Profesor Jaro Křivohlavý

Žijící legenda české psychologie.

V dnešním článku bych se chtěla svěřit se svým zážitkem z minulého semestru. Poštěstilo se mi, a to úplnou náhodou, zúčastnit se dvou přednášek tohoto postaršího pána. Byly pro mě velice inspirativní, tak se s Vámi podělím o pár dojmů, trošku Vám tuto osobnost představím a také Vás pozvu - jakmile se někde tam u Vás vyskytne plakátek se sdělením, že přijede Jaro Křivohlavý, tak tu přednášku nevynechejte. Byla by to totiž veliká chyba.

Kdo je Jaro Křivohlavý?

V krátkosti se dá shrnout, že se jedná o českého psychologa narozeného v roce 1925. Jeho životní cesta byla poměrně složitá. Prošel koncentračním táborem, za komunismu jakožto psycholog také neměl na růžích ustláno. Zabýval se mimo jiné např. bezpečností práce (žluté pruhy na posledních schodech v budovách jsou jeho dílo) a navrhováním dopravních značek. Z jeho dalších profesních zájmů bych vyzdvihla hlavně psychologii zdraví a nemoci a pozitivní psychologii.

Říká o sobě, že v 17ti letech se zamiloval do dvou věcí. Do křesťanské víry a do psychologie. Obojí mu zůstalo dodnes a obojí je z jeho vystupování velmi dobře cítit. Víte, jakožto studentku psychologie mě na tomto člověku velice zaujalo to, jakým způsobem on k psychologii přistupuje a jak ji integruje se svým světonázorem. Ačkoli je samozřejmě velký odborník (o čemž ostatně svědčí i ta profesura), na jeho přednáškách se nemusíte bát nějakého přesycení odbornými a přeodbornělými termíny. Namísto toho Vás čekají velice lidská sdělení. Jaro Křivohlavý mluví o smysluplnosti existence, moudrosti, odpouštění, vděčnosti, lásce. Podává osobní svědectví o tom, jak se lze prát se životem, jak zvládat každodenní - a i ty větší - starosti, jak co nejkrásněji a nejspokojeněji žít se svým partnerem a ve své rodině. Jsou to témata blízká snad každému. Pokud dokážete akceptovat to, že filozoficky stojí na křesťanském základě, můžete se z nich hodně naučit. Ostatně, na jeho přednášky na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy si studenti vodí své partnery a někdy prý i rodiče. Asi vědí, proč. ;)

Moje zkušenost

Já osobně jsem navštívila 2 přednášky tohoto profesora. Jednak na filosofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, jednak v rámci cyklu Tváří v tvář - také v Brně. Celé mě to tak vzalo, že jsem si hned musela koupit taky dvě jeho knížky, z nichž jednu mám i podepsanou. Z jeho široké tvorby padla volba na O šťastném manželství s Jarem Křivohlavým a Dvě lásky - Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem. V dnešní době, kdy do nás média tlačí miliony reklamních sdělení, kdy se honíme za zcela zbytečnými statky a mnohdy ani nemáme čas být skutečně spolu, jsou ty věci málem jak z jiného světa. Nejde ale jen o nějaké "plané filozofování", najdete v nich i mnoho konkrétních příkladů hodných následování. Za všechny zmíním dvě věci, které mi v paměti utkvěly nejvíc. Jednak něco, co pan profesor dle svých slov převzal od své ženy a jde vlastně o citát z Bible: "Nechť slunce nezapadá nad vaším hněvem." , kterýžto se dá brát i velmi pragmaticky. Když spolu dokážeme vše vyřešit před usnutím a zlost se nám nepřenáší do dalších dnů, vyhrajeme hodně společně příjemně stráveného času. Ta druhá věc zazněla i na jedné z přednášek. Jedná se o řešení věcí v manželství, které nám na druhém vadí. Pan profesor říká, že oni to mají s manželkou zavedené tak, že když se něco takového vyskytne, jdou na procházku. A tam si to pěkně na střídačku vyříkají. Každý má právo pěkně slušně říct, co mu nevyhovuje a ten druhý pozorně poslouchá. Každý má v rámci jedné procházky nárok na tři výtky. Z hlediska psychohygienického i komunikačního mi to přijde velice zdařilé. I když se přiznám, že jsem to ještě nepraktikovala. :) Dobré samozřejmě je, aby se následně každý zařídil podle toho, co slyšel, a začal se chovat tak, aby svému druhovi udělal radost.

Přemýšlím, co Vám říci více. Pokud Vás to zaujalo a v rámci svého osobnostního růstu byste se chtěli na některé věci spjaté s Jarem Křivohlavým podívat, snad Vám jen doporučím jeho webové stránky jaro.krivohlavy.cz, kde najdete i řadu jeho přednášek, které Vám pomohou utvořit si komplexnější a celkově lepší obrázek o tom, kým tato osobnost je a jaké myšlenky se k ní pojí. Na Internetu se dá najít i několik rozhovorů s ním (např. na ihned.cz nebo vira.cz). Jeho obsáhlou bibliografii najdete na české Wikipedii.

Na závěr už snad jen dodám hezoučký příběh o tom, jak se mu vlastně dostalo malebného jména "Jaro". Není to totiž, jak by se mohl někdo domnívat, zkratka od Jaroslava ani Jaromíra. Tatínek pana profesora chtěl totiž svého synka pojmenovat "Borek". To jméno tehdy nebylo v kalendáři (a ani nyní není), a tak mu na matrice řekli, že si holt musí vybrat něco z kalendáře. Tehdy bylo 21. března a na dané stránce kalendáře stálo psáno "Jaro". A tak tatínek, snad z tvrdohlavosti, snad z legrace, dal svému synkovi jméno Jaro. A je fakt, že i když je panu profesorovi dnes přes 80 let, když sedíte na jeho přednášce, tak nějak podivně se vám do srdce vkrádá jakýsi milý jarní láskyplný pocit...

Kam dál?
Profesor Vladimír Smékal
Psycholog a psychoterapie v Pardubicích


Stránky komiksu Vesnička