Mazáci versus zobáci: Konflikt, který přetrval do roku 2012

Jsem poměrně empatický, dokážu se vcítit i do hodně podivných lidí. Co mi naprosto uniká, je nekonečnost konfliktu mazáci versus zobáci. Jsme opravdu takové svině?

Pro ty, kdo (stejně jako já) nebyli na vojně, ozřejmím, že jde o šikanu, kde ti, kteří jsou v organizaci déle, mají ničím neodůvodněná zvyková privilegia oproti nově příchozím.

Jakmile uplyne určitý čas, stanou se z dřívějších nováčků staré páky a následovníkům dávají okusit, co si sami užili. A tak to jde pořád dokola.

Nekonečný příběh

Konflikt mazáci versus zobáci má oproti běžné šikaně (např. v dětském kolektivu) zvláštnost v tom, že v konečném skóre chybí oběť. Zobák se stává uplynutím času mazákem. I s úroky si pak vybere daň za bývalá příkoří.

Jedná se o začarovaný kruh, který nejde rozetnout bez toho, aniž by v určitém bodě došlo k upuštění od satisfakce.

Ani chytří a tolerantní nejsou imunní

Po zrušení povinné vojenské služby konflikt mazáci versus zobáci neskončil.

Jeho varianty potkáváme v různých obměnách například na našich pracovištích. Nejedná se o zlou vůli, ale o stereotypy, které přetrvávají věky a téměř každý je s nimi smířen.

Zrovna dnes jsem sledoval zasloužilého bojovníka. Předváděl přesně to, co mi bylo minulý týden vytýkáno. Posádka div netleskala.

Očekává se, že budu držet hubu a krok. Budu.

Také se očekává, že si svou frustraci vybiju na nějakém zobákovi, až se ze mě stane mazák. Ale takové hovado nebudu. Na rozdíl od ostatních mě neomlouvá neznalost problematiky. Ubližoval bych vědomě.

Jak to valí ve velkém

Podobný princip lze vysledovat i u uzavřených profesních skupin. Namátkou třeba u lektorů a organizátorů psychoterapeutických výcviků.

Zobáci musí, aby mohli v budoucnu dělat svou práci, tvrdě platit. Odměny mazáků (pochopitelně jim jde o obecné dobro, třou bídu s nouzí, bydlí pod igelitem a žerou 3 dny staré rohlíky) začínají mnohdy na sazbě 1000,- Kč/hodina. Někteří zobáci mají ideály. Ale ty velmi rychle mizí, když si spočítají investované statisíce.

Onehdy mi jeden životem protřelý lektor zdůvodňoval obří hodinové odměny. Prý je třeba započítat čas na odpočinek. A lektorovat není možné každý den.

Jednou jedinkrát ve svém životě jsem byl pomáhat jako přidavač na stavbě. Garantuju Vám, že je zprudka potřeba následný odpočinek a nejde se takto huntovat každý den. Přesto běžní lidé dřou 200 i více hodin za měsíc. Nic jiného jim nezbývá. Nemají zobáky, na nichž by se mohli zahojit.

Kam dál?
Výběrové řízení a nezávislý audit = Modly médií