Vyšší mzdy = vyšší ceny. Někteří to pořád nechápou...

Úvodem se omluvím. Je možné, že tento článek vyjde, kdo ví kdy. Píšu totiž ve Wordu. Náš poskytovatel Internetu má několikahodinový výpadek. Nordic Telecom, či jak se ti experti na změnu svých názvů jmenují, mě o tom informoval nahranou zprávou na infolince. Máme klasické připojení přes drát, které by mělo být nejstabilnější. Představoval bych si, že výpadek zažiju párkrát do roka. Místo toho jsou téměř na denním pořádku. Dnes dali nordičtí hoši rekord v délce. Obzvlášť super to musí být pro jejich zákazníky, kteří potřebují Internet k práci.

Konec reklamního bloku :)

Média s velkou slávou referují o růstu mezd. A zároveň lkají nad cenou másla.

Průměrný student ekonomie na střední škole by tyto fenomény spojil během pár pikosekund, nikoli však naši novináři a analytici.

Vývoj cen po roce 1990

Bydlení podražilo o 1000 % a více. Po raketovém nárůstu cen energií přišel všemi oslavovaný pokles, který ovšem ani náhodou nedorovnal předchozí zdražení, teď se očekává pozvolný růst. Raději pomlčím o cenách nájmů, domů, bytů, vodného a stočného, které se sice hýbou sem a tam, ale v důsledku neustále rostou. Bydlení potřebuje každý.

Potraviny a nápoje jsou dražší o stovky procent. Záleží, co konzumujete. Po šokovém růstu cen v devadesátých letech následuje neustálé pozvolné zdražování, kterého si všimneme, jenom pokud to aktuálně kšeftmani přeženou a udělají chybču u tak specifického produktu, jako je máslo. Chodím nakupovat, rok od roku je všechno dražší. Potraviny potřebuje každý.

Nikdy jsme si s manželkou nekoupili mobilní telefon, televizi, nové auto, sušičku na prádlo a asi si tyhle věci nikdy nekoupíme. Ceny obdobného zboží neustále klesají. Jsou totiž zbytné. Aktuální modely nejsou tak skvělé, aby nutily ke koupi.

Specifickou kategorií jsou dojiči peněženek, kteří před sedmadvaceti lety neexistovali. Třeba kredit či tarif u mobilu nebo internetové připojení. Když šlo o novinky, ceny byly pochopitelně vysoko. Po širokém rozšíření byl pokles cen na spoustu let zbržděn, ačkoli úspory z rozsahu musí být pro poskytovatele obří.

Postavení zaměstnanců po roce 1990

Porevoluční mzdy jsou determinovány aktuálním postavením zaměstnanců na trhu práce.

Dochází-li k růstu, není to proto že by byl nějaký podnikatel či politik lidumilem. Čest výjimkám. K růstu mezd dochází z nutnosti. Politici zvyšují platy a tlačí na růst mezd, aby byli znovu zvoleni. Soukromníci přidávají jen, když se jim daří a zároveň nemohou v rámci regionu sehnat zaměstnance.

Pokud se ekonomice začne dařit, mají podniky zakázky. Reagují nepružně. O zaměstnance pečují, až když pocítí jejich nedostatek. Poptávka roste, rostou ceny. Soukromník vydělá víc. Část si nechá. Část dá na zvýšení mezd. Lidé mají víc peněz. Poptávka roste, rostou ceny...

A pak konjunktura skončí. Je potřeba osekat náklady. Nejsnazší je povyhazovat zaměstnance a zmrazit mzdy. Poptávka klesá. Soukromník šetří na všem krom sebe. Zuby nehty se brání poklesu cen. Každý pokles obrečí a až přijde hospodářský růst, bohatě si to vykompenzuje.

A tak furt dokola. Záleží na zahraničí, kdy co bude.

Na růstu mezd, který máme aktuálně v ČR, nevydělají obyčejní pracovníci v dlouhodobém horizontu téměř nic. Zaměstnanci jsou jen výrobním nástrojem. Stejně jako tomu bylo ve vyspělých ekonomikách počátkem 20. století.

Jedině silné odbory, které se spojí na celoevropské a později globální bázi, mohou přiblížit (nejen) naši životní úroveň vyspělým ekonomikám. Politici mají svých starostí dost, podnikatelé jsou příliš lakomí.