Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 05/2010 - Stránka z Archívu

Výsledky voleb 2010: Šok pro optimisty

Možná jsem úplně mimo realitu, ale žiju v domnění, že je Česká republika naprosto normální demokratickou zemí v rámci středoevropského prostoru. Nikde nevidím státní správu prolezlou korupcí, neobávám se zhroucení veřejných financí, netoužím po nastolení diktatury proletariátu. Nemůžeme si dovolit juchat a bez přemýšlení utrácet, ale také nejsme největší socky v Evropě.

Máme více než 20 let po skončení vlády jedné strany. Sotva se stihly usadit standardní mechanismy fungování státu. Najednou přicházejí strany, které chtějí všechno dělat jinak.

Revoluce místo evoluce

Místo evoluce se chystá revoluce. Místo postupného zlepšování nastupují velkolepé vize. Místo navazování na vše dobré frčí rychlá řešení.

V současné době to vypadá, že budou mít ve vládě většinu TOP 09 a Věci veřejné. Menší partneři ODS lehce přehlasují, budou hrnout jako buldozer své priority a neustále hrozit odchodem do opozice.

Zatím vždy v historii ČR měla hlavní slovo velká a na politické scéně etablovaná strana. ODS trochu doprava, ČSSD zas doleva. To se nyní mění, vládnout budou extrémisté (to slovo není nijak zabarvené, jen řadím TOP 09 na pravolevém spektru) a populisté (nejde o můj názor na VV, vycházím z tvrzení politologů). Zvítězilo šíření paniky nad zdravým rozumem.

Pesimisté vítězí, optimisté v šoku

Obrovským šokem jsou volební výsledky pro všechny, kdo se nedívají do budoucna přes černé brýle. Umírnění optimisté dostali na frak. Je to pro Českou republiku velmi špatná zpráva. Protože není nic horšího než pesimismus v době krize.

Bohužel se nechala velká část našich spoluobčanů přesvědčit o tom, že je (nebo brzy bude) všechno v prdeli.

873 833 spoluobčanů věří, že nám hrozí státní bankrot...

...a proto je třeba ve velkém škrtat výdaje. Každý, kdo absolvoval ekonomii alespoň na střední škole, ví, co je "expertům" z TOP 09 zjevně utajeno: Pokud nevydá stát z rozpočtu 100,- Kč, automaticky neušetřil 100,- Kč. Peníze ekonomikou kolují a nakonec všechno shrábne erár. Vydělá-li např. úředník 20 000,- (superhrubá mzda 26 800,-), téměř 11 000,- jde okamžitě zpět státu a na zdravotnictví. Zůstane mu necelých 16 000,- čistého, většinu z nich utratí za zboží a služby (zaplatí DPH), tyto peníze podpoří zaměstnanost v ČR a pracovníci, kteří je dostanou, opět platí daně, sociální a zdravotní + u nás v republice utrácejí. Všechny peníze se státu dřív nebo později vrátí. (Doplnění: Neobhajuji plýtvání, ovšem stavět rovnítko mezi seškrtáno a ušetřeno může jen blb.)

589 765 spoluobčanů věří v marxistické teorie...

...a je jim kapitalismus proti srsti. Jediná klika, že komunisté prozatím nemohou realizovat, co slibují svým voličům. Ale za 4 roky může být všechno jinak. Pokud se světová ekonomika nezotaví, skončí vláda pravice fiaskem a lidé budou ochotni více naslouchat extrémistům z opačné strany politického spektra.

569 127 spoluobčanů věří v obrovskou míru korupce...

... a doufá v záchranu od "krizových manažerů" z VV. Receptem má být zřízení dalších specializovaných represivních orgánů, propagace bonzování a revize už proběhlých zakázek (prodejů veřejného majetku). Výsledkem bude pouze to, že si korupčníci dají větší pozor a slušný člověk bude víc buzerován.

Držte si klobouky, jedeme z kopce!

Každý, kdo uvěřil slibům nových partají, bude zklamán. Stejně jako byli zklamáni v minulosti voliči Zelených, US, ODA a dalších, kteří chtěli najednou dělat všechno jinak.

Já jen doufám, že nás experimenty velkohubých "vizionářů" nevyjdou na moc peněz a že se nerozboří to, co zatím (jakž takž) funguje.

Štítky: ,

Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC

Mortal Kombat, Pac-Man, Contra 4...

Za dávných časů, kdy v ČSSR soudruh Husák prezidentoval, představila Sega konzoli Mega Drive (v USA pod názvem Genesis). Skvělá grafika, vypečené zvukové efekty, neuvěřitelná hratelnost a hlavně stovky úžasných her, to byla Sega Mega Drive. Člověk nemusel nad ničím meditovat, přišel, sednul, pařil. Jednoduché ovládání (většinou jen šipky a 3 klávesy) umožňovalo hrát důstojně jakoukoli gamesu od prvních minut.

Díky Sega emulátorům si nyní můžeme vychutnávat legendární hry z této doby na svém PC. Pojďme se podívat, jak to jednoduše zařídit.

Kega Fusion - dokonalý Sega emulátor

Emulátor Kega Fusion zvládá nejen Mega Drive (Genesis), poradí si také s jinými mašinami od Segy. Práce s ním je velmi jednoduchá, stáhnete, rozbalíte, nastavíte ovládání (Options, Set Config, Controllers, 6 Btn Pad, Keyboard, Define), můžete hrát. Chcete-li mít zobrazení a zvuk opravdu hi-fi, upravte si tato nastavení (trvá to chvilku, výsledek stojí za to). Pokud náhodou v levém dolním rožku otravují číslíčka, klepněte na Options a zrušte zaškrtnutí Show FPS.

Hry spouštíte klepnutím na File, Load Genesis Rom.

Pac-Man - náš milý jubilant


Před nedávnem oslavil náš milý Pac-Man třicáté narozeniny. Kdo ví, jestli už dostal rozum :) Moji oblíbenou verzi (a desítky dalších her) pro Mega Drive najdete zde.
Pac-Man - ilustrační foto
Pac-Man - ilustrační foto

Mortal Kombat 3 - Bojovka s velkým B


Tady jsou jakákoli slova zbytečná. Soubor s Mortalem máte tady.
Mortal Kombat 3 - ilustrační foto
Mortal Kombat 3 - ilustrační foto

Contra 4 - U nás málo známá perla

Jako třetí tip bych Vám rád představil opravdu bombastickou záležitost: Contra 4. Vypalovačka, která těžko snese srovnání s čímkoli, strhující akce zejména ve 2 hráčích, neskutečná plejáda originálních nápadů od geniálních tvůrců. Vyzkoušejte, nebudete litovat.
Contra 4 - ilustrační foto
Contra 4 - ilustrační foto

Pokud zadáte do Googlu "Sega Genesis Roms", najdete stovky a stovky dalších her. Pro opravdové fajnšmekry doporučuji Puyo Puyo 2.

Kam dál?
Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC (2. díl)
SNES emulátor: Další porce herní nostalgie (Želvy Ninja, Sonic, Rock N' Roll Racing)
Nintendo 64 emulátor: Konec zlatých časů konzolí (Army Men, Star Soldier, Aero Gauge)

Sega, SNES a Nintendo 64 emulátor - upozornění k odkazům

Štítky: , ,

Čtenářský deník - Albert Camus: Cizinec

Moje toulky českou a světovou literaturou mě zavedly k dalšímu mně doposud neznámému autorovi, tentokrát do vod existencialismu. V dnešním článku se budu věnovat jednomu z nejslavnějších děl francouzského spisovatele Alberta Camuse, románu Cizinec.

