Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Čtenářský deník - L. M. Alcottová: Malé ženy (nový překlad)

Mikroblog
...aneb něco pro nás holky.

Nebyla bych to já, abych si pod stromeček nepřála knížku. A nebyla bych to já, kdybych ji neměla během pár dní přečtenou. :-) Letos jsem Ježíška poprosila o romantické Malé ženy. A protože mi mé přání splnil, chtěla bych se s Vámi v tomto článku podělit o dojmy, které ve mně tato knížka vyvolala.

Nejprve pár faktů

Malé ženy spisovatelky Louisy May Alcottové patří k americké klasice. Tato z velké části autobiografická knížka vydaná poprvé roku 1868 (v době, kdy se pokládal základní stavební kámen Národního divadla :) ) nás s sebou bere na výlet do zajímavého prostředí rodiny amerického transcendentalisty Bronsona Alcotta (v knize přejmenovaného na pana Marche).

Nejedná se pro tehdejší dobu o zrovna nejběžnější rodinné uspořádání. Pozdější spisovatelka Alcottová (alias Marchová) a její 3 sestry vyrůstají s reformátorsky orientovanými rodiči, kteří se přátelí například s Ralphem Waldo Emersonem. Přístup jejich rodičů k životu zahrnuje např. experimentální vyučovací metody nebo založení farmy Fruitland, kde obyvatelé mají žít pouze z toho, co si sami vypěstují, koupat se výhradně ve studené vodě apod. Vše to má i své poměrně složité nábožensko - filosofické pozadí.

Nebudeme ale zabíhat do přílišných detailů. Zkráceně můžeme říci, že kniha se zabývá osudy 4 sester a jejich rodičů a přátel. Ve svých dvou dílech vydaných u nás v roce 2009 nakladatelstvím Knižní klub pod sjednocujícím názvem Malé ženy (ač druhý druhý díl je v originále nazván Good wives - tedy Dobré manželky) sleduje autorka životy hrdinek po zhruba 10 let od jejich cca 15ti do cca 25ti.

Na toto současné vydání upozoňuji především proto, že se od staršího českého překladu vydaného v letech 1974 a poté znovu 1992 značně liší. Ve starším (od Jindřišky Smetanové) totiž vůbec nenajdete jednak tento druhý díl a např. také služebnou Hanu, která se asi komunistickým cenzorům dostatečně nezamlouvala. (Pro úplnost dodám, že v nějaké starší knihovně byste mohli nalézt i překlad z počátku 20. století, který by snad měl obsahovat i 2. díl, ale tento překlad je prý, jak píše autorka překladu nejnovějšího Jana Kunová, již prakticky zapomenutý.)

Moje dojmy

Dílo Malé ženy na mě působí jako velmi krásná, byť trochu mravoučná věc. Alcottová do něj zjevně vtělila zásady, kterým se doma jako dívka sama naučila. Zvlášt první část, kde děvčata čelí "chudobě a odříkání", neboť jejich otec šel bojovat za své ideály do občanské války, je jimi silně prodchnuta. Dívky obdivuhodně a po většinu času i s veselou myslí čelí všem trampotám, které je potkávají, a ještě svoje jednání zvládají zvažovat z hlediska toho, zda je správné či morální. Kdybych měla vyznění knihy pro mě shrnout jen několika slovy, řekla bych, že je oslavou rodiny. Rodinné soudržnosti, lásky, schopnosti si navzájem odpouštět a pomáhat si. To, co ale na románu nejvíce oceňuji - a domnívám se, že je to i hlavním klíčem k jeho velikému úspěchu - je rozdílnost povah a chování 4 sester. S určitou nadsázkou by se dalo říci, že každá dívka se v některé hrdince najde, připadá si s ní blízká a nebo svoji povahu nějak poskládá z těch čtyřech popisovaných.

Jaké tedy jsou sestry Marchovy?

Nejstarší Meg je milá - a kdyby nebyla tak živě napsaná - dalo by se říci až stereotypně vystupující nejstarší sestra. Je starostlivá, hodná k ostatním a v koutku duše už jako velmi mladá touží po lásce a manželství. Druhá nejstarší Jo (zkratka jména Josephine) je spíš klukovského ražení. Aktivně vystupuje proti konvencím, nesnáší formální společenské návštěvy, píše povídky a divadelní hry a místy se zdá, že by snad nejraději lezla po stromech. Mírňoučká Beth je domácí myška, která je nejštastnější pěkně s rodiči u krbu, a když zrovna nevyšívá nebo se nepomáhá v domácnosti, její vášní je klavír. Nejmladší Amy stravuje střídavě snaha být krásnou a dokonalou ženou vyšší společnosti, touha po penězích a postavení a láska k výtvarnému umění.

Všechny mají své vlastní sny - a mě fascinuje, jak je možné, že všechny, ač místy tak protikladné, jsou tak procítěně popsány jednou jedinou autorkou. Alcottová zde prokazuje mimořádnou citlivost a pozorovací talent. Každá ze sester má své klady, svou jedinečnou životní cestu a také drobné "mouchy" na své povaze, které se vytrvale snaží odstraňovat pod laskavým dohledem maminky - paní Marchové, jíž se všechny touží podobat (dlužno říct že oprávněně, neboť paní Marchová je zosobněním prakticky dokonalé ženy). Tatínek pan March je více zapojen až v druhé části, je načrtnut jako moudrý filosof a duchovní vůdce rodiny. Z ostatních postav je důležité ještě zmínit chlapce ze sousedsví Laurieho (jste zvědavé, kterou ze sester si nakonec vezme? ;) ) a jeho dědečka, zámožného dobrodince pana Laurence.

Shrnutí

Kniha Malé ženy je velmi příjemnou četbou, která může být pro řadu dívek a "malých žen" i inspirativní, pokud budou mít na jejím základě chuť popřemýšlet nad sebou a nad svým ženstvím. Báječně prokreslené charaktery hlavních hrdinek to velmi přirozeně umožňují. Zásadní věcí, kterou nesmím zapomenout zmínit, je ale také to, že kromě této linky nabízí kniha i mnoho dojemných momentů a svým způsobem napínavých míst, která nás prostě nutí číst dál, dokud se nedostaneme k poslední stránce. Vrátí se tatínek domů z války v pořádku? Uzdraví se Beth? O čem tajně mudrují teta Marchová s tetou Carrolovou? A co Jo a svatba, dostanou ji přece jen nakonec k oltáři? Nejsou to sice ta nejdobrodružnější témata na světě, ale v rámci jeho ženské části mi rozhodně nepřipadají k zahození. ;) Takže, milé dámy, nachystejte si čaj, pár polštářů, pohodlné křeslo, nožky si nechte ohřívat nejlépe někde u krbu a bon voyage...

Kam dál?

20 nejoblíbenějších stránek ze Čtenářského deníku

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Ortel nad Slavíkem

Diskuse o článku Čtenářský deník - L. M. Alcottová: Malé ženy (nový překlad)

Anonymous Anonymní:

Jsem milé překvapená,že vyšla tato kniha.Patří k mým oblibeným a první knihu jsem s věnovaním měla od babičky. Půjčila jsem ji kamáradce a ta bohužel byla nucena odejít s rodičí v roce 1971 na západ, a knihu mi nestačila vrátit.Po revoluci jsme se sešli omlouvala se,ale kniha už byla stracená(možná ji má nějaký STB v knihovně).Obsahovala 2 díly.tak jsem ráda,že si ji budu moct koupit a,že jsem se náhodou dozvěděla,že tato kniha opět vyšla.Hezký den přeje Zlatka

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku