Internet a důchodci: Více než virtuální konflikt?
Internet proti důchodcům Dlouho jsem přemýšlel, jestli sem zařadit odkazy na konkrétní stránky nenávistné k důchodcům. Nakonec jsem se rozhodl, že to neudělám, reklamu si nezaslouží. Zato udělám výjimku a budu citovat bez uvedení zdrojů. Citace jsou kurzívou a s jejich obsahem se rozhodně neztotožňuji. Co na důchodcích nejvíc vadí? 1) Volí levici "Zajímá mě, jakej máte názor na to, kdyby se zrušilo volební právo lidem např. nad 75let? Oni si zvolí ty svoje oblíbence a do dalších voleb třeba umřou. Jde o to, že rozhodujou o dlouhodobějších věcech." Starší lidé logicky volí levici a je to tak všude ve světě. Proč jim to zazlívat? Naši důchodci prožili většinu produktivního života za minulého režimu, kdy byl systém nastavený úplně jinak než teď. Pracovali s určitými vyhlídkami do budoucna, teď se oprávněně mohou cítit podvedeni, pravidla se změnily v průběhu hry (života). Za to, že se v roce 1989 nepostavili proti revoluci, si zaslouží poděkování a teď respektujme jejich preference, ať jsou jakékoli. Každý člověk hájí své zájmy a chce se mít co nejlépe. Proč by důchodci měli být jiní? 2) Nestačí na řízení auta "Modlím se, že vyjde zákon, který nařídí všem nad padesát let odevzdat řidičský průkaz. Důchodci v autě jsou totiž mnohdy nebezpečnější, než dvanáctileté dítě na motorce." Nebezpečný důchodce za volantem je mýtus. Vím, že při posuzování tohoto fenoménu chybí důležitý údaj: kolik toho konkrétní věkové skupiny najezdí. Nicméně čísla hovoří celkem přesvědčivě. V roce 2008 způsobili lidé nad 64 let 5,4% dopravních nehod, v roce 2006 tvořili lidé nad 65 let věku 14,2% všech obyvatel ČR. Mimochodem téměř třetinu nehod způsobili řidiči mezi 25 a 34 lety. 3) Vyžadují sezení v MHD "Hlavním cílem důchodců je zabránit ostatním účastníkům MHD zaujmout jakékoliv místo k sezení. ... Je to vlastně jediná věc, která je ještě drží při životě, je tedy neobyčejně zajímavé sledovat, jak vynalézaví, rafinovaní a vypočítaví. ... Někdy až běhá mráz po zádech, když nezúčastněný divák pozorně sleduje metody některého důchodce, jak chladnokrevně si počíná při vystrnaďování pasažéra ze sedadla." Nechápu, proč je tato problematika ze všech stran tak probíraná. Obecně: po tom, co si člověk odkroutí 50 let ve fabrice, život ho mlátil ze všech stran, blízcí lidé poumírali, má plné právo být nerudný a ostatní by to měli respektovat. Konkrétně: pokud je volných x sedadel kolem, nepouštím sednout, jinak ano. Proč to dál řešit? 4) Milují akce v hypermarketech a šetří "Stojíte fronty před markety už několik hodin před jejich otevřením, aby vám náhodou neuniklo nějaké zboží, které sice vůbec nepotřebujete ale musíte je mít už jen pro to, že je v akci a tudíž koupit jej je tak výhodné." Je to sport, je to zábava. Co také dělat? Jaké jiné povyražení (krom DVD z teleshoppingu) například naše média pro důchodce nabízejí? Dechovka + estrády zrušeny, pořad pro seniory (politicky korektní pojmenování důchodce) Barvy života je natolik šedivý a depresivní, že myšlenky na sebevraždu při jeho sledování napadají i třicátníka. Ještěže alespoň některé rozhlasové stanice na staré lidi nekašlou. 