Albert Camus se narodil roku 1913 v Alžíru, kde také strávil své dětství a mládí. Vystudoval klasickou literaturu a filosofii. Když byl z této země kvůli své novinářské činnosti vyhoštěn (v roce 1940), přestěhoval se do Paříže. Tam se zapojil do odporového hnutí. Po válce se začal naplno věnovat literatuře, byl nekompromisním kritikem totalitních systémů a jako "filosof absurdního" patřil k francouzským intelektuálům. Po vydání eseje Člověk revoltující (1951) se s ostatními levicovými intelektuály rozkmotřil. V roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zahynul při dopravní nehodě v roce 1960.

Vydání

Moje kniha je opět dvojjazyčná (čemuž zřejmě vděčím za to, že je z knihovny filosofické fakulty), tentokrát je vždy levá strana francouzsky, pravá česky. Je na tom hezky vidět, jak je francouzština oproti češtině složitá, kolikrát je francouzský text delší o pět i více řádků. Vydalo nakladatelství Garamond v roce 2009.

Kompozice

Román se skládá ze dvou celků nazvaných Část 1 a Část 2.

První část

Hrdinou románu je mladý alžírský úředník Mersault. Příběh začíná v okamžiku, kdy odjíždí do útulku pro staré lidi (dnes bychom řekli seniory) na pohřeb svojí matky. Útulek v Marengu je vzdálený asi 2 hodiny cesty autobusem od města, kde žije. Mersault po příjezdu hovoří s ředitelem i správcem ústavu a noc stráví bděním u rakve mrtvé společně s jejími známými z útulku. Druhý den se odehraje skromný pohřeb za účasti ředitele ústavu, správce, jedné ze zdravotních sester, Mersaulta a nejbližšího přítele mrtvé. Po pohřbu Mersault odjíždí. Čtenáře udiví, že celá tato situace v hlavním hrdinovi nevyvolává téměř žádné pocity. Pořád jen zdůrazňuje horko, které to léto panuje. Žádný smutek, lítost, stesk. Jen sugestivní popisy potu a pálícího slunce. A to je vlastně klíčem k celému příběhu.

Po návratu domů se Mersault setkává s Marií, kterou zná z dřívějška z práce. Dívka se mu líbí, a tak s ní zajde plavat a do kina, večer skončí spolu v jeho bytě. Posléze spolu začínají chodit. Mezitím pomalu uplývá Mersaultův celkem nudný život. Během všedních dní v monotónní práci, o víkendech s Marií. Důležitý moment nastává, když Mersaulta požádá o laskavost jeho soused Raymond. Má nevyřízené účty se svou bývalou dívkou a chce jí poslat dopis. Neumí ho však nastylizovat, a tak o to poprosí Mersaulta. Ten svolí a dopis napíše, což vede k počátku osudového přátelství mezi ním a Raymondem. O několik týdnů později se bývalá Raymondova přítelkyně objeví v domě a Raymond ji zbije. Od té doby mají na Raymonda spadeno arabští přátelé této dívky. On se jim vyhýbá. O víkendu pozve Raymond Mersaulta s Marií k moři na chatu svého přítele Massona. Už ráno cestou k autobusu zahlédne naše trojice Araby, kteří po Raymondovi jdou. Setkají se s nimi ale až posléze u vody při procházce. Strhne se rvačka, při ní je Raymond lehce zraněn. Zatímco Masson pak zůstává s ním v chatě, Mersault se jde znovu projít. S sebou bere i pistoli, kterou mu Raymond půjčil pro nutnost sebeobrany. Na skalisku, ke kterému dojde, nachází Mersault jednoho z Arabů. Chvíli se na sebe dívají. Pak Arab zablýská nožem. Mersault vystřelí. Do jeho bezvládného těla pak vypálí ještě další čtyři rány.

