Týmová motivace

Mnohé firmy používají jako motivačního prostředku soutěžení mezi jednotlivými pracovníky.

V menším měřítku opravdu nelze vyvrátit význam soutěžení. Soutěžení ovšem nepřináší jen oceněné vítěze, ale zákonitě také poražené, na které se toto ocenění nedostane.

Nelze předpokládat, že právě naše firma bude mít ty nejlepší a nejschopnější pracovníky, což je sice jedním z úkolů personalisty, ale musíme počítat také s tím, že mezi našimi zaměstnanci jsou takoví, kteří se jimi teprve stanou a nebo ti, u kterých dochází ke zvyšování produktivity jen pozvolna. Na ty ovšem systém soutěžení zapomíná a může mít také opačný demotivující efekt, kdy bude naopak odrazovat naše zaměstnance a dokonce i případné uchazeče o pracovní místo ve firmě.

Nemůžeme zanevřít na zdravé konkurenční mikroprostředí, ale soutěživost by se měla udržovat v jistých přijatelných mezích, snesitelných pro naše zaměstnanecké osazenstvo.

Naše motivující prostředky a následné odměňování musí být tedy také směřováno na zaměstnance s nižší výkonností a měly by se ocenit i jejich malé pozitivní změny a zlepšení. Cílem by mělo být ocenit a posílit žádoucí a úspěšné jednání zaměstnanců tak, aby ho dokázali opakovat a použili ho i na další úkoly a činnosti.

Jistým řešením pro omezení negativních vlivů soutěžení mezi jednotlivci je posunutí zájmu v hierarchii o jeden stupeň. Přesunuli bychom se tím na úroveň skupin nebo týmů lidí, což by posilovalo interní kooperaci mezi lidmi. Výhodou je, že motivovaná skupina je znatelně efektivnější, než stejný počet motivovaných jednotlivců. Týmová práce navíc posiluje zaostávající zaměstnance a pomáhá jim dosahovat vyšších výkonů, než jakých by byli schopni dosáhnout samostatně.

V mnoha firmách se proto oceňují spíše týmové, než individuální výsledky.

Čerpáno z těchto zdrojů.