5) Zneužívají lékařskou péči "...anebo, jako ti důchodci, pokecat si nejen mezi sebou, ale otravovat i paní doktorku. Z čekáren u lékaře mají být opět čekárny, a ne kluby důchodců..." Nikdo není úplně zdravý. A u starších lidí to platí dvojnásob. Je naprosto logické, že je člověk, jehož život se chýlí ke konci a který ví, že toho má víc za sebou než před sebou, více vnímavý ke zdravotním problémům než dvacetiletý junák. Zkuste se zamyslet nad tím, zda je levnější, když praktický lékař odbaví 50 důchodců s banálními bolístkami, mezi nimi narazí na jednoho, který má zásadní zdravotní problém a díky včasné diagnostice je tento problém bez komplikací rychle vyřešen NEBO když důchodci nepřijdou a ten jeden pak musí být léčen za miliony korun kvůli pozdnímu podchycení nemoci. Závěrem Připadá mi smutné, že za důchodce nikdo nebojuje. Jistě, válčí sami za sebe, ale kvůli tomu, že se mnohdy již příliš neorientují v současném světě a duševní schopnosti ubývají, nemohou být efektivní při prosazování svých opravdových zájmů (např. kvůli 30,- Kč u doktora šílí, nedůstojné podmínky v LDNkách jsou jim fuk). Společnost zajišťuje podmínky pro dlouhý život, ale už ne pro jeho odpovídající kvalitu. Zkusme se zamyslet, zda není čas na změnu. Zdroje statistik: www.czso.cz, www.mvcr.cz. Poděkování za inspiraci: JXD z Reflexu. Kam dál? Rodinný život seniorů - Láska a vztahy ve stáří  Stránky komiksu Vesnička Štítky: Eseje, Internet, Nejdiskutovanější |
Autor: Holden Caulfield, 18. 6. 2009 ↓ Diskutujte 
Asi pro Vás budu blb, ale je mi teprve 64 let a i když mám důchod, tak stále dělám. Nemohu se zastavit a nepracovat, jsem autodopravce a denně najedu 400-800 km. Zatím bez nehody mou vinou! Dívám se na ceny v supermarketech (měl jsem vlastní pojízdnou prodejnu, takže profesní zájem), na počítači obstojně zvládnu účetnictví ale i stahování a vytváření torentů. Zajímám se o dění v zemi a není mi jedno, že by zde znovu vládli oražoví s rudejma. Musel bych se před vnuky stydět! Prosím neházejte důchodce do jedné skupiny. Děkuji za sebe i za mně podobné důchodce..
Frafira: Pokud článek vzbudil dojem, že všichni důchodci podporují "oranžové a rudé", omlouvám se, nebylo to záměrem. Že starší lidé obecně více volí levici je fakt, který nic nemění na tom, že mezi důchodci je obrovská skupina jinak smýšlejících lidí, z nichž někteří aktivně vystupovali proti komunistům již v době před revolucí.
Ja bych se pozastavil nad tím, proč je "voleni levice" považováno za něco co je třeba odpoustet. Já jsem mladý, VS vzdělaný, dane a pojištěni si platící levičák. (poušť na naši politicke scéne napříč spektrem ted vynechavam).
Anonymní: Pod pojmem "volit levici" jsem měl na mysli volit KSČM nebo ČSSD (nostalgii nebo populismus). Samozřejmě, ve světě jsou moderní levicové strany, které nabízejí odpovědná řešení (například dlouhodobě fungující levicové koncepty ve Skandinávii). Jste-li VŠ vzdělaný a inklinujete k levici, doporučuji malinko oprášit znalosti historie např. pomocí knížky Dějiny 20. století od Paula Johnsona. Třeba změníte názor.
"levicové strany, které nabízejí odpovědná řešení"
tak ty ve skandinávii skutečně nějsou - http://www.reflex.cz/Clanek21559.html via http://cssd.sere.me/
Anonymní: Doporučuji problematiku podrobněji prostudovat, např. Testování skandinávského hospodářského modelu globální ekonomickou krizí na www.sets.cz/index.php?dc=3_0_176 nebo přednáška profesora Göran Therborna na www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=142&Itemid=49
1) Volení levice mi vadí. Zvolí si ji, umřou, a my tu budeme žít v jakémsi režimu, který vlastně nikdo znova nechtěl. Opravdu. být podnikatel, tak se zvednu a odejdu. Z vydělané koruny bych si chtěla alespoň 50% nechat, to ať se na mne nikdo nezlobí.
2) Řídit by neměli, je to opravdu nebezpečné. Vždyť mají zdarma jízdu autobusem, tak co?
Nehledě na ty staré auta, co zamoří ulici na 30 minut,
3) Také vyžaduji sezení, je to bezpečnější. V případě nehody přežiji - nepouštím.
4) Ať si dělají co chtějí, raději si přispím a koupím chléb o pár korun dráž. Vadí mi ale to, že neumí parkovat vozíky a hrozně se vztekají, když jim ho odtahuji na stranu abych mohla projet.
