Jak u nás na úřadě myli okna...

...aneb kam vede fanatický boj proti korupci.

Na této banální historce z minulého týdne jde krásně ilustrovat, do jakého absurdna zabrousil hysterický boj proti plýtvání s veřejnými penězi.

Uklízečky z úřadu nezvládají práci ve výškách a nemají k dispozici techniku k drsnějšímu čištění.

Proto byla na mytí oken a úklid garáže najata soukromá firma.

Aby se předešlo možné korupci, bylo vypsáno výběrové řízení.

Naši zaměstnanci strávili spoustu hodin jeho vypsáním, následně se spoustu hodin bavili u vyhodnocování nabídek. Tisíce korun za jejich mzdy vyletěly komínem.

Zaměstnanci firem, které se hlásily, vynaložili spoustu hodin práce při administraci lejster, aby se mohly firmy zúčastnit. Tisíce korun za jejich mzdy vyletěly komínem.

Následně byla pochopitelně vybrána nejlevnější nabídka.

Vítězná společnost sídlí ve více než 100 kilometrů vzdáleném městě.

Slíbili, že vše zvládnou za 2 dny. Trvalo to 5 dní, pracovali do podvečerních hodin.

Kvalita provedení tristní. Garáž museli dlouze dočišťovat. Do kanceláří nacákali. Poškrábali okna. Parapety pouze symbolicky počochrali.

Jako bonus obdrželi univerzální klíč, aby se dostali do kanceláří kolegů, kteří chodí na šestou a o půl třetí odcházejí. Naprosto neprověření lidé si tak mohli počíst ve velmi citlivých dokumentech (popř. si udělat kopie).

Krom práce uklízečů byla součástí ceny také jejich doprava 100 kilometrů pětkrát tam i zpět.

Připočtěme výše zmíněné náklady spojené s administrací zakázky. A dostáváme se k vyhozeným desítkám tisíc korun.

Hlavně, že všechno proběhlo dle zákona. Hurá, bylo zabráněno korupci!

Nešlo zkrátka rozhodit sítě po místních firmách, zjistit, kdo je dobrý, a pak ho najmout jednou prostou objednávkou.

Musel se udělat tyátr se spoustou vyhozených peněz, se špatně provedenou prací, s nedodrženými termíny.

Také Vás zajímá:
Jak dostat Českou republiku nahoru? Důvěřujme v člověka
Proč pobírají někteří Romové vysoké sociální dávky?