeba se bát.
- zde poskytuje Epikúros, dá se říci, logické zdůvodnění – živý člověk se se smrtí nemůže setkat, je jen záležitostí mrtvých. A jelikož po smrti člověk vůbec nevnímá, protože jeho duše je smrtelná, nemusí nám na ničem, co se bude dít po smrti, záležet.

(Toto pojetí bohů a smrti bylo pravděpodobně hlavním důvodem, pro který byl Epikúrův systém odsuzován v křesťanství.)

Štěstí můžeme snadno získat.
- štěstí spočívá ve slasti a té může pomocí „správného života“ dosáhnout každý.

Utrpení se dá snadno vydržet.
- Je-li utrpení silné, netrvá dlouho. Je-li dlouhodobé, není zase příliš silné. Tak i tak ho můžeme vydržet.

Citáty připisované Epikúrovi

Nekažme si to, co máme, touhou po tom, co nemáme.

Nemůžeš žít šťastně, aniž bys byl moudrý čestný a spravedlivý, ani moudře, čestně a spravedlivě, když nejsi šťastný.

V životě nedělej nic takového, že bys pak musel mít strach, aby se o tom nedozvěděli tví bližní.

Bez důvěry není přátelství.

Nepomáhá nám tolik pomoc našich přátel jako jistota, že by nám pomohli.

Účast neprojevujeme přátelům pláčem, nýbrž starostí o ně.

Není zamilován, kdo nemiluje navždy.

Z veškerého bohatství je nejlepší najít ušlechtilou ženu.

Vlastní názor

Epikurejce jsem si pro svůj referát vybrala z toho důvodu, že mě jejich učení zaujalo v hodině filosofie. Musím přiznat, že zpočátku spíše proto, že mi byl sympatický pojem „slast“. Rozhodla jsem se tedy zjistit si o tomto pohledu na svět víc a pak získané informace také zužitkovat. Příjemně mě překvapilo, že ve všech pramenech, které jsem využila, byli Epikurejci spíše očišťováni od špinavých pomluv, jimiž je zahrnuli pozdější křesťané či příslušníci jiných filosofických škol jejich doby. Můj názor na ně je pozitivní. Vždyť už jen z citátů můžeme vysledovat, že pro Epikúra byly velmi důležitými věcmi spíše svoboda, přátelství a láska než nějaké materiální požitky, které ale, jak každý asi sám dobře ví, také mají svá plus. Kdybych měla jmenovat věci, které se mi na Epikúrově učení nejvíce líbí, určitě by to bylo a) že slasti jsou důležité, ale nemají se přehánět – s tímto naprosto souhlasím, ono všeho moc škodí, b) že člověk by měl méně pracovat a více odpočívat, aby byl spokojenější – to v naší uspěchané době poslední dobou poznávám na vlastní kůži. Pěkné jsou, podle mého mínění, i už zmiňované citáty. S některými z nich se absolutně ztotožňuji.

Informační zdroje:
Encyklopedie antiky
Dějiny pravěku a starověku II. díl
http://citaty.webzdarma.cz/e001.htm
http://www.phil.muni.cz/fil/texty/dst/1.html
http://web.dkm.cz/antika/epik.htm