5) Nezneužívají. Mají pocit, že jsou nemocní? Tak ať jsou k lékaři.
Závěr je ten, že mi na důchodcích vadí asi tak stejně věcí jako na dospívající mládeži, mé generaci atd...
Panvicka: Díky za komentář. Nesouhlasné názory u nás nemažeme, heč :)
milí mladí lidé, v každé věkové kateorii jsou lidé dobří i špatní, nevím proč tolik hořkého ke stáří jako takovému, možná jste někteří byli ochuzeni o babičku, možná jste zapomněli jak vám s láskou vyprávěla pohádky a zpívala ukolébavky. Je to dost důležitá fáze pro vývoj člověka a jeho vztahy k okolí. Snad proto tolik zloby vůči stáří. Jsem důchodkyně, 65 let, autem jezdím denně,pravda s jednou malou nehodou, leč před 40ti lety. Žiju plnohodnotným životem, užívám svůj pc i nb, mým koníčkem je fotografování, mám několik fotoaparátů - zdrcadlovky a pár slušných objektivů, takže upravuji fotky ve všech možných fotoeditorech , převádím si muziku z gramodesek na cd do mp3, atd., atd., Soft co potřebuju, stáhnu si přes torrenty, protože na kupování programů mi pro mé drahé koníčky nezbývá dost z důchodu . A politika? Voliť nechodím vůbec, až najdu kultivované politické uskupení, které bude hodno mých kroků do volební síně, samozřejmě půjdu s chutí. Na závěr snad jen přeju těm nenávistným ke stáří, aby se okolí k jejich starobě jednou chovalo lépe než oni teď k nám. pa
stařenka
Stařenka: Udělala jste mi svým příspěvkem radost, shodli jsme se, že s PC toho umíte víc než většina Vašich vnuků :)
Děkuji stařence,jsem o 4léta mladčí,mladí zapomínají nebo nechtějí vědět že my jsme byli mladí.Já, miluji Beatles,které nám soudruzi zakazovali.Proč?Zpívali o lásce,přátelství,kamarádství.A co víc, uznaváli stáří.Mladí lidé nakoukněte někdy do jejich textů,možná zněníte názor a budete si stáří vážit.I vy jednou budete staří.
To že většina důchodců volí levici se dá pochopit(i když s nimi nesouhlasím). Myslím, že důležitější problém je, že velká část důchodců ji volí čistě ze zvyku a z řádu, který nechtějí měnit.
Za volantem s nimi až na vyjímky problém nemám, občas je vidět nějaký šílený důchodce co vypadá jako kdyby v autě seděl poprvé (z části to přisuzuji jejich nepravidelným jízdám), ale daleko více mě vytáčí šílenci co ze sebe dělají krále silnic a po městě jezdí 100kmh...
Když jinde není místo tak důchodcům dám v autobuse své místo (asi zažitý reflex, nepřemýšlím nad tím :)) i když drzost některých z nich je opravdu přehnaná.
Řekl bych že část důchodců se cítí ubližovaná a snaží se ukrojit pro sebe co nejvíc a získat úctu.
