Čtenářský deník - J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě

Několik slov o autorovi

Americký spisovatel Jerome David Salinger se narodil 1. ledna 1919 v New Yorku a zemřel 27. ledna 2010 v New Hampshire. Během druhé světové války působil jako příslušník americké armády v Evropě. Od čtyřicátých let publikoval v časopise The New Yorker. Jeho stěžejním dílem se stal generační román, v němž se zabývá problémy dospívajícího mladíka a jeho pohledem na svět dospělých Kdo chytá v žitě. Po roce 1959 se odmlčel, ale i přesto si získal velkou oblibu mladých lidí. Z jeho dalších děl je asi nejznámější povídkový soubor Devět povídek. Dále napsal: Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte a Franny a Zoey.

Vydání

Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění v Praze roku 1968
Počet stran: 174

Postavy

Hlavní hrdina - Holden Caulfield, sedmnáctiletý hoch, který prochází životní krizí. Nesnáší povrchnost, pokrytectví, přetvářku, snobství a bezcitnost – sám je totiž velice citlivý, ač to nedává najevo. Má velice rád své rodiče, kteří mu všemožně pomáhají a snaží se mu zajistit místo na dobré škole. On ale není nikde spokojen – někde mu vadí spolužáci, jinde to, že se musí učit, co ho nebaví – Holden nenávidí školu především proto, že ho pouze naplňuje informacemi a cizími myšlenkami, aniž by ho učení nějak obohacovalo nebo z něj dělalo lepšího člověka. Je velice uzavřený, hodně a rád si vymýšlí a balamutí cizí lidi. Snaží se najít smysl života a cítí se smutný a opuštěný.
Sestra Phoebe – desetiletá chytrá dívka, kterou má Holden velice rád, je chápavá, ale i trucovitá, umí si prosadit svou, ale ve své podstatě je to hodná holka.
Stradlater – Holdenův spolubydlící na poslední škole, nafoukaný kluk, který si o sobě myslí, že je „mistr světa“, neváhá ostatní využívat ke svému prospěchu ani dělat věci, ze které by se třeba Holden styděl.
Ackley – další Holdenův spolužák. Nikdo ho neměl moc rád, byl vlezlý, nechápavý, čuňátko.
Hanka – dívka, kterou Holden už nějaký čas zná a má ji velmi rád, váží si ji. Je inteligentní a citlivá.
Sally – další z dívek z Holdenova okruhu. Je velice hezká. Holden ji má docela rád, ale rozhodně k ní necítí to, co k Hance.
Profesor Antolini – mladý profesor na vysoké škole, dalo by se říct intelektuál. Snaží se Holdena uvést na správnou cestu, aby si konečně uvědomil, co chce v životě dělat atd. Dost možná je homosexuál (když u nich Holden chce přespat, hladí ho při spánku po hlavě).
Další postavy: spolužáci, profesor Spencer, paní Spencerová, paní Antoliniová, jeptišky, taxikáři, Holdenovi rodiče, Liftboy, prostitutka aj.

Místo

New York, Pencey (Agerstown, Pensylvánie)

Doba

20. století, jinak neurčeno

Děj

Úvodem je naznačeno, že popisované události se odehrály předtím, než se hlavní hrdina dostal do jakéhosi sanatoria, kde mu pomáhají řešit jeho psychické potíže.
Příběh se začíná rozvíjet v době těsně před vánočními prázdninami, kdy je Holden vyhozen ze školy pro neprospěch (propadl ze 4 z 5 předmětů – jen angličtinu měl v pořádku), o čemž jeho rodiče zatím nevědí. Je mu líto, že je znovu zklame – Pencey totiž není první škola, kterou Holden podobným způsobem opouští. Chce odjet domů až na prázdniny, které začínají ve středu, ale po rvačce se svým spolubydlícím Stradlaterem (kvůli jeho nevhodnému chování k dívce, kterou má Holden rád – Hance) a následnému nepochopení od nikoho ze spolužáků a také kvůli šílenému smutku, který na něj padá v budovách školy, odjíždí Holden už v neděli s plánem nějak se v New Yorku do středy protlouct a domů se dostavit opravdu až v určený den. Celé ty tři dny stráví v depresi, která je přerušena jen pár světlými okamžiky a to za prvé, když potká ve vlaku velice milou maminku jednoho ze svých bývalých spolužáků, potom, když po noci strávené v hotelu snídá ráno na nádraží s párem přívětivých jeptišek, a konečně, když za nepřítomnosti rodičů navštíví svou milovanou sestřičku Phoebe.

