Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

Čtenářský deník - G. G. Márquez: Sto roků samoty

Mikroblog
V dnešním článku se budu věnovat nejznámějšímu dílu světovně proslulého spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze Sto roků samoty. Je to dílo, které tím, jak je napsáno, dává za pravdu těm teoretikům, kteří daného autora řadí do proudu tzv. magického realismu - konkrétně jeho jihoamerické větve. Popis běžného života a věcí zcela obyčejných se zde totiž snoubí s událostmi natolik zázračnými a neobyčejnými jako je např. nanebevstoupení.

Ale teď už k mé klasické "výpiskové struktuře". :-)

Vydání

Vycházím z vydání knihy z roku 1986 (nakladatelství Odeon) - překladu Vladimíra Medka.

Kompozice

Klasická románová struktura díla, 346 stran. Spletitý děj s mnoha různými odbočkami a dějovými liniemi, které nakonec splývají v jednu hlavní, jež zvěstuje celkové poselství knihy.

Děj románu Sto roků samoty


Román vypráví o více než stoleté historii rodu Buendíů žijícího ve střední Americe v městečku Macondu. Macondo bylo založeno prvním José Arcádiem Buendíou, který sem přivandroval se svou ženou a dalšími třiceti spřátelenými rodinami poté, co odešli z rodné vesnice, protože rodiny José Arcadia Buendíi a jeho manželky Ursuly neschvalovaly jejich sňatek ze strachu, že se jim budou rodit děti s prasečím ocasem, protože jsou spolu spřízněni nějakou vzdálenější rodinnou vazbou.

José Arcadio Buendía se svou manželkou Ursulou měli dva syny: José Arcadia a Aureliána a dceru Amarantu. Ve svém velkém domě vychovávali také Rebeccu, dívku, kterou k nim přivedli po smrti jejích rodičů, kteří údajně byli přáteli Buendíových. Autor v knize sleduje osudy těchto hrdinů a jejich životních partnerů, přátel, dětí a jejich dětí. Postavou, se kterou se setkáváme v knize asi nejdéle, je Ursula, která se dožije více než 120 let. Dlouhověkost postav je ostatně pro román charakteristická (nejdelší životní běh - cca 150 let přisoudil autor Pilar Ternerové - lehké holce a pozdější majitelce nevěstince, matce některých dětí synů nejstarších manželů Buendíových). Vztahy v rodině jsou velmi spletité a místy zavánějí určitou zvráceností, když se synovci zamilovávají do svých tet apod. Za časů Ursuliny vlády v domě jsou ale všechny pohromy odvráceny díky tomu, že ze strachu z pověry o dětech s prasečím ocasem bdí nad tím, aby vztahy nepřekračovaly únosné meze. Zásadní postavou románu je cikán Malquadínes, který je přítelem prvního José Arcadia Buendíi a jenž je nejvíce prodchnut magií. Na počátku knihy předvádí různé "zázraky" za využití fyzikálních zákonů, které tehdejší obyvatelé Maconda ještě neznají. Poté se ztratí a objeví se zprávy o jeho úmrtí. Náhle se však vrátí s tím, že se mu mezi mrtvými nelíbí. Ve svém neuvěřitelném věku dožívá v domě u Buendíových. Záhadným jazykem píše na pergamen, vykládá si s členy rodiny o kameni mudrců apod.

Po jeho druhé smrti se pergameny psané v neznámých jazycích (sanskrt a latina) snaží luštit hned několik mužských potomků rodu (z nichž všichni se jmenují buď José Arcadio nebo Aureliano). Úspěšný je v tom ale až poslední Aureliano, který po letech jejich pilného studia zjistí, že do nich tento podivný cikán zapsal již před lety stoletou historii rodiny, která se následně přesně tak odehrála. Hlavní myšlenkou díla je, že čas neplyne, nýbrž se otáčí v kruzích. Navíc se také někdy někde může úplně zastavit, a tak vznikne místo, které se jeho během ani malinko nemění. Tahle myšlenka je ilustrována různými příhodami, které se opakují v různých generacích. Její gradací je moment, kdy se do sebe zamilují nejmladší potomci rodu Amaranta Ursula a Aureliano, kteří jsou teta a synovec a nevědí o tom. Mají spolu syna, který se narodí s prasečím ocasem. Amaranta Ursula po porodu umírá, syna zoufalý Aureliano, který je doslova mimo sebe, nechá rozežrat agresivními červenými mravenci, čímž se vyplní Malquadenísovo proroctví zapsané v pergamenech. Historie rodu končí, neb Aureliano už nikdy nevyjde z Malquadenísova pokoje, v němž se mu v závěru knihy podaří rozklíčovat staré pergameny a objevit tak osudovost, s níž se vše odehrálo.

Kniha má i dějové linky, které jsem zatím nezmínila. Těmi nejvýraznějšími jsou např. vedení občanských válek plukovníkem Aureliánem Buendíou, nanebevstoupení zjevně mentálně opožděné Krásné Remedios, lásky Rebeccy, Amaranty a ostatních členů rodiny aj.

Postavy

José Arcadio Buendía (1.)- zakladatel Maconda a celého rodu, jehož křestní jména posléze nosilo několik dalších mužských potomků rodiny (což činí román značně nepřehledným). Ke konci života ztratil rozum.
Ursula - hlavní "matka" rodiny, pověrčivá, celoživotně se vzorně starající o dům, zahradu i děti, vitální, aktivní, po řadu let také vedla výrobu karamelových zvířátek.
José Arcadio (2.) - prvorozený syn Buendíů, v dospívání se zamiloval do cirkusové tanečnice, s niž utekl, pak se řadu let toulal po světě, byl námořníkem a nechal si potetovat celé tělo. Po svém návratu se do Maconda se oženil s Rebeccou, za což byli vyhnáni z domu.
Rebecca - dívka přivedená Buendíovým na vychování. Dorazila s vakem, v němž chřestily kosti jejích rodičů.
Aureliano - zamlký chlapec, z kterého později vyrostl válečník na straně liberálů v občanské válce; velkou část svého života také vyráběl zlaté rybky, které se staly velmi populární.
Remedios - mladá manželka Aureliana, která zemřela během těhotenství
Amaranta - dcera Buendíových, která žárlila na Rebeccu kvůli její kráse
Malquadínes - velmi starý cikán neurčitého věku, záhadných schopností a rozhledu
+ řada dalších postav.

Místo

Macondo, střední Amerika, zřídka také Evropa (v níž někteří hrdinové něějakou dobu pobývají)

Čas

19. století

Vlastní názor

Kniha je poměrně čtivá a zábavná. Vztahy postav jsou ale natolik složité, že pro mě bylo skutečně těžké sledovat, kdo je čím otcem, tetou nebo nevlastním bratrem, proto se do popisu některých postav raději ani nepouštím. Rozhodně je to zajímavý čtenářský zážitek, pokud máte chuť na něco exotického, co vybočuje z hranic standardní "reality". Oceňuji Marquézovu koncepčnost, díky níž má celý román přes zdánlivou roztříštěnost během čtení jasnou hlavní myšlenku, která se svým zvláštním způsobem v různých podobách opakuje prakticky od začátku do konce knihy, kde vyvstává úplně nejjasněji.

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: Hitler měl poslat do Ruska cyklisty, nic by je nezastavilo

Diskuse o článku Čtenářský deník - G. G. Márquez: Sto roků samoty


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku