Čtenářský deník - O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa

Oscar Wilde je známý jako nekonvenční autor konce 19. století. Dekadentní spisovatel žijící v období secese, s níž je dnes (pokud se ze školy správně pamatuju ;) ) spojováno jeho krédo "Mé dny jsou mými sonety.", se dnes bezpochyby řadí mezi klasiky a to hned v několika žánrech. Odkaz na výpisky z proslulého románu Obraz Doriana Graye naleznete níže. Osobně bych doporučila také knížku Šťastný princ a jiné pohádky, tak krásné a poetické vyprávění naleznete málokde. Nyní se ale už pojďme podívat na v nadpisu avizovanou divadelní hru Jak je důležité míti Filipa.

Vydání

Moje vydání pochází z nakladatelství Jitro (2004). Zajímavostí je, že v knížce nalezneme jak český překlad, tak anglický text. Vždy levá stránka česky, pravá anglicky. Angličtiny znalý čtenář má tedy možnost při čtení paralelně sledovat originál. Osobně musím říct, že je mi to sympatické, ačkoli jsem se při čtení soustředila spíše na svůj mateřský jazyk než na Wildův. :-) Tahle "vychytávka" pravděpodobně souvisí s další netypickou věcí, která se váže k téhle knížce. Nepřekládal ji totiž pouhý jeden překladatel, nýbrž skupina mladých anglistů při Obci překladatelů.

Kompozice

Jedná se o divadelní hru o čtyřech dějstvích.

Děj

Děj této konverzační komedie se odehrává v Anglii - částečně v Londýně a částečně na venkovském sídle jednoho z hlavních hrdinů - Jacka Worthinga. Hned na úvod musím říct, že zápletka je, jak se ostatně na pořádnou komedii bláznivějšího střihu sluší, pěkně zamotaná. Pokusím se ji co nejpřehledněji popsat.

Ústředními postavami jsou již zmiňovaný Jack Worthing a Algernon Moncrieff. Tito dva mladí gentlemani z lepší společnosti mají podobné tajemství. Zatímco Jack, který si na venkově kvůli své schovance Cecílii hraje na seriózního pána, si stvořil alter ego "bratra Filipa", aby se v Londýně mohl dle libosti vybouřit, Algernon zase disponuje ve skutečnosti neexistujícím invalidním přítelem Bunburym, u jehož lůžka musí často vysedávat. Oba mladí pánové tyto smyšlené postavy používají k tomu, aby sami sobě vydobili více svobody v konvencemi svázané společnosti, a mohli dělat, co se jim zlíbí. Jejich "imaginární přátelé" jim ale trochu začnou přerůstat přes v hlavu v momentě, kdy jim poplete hlavu láska.

Jack se již delší dobu dvoří Algernonově sestřenici Gvendolíně, jejíž matka ale nechce svolit k sňatku, protože Jack nezná své pravé rodiče. Algernon se pro změnu zamiluje do Jackovy schovanky Cecílie. Aby se s ní mohl setkat, objeví se nečekaně na Jackově venkovském sídle, kde se vydává za jeho nezvedeného bratra Filipa, který se přijel polepšit. O chvíli později tentýž den ve smutečním oblečení přijíždí Jack, který se zrovna rozhodl se svým "bratrem Filipem" skoncovat. Všem ukazuje telegram o Filipově náhlé smrti v Paříži, když ke své hrůze spatří Algernona, jehož všichni nazývají Filipem. Vzhledem k Algernonově šikovnosti se Jackovi nepodaří z panství nezvaného přítele vyštvat a ten spokojeně pod jménem Filip plete hlavu mladičké Cecílii.

Aby byl zmatek dokonalý, z Londýna přijíždí Gvendolína, která bez svého drahého Jacka (o němž si myslí, že je to Filip, protože se poznali v Londýně) nemůže být. Netuší, že v patách jí je její matka lady Bracknellová. Ta samozřejmě opět nesouhlasí se sňatkem a už už by Gvendolínu odvezla pryč, když zjistí, že vychovatelkou Cecílie je jistá slečna Prismová. Vzpomene si, že osoba stejného jména před lety zapřičinila ztrátu jednoho dítěte z rodiny a snaží se zjistit, jak to tehdy bylo.

Popletená intelektuálka Prismová přiznává, že v osudný den, kdy brala před 30 lety dítě v kočárku ven, v zamyšlení položila místo dítěte do kočárku svůj rozepsaný román a dítě místo něj dala v prostorné kabele do úschovny zavazadel na jednom z Londýnských nádraží. To se ale rozbuší srdce Jackovi. Vždyť přece právě tam byl nalezen svým dobrodincem, který mu dal jméno Worthing! Lady Bracknellová pak vysvětluje, že šlo o dítě její sestry a rodina tudíž dochází ke zjištění, že Jack a Algernon jsou bratři. V tomto případě již lady Bracknellová nic nenamítá proti zasnoubení. Cecílie nalezne zalíbení v Algernonovi, takže svatba nebude pouze jedna, ale hned dvě. Co dvě, nakonec tři, neboť o slečnu Prismovou projeví zájem místní farář.

A proč je tedy vůbec důležité míti Filipa?

Respektive "býti Earnestem", kdybychom se drželi názvu originálu? Gvendolína i Cecílie jsou totiž do tohoto jména zbázněné a za muže s jiným jménem se odmítají provdat. Jen Gvendolíně se ale její přání splní. Jack totiž s nalezením své nové identity zjišťuje, že byl svými rodiči po otci pojmenován Filip. U Algernona není zcela jasné, jak se to s jeho jménem bude vyvíjet. Jeho vstřícným krokem je ale ochota nechat se na Filipa pokřtít.

Vlastní názor

Od této komedie nečekejte žádné hluboké studium charakterů postav nebo jejich vztahů. Jedná se o komedii konverzační, nejdůležitější Wildovou zbraní je zde tedy jeho vybroušený jazyk, kterým sám bavíval společnost. Knížku Jak je důležité míti Filipa vnímám jako poměrně krátké a zábavné zpestřením víkendu nebo dovolené. Ne náhodou se u ní pobavily už spousty čtenářů a také diváků. Na ty narážím záměrně. Ve zfilmované podobě se mi totiž tenhle bláznivý příběh líbil totiž snad ještě víc než při čtení. (Viděla jsem britskou verzi z roku 2002) Drama je holt určené na jeviště a nebo aspoň na filmové plátno. :)

Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye