Z Danova zápisníku: Přemýšlení o mém světě

Koncem ledna přijeli na návštěvu bývalí spolužáci Dan a Pavčík. Dan měl s sebou zápisník, kam si už řadu let ukládá zajímavé myšlenky. Na rozdíl od mé maličkosti je Dan velkým světoběžníkem, má nadhled a trošku jiný přístup k životu, než jsme u nás zvyklí. Proto Vám dnes nabízím (s Danovým svolením) malé nahlédnutí do těchto zápisků.

Uvědomuji si, na co myslím. Soustředím pozornost na své myšlení, ať myslím, na co chci já. Kde jsem já, když mé myšlenky lítají? A co vlastně vyvolá to mé soustředění, když si řeknu, teď se soustředím a začnu si uvědomovat sám sebe? U některých snů (představ o své budoucnosti) mám pocit určité euforie, nadšení. Asi je to ta cesta, kterou se mám dát.

Klíč je v nás! Svět jsem já a existuje to, co já chci, aby existovalo. Nemám hledat odpovědi, ale sám si stanovit, jaké ty odpovědi jsou.

Pokud mám možnost zvolit, tak si zvolím! Volím své sny, tajné krásné představy, u nichž mám svůj pocit euforie. A pokud to funguje, tak v budoucnosti budu hledět na minulost jako na cestu, co jsem chtěl. Čili, když mě nyní to vše čeká, tak se tím můžu jen radovat z každodenního života, protože žiji krásný sen.

Alkohol, drogy, hry, veselí - jako by to myšlenky člověka odvádělo od opravdového života nebo co to je. Ale zase i to může být inspirací a osvěžením mozku. Takže rovnováha? A nebo se nenechat odvést a vyčkat, co se bude dít?

Musí dojít ke změně myšlení a vyjadřování při změně přístupu ke světu. S touto změnou svého světa přichází jiný svět. Ten, na který jsem změnil.

Já jsem Já. Co je to Já? Teď tady. Proč jsou další Já? Když všichni říkáme Já, jsme jedno Já.

Co když se naše vědění a vnímání světa stále zdokonaluje, mění a tím není univerzálního principu, ale aktuálního stavu? Ten samozřejmě navazuje a vychází, ale je právě teď.

Jazyk! Kdysi jasně popisoval a vznikl, aby vyjádřil skutečnost. Zmutoval, změnil se. V určitém bodu muselo to, co bylo řečeno, jasně vyjádřit to, co bylo.

Jsem. Abych byl, musím jíst, vyměšovat, spát, mít sex. Potom přichází mozek a jeho možnosti. Musím pracovat, abych jedl. Na jaké úrovni budu jíst, vyměšovat, spát, mít sex, záleží na mém rozhodnutí. Co to je? Proč chci být na vyšší úrovni než základní? Po práci přijde únava, mozek nechce pracovat. Chce se bavit. Co je to radost ze zábavy? Máme mozek. Mám pocit, že toho dokáže více a jinak, než teď. Proto studuji, proto se nějak snažím k jeho činnosti. Jaká má být ta činnost, abych to poznal? A nebo není to něco navíc? Možná to byl dříve pomocník k lepší obživě. Nyní je samostatnou kapitolou?

První je uvědomění si sama sebe. Existuji. Potom je zpřítomnění. Uvědomění si sebe sama sebe je moment, kdy pochopím, že jsem smrtelný, připustím si vliv okolí na své jednání, jsem schopný to na sobě zkoumat. Přijmu, že žiju, a začnu si volit.

Mé Já ve snu. Vidím Já ve snu své sny? Je mému Já promítáno? A nebo Já své sny prožívám?

Jsem Já a tělo jedno? Nebo existuje samostatná duše a tělo je stroj? I tak si ale tělo žádá své (jíst, vyměšovat, spát, mít sex). I mozek si žádá své?

Aby došlo k vyslovení C, musím si nejprve vyslovit A, B.

Při soustředění se sama na sebe jsem přítomný v daném momentu. Jsem. Mé myšlenky směřují k jedné věci. Pokud existuji a jsem schopen se takhle soustředit po delší dobu, vzniká množství energie, kterou lze zaměřit na libovolnou věc.

K tomu, aby něco bylo možné, si musím připustit, že je to možné. Je to o stavu mysli, přesvědčení. Já žiju ve světě přítomnosti, kde se daná věc uskutečňuje. Já sám si stanovím hranice svého světa.

Jak mohu popsat věci, které se vymykají naší skutečnosti, když pro ně nemáme slova?

Cesta může být založena na přání, touze. Pokud je toto přání (touha) splněna, stavím na ní jako na dalším kameni pro další cestu. A tato touha (přání) je již existující skutečností. Dále tedy mohu mít přání (touhu), která předtím nebyla možná, protože neexistovala předchozí skutečnost, na které mohu další přání (touhu) založit. Stavím si tak svůj svět. Co dříve bylo nemožné, je pro mě již normální.

Jedna z cest může být. Člověk potřebuje berličky. Pomocníky, kterým jde lehčeji uvěřit v jeho dosavadním světě - a dostat se tak někam, kam mu to přijde na první pohled nemožné. Věřím tomu, že to někdo dokáže skokem. Rozhodne se. Jiní se pro ten skok může vytrénovat, vybudovat si důvěru.