Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 03/2014 - Stránka z Archívu

Kde najít dobrou hudbu? Last.fm: Zapomenutá sociální síť

Občas se člověku stane, že najde nějakou skvělou novinku, která už dávno novinkou není.

Takto nadšeně jsem předminulý týden objevil Last.fm.

Konečně sociální síť, kde uživatelé nesdělují, kdo si právě krknul, a neposílají miliony obřích fotek obvykle zajímavých jen tím, že jsou tam oni sami.

Last.fm je o muzice. Lidé se sdružují na základě podobného hudebního vkusu. Největší boom proběhl ještě v předchozí dekádě, teď web (alespoň v České republice) paběrkuje.

Doba poslechu hudby nepřeje.

Jak Last.fm funguje?

Po jednoduché registraci si stáhnete nabízený program (kolem 14 mega), který snadno propojíte se svým přehrávačem muziky.

Od této chvíle se do Vašeho profilu poznačí, co pustíte.

Samozřejmě existuje možnost vše na Internetu editovat nebo aplikaci úplně vypnout.

Postupem času vznikne unikátní přehled Vašeho vkusu. Získáte seznamy nejčastěji hraných interpretů a skladeb. Žánrově se ukotvíte.

Následně už zbývá jen vyhledat lidi (nebo jejich skupiny), kteří budou dobrou inspirací.

Pokud obětujete nějaké drobáky a zapojíte se do Spotify, většinu písniček spustíte on-line.

Co Last.fm neumí

Hlavní nevýhodou Last.fm je neschopnost přiřadit název k nepojmenovaným (či špatně pojmenovaným) skladbám. Na základě doby trvání, alba a interpreta by přece neměl být problém.

Místo toho se často nenačte nic.

Kde nás na Last.fm najdete

Zatím nestihl vzniknout reprezentativní přehled hudby, kterou mám nejraději. Za měsíc bude líp.

Prozkoumejte náš profil a třeba se přidejte.

Související text:
Současná česká hudba: bída. Proč?

Štítky: ,

Proč s Ruskem byly, jsou a budou problémy

Abychom pochopili chování Ruska, nemusíme sledovat současná vyjádření analytiků. Stačí nahlédnout do knih klasiků ruské literatury.

Třeba Dostojevskij nebo Tolstoj ve svých dílech nádherně popisují specifika velké slovanské duše.

Nade vše ční obří mindrák. Rusové odjakživa chtějí být lepší lidi. Touží po uznání jiných.

V dobách, kdy osud jejich národu nepřeje, se dokáží semknout pod vlajkou lásky k vlasti.

Dost bylo poraženectví

Vývoj, který nastal po divokých změnách začátkem devadesátých let, srazil Rusy na kolena.

Přišli o významnou část Sovětského svazu, kde hráli prim.

Jejich vliv na světové dění výrazně poklesl. Hospodářský zázrak se nekonal.

Připojení Krymu je prvním úspěchem na mezinárodním poli za poslední téměř čvrtstoletí. Proto vidíme v médiích, jak Rusové jednotně oslavují velkého Putina.

Nechcete se kamarádit? Dobře vám tak

Sebejistota, se kterou západ dlouho ignoroval názory Ruska, nese své ovoce.

Obzlášť Američané vyloženě exhibovali a tvářili se jako neomezení vládci světa.

Těžko říct, z čeho tato sebejistota pramenila. Opojení vítězů ve třetím tisícíletí dál svítilo mocným světlem, ač vojenský potenciál Ruska rostl.

Vývoj na Ukrajině a v Sýrii pak poskytl Rusku jedinečnou šanci ukončit roli mezinárodního otloukánka.

Konec machrování

Západ velice rychle zjistil, že s kecama chlap vystačí, jenom než se rozestele.

Dle Putina Rusko nechce a nepotřebuje Ukrajinu. Zatím. Pokud si ji vezme, budou Spojené státy s Evropskou unií dál prázdně kafrat.

Zbývá jediná možnost: Přestat machrovat, začít brát názory Ruska na uspořádání světa vážně a vybudovat spolupráci na bázi rovnocenného partnerství.

Kam dál?
Přežili jsme rozpad sovětského bloku, přežijem i rozpad EU

Štítky:

Vláda: Maminky od malých dětí, hurá do práce!

Jistě se shodneme na 3 věcech:

1) V České republice jsou stovky tisíc volných pracovních míst.
2) Děti do tří let věku nepotřebují být s matkou.
3) Stát přichází o miliardy ročně, protože se ženy s mrňaty flákají doma.

Také se shodneme, že lze dělat spoustu pro společnost přínosnějších věcí než se věnovat svým ratolestem:
- bojovat za rovnost pohlaví,
- číst zprávy v televizi,
- vést kosmetický salón,
- prodávat pojištění...

Naštěstí máme novou vládu, která s námi sdílí výše zmíněné pravdy.

Jako jednu ze svých priorit si proto ustanovila zlepšení podmínek pro zaměstnávání maminek.

Konkrétně má jít o znovuotevírání jeslí a podporu částečných úvazků.

Rád proto poradím, jak tyto bohulibé záležitosti konkrétně realizovat.

Dotace částečných úvazků

Proč dávat maminkám peníze za nic?

Daleko lepší je začít dotovat částečné úvazky třeba polovinou superhrubé mzdy.

4 hodiny za den představují naprostý ideál. Hodinu sebere cesta do zaměstnání, druhou hodinu ze zaměstnání. Jsme na 6 hodinách. Skvělé.

Přibližně 20% pracovní doby je potřeba odmakat, aby bylo alespoň na dopravu. Další nezbytné výdaje gentlemansky opomenu.

Měsíční jesle

Tady máme na co navazovat. Za komárů jsme měli týdenní jesle. Mrňata z nich byly odebírány vždycky na víkendový výlet domů.

Nebojme se zajít dál.

Když se chce žena plně profesně realizovat a ještě mít čas na společenský život, nemůže přece trávit dva dny v týdnu zavřená v baráku se svým dítětem.

Řešením jsou měsíční jesle. Navrhuji, aby byly zřizovány poblíž parků. Nemá-li maminka kvůli svým pracovním ambicím možnost vzít si dítě jednou za měsíc k sobě na víkend, zaslouží si odměnit hezkým prostředím na krátkou procházku s ním.

Nezbytností by byla půjčovna luxusních kočárků, aby bylo možné děcko důstojně vyfotit a pak se pochválit spřáteleným fiflenám.

Kam dál?
Stát ví nejlépe, jak mají žít důchodci a zdravotně postižení

Štítky: , ,

Proč za komunistů nebyly banány a mandarinky?

Stručnou odpovědí na otázku z nadpisu je známá hláška, podle které za komunistů lidé předstírali, že pracují a stát předstíral, že je platí.

Jak to bylo s efektivitou práce?

Těžko srovnávat. V celém světě se za poslední čtvrtstoletí obrovsky zvýšila efektivita práce. Na vině jsou nové technologie a vylepšení. Díky nim udělá v jakémkoli odvětví 1 člověk za hodinu daleko více než kdykoli dřív.

Hezky to ilustruje nostalgické vzpomínání jednoho nejmenovaného traktoristy:

Před revolucí k sobě měli všichni blíž. Traktory se často kazily, spravovali jsme je s chlapama. Když bylo škaredě, nevyjeli jsme.

Teď mám John Deere. Je bezporuchový a zvládne jakékoli počasí.


Jak to bylo s penězi?

Tropického ovoce se týká spíše druhá část úvodní hlášky.

Ceny téměř všeho byly stanoveny pevně.

Československá koruna nebyla volně směnitelná. V zahraničí Vám za ni nic nedali, doma byl oficiální přístup k cizí měně striktně omezen.

Hospodářství fungovalo jako skoro uzavřený cyklus.

Spolupracovali jsme především se zeměmi v rámci RVHP. Se západem platilo (+-autobus), že jejich peníze můžeme utrácet jen v té výši, jakou si vyděláme vývozem k nim.

U spřátelených soudruhů se tropickému ovoci nedařilo. Bylo proto nutné nakupovat za tvrdou měnu, které byl (vzhledem k malému zájmu civilizovaného světa o naše produkty z 80. let) nedostatek.

Vnitřní směnitelnost nastala v roce 1991 (byly určité limity), plná pak byla zavedena v říjnu 1995.

Až od této doby můžeme směle přepočítávat své výdělky třeba na dolary.

A od té doby jde kupovat za naši korunu neomezeně cokoli (i banány) na celé planetě.

Kam dál?
Nedůvěra zákazníků = Hlavní problém obchodních řetězců

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů