Černá hvězda - 1. díl

Prozradím Vám na sebe takovou malou úchylku. Kromě toho, že jezdím na nových motorkách, rád opravuji staré stroje (veterány). Před časem mě zajímala jedna ruská motorka s názvem Dněpr. V podstatě je to údajně předělané německé BMW z II. světové války. Výrobní plány, nákresy a normy sebrali Rusové za války při osvobozování okupovaných území v nějaké obsazené továrně. Dněpr se vyrábí v podstatě ve stejné koncepci dodnes. Tak jsem alespoň zaslechl z vyprávění. Zaslechl jsem toho ovšem víc. Třeba příběh ruského vojáka Romana Nikolajeviče Gaminského a pana Jaroslava Harváta, který se odehrál dříve než jsem se vůbec narodil, ale kdo ví, možná jsem do jejich příběhu zasáhl. Teda alespoň do jednoho z nich.

Návrat do minulosti

Dříve jsem se živil jako řidič kamionu. Po nocích jsem vysedával po zájezdních hostincích a klábosil s domorodci nebo s partou jiných řidičů. Kdysi mě nějaký starý pán vyprávěl příběh, který se stal někde na Bruntálsku. Za minulého režimu působila na území republiky vedle naší armády taky ruská Rudá armáda. Tyto dva celky fungovaly nezávisle. Měly samostatné velení a kasárna. Spolu přišly do styku jen zřídka, nejčastěji při nějakém cvičení. Rudá armáda zde působila od roku 1968 až do jejího odsunu v roce 1991. Jedna z jejich vojenských základen se nacházela za městem Bruntál. V těchto kasárnách údajně sloužil Roman Nikolajevič Gaminský. Byl to velmi zvláštní mladý muž. Byl nepřirozeně vyzáblý, často si hrál s nožem, se kterým do všeho vyrýval své iniciály. Měl násilnické sklony. Nikdy se neusmál. Byl zamyšlený a nepřítomným pohledem se díval před sebe. Jeho zařazení bylo řidič motocyklu a měl neustále problémy s nadřízenými za svůj přistup ke službě. Ustavičně byl ve vojenském vězení za opuštění posádky nebo za pozdní návraty.

Krvavé obilí

Zrovna začínaly žně roku 1975 a mladík jménem Jaroslav Harvát se vydal se svou první opravdovou láskou na výlet za město. Bylo mu čerstvě 19 let a před dvěma měsíci úspěšně zakončil studium na gymnáziu. Kristýna byla o rok mladší. Leželi spolu na rozprostřené dece a schovávali se před slunečními paprsky ve stínu staré jabloně. Debatovali o různých věcech a o budoucnosti. V tom se Kristýna naklonila nad Jaroslava a začala ho popichovat. V žertu ho kousla do ramene a začali se nahánět v poli obilí a ukrývat se jeden před druhým. Kdo by mohl tušit, že nejsou sami. Gaminský seděl na svém motocyklu. Kolona už dávno projela a on sjel z cesty. Pozoroval je od samého začátku, přijel chvilku před nimi. Čekal tiše maskovaný v křovinatém porostu a s nepřítomným pohledem hleděl na Kristýnu, která se k němu nic netušíc blížila. Když se přiblížila na tolik, že si byl jistý, omráčil ji jedinou ranou pěstí. Znásilnil ji a mezitím co ji Jaroslav Harvát již značně neklidný volal a pročesával obilí, tak do nebohé dívky bodal nožem. Pak ji nadzvedl a hodil do obilí.

Rychlé účtování

Harvát zahlédl nezvyklý pohyb a uviděl cáry ze šatů své dívky jak je nadzvedl vítr. Rozběhl se tím směrem. Pár metrů od něj slyšel startovat motor. Uviděl svou přítelkyni několikrát probodenou se zlomeným vazem. Neváhal ani vteřinu. Věděl, že pokud chce někdo z místa odjet musí oklikou přes most mezi odvodňovacími kanály. Rozběhl se tedy přímo k mostu. Po cestě upadl a zároveň sebral ze země kámen velký jako pěst.

Pokračování: Černá hvězda - 2. díl