Čtenářský deník - Sestry Brönteovy

Nedávno jsem dostala chuť půjčit si nějaký ženský román. Vzpomněla jsem si, že jsem ještě nečetla klasiku s názvem Na větrné hůrce. Tenhle strhující příběh mě přiměl zjistit si o jeho autorce více. Poznatky z tohoto výletu do viktoriánské Anglie jako mozaika skládají dnešní článek.

Životy sester Brönteových

Spisovatelky Charlotte (*1816) , Emily (*1818) a Anne Brönteovy (*1820) se narodily jako poslední děti pastora Patricka Brönte a jeho ženy Marie Branwell.

Vyrůstaly v severní Anglii společně s bratrem Branwellem. Dvě jejich starší sestry zemřely v internátě, proto byly vzdělávány v domácím prostředí. Jako dívky ze spíše chudých poměrů pracovaly, pohybovaly se zejm. v odvětví vzdělávání - působily jako vychovatelky, učitelky, dokonce založily vlastní školu. Kromě toho byly literárně činné. Všechny zemřely na plicní choroby ještě před dosažením čtyřiceti let.

Emily Brönteová - Na větrné hůrce

Dramatický příběh plný lásky, a zrady, touhy, nedorozumění a bolesti. Odehrává se v severní Anglii v podstatě pouze v mezích jediného panství. Hlavními hrdiny jsou děti největšího pána (sedláka) v kraji. Hodný muž jednou domů z města přinese nalezeného chlapečka, kterému nikdo jiný nechtěl pomoci. Tato skutečnost je namísto obvyklého a předvídatelného vývoje záležitostí na statku hybatelem mnoha zvratů. Sledujeme vztahy nejstaršího syna Hindleyho, jeho sestry Kateřiny a přineseného Heatcliffa s dětmi ze sousedního domu Edgarem a Isabelou. Ve druhé generaci pak Kateřiny ml., Lintona a stále hlavního hrdiny Heatcliffa, emotivního, rozervaného a obtížně pochopitelného muže, až do jeho smrti. Vše v povětšinou ponurých kulisách nevlídného podnebí anglické vysočiny.

Román pro mě znamenal intenzivní čtenářský zážitek, doslova mě pohltil. Rozhodně stojí za pozornost, ačkoli místy se mi jednání a prožívání postav jevilo až zvrácené. 

Charlotte Brönteová - Profesor

Jestliže Větrná hůrka je rychle plynoucí proud, kde voda rychle a dramaticky skáče a stříká přes kameny, Profesor je klidně plynoucí, neuspěchaný potok, který se ve výsledku vlévá do předvídaného a vytouženého moře. Je rozvláčnější, zahrnuje více postav, má snahu více vykreslit osobnostní vlastnosti, nepostrádá určitou metodičnost. Ke čtení jsem se zejména zkraje musela trochu nutit, román ve mně ale zanechal ve výsledku příjemný zážitek. 

Film Sestry Brönteovy - André Téchiné (1979)

Snad právě v tomto filmovém díle jsou nastíněny odpovědi na otázku po rozdílech mezi sestrami Brönteovými. Charlotta jako prahnoucí po vzdělání a více otevřená vůči společenskému kontaktu, Emily jako divoká růže, vzdálená a toužící spíše po osamělém klidu bez lidí, nejméně literárně úspěšná Anna jako dívka s nejvíce jemnými, až roztomilými povahovými vlastnostmi. S pseudonymy Currerr, Ellis a Acton Bell, které začínají prvním písmenem ze jména té které sestry, Ve filmu se více dozvídáme i o bratrovi dívek Branwellovi, který měl podobnou kariéru jako dívky- učitel a umělec. Svoje zdraví však přes to, že jemu jako muži by dostupné větší možnosti, podlomil jako první a zemřel v souvislosti s užíváním návykových látek. Zhlédnutí filmu určitě nebyl promarněný čas, zaujalo mě zejména sugestivní obrazové i hudební zpracování.

Sestry Brönteovy jsou v každém případě inspirativní kapitolou literární historie. Už jen v tom ohledu, čeho všeho dosáhly, a to i přes pro ně nevýhodně nastavené společenské konvence a nedlouhou dobu, kterou na tomto světě strávily.

Jejich odkaz pro mě tkví především v odvaze, vytrvalosti a nezdolnosti. Zkrátka komu čest, tomu čest. 

Pozn.: Životopisný film o sestrách Brönteových byl natočen již v roce 1946 pod názvem Devotion režisérem Curtisem Bernhardtem, je ale obtížně k sehnání.