Po příjezdu do New Yorku si Holden najme taxi a nechá se odvézt do hotelu, kde nemá co dělat, a tak se rozhodne zabít čas v hotelovém baru. Nejraději by se opil, ale protože není plnoletý, číšník mu odmítne dát alkohol. Pak se snaží konverzovat s třemi asi třicetiletými dívkami, které ovšem neoplývají intelektem ani slušným vychováním, a tak s nimi jen zabíjí čas. Po rozloučení se nechá zavézt taxíkem k Erniemu, do dalšího baru, odkud ale odejde kvůli jedné otravné známé jeho bratra. Cestou do hotelového pokoje mu liftboy nabídne prostitutku a Holden to přijme, přestože je panic. Strašně moc potřebuje nebýt sám. Když má ale k něčemu dojít, dívku odmítne, ač jí samozřejmě zaplatí. Ta mu nakonec ještě připraví nepříjemné překvapení, když na něm vymáhá dvojnásobek domluvené sumy. Holden její požadavek neuzná, což ho potom stojí pořádnou ránu do břicha od liftboye – jejího pasáka. Peníze si vezmou z jeho náprsní tašky a zmizí. Ráno Holden opustí hotel, kufry si nechá v úschovně na nádraží a jak už jsem se zmiňovala, posnídá s jeptiškami, jimž dá deset dolarů na dobročinnost. Neví co dál, a tak zavolá svojí kamarádce Sally a pozve ji do divadla. Sally jeho návrh přijímá a za několik hodin, během nichž se Holden toulá po parku a koupí sestře Phoebe desku, se sejdou. Sally je divadlem nadšená, zatímco Holdenovi představení nic neříká. Po hře jdou do nějakého podniku, kde se Holden snaží vysvětlit Sally, co ho trápí, ona ho ale nechápe. Pohádají se a nerozejdou se v dobrém. Holden si sjedná schůzku s jedním bývalým spolužákem – intelektuálem a dost se s ním v baru opije. Je mu psychicky příšerně. „Kamarád“ pak prohlásí, že nemá čas, a ponechává Holdena svému osudu. Ten pak bloudí sám a zmrzlý po New Yorku, hodně přemýšlí o své smrti a rozhodne se tajně navštívit malou Phoebe. Nechce, aby rodiče o jeho příjezdu věděli, a tak se do bytu vyloženě vplíží. Zpráva, že nejsou doma, ho moc potěší a nějakou tu hodinu si s Phoebe povídají, Holden pak zavolá jednomu svému bývalému profesorovi a je pozván na návštěvu – může dokonce přijít třeba hned nebo prostě kdy se mu zachce. Ještě si půjčí od Phoebe peníze a po příchodu rodičů domů se vykrade ven.

Vezme si taxi a jede za tím svým profesorem, který se mu snaží mluvit do duše. Chlapec je velice unavený a je mu špatně – bolí ho břicho a hlava, a tak ho profesor uloží na gauč. Hned po ulehnutí v několika vteřinách usne a probudí se vyděšen, když ho profesor hladí po hlavě. Urychleně se oblékne a odejde se slovy, že se vrátí, ale to už neudělá. Vyspí se na nádraží v čekárně a v jeho hlavě uzraje nápad, že odjede stopem někam na západ, tam si postaví malý domek, najde si někde práci jako pumpař a bude žít nenáročný život. Později si vezme nějakou dívku, kterou bude milovat, a bude šťastný. Před odjezdem se chce ještě rozloučit s Phoebe, a tak jí nechá ve škole vzkaz, aby přišla k muzeu, že jí chce říct sbohem. Kvůli jejímu naléhání ale zůstane a jde s ní do Zoo a na kolotoč. Pak se vrátí domů. Jeho další osud není zřejmý, až na jeho pobyt v sanatoriu, po kterém se má opět vrátit ke studiu na další škole.

