Mazání videoklipů z YouTube - Harakiri nahrávacích společností

Setkal jsem se se záhadou. Od doby, kdy má každý po ruce záznamové zařízení, stává se to lidem méně často než dříve. Proto mě tato čest potěšila. O co jde?

Jak pravidelní čtenáři vědí, součástí některých článků jsou videoklipy a vystoupení našich i zahraničních umělců z YouTube. Bohužel dochází v čím dál větší míře (zejména u hudební produkce) k mazání těchto videí ze strany vlastníků práv. Záhadou je, proč to dělají. Jaký prospěch mohou mít nahrávací společnosti z toho, že jsou jejich ovečky méně vidět?

Jsem předpojatý

Abych byl seriózní, musím zmínit svou předpojatost. Nesouhlasím s tím, aby se desítky let po smrti muzikanta rejžovalo na jeho tvorbě. Za poslední půlstoletí si nevybavuji nikoho, kdo by nebyl slavný za života a stal se hvězdou až po odchodu na onen svět.

Ono to asi v mediální době jinak nejde. Obvykle se využije technik pohřebního marketingu ke krátkodobému zvýšení zájmu o tvorbu zemřelého. Hyeny hodují. Aby se nažraly, dal bych lhůtu na ochranu práv 5 let.

Jak bych využil práva na Jimiho Hendrixe

Nebojte, nebudu zde dlouze lkát nad stavem autorského práva. Situace je, jaká je.

Jedním z umazaných videí byl i Jimi Hendrix na Woodstocku (samozřejmě jsem ihned použil jiné). Co bych dělal, měl-li bych k dispozici práva na jeho tvorbu?

Snažil bych se ze všech sil, aby byl na očích. Nemazal bych Jimiho vystoupení z Youtube, sám bych je tam v nejlepší možné kvalitě nahrával. Poskytoval bych zdarma skalním fanouškům rarity, nabídl bych rockovým klubům bezplatné pouštění jeho koncertů. Objevil bych skvělého kytaristu, o kterém bych rozhlásil, že je nový Jimi Hendrix (dříve se tak mluvilo o Lennym Kravitzovi).

Co myslíte, vydělával bych víc než skuteční vlastníci Jimiho odkazu?

Odpovím si sám: Na 100% ano. Proč si tedy hudební vydavatelství slovy Josefa Škvoreckého serou do krku?

Vysvětlení záhady - Nahrávací společnosti páchají harakiri

Současní kormidelníci nahrávacích společností způsobili kvalitativní úpadek hudby na samé dno. Prodeje jsou díky jejich přístupu na minimu, mladé umělce nikdo neobjevuje, televizní rychlokvašky nevydělávají a staří pardálové stárnou.

Když japonský samuraj selhal, nesplnil úkol či jinak neuspěl, byla cestou k navrácení cti jemu i jeho rodině rituální sebevražda sepuka (u nás se spíše používá pojem harakiri).

Zřejmě proto se páni manažeři napříč různými vydavatelstvími rozhodli přivést celé odvětví na hunt. Hlavně ať to udělají rychle. Věřím, že na jejich "mrtvolách" vyrostou nová šedesátá léta.

Kam dál?
Pirátství 3. díl - Důsledky a budoucnost