Jak pomoci Africe? Konečně přestat páchat dobro

Možná jsem zde již někdy citoval z jednoho školení: Páchat dobro umí každý pitomec, někomu konkrétnímu pomoct dovede málokdo. Těžko se mi píše proti lidem, kteří mají dobrou vůli a myslí si, že sunou věci k lepšímu. Vždyť už samotná snaha pomoci je hodna ocenění.

Ale nemohu jinak, je mi smutno z toho, jak se situace v Africe nelepší. A mám vztek, když se např. dočtu, že ozbrojenci v afrických zemích seberou domorodce do "otroctví", ti jsou pak vykoupeni za peníze z ČR, propuštěni, za krátký čas znovu odchyceni a tak pořád dokola. Dary našich hodných lidí jsou použity na nákup zbraní.

Proč je na tom Evropa dobře?

1) Naši předkové po staletí tvrdě makali. Po desítky generací se kumulovalo bohatství, majetek je pro lidi prioritou, práce je samozřejmou součástí našeho života.

2) V minulosti Evropané ukradli, co mohli. Zdroje z celého světa se po dlouhou dobu přesouvaly do zemí, které měly kolonie.

3) Příznivé klimatické podmínky. Na většině území Evropy je mírné klima, bez větších problémů se daří zemědělské výrobě.

Hlavní problémy Afriky

1) Nestabilita, války, spousta zbraní mezi obyvatelstvem.

2) Vysoká porodnost a malé zdroje na uživení takového počtu lidí.

3) AIDS a další nemoci.

4) Nízká pracovní morálka.

5) Špatné klimatické podmínky a infrastruktura.

6) Nízká úroveň vzdělanosti obyvatelstva.

Fotograf Jan Šibík versus místopředseda KDU-ČSL David Macek
(zdroj: www.kdu.cz)

Šibík: Já hodně fotím lidi, kteří jsou HIV pozitivní – v Africe, na Ukrajině. Připadá mi, že postoj katolické církve úplně zaspal dobu. V těchto zemích má mnoho manželských párů, jež jsou HIV pozitivní, děti – a tyto děti jsou od narození také HIV pozitivní. Vy mluvíte o právu dítěte na život, ale v tomto případě dítě bude jenom živořit a v bolestech zemře. Vy říkáte, že katolická církev kromě přímého ohrožení matky neuznává jiný důvod pro potrat. Nemyslíte si, že to je nesmysl? Kdy jindy by církev měla povolit potrat a podporovat antikoncepci než právě tady?

Macek: Pokud někdo chce postojům církve porozumět, není šťastné brát to z tohoto konce. Za tím je nějaké pojetí člověka, pojetí lidské sexuality. Ani prezervativy třeba nikoho stoprocentně neochrání od přenosu AIDS. Církev v těchto oblastech vidí svou roli v tom, že se snaží prostřednictvím misionářů napomáhat tomu, aby měli lidé kvalitní vztahy, aby si byli věrní, aby nebyli promiskuitní atd. To je myslím to, co tam křesťané mohou vnést. Není to zas tak málo.

Šibík: To je idea – a proti ní máte realitu miliónů HIV pozitivních. Když se budou chovat podle pokynů katolické církve, budou plodit další oběti, bude to znamenat další utrpení a bolest. Takže výsledek je úplně opačný, než jaký byste si přál.

Macek: Já nevím. To, že se někdo narodí jako HIV pozitivní a jeho život trvá – v uvozovkách – třeba jenom 12 let … Já nevím, ale myslíte si, že takový člověk lituje toho, že přišel na svět, anebo je třeba vděčný za to, že může prožít alespoň to?

Šibík: Život v bolestech.

Macek: To není ale záležitost jenom AIDS. Když se na to podívám očima církve, myslím si, že to od ní není tak malý příspěvek, že se snaží působit na lidi, aby měli kvalitní vztahy a aby si byli věrní.

Šibík: To jsou apely do budoucna, ale co s těmi lidmi, kteří už HIV pozitivní jsou?

Macek: Neznám konkrétní strategii, kterou v těchto oblastech katolická církev má, ale vůbec bych se nedivil, kdyby někde misionáři ty kondomy rozdávali.

Jak pomoci Africe

Předchozí rozhovor mluví za vše. Ideologicky pevný David Macek, který ví o Africe jen z médií, opakuje naučené fráze a při střetu s Janem Šibíkem vaří z vody, protože je mu jasné, že současné páchání dobra jen a jen škodí. Na konci rozhovoru už Macek neví kudy kam, téměř (proti všem církevním zásadám) doporučuje rozdávání kondomů. Působilo by to směšně, kdyby to nebylo tak smutné.

Pokud chtějí Evropané opravdu pomoci, měli by (kromě evergreenu, jímž je vzdělávání) především:

1) Udělat velmi rázné kroky ke zlepšení bezpečnostní situace v Africe, snížení korupce, zlepšení fungování státní správy. Pokud se v této oblasti nic nestane, pomoc se bude (jako doposud) rozkrádat.

2) Motivovat k práci. Zmiňují-li cestovatelé pracovní morálku v afrických zemích, shodují se, že se tam nikdo moc nepředře. Možná jste i Vy četli o tom, jak muži posedávají před chatrčí a ženy dřou na poli nebo o tom, jak se doveze materiál na stavbu školy a nikomu se nechce školu stavět.

3) Udělat vše pro snížení porodnosti a zamezit šíření AIDS. Někdo tvrdí, že jsou kondomy k ničemu. Já to nerozsoudím, od toho jsou odborné kapacity. Ovšem vím jistě, že apelovat v Africe na zodovědnost nepomůže. Stejně jako to nepomohlo u nás před rokem 1989, kdy nebyla antikoncepce tak dobře k mání jako nyní a měli jsme v ČR 130 000 potratů ročně (nyní kolem 40 000, velká část ze zdravotních důvodů).

4) Dát k dispozici odolné plodiny a zvířata tak, aby lidé v zemích, kde jsou špatné podmínky pro zemědělství, měli možnost alespoň přežít. S tím souvisí zavádění moderních technologií.

5) Vykašlat se na ideologie a dogmata. Uvažovat hlavou, pragmaticky dělat to, co je správné.

Důležitá poznámka na závěr

Tento text není v žádném případě zaměřen proti církvi. Spousta kněží, řádových sester, běžných věřících atd. si zaslouží velké poděkování za to, jak reálně pomáhají potřebným u nás i v cizích zemích.

Kdo si poděkování nezaslouží, jsou církevní papaláši, kteří nevidí to hlavní z Ježíšova učení (dobro, pomoc bližnímu, odpuštění...), ale jsou posedlí v Bibli pouze velmi okrajově zmiňovaným sexem a šířením své pravdy za každou cenu.

A poděkování si také nezaslouží lidé, kteří nepřemýšlejí, na co dávají peníze.

Přečtěte si také článek Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem.