Havel a Klaus: Usmíří se, než jeden z nich zemře?

Je jim přes 70 a pořád soupeří, kdo dál dočůrá. Tak by se dal v kostce shrnout vztah současného a bývalého prezidenta České republiky. Jak ukázala korepondence kolem Klausových narozenin, ani jeden z nich nevynechá žádnou příležitost k popíchnutí toho druhého.

Václav Havel a Václav Klaus jsou bezesporu nejvýznamnějšími českými politiky přelomu tisíciletí. Stárnou, jejich životy se chýlí ke konci. Najdou dostatek pokory k tomu, aby uhasili roky doutnající (mnohdy žabomyší) spory? Nebo bude jejich hašteření součástí těch několika málo řádků, které se o nich dostanou do učebnic dějepisu?

Soupeření místo uvědomění si rozdílů

Rivalita Václavů postrádá jakoukoli logiku. Absurditu tohoto soupeření bych přirovnal k (hypotetickému) souboji hokejisty a fotbalisty o to, kdo je lepší sportovec.

Ano, oba jsou politici (Havel již neaktivní), mají stejné křestní jméno, v určitém období prezidentovali (Klaus ještě prezidentuje). Ale to je asi tak všechno, co je spojuje. Jejich osobnosti a role ve vývoji po listodadu 1989 jsou naprosto nesouměřitelné.

Václav Havel - Myslitel s hlavou v oblacích

Havlovu důležitost v revolučním období netřeba dlouze rozebírat. Byl hlavním hybatelem událostí, mezinárodně uznávaným maskotem, morální autoritou.

Ale také byl (zůstává jím pořád) lehce pomateným snílkem.

Kdyby chtěl, mohl snadno zabrzdit Klausův vzestup. Ale tušil (možná i věděl), že tým jemu názorově blízkých lidí nemá odborně na to, aby rozjel nezbytné ekonomické reformy.

Zatímco Klaus je víceméně konzistentní, Havel již dávno není rozevlátým intelektuálem. Opustil své kamarády z undergoundu a působí dojmem starého posmutnělého šlechtice.

Impuls ke smíření od něj lze očekávat snad ještě méně než od Klause. Je totiž otázkou, jakou duševní kondicí Havel aktuálně disponuje. Propagace Strany zelených a současné přátelství s uhlobaronem Bakalou nenapovídá v tomto ohledu nic dobrého.

Václav Klaus - Arogantní ekonom na svém místě

Klaus provokuje. Provokoval vždycky. Proto se mu za jeho života nedostane takového uznání jako Havlovi.

Neustále je mu předhazováno, že způsobil údajné škody související s přeměnou ekonomiky. Jak vysoké by byly náklady transformace bez Klause? Kdo by ji měl pod palcem? Tlučhuba Valtr Komárek? Prošlí hipísáci blízcí Havlovi? Nebo snad osmašedesátnící propagující socialismus s lidskou tváří?

Klausův radikální přístup neumožnil lidem se rozkoukat. Šikovně využil nadšení z pádu režimu, čímž předešel prodlužování agónie centrálně plánovaného hospodářství.

Je obdivuhodné, s jakou sebejistotou prezentoval své názory. Vzbudil ve veřejnosti dojem, že ví, co dělá. Pochopitelně věděl (stejně jako všichni ostatní) houby. Přeměna socialismu zpět na kapitalismus byla naprosto unikátním procesem, metoda pokus-omyl byla jediná možná.

Klaus je snad ještě větší ješita než Havel. Paradoxně právě proto může být motorem usmíření on. Třeba nebude chtít mít ve svém životopise kaňku za neuspořádáné vztahy s Havlem.

Havel, Klaus a jejich míjení se

Je zajímavé, že k přímému souboji (například v televizní debatě) mezi nimi nikdy nedošlo. Proč by také mělo?

V roli velkého Fru-Fru se totiž prostřídali. Zatímco Havel byl vnímán jako hlavní politická autorita v období revolučním a kráce po něm, Klaus kraloval za ekonomické transformace.

Usmíření nebo vítězství malosti?

Klaus a Havel již nemají co nabídnout. Další událostí, kterou se zapíší do dějin, bude pohřeb.

Jedinou významnou věcí, kterou ještě mohou udělat, je jejich vzájemné usmíření.

Ne trapné mediálně vděčné usmíření, ale upřímné lidské usmíření, o kterém se nebude referovat v Televizních novinách. Pokud k němu dojde, lidé nově nabytý vzájemný respekt vytuší ze stylu jejich běžné komunikace. Nebo si o tom alespoň přečtou v pamětech.

Budou mít naši prezidenti k tomuto kroku dostatek síly a pokory?

Související text:
Listopad 1989 - Co jsme chtěli a co z toho zbylo