Mám 57 let a od dubna jsem v předčasném starobním duchodě. Šla jsem dříve, práce ve firmě kde jsem pracovala 16 let v úzké specializaci bylo čím dál méně, navíc necítila jsem se nějak dobře asi rok, obvodní lékařka řekla že mi nic není a že to je nejspíš věkem + přechodem. Do té té doby jsem k lékaři chodila minimálně,občas zubař, gynekolog, běžné ošetření, poslední léta jenom na preventivní prohlíkdy jednou za 2 roky, z nemocnice jsem znala jenom porodnici. V květnu mi zjistili karcinom, jsem po operaci, čeká mne léčba. Jsem celoživotní nekuřák, alkohol piji jenom zcela výjimečně, nadváhu nemám. V roce 2006 jsem vrátila byt 1 + 2 - 68 m2 v kterém jsem žila 30 let. Dům byl v roce 2005 vrácen v restituci majitelům. Původně měly být tyto obecní byty prodány nájemcům za cenu co jsem si tehdy ještě mohla dovolit, tak jsem čekala, kdy nám to město umožní. Ale nečekaně se našel ještě přímý žijící potomek původních majitelů domu a tak z toho sešlo. Šla jsem bydlet jinde, teda do podnájemní smlouvy se souhlasem družstva které nájemci onoho bytu povolilo dlouhodobý pronájem, protože jsem si nemohla dovolit platit 8.700 nově stanovený nájem + inkaso v původním bytě. V té době jsem měla čistý příjem 12. 000,- Důchod mám nyní 7.200,- Když zaplatím 6 tisíc za pronájem a inkaso za 48 m2 a připočtu co mne stojí nyní léky,co musím užívat + poplatky u lékařů , kde jsem ťeď pochopitelně velmi často,( dělá to dohoromady cca 1300,- měsíčně), taky + poplatek za nemocnici , tak na živobytí a nezbytné položky na hygienu mi už nezbývá. Zatím přežívám, mám něco našetřeno bokem. Statisíce to ale nejsou. Nebylo z čeho. Až ty peníze dojdou, nevím co se mnou bude. Podle zákonů u podnájemní smlouvě, byť žádné dluhy nikde na ničem nemám a vše platím v pořádku- tak nemám nárok na žádnou sociální dávku ( příplatek na bydlení, na léky. Bylo mi doporučeno abych si podala žádost do Domova pro seniory, ale to může trvat i léta než žádost vyřídí. Do té doby nevím co bude. Až mi peníze dojdou, nebudu mít na platby na základní životní potřeby jako nájem, živobytí, léky, atd a nebudu mít kam jít. Jediný syn zemřel když měl 22 let a nikoho z příbuzných nemám. Pracovala jsem od svých 23 let po skončení školy, ¨2 roky mateřská a děsím se co bude se mnou dál, chudoby, nejistoty, bolestného strádání. Takové smutné stáří jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu. Nejvíce stresující je ale ta beznaděj, že nikdo mi nemůže " legálně" pomoct, nikoho proto nezajímám, každý mne odkazuje někam jinam, na zase jinou nějakou organizaci, kde mne sice vyslechnou, konstatují že to mám těžké, ale opět žáden nepomůže. Jsem už tak v dost zoufalém psychickém stavu díky své nemoci ale tohle mne dobije stoprocentně. Tohle nemůžu přežít. Jestli je tohle zákony dovoleno, vnímám to jako cílenou selekci těch co už nemohou platit daně státu, těch " nepotřebných". Nepřeji to co prožívám nyní já nikomu, zejména ne těm dnešním mladým.
K předchozímu komentáři: Vaše situace není jednoduchá. Zkuste se na svět podívat trošku pozitivněji. Z Vašich problémů je jen jeden, jehož řešení nemáte stoprocentně ve svých rukou: zdravotní stav. Pokud se podaří zlepšit, můžete mít před sebou 30 i více let plnohodnostného života.
Co se týká financí, máte 2 možnosti:
1) Zvýšit své příjmy, např. pokud to zdravotní stav umožňuje, najděte si brigádu.
2) Snížit výdaje. Zbavte se bytu, pokud můžete, se ziskem ho pronajměte (klidně načerno, člověk musí být v dnešní době drsný). A najděte si bydlení v levnější lokalitě nebo si pronajměte velký byt a pořiďte spolubydlící (kromě úspory peněz by bylo další výhodou, že byste nebyla sama). Bydlel jsem v Pardubicích ve 4+1 se 2 spolubydlícími, včetně inkasa jsme každý platili 3070,-/měsíc, teď bydlím v Brně ve 2+1 s přítelkyní a spolubydlící, každý z nás platí vč. inkasa 2940,-/měsíc.
Držím palce, ať máte trošku štestíčka a začne se Vám dařit lépe :-)
Když již chci kritizovat, tak aspoň gramaticky správně:
Citace z 1. odstavce:
Pracovali s určitými vyhlídkami do budoucna, teď se oprávněně mohou cítit podvedeni, pravidla se změnily v průběhu hry
Nemělo by tam být - TA PRAVIDLA se ZMĚNILA?
jeden starý dědek
Jeden starý dědek:
Máte naprostou pravdu, to je ta moje moravština :) Neopravuji, aby Váš komentář neztratil smysl.
Váš blog se jmenuje ZRCADLO. Z většiny reakcí autorů (autora), jsem zjistil, že je zásadně proti všemu co jen trošku připomíná levou část politického spektra. Patřím také mezi ty "zatracované vyžírky - důchodce" bylo mi v lednu 72 let. Momentálně nejsem ani "levičák" ani "pravičák", myslím si však, že jsem docela přemýšlivý člověk. Nastavme tedy to Vaše ZRCADLO výsledkům hospodaření "zprofanovaného totalitního režimu" a "nadějně se rozvíjejícího kapitalismu v ČR".
Další odstavce jsou výběrem z článku ekonoma ing. Františka Nevařila, "Hospodaření zločinných komunistů" publikovaného v Internetovém deníku Britské listy
Takže jak to ve skutečnosti bylo. Faktem je, že při nástupu „totáče“ mělo Československo souhrnný majetek ve výši odpovídající asi 400 mld. Kč. Samozřejmě bez hodnoty pozemků, kulturního a historického dědictví (památek i jejich mobiliáře) a armádní výzbroje. Do konce roku 1989 tento majetek čili národní jmění vzrostl na zhruba 3 biliony Kč, tedy více než 7,5 krát (z toho v České republice 5,8 x, a na Slovensku 11,4 x), a to při pětinásobném zvýšení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva.
K tomu by bylo třeba ještě připočítat dalších asi za 200 mld. moderní armádní výzbroje (měli jsme třeba více než 400 bojových letadel). To vše je počítáno ve srovnatelných cenách (r. 1989) a po odpočtu opotřebení výrobních fondů. Tedy tyto hodnoty vyjadřují skutečný fyzický růst a stav celkového národního majetku. Reálně existující a využívané stavby, budovy, stroje a zařízení, žádné fiktivní burzovní bubliny. Z toho na veřejnoprávní (státní a komunální) vlastnictví v r. 1947 připadalo zhruba 55 až 58 %, v r. 1989 pak zhruba 65 až 70 %. Zbytek byl družstevním a hlavně osobním majetkem (většinou šlo o soukromé obytné domy).
Toto národní jmění bylo stoprocentně v domácím vlastnictví, takže celý jeho růst byl pořízen výhradně a beze zbytku z výsledků vnitřní práce občanů. Pokud zahraniční vlastníci v těch dobách uplatnili pod záštitou svých států nároky za poválečné znárodnění jejich majetků, všechny tyto požadavky byly mezitím na základě mezistátních smluv plně vypořádány (včetně Německa, Rakouska i USA).
V té souvislosti je nutno odmítnout několik zcela zásadních běžně tradovaných „nepravd“, zejména, že komunisté
- tento majetek získali hlavně znárodněním. Ve skutečnosti toto proběhlo převážně v předchozím demokratickém období let 1945 až 1947. Po únoru 1948 proběhlo jen dodatečné znárodnění většinou zastaralých a často dokonce předlužených krcálků drobných podnikatelů a řemeslníků v obchodě, stavebnictví a službách (podobný majetek zemědělců přešel postupně do Jednotných zemědělských družstev a byl přeměněn na jejich osobní podíly), přičemž celková hodnota takto „ukradeného majetku“ nepřesáhla určitě 24 až 25 mld. Kčs, resp. jen o něco víc než šest a půl procenta tehdejšího souhrnného národního jmění;
- zanechali za sebou dluhy. Koncem roku 1989 však nejenže neexistoval žádný veřejnoprávní dliuh, ale naopak polistopadový režim převzal finanční aktiva ve výši asi 85 mld. Kč. K tomu navíc asi 107 tun měnového zlata. Pokud šlo o tzv. hrubý zahraniční dluh, ten nepřesáhl výši 500 US dolarů na obyvatele, přičemž ale i tak byla celková devizová pozice státu aktivní asi 23 mld. Kč;
- zanechali znehodnocené podnikové úvěry. Bylo to ale právě naopak, protože koncem r. 1989 čs. ekonomika měla jen asi za 700 mil. Kčs úvěrů nesplácených ve lhůtě (tj. dubiozních, dnes by se řeklo „klasifikovaných“ úvěrů), což reprezentovalo jen asi 0,13 % z jejich celkového objemu. To bylo více než zanedbatelné. Neexistovala žádné mezipodniková zadluženost (nedodržení termínů splatnosti vzájemných pohledávek).
Pokračování v dalším příspěvku
Pokračování:
- podniky údajně nefungovaly a nebyly efektivní. V naprostém rozporu s tímto tvrzením je ale fakt, že čs. národní hospodářství v r. 1989 vykázalo asi 150 mld. Kč zisku, čili nevídanou rentabilitu v průměrné výši 9,6 % (v ČR 10,7 %, v SR 7,1 %) z hodnoty základního kapitálu.
Z toho plyne, že tak zatracované a odmítané společenské (státní a komunální) vlastnictví produkčního majetku a centrální plánování přes všechny svoje chyby a nesmysly bylo v bývalém Československu ekonomicky vysoce úspěšné. Zejména pokud jeho výsledky porovnáme s výsledky obdivovaného kapitalismu restaurovaného v České republice po roce 1989.
A jak to vypadá dnes?
Odedávna platila klasická zásada, že dobrým hospodářem je ten, kdo nastupujícím generacím předával víc, než sám na začátku získal. Je zřejmé, že za období rovnající se už skoro polovině doby „totáče“ nový kapitalistický režim, opírající se o soukromé vlastnictví a volnou ruku trhu, prohospodařil, co mohl. Soukromí vlastníci i zahraniční kapitalisté tedy ekonomicky ve srovnání s předchozím režimem ke všeobecnému překvapení zcela zklamali. Nejen, že převzatý národní majetek byl převážně v procesu restitucí a hlavně privatizací prošustrován a rozkraden, ale po převratu prodělala a prodělává česká ekonomika soustavný rozvrat. Zejména to prokazuje fakt, že
- národní hospodářství už dávno převážně ovládají zahraniční vlastníci. Mají v rukou skoro celý bankovní a pojišťovací sektor, zhruba 2/3 obchodních činností a nejméně ze 45 až 60 % i celý výrobní sektor. Rozhodují nejméně o polovině zaměstnanců, 75 % vývozů a až 90 % dovozů, jakož i o našich vlastních úsporách. V r. 2007 bylo do ciziny odvedeno na ziscích, dividendách a za práci nerezidentů přes 360 mld. Kč;
- došlo k mimořádnému nárůstu zahraničních dluhů.. Jen do konce r. 2007 vzrostly na 1,3 bil. Kč, tedy asi na 6.600 US dolarů na obyvatele (proti r. 1989 více než 13 x). K tomu je ale třeba navíc připočítat i výši přímých i portfoliových zahraničních investic, které nejsou ničím jiným než specifickým vnějším dluhem krytým věcným majetkem (podniků, bank) patřícím na našem území cizím vlastníkům. Tato specifická zadluženost v tomtéž období a to z ničeho vyrostla na skoro 2,4 bil. Kč.
Dohromady jde tedy o celkový dluh ve výši 3,7 bil. Kč, tedy 18.200 USD na obyvatele. Oproti období konce „komunistického marasmu“ to reprezentuje zvýšení v USD zhruba na 35 ti násobek (v korunách dokonce na 47 násobek) a zakládá nám na pěkný ekonomický průšvih, možná už v blízké budoucnosti. Na jednoho obyvatele včetně kojenců tak připadá budoucí závazek vůči cizině odpovídající nejméně 350 tis. Kč (čtyřčlenná rodina tedy podle toho dluží
"venku" 1,4 mil. Kč);
- také naše produkční a obchodní podniky a živnostníci se dostali do značných potíží, a to ještě před nástupem současné hluboké krize. Propadá se zejména průmyslová a stavební jakož i zemědělská výroba, došlo už k likvidaci celých dříve vyspělých odvětví (kožedělný, obuvnický, textilní, oděvní, sklářský i cukrovarnický průmysl, těžké strojírenství, zemědělství atd.
- ještě hůře je na tom obyvatelstvo - občané, daňoví poplatníci, voliči, „pracující lid“. Dostali se do situací, které přes 40 let nepoznali. Nezaměstnanost se rychle znovu blíží k půlmilionové hranici. Tisícovky (jen?) lidí pracují aniž by dostávaly plat. Máme desetitisíce bezdomovců a miliony „socek“. Několik set tisíc dětí žije (úředně) v chudobě. Dříve zcela neznámé zadlužení domácností má už přesáhnout bilion korun. Už v minulém roce došlo k více než 400 tisícům exekucí, letos to už má být asi 500 tisíc. Přepočteme-li si to na průměrnou domácnost, tak se týkají takřka 15 % naší populace.
Všechny výše uváděné informace a propočty nebyly a nejsou žádná tajnost. Předkládaná faktografická analýza se opírá o publikované údaje a statistiky. Může si to tedy zjistit a ověřit každý, stačí jen chtít a snad i umět.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale chtěl bych abyste pochopili, proč se tak mnoho důchodců se raději kouká vlevo, než vpravo.