Citáty z knihy Kdo chytá v žitě

„Nezáleží na tom, jestli to sbohem řeknu smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř.“

„Co mě ale vážně nadchne je taková kniha, kterou člověk dočte, načež by si přál, aby byl s autorem, co ji napsal, ohromnej kamarád a moh mu zatelefonovat, kdy se mu zachce.“

„Na celým světě není ani jedinej noční podnik, kde byste vydrželi nějak dlouho sedět, ledaže se tam dá koupit aspoň trochu alkoholu a namazat se. Nebo ledaže jste tam s holkou, do který jste úplně vedle.“

„Věčně říkám: „Těší mě, že jsem se s váma seznámil“ někomu, s kým mě netěšilo ani trochu se seznámit. Ale když člověk chce žít, musí tyhle věci říkat.“

„Člověk by vůbec neměl bejt posera. Když má někomu vrazit jednu pod zuby a chce se mu do toho, tak to má taky udělat.“

„Některý věci by měli zůstat tak, jak jsou. A člověk by měl mít tu moc, že by je strčil do některý tý velký vitríny a prostě je tam nechal na pokoji. Já vím, že to nejde, ale přesto přese všechno je to hrozná škoda.“

„Když člověk něco dělá až moc dobře a nedá si pozor, začne se za nějakou dobu producírovat. A pak už to nedělá tak dobře.“

“Člověku, který padá, není dáno ucítit ani uslyšet, že dopad na dno. Prostě padá a padá. A tohle je určeno lidem, kteří v tom nebo onom období svého života hledali něco, co jim okolí nemůže poskytnout. Nebo si aspoň mysleli, že jim to jejich okolí nemůže poskytnout. A tak se vzdali hledání. Vzdali se dřív, než začali vůbec hledat.“

„Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“

„Mezi jiným přijdeš i na to, že nejsi první, kdo byl kdy zmaten, vyděšen, podrážděn, a dokonce zhnusen chováním lidí. V žádném případě na tom tak nejsi sám. Budeš vzrušen a podrážděn, až to poznáš. Mnoho a mnoho jiných lidí před Tebou mělo stejné trápení, v morálním i duševním smyslu, jako máš právě ty. Naštěstí někteří z nich svoje trápení zaznamenali. Budeš se od nich učit – když budeš chtít. Stejně jako jednou – když budeš mít co nabídnout – se bude někdo učit od Tebe.“

„Akademické vzdělání ti přinese ještě něco. Jestliže pronikneš dostatečně hluboko, dojdeš pomalu k poznání, co tvoje mysl je schopná obsáhnout. K čemu je uzpůsobená a k čemu taky třeba není. Po nějaké době dojdeš k poznání, jakým druhem poznání by se měla ta tvoje specificky uzpůsobená mysl obírat. Jednak ti to ušetří neobyčejnou spoustu času, poněvadž se nebudeš zabývat myšlenkami, které ti nekonvenujou, které ti nevyhovujou. Začneš poznávat hranice svých možností a přizpůsobíš jim svoje duševní úsilí."

„Nikde nenajdete místo, kde by bylo hezky a kde by byl klid a mír, poněvadž žádný takový místo neexistuje. Myslíte si třeba, že existuje, ale jednoho krásnýho dne se nebudete koukat a někdo se tam zatím vplíží a přímo vám před nosem tam napíše „kurvo!“"

„Já jen jako, jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte? A odpověď na to je, že nemůžete.“