Mýty o vaginismu

Vaginismus je záležitost, která není příliš známá. Proto kolem ní může vznikat řada nejasností a nedorozumění. Pojďme se tedy v dnešním článku podívat na to, které myšlenky a přesvědčení týkající se vaginismu nejsou pravdivé.

1. Není nic, co by na ženě nebylo v pořádku po fyzické stránce. Vše je to v její hlavě. Potřebuje pouze odpočívat.

Ačkoli jsou ženy trpící vaginismem po lékařské stránce v pořádku, byla by chyba říci, že se v jejich těle nedějí žádné fyzické změny. To si však lidé často neuvědomují a vede je to (ať už ženy nebo jejich partnery) k názoru, že s jejich tělem je vše v pořádku a bolest, kterou cítí, má původce pouze v jejich hlavě. To by znamenalo, že se dá vaginismus léčit pouhou slovní terapií či relaxací. Ačkoli tento styl terapie může někdy pomoci (především ženám trpícím vaginismem již dlouhou dobu, pannám či ženám po dlouhé sexuální abstinenci), je nutné si uvědomit, že vedle slovní terapie budou potřebovat poševní svaly často trénovat, a to až k úplnému a dostatečnému rozšíření. Vaginismus je totiž fyzická reakce těla na předvídanou či reálnou bolest. Dobrou analogií je představit si, že máte zatnutou ruku v pěst po několik týdnů. Poté také nebudete moci pěst otevřít okamžitě, nejdříve budete muset prsty rozhýbat a protrénovat pohyb roztahováním a znovuzatínáním pěsti. Vagína, stejně jako představovaná zatnutá pěst, není nijak fyzicky poškozena, avšak bude potřeba tělesného tréninku k tomu, aby se žena zase mohla cítit dobře.

2. Vaginismus je vzácný stav. Žena s vaginismem je hříčkou přírody.

Na základě poznatků sexuologů, gynekologů a výzkumníků bylo zjištěno, že jím někdy během života trpí až 10% žen. Tedy 1 z 10 žen během svého života zažije určitou formu vaginismu. Navíc ženy často nejsou ochotné mluvit o svých gynekologických problémech s lékařem, tudíž počet těch, které jsou opravdu diagnostikovány, bude jen špičkou ledovce.

3. Ženy s vaginismem jsou:
a) Lesbičky
b) Nevěrné
c) Frigidní
d) Neatraktivní pro své partnery

Co k tomu říct? Samozřejmě jsou to velmi banální výroky. Ženy s vaginismem samozřejmě mohou být lesbičky, stejně jako mohou být nevěrné. Ženská frigidita je starý a mylný koncept, který byl opakovaně používán muži k tomu, aby tlačili na ženy k větší sexuální aktivitě. Ženy však často přestávají být sexuálně aktivní po špatné zkušenosti, vaginální bolesti či mohou být jednoduše asexuální či cokoli jiného. Že by byla žena s vaginismem pro svého partnera neatraktivní, je ve většině případů nesmysl. Ti se naopak často snaží svým partnerkám co nejvíce pomoci.

4. Vaginismus je sexuální dysfunkce.

Ačkoli byl termín dysfunkce v souvislosti s vaginismem používán mnoho let, nebyl vnímán odborníky a ženami, kterých se to týká, stejně. Je to medicínský a psychiatrický termín, ze kterého by se zdálo, že ve všech případech vaginismu vagína není aktivní, jak by měla být a tudíž není funkční – je dysfunkční. Pro některé ženy však může být vaginismus perfektní funkční reakcí. Navzdory kritice tohoto termínu mnoho gynekologů a autorů učebnic i webů tuto terminologii stále používá. Vaginismus se typicky vyskytuje, když má žena obavy, úzkost či negativní asociace se sexem. Je tedy nevhodné a nesprávné používat termín dysfunkce.

Vaginismus je tedy funkční odpovědí těla ženy, především když:
- Žena byla sexuálně zneužívána nebo traumatizována a chce se vyhnout opakování dalších traumat.
- Žena má partnera, který s ní nezachází dobře nebo je příliš sexuálně náročný.
- Žena nechce vyhovět společenskému tlaku na její ženskou identitu v tom, aby se stala matkou a tím dobrou ženou.
- Žena se neztotožňuje s tvrzením, že sex znamená pouze styk a styk je tím hlavním v intimním vztahu.
- Žena se neztotožňuje s tvrzením, že ve vztahu musí ochotně postoupit své tělo.
- Žena má strach ze znásilnění či sexuálního zneužití a spojuje si sex s něčím negativním a špatným.
- Žena má za sebou traumatickou sexuální či nesexuální zkušenost a nyní potřebuje věnovat čas a pozornost léčení svého vaginismu.

5. Vaginismus je způsoben hormonálním deficitem.

Neexistuje žádná vědecká studie, která by dokazovala, že hormony hrají roli při vzniku primárního vaginismu. Mohou však hrát určitou roli při vzniku sekundárního vaginismu. Například starší žena může prodělat hormonální změnu během menopausy a její vagína se stane sušší, což může způsobit, že sexuální styk bude bolestivější, pokud partneři tento fakt nebudou řešit např. použitím lubrikantu, může následně dojít ke vzniku vaginismu.

6. Léčení se neobejde bez zkušené profesionální pomoci.

Zkušenosti ano, profesionál ne nutně. Žena rozhodně potřebuje najít někoho, kdo ví mnohé o vaginismu, kdo má dobré tipy, zná techniky nebo jí může poskytnout emocionální oporu; ale i ona sama se takovou osobou může stát. Pamatujte, že by se na řešení těchto obtíží nemělo nikdy spěchat.

7. Úspěšnost léčby je 100%!

Ačkoli je úspěšnost léčby vaginismu velmi vysoká, v některých studiích dokonce 100%, nikdo vám 100% úspěch nemůže zaručit. Profesionální pomoc rovněž nezaručuje lepší výsledky, než kterých může žena dosáhnout sama nebo se svým partnerem pravidelným tréninkem.

8. Jednou vyléčený vaginismu se nikdy nevrátí zpátky.

Vaginismus či bolestivý pohlavní styk se mohou vyskytnout znovu. A ne proto, že by léčba zklamala, nebo proto, že je žena beznadějný případ. Jednoduše proto, že některé ženy mohou v životě zažít momenty, kdy se díky rozličným životním okolnostem může znovu objevit bolestivý sexuální styk či se poševní svaly mohou opět sevřít. Například pokud nemá žena sexuální styk po dlouhou dobu (např. po komplikovaném porodu) a pokouší se o něj dříve, než je její tělo v pořádku, může zažít bolest. Nebo u ženy, která se vyléčila z vaginismu a poté je sexuálně zneužita či znásilněna, může k vaginismu dojít znovu. Vaginismus se tedy po úspěšném vyléčení může objevit znovu, ale podruhé bude žena o mnoho více připravena k tomu se s ním vyrovnat a bude jen z půlky tak problematický a stresující jako dřív.

9. Není možné porodit dítě.

Příkladem je příběh ženy, jejíž gynekolog byl velmi překvapen, když ji nebyl schopen vyšetřit malým gynekologickým zrcátkem a přesto přivedla na svět krásné, velké dítě. Tato žena trpěla vaginismem před otěhotněním a i po něm, což bylo pro lékaře velkou záhadou. Možná si myslíte, že pokud přivedla na svět zdravé dítě, musela být její vagína alespoň někdy schopná otevřít se o něco více, než je potřeba pro zavedení tamponu či proniknutí penisu – ačkoli se to zdá být logické, je to pravda pouze částečně. Je nutné uvědomit si, že sexuální styk není tím samým procesem jako porod dítěte. Během porodu se poševní svalstvo "vytlačuje" a přirozeně otevírá ve snaze vypudit dítě ven. Ale pokud se něco snaží proniknout dovnitř, svaly musí být uvolněné a neklást žádný odpor. Tudíž ačkoli jsou stále používány tytéž svaly, jsou tyto procesy a směr pohybu svalů ve skutečnosti odlišné. Ačkoli může porod vaše poševní svalstvo uvolnit, vaginismus se pravděpodobně nevyřeší.

10. Pokud není přítomna vaginální svalová křeč, není to vaginismus.

Naneštěstí gynekologové, kteří se striktně drží kritérií psychiatrického manuálu, nebudou nikdy schopni plně diagnostikovat vaginismus u žen, které nemají křeče nebo jejichž křeče nejsou gynekologem rozpoznány. Křeče byly dříve pokládány za jediný příznak vaginismu. Dnes je to ale již minulostí. Speciální komise v lednu roku 2006 rozhodla, že s konečnou platností nejsou křeče tím jediným, co odděluje ženy s vaginismem od těch, které vaginismem netrpí. Namísto toho je hlavním kritériem fobie a úzkostná reakce z představy proniknutí čehokoli do pochvy a bolest pociťovaná u samotného poševního vchodu. Přítomnost těchto dvou symptomů je v odhalování žen s vaginismem přesnější než dřívější tvrzení o křečích.

11. Je-li žena schopná podstoupit gynekologické vyšetření zrcátkem, není to vaginismus.

Tento běžný mýtus opět ukazuje na nedostatečnou informovanost. Pravdou je, že vaginismus může být situační, může se tedy vyskytovat pouze někdy. Gynekologické vyšetření je pravděpodobně neprůkazné v případě situačního vaginismu, kdy je žena schopná podstoupit vyšetření, ale není schopná sexuálního styku. Některé ženy tedy nemají problém se zaváděním tamponů či gynekologických vyšetřovacích nástrojů, ale nejsou schopné sexuálního styku a penis do jejich pochvy nepronikne. Jiné ženy mohou mít bezbolestný styk s jedním mužem a s jiným nikoli. A jiné mohou mít zase bezbolestný styk, ale problémy se zaváděním tampónu či při vyšetření. Mnoho lékařů si neuvědomuje, že vaginismus je situační a spoléhají se na nesprávná diagnostická kritéria. Některé ženy, které jsou schopné sexuálního styku, ale nezavedou si tampon, tak mohou být mylně považovány za nevaginistické.

12. Vaginismus může ženu ochránit před znásilněním.

Naneštěstí ne. Svaly každé ženy, která se snaží odolat sexuálnímu násilníkovi, se v obraně stáhnou. Obecně, každá žena, která se stala obětí sexuálního násilí, prošla dočasným vaginismem, ale obvykle nejsou svaly natolik silné, aby odolaly násilníkovi.

14. Příčina vaginismu není tak důležitá jako léčba.

Je důležité tento mýtus změnit. Někteří terapeuti či partneři vám mohou říct, abyste nemyslela na příčiny, které způsobily vaginismus. Vyjasňování toho, co bylo příčinou, však může být obohacující cestou a může pomoci vyrovnat se s minulou negativní zkušeností.

Související texty:
Vaginismus - jedno z ženských tabu
Vaginismus - co dělat?
Vaginismus - pro partnery

Zdroje:
www.vaginismus-awareness-network.org, resp. překlad částí tohoto webu provedený Michaelou Klusákovou, Petrou Kalinovou a Evou Habětínkovou v rámci předmětu Klinická psychologie v praxi na FSS MU