Vladimír
Vladimír:
Píšete nejsem ani "levičák" ani "pravičák", myslím si však, že jsem docela přemýšlivý člověk, můj postoj je podobný, ale kdybych si musel vybrat, beru pravici. Podrobněji článek Pravice nebo levice.
O tom, jako to v minulosti chodilo se zajímavě vyjadřují komentáře u textu JZD Slušovice: Zázrak nebo gigantický podvod?, můj postoj k hodnocení doby minulé najdete v příspěvku Pravda prohrává, mocní vítězí.
Snad jsem aspoň trošku rozptýlil Vaše obavy, že jsem zásadně proti všemu co jen trošku připomíná levou část politického spektra.
Obecně: I kdybychom si tady za "komárů" žili jako prasata v žitě, nedá se to s dnešní dobou vůbec srovnávat. Mezi lety 1948-1949 byly popraveny stovky lidí a desítky tisíc režim zavřel do vězení kvůli politickým názorům, majetku a původu. Dají se tyto zničené životy vyměnit za údajnou ekonomickou prosperitu?
Bohužel nemohu souhlasit s pánem popisujícím výkonnost ČSSR. Jsem invalida na vozíku a v tomto systému byl problém i ten vozík
získat v dohledné době. Monopol státu v bankovním sektoru ze mě vlastně dělal finančně nesvéprávného neboť se schody do banky
se nic nedělalo. Práce pro mne jako invalidu na vozíku nebyla. Přeorieontováním exportu na východ Česká republika
( Československá socialistická republika ) rozhodně nic nezískala. Pokřivený a místy vůbec nexistující trh nebyl schpen lidem nabídnout žádané zboží.
Tu nebyl toaletní papír, tu dámské vložky, pak zase česnek. O tom že bych si mohl v zimě koupit ovoce z Izraele třeba plnou bednu jsem si mohl tak leda
nechat zdát.
V roce 1989 jsme byly na úrovni Alžírska.
Do dneštních dní platíme za přetrženou kontinuitu právního řádu, ekonomiky státu, tržních vztahů, soukromých a rodiných firem obrovskou cenu.
Pokud to někdo nevidí doporučuji navštívit nějaké "SOCIALISTICKÉ" země kde se to povedlo dovést do nynějšího "skvělého stavu" např. KLDR.
Součástí režimu byly i zákony o vedoucí úloze strany. Každý socialistický experiment na úrovni státu byl vždy zatím členy či občany rozpuštěn.
Pokud si jej režim "vedoucí" partaje nepojistil namířenými samopaly.
Řízení státu určovalo ÚV KSČ a pan Milouš Jakeš byl opravdu "intelektuál" k pohledání.
O krádežích soukromého majetku tzv. znárodňování psát kvůli svému věku nebudu.
Dnes kdy není ekonomická věda si zcela jistá v kranflecích a otřásají se i "pravidla" J.M. Keynese vím určitě jedno. Bez trhu to nejde.
Stačí chyba v desetiné čárce a národ by byl s plánovaným hospodářstvím zase bez toaletního papíru.
Plánované hospodářství nedokáže pružně reagovat na potřeby obyvatel a nutně vede k zaostávání za světem.
Hospodářství nedokázalo zabezpečit občanům volně směnitelnou měnu.
Mladým rifle ( bez deviz a bonů ) programovatelnou kalkulačku, počítač atd.
O nedostatku těsnění i do Škodovky osiček do jízdních kol atd. - Skalním vyznavačům socialistického hospodářství doporučuji kybucy v Izraeli,
pospíchejte sami se rozpouštějí.
Za to že jsem nepadli ještě hůře vděčíme některým vedoucím továren atd. Určitě ne KSČ a plánovanému hospodářství.
Tom Liberec
Tom Liberec:
Se vším souhlasím, taky si nepamatuji v dětských vzpomínkách na žádný blahobyt. Jak jsem psal tuším v textu o Slušovicích: Vydělat peníze bylo jen prvním levelem při pořizování zboží, pak následovalo stresující (a ne vždy úspěšné) shánění, protože to, co lidé chtěli, nebylo.
Minulý režim měl jediné plus: dostupné bydlení. Panelákový byt, který stál 50 000,-, přijde dnes (kdy je o 20 let starší) na více než 1 000 000,- (dle lokality). A dvacetinásobně mzdy nestouply.
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku