5 důvodů, proč dnes máme kapitalismus s lidskou tváří

Na rozdíl od začátku 20. století má v euroamerickém prostoru dnešní kapitalismus lidskou tvář. Nikdo neumírá hladem, zaměstnanci netrpí ve špatných pracovních podmínkách (viz Čtenářský deník - Upton Sinclair: Džungle), pro získání základní obživy není potřeba vynakládat úsilí na hranici sebezničení.

Zvítězila humanita? Vybojovali si pracující důstojné zacházení? Nebo boháči přišli na to, jak více a efektivněji odrbávat obyčejné lidi?

Odpovědi Vám v tomto článku nenabídnu. Místo toho se pokusím objektivně popsat důvody, proč dnes máme kapitalismus s lidskou tváří.

1) Kdo nic nemá, na tom nic nevyděláte

Chcete-li trvale bohatnout, potřebujete dlouhodobou a stabilní poptávku po zboží či službách, které nabízíte. Potřebujete, aby si co nejvíce lidí mohlo dovolit nakupovat.

Toho nelze dosáhnout, pokud pracující masy nic nemají. Oškubete-li lidi moc, nedostává se jim prostředků, za které by mohli konzumovat. A Vy nemáte z čeho bohatnout.

2) Zaměstnanci méně pracují, chováte-li se k nim hnusně

Hladový pracovník přebývající v zemljance odvádí o několik řádů horší výkony než ten, který +- normálně existuje.

Ponižování, řev a nedůstojné zacházení rovněž nevedou k optimálnímu využítí lidského potenciálu ve firmě.

3) Image značky prodává

Nemalé prostředky investované do propagace výrobků a služeb mohou přijít vniveč, má-li Vaše firma image bavlníkové plantáže z 19. století. V ČR je zatím citlivost veřejnosti na slušnost a odpovědnost zaměstnavatelů nízká, ale blýská se na lepší časy.

Pustit občas nějaký ten chlup na charitu začíná patřit k bontonu, čím dál více organizací se chválí tím, jak jsou hodné.

4) Stávky a dělnické bouře přinášejí obrovské škody

Dělný lid u nás proti privátním firmám téměř nestávkuje.

Jedním z faktorů, které to zdůvodňují, je dozajista pověstná česká připosranost. Druhým faktorem je to, že si podnikatelé a manažeři velmi dobře spočítali, kolik by je podobné excesy stály a chovají se podle toho.

5) Splácení dlouhodobých závazků vyžaduje zdravého a dlouhověkého dlužníka

Schopnost mas dostát svým závazkům tvoří základní předpoklad pro blahobyt smetánky.

Zemře-li člověk sedřený v 45 letech, těžko může do 65 pokorně splácet hypotéku. Zdravý dlužník v přiměřené kondici, který si je vědom toho, že musí cvakat a má z čeho, tlačí dopředu káru ekonomiky. Prostoru pro svobodné rozhodování mu (chce-li bydlet) moc nezbývá, motivace ke skousnutí téměř všeho je velmi vysoká.

Zotročuje marketing a vysoké ceny bydlení lidi více než divoký kapitalismus? Je dnešní člověk, který musí splácet 30 let hypotéku, svobodnější než by byl v totalitním Československu, kde stál byt (nevyčekal-li se) cca 20 výplat?

Rozhodněte sami.

Již dlouho mi zůstává v hlavě film Koně se také střílejí. Šílený výraz v očích účastníků tanečního maratónu, kteří byli ochotni vytrpět pro trochu jídla a vidinu výhry téměř vše, mi totiž připomíná pohledy některých lidí, kteří jsou ochotni v současnosti udělat kvůli naplnění svých tužeb téměř vše. A to mě děsí.

Kam dál?
Jaká je cena lidského života aneb Kolik stojí člověk