Poselství lásky z protektorátu - 1. díl

Všechno je, jak má být. A mně se v rámci tohoto platného zákona řídícího naše kroky podařilo najít dva dny, kdy jsem se ponořila do životů mých prarodičů prostřednictvím nalezených dopisů a fotografií. Velmi cenné dva dny, které mi svého druhu říkají i něco o mé historii.

Doporučuji proto – máte-li možnost nějakou formou, pátrejte. Možná se Vám objasní něco, čemu jste dříve nerozuměli.

Já zjistila leccos, co jsem nevěděla. Například, že oba hráli v mládí ochotnicky divadlo. Objevila jsem další babiččiny ctitele i krásné fotky lidí, v jejichž společnosti se prarodiče pohybovali, sestavila příběh jejich vztahu a alespoň zčásti porozuměla kontextu, v němž žili – společenskému i rodinnému. Což mě těší, neb sami už mi o tom vyprávět nemohou...

Moji milí prarodiče, díky za Vaši žitou moudrost a následující inspirace k úvahám. Snad nebude vadit, když se o ně podělím i včetně některých vašich zážitků.

1) Romantická láska jako základ spokojeného manželství?!

Líbí se mi na Tobě Tvá klidná a prostá povaha. Jsem přesvědčen, že spolu můžeme vytvořit životní harmonické soužití.

Podobné věty psal můj jedenadvacetiletý dědeček babičce, když jí bylo asi šestnáct a půl. Podzim 1939. On nastoupil na vysokou školu (Němci je zavřeli asi 3 měsíce potom). Ona dokončovala Vesnu, obor dámská krejčová. A zhruba půl roku spolu chodili. Pak ale babička zřejmě chtěla žít trochu jinak. Kdo by se divil, krásné, oblíbené, živé sedmnáctileté děvče. Dostávala taky mnohem romantičtější dopisy a vyznání. Děda jí vrací korespondenci, prsten a přeje jí mnoho štěstí v životě...

2) Trpělivost růže přináší

Nicméně z jejího života nemizí. Dál se s ní chce vídat, žádá přátelství, které považuje za hodnotnější než lásku – cituje dlouze tehdy oblíbeného francouzského spisovatele Jeana Mauroise, který lásku vidí jen jako pobláznění nepřinášející stabilitu ani spokojenost.

Čas plyne.

Babička pracuje v krejčovském salonu, hraje divadlo a v rámci tehdejších omezených možností se baví s partou příbuzných a přátel. A – neptejte se mě, jak, neboť v té době obě žili v rodné vesnici a stýkali se osobně - se v roce 1942 úředník dědeček stává jejím snoubencem.

Poselství lásky z protektorátu - 2. díl