Druhá část

Začíná zatčením Mersaulta. Navazují výslechy, které vede přidělený soudce. Několik měsíců čeká Mersault ve vazbě na soudní proces. Marie stále ještě věří, že její milý v pořádku vyjde z vězení a navštěvuje ho. Když dojde k procesu, chytnou se ho krvelační novináři. Veřejnost touží po smrti vraha. Vypovídají snad všichni, kdo se s Mersaultem během jeho života setkali. Ne jeden skutek, celý jeho život je tu souzen. Vypovídá majitel restaurace, do které chodil, Marie, Raymond i ředitel a správce ústavu, v němž zemřela Mersaultova matka. Příliš se neřeší okolnosti vraždy jako takové. Soudce zajímají pohnutky a osobnost pachatele. Po několikadenním líčení je vynesen rozsudek. Obžalovaný není schopen projevit lítost. I jeho chování na pohřbu matky bylo vnímáno jako necitlivé. Je tedy vynesen trest smrti.

Mersault se znovu ocitá v cele. Prázdno, žádné podněty. Žije nadějí na omilostnění, o které požádal a zároveň se děsí smrti, která může každým dnem přijít. Setkává se s farářem, který mu chce ulevit, ale on není víře v Boha sebeméně nakloněn, ke konci delší rozmluvy se na kaplana rozkřičí a agresivně ho napadne. Následně vysílen usíná s myšlenkou, že je se vším smířen. Uvědomuje si, že byl v životě šťastný, že šťastný stále je.

To, zda je nakonec omilostněn či popraven se čtenář nedozví. Tady totiž kniha končí.

Postavy

Mersault - mladý nemajetný úředník. Rozhoduje se zcela racionálně, jako by ani neměl emoce. Vnímá jen svoji tělesnost (horko, spánek, sexuální potřeby) a tu se snaží uspokojovat. Jeho vztahy k lidem jsou povrchní, vznikají na základě náhod. Dívá se na svět jinak, než jsme zvyklí. Říká například: "Co na tom, že odsouzený na smrt bude popraven proto, že neplakal na pohřbu svojí matky?" a na jiném místě "Na dosah smrti si maminka jistě připadala oproštěná a přichystaná prožívat všechno znova. Nikdo, nikdo neměl právo nad ní plakat." Jeho jinakost a odcizenost na čtenáře přímo čiší. Na druhou stranu se jeho myšlenkám nedá upřít jistá zajímavost.

Marie - krásná svobodná dívka toužící se za Mersaulta provdat

Raymod - Mersaultův soused a přítel

majitel restaurace Celeste, ředitel a správce útulku pro staré lidi aj.

Místo

Alžírsko

Čas

Není přesně určen, zřejmě první polovina 20. století

Vlastní názor

Číst tuhle knížku pro mě bylo skutečně zajímavé. Zpočátku se mi nelíbila. Ne a ne se ztotožnit s hlavním hrdninou, ne a ne ho pochopit a porozumět mu. Na tento cíl jsem postupně rezignovala. To mi umožnilo si četbu docela užít, zaregistrovat některé netypické a inspirativní poznámky hrdiny. Byla jsem skutečně napnutá, jak příběh skončí. A docela mě zklamalo, že jsem se to nedozvěděla, ať už je to od autora jak chce elegantní. Román Cizinec se sice rozhodně nestane mou oblíbenou knihou, ale jsem ráda, že jsem se s ním seznámila. Rozšířilo mi to obzory a utvrdilo mě to v tom, že tahle část literatury asi nebude zrovna pro mě...

PS: Nejzajímavější mi připadaly poslední stránky. Ocituji vám tu z nich kousek na ochutnání: "Po dlouhé době jsem zase myslel na Marii. Už dávno mi přestala psát. Na tohle právě jsem ten večer myslel a řekl jsem si, že už ji asi přestalo bavit být milenkou odsouzence na smrt. Taky mě napadlo, že by mohla být nemocná nebo mrtvá. Na tom by přece nebylo nic zvláštního. Beztak bych se to nedověděl, vždyť nám nic toho druhého nepřipomínalo, nic nás k sobě nepoutalo než naše těla, teď už stejně odloučená. Ostatně by mi od toho momentu byla Mariina památka lhostejná. Mrtvá mě přestávala zajímat. Neviděl jsem v tom nic nenormálního, stejně jako mi bylo naprosto pochopitelné, že po mé smrti zapomenou lidé na mě. Pak už se mnou nebudou mít nic společného. Nedalo se ani tvrdit, že jsem se s touto myšlenkou jen těžko smiřoval." (s. 255)

Štítky: ,

Moje oblíbené míchané drinky

Upozorňuji floutky a floutčice, kteří nemají osmnáct, ať opustí tento článek, protože se v jeho útrobách pohybuje duch jménem Alkohol.

Nebudou to žádné kreace mistrů barmanů, ale odzkoušené recepty, které jsem odkoukal na večírcích, v barech, putykách, od mých známých, v knihách či někde jinde. Těmito drinky si můžete zpříjemnit dlouhé letní večery při grilování, sezení v restaurantech či v jiných občerstvovacích zařízeních. Budeme míchat především nápoje místní provenience. Tak snad už jenom zbývá dodat: "Vejdi a neubliž."

Red Moon (moje oblíbené pitíčko)


4 cl Becherovky
16 cl rybízového džusu
6 cl neperlivé vody nebo sody
pomeranč a led

Vychlazenou sklenici naplníme ledovými kostkami a ty zalejeme Becherovkou, rybízovým džusem a neperlivou vodou nebo sodou. Na hladinu položíme plátek pečlivě omytého citronu, dalším plátkem můžeme ozdobit sklenici tak, že kolečko (plátek) pomeranče nařízneme od kůry po střed a nasadíme na hrdlo skleničky.

Beton (pití, které Vás na beton chytí)


4 cl Becherovky
24 cl Tonik (nejlépe Schweppes)
led, limetka

Do vychlazené sklenice vhodíme cca 5 kostek ledu, zalejeme Becherem a následně tonikem. Na hladinu položíme plátek pečlivě omyté limetky.

Bambus neboli houba (míchá se do půllitru)

2 dcl červeného vína
3 dcl Kofoly nebo Coca coly

Do sklenice nalijeme červené víno a na něj Kofolu nebo Colu, promícháme brčkem a podáváme.

Šroubovák neboli screwdriver

4 cl Vodky
16 cl pomerančového džusu
6 cl neperlivé vody
led

Naprostá diskotéková nebo beatová klasika. Oslovíte s ní každou dívku (pokud není abstinentka). Do sklenice nalijeme vodku, na ni pomerančový džus a neperlivou vodu, pak dosypeme ledovými kostkami.

Tak co, líbilo? Jestli jo, možná bude druhý díl. Mezitím si vyzkoušejte zboží, které jsem Vám nabídl. Mějte se. A opatrně :)

Štítky:

Čtenářský deník - Alois Jirásek: Filosofská historie

Alois Jirásek není dnes (minimálně u mé generace:) ) zrovna oblíbeným autorem. Většina z nás od něj přečetla tak maximálně nějakou tu pověst na základní škole (výpisky z jeho slavných Starých pověstí českých najdete v našem čtenářském deníku, stejně jako stručný životopis). V rámci svého předsevzetí, že si trochu vyplním mezery v četbě, jsem se tedy k němu logicky musela dostat. V domácí knihovně jsem k seznámení s tímto autorem našla zcela ideální dílko. Filosofská historie nemá včetně vysvětlivek ani sto stránek. A když budete tolerantní ohledně jazyka a naladíte se na tu správnou notu, číst se kupodivu docela dá.

Vydání

Kniha u nás vyšla více než dvacetkrát. Moje vydání je z roku 1956 ze Státního pedagogického nakladatelství.

Kompozice

Dílko má 13 kapitol.

Děj knížky Filosofská historie

Příběh se odehrává v malebném městečku Litomyšli v roce 1848. Jeho hlavními hrdiny jsou čtyři studenti Vavřena, Frybort, Zelenka a Špína. Tito čtyři mladí muži bydlí u slečny Elis, která je starou pannou, neboť její milý před lety kvůli přání rodičů nastoupil do kněžského semináře. Ona od té doby pronajímá pokoje studentům a velmi jí záleží na tom, že vždy velmi dobrým.

Každý z našich hrdinů je něčím specifický. Bodrý Moravák Frybort se roztomile dvoří dceři hokynářky z přízemí Márince. Vavřena doučuje synka aktuára Roubínka, bratra sličné Lotty, která si na něj potají myslí. Pan filosof má ale raději její vlastenecky smýšlející sestřenici Lenku, která u aktuárů žije, neboť jí zemřeli rodiče. Špína je také sirotkem a jeho život není zrovna šťastný. U děvčat příliš dobré postavení nemá a Márinka, po které tajně pokukuje, je zamilovaná do Fryborta. Zelenka je ze čtveřice nejméně výrazný a do dění příliš nezasahuje.

Jádrem celého příběhu je studentská organizace církví zakázaného Majálesu v květnu 1848. Na něj navazují problémy, které naši organizátoři (hlavně Vavřena a Frybort) mají. Jen díky velkému štěstí nejsou vyloučeni a smějí pokračovat ve studiu. Mezitím se vyvíjejí jejich vztahy se slečnami. Zatímco u Fryborta jde všechno jako po másle, Vavřena takové štěstí nemá. Lotty žárlí na to, že si místo ní vybral Lenku a paní aktuárová Lence zakáže se s ním stýkat. Komunikují jen díky psaníčkům, které Lence předává nový student, jež doučuje Lottyina bratra namísto Vavřeny, a zřídkakdy se jim podaří sejít se v parku. Děj spěje k závěrečným zkouškám.

Zatímco Vavřena, Zelenka i Frybort je složí, pro Špínu i ony končí zle. Kvůli své špatné finanční situaci si nemůže dovolit další rok studovat a tak nerad, ale přece jen, nastupuje do kněžského semináře. Příběh vrcholí tzv. pražským jarem, kvůli němuž studenti vyrazí do Prahy, aby se účastnili dění na barikádách. Špínův osud se tragicky naplňuje a jako jediný z nich na barikádě zahyne. Vavřena i Frybort prchnou po nevydařeném povstání z Prahy a jsou se svými láskami v korespondenčním styku. Frybort se z nich žení jako první. Po pěti letech přijde i svatba nyní již doktora medicíny Vavřeny a Lenky, kteří poté šťastně žijí se slečnou Elis, která jejich lásce celou dobu pomáhala, jak mohla.

Místo

Litomyšl, Praha

Čas

1848 - 1849

Postavy

Vavřena - spolehlivý a přesvědčený vlastenec, dobrý organizátor, stálý ve svých citech k Lence, stane se lékařem

Frybort - pochází z moravského statku, kam se také po studiích vrátí a kam přiveze svou novomanželku Márinku, veselý a vtipný, nejlepší přítel Vavřeny

Zelenka - nevýrazný student, který se nechce do ničeho namočit a chce žít svůj klidný život, do nebezpečných proti stávajícímu pořádku cílených aktivit nezasahuje

Špína - chudý student, nešťastně zamilovaný, smutný, z nutnosti nastoupivší do kláštera, jeho život končí na barikádě

Márinka - hezká a veselá dcera hokynářky, která je zamilovaná do svého Fryborta

Lenka - hezká prostá dívka, smýšlí vlastenecky, čte českou prózu i poezii, což jí sblíží s Vavřenou

Lotty - nafoukané, svou krásu si velmi dobře uvědomující děvče, chodí draze oblékaná a žárlí na svou sestřenici Lenku pro to, že si získala Vavřenu, na kterého si tajně myslela právě Lotty

slečna Elis - příjemná a milá bytná Vavřeny, Zelenky, Fryborta a Špíny; studentům fandí a chová k nim až mateřské city; její milý, který musel v mládí odejít a stát se knězem, byl Lenčiným strýcem, proto má slečna Elis Lenku ve zvláštní oblibě

pan a paní Roubínkovi - bohatí lidé, kteří se neradi museli ujmout Lenky poté, co zemřeli její rodiče i strýc kněz, u kterého několik let žila; představují v knize reakci a konzervativismus lpějící na pořádcích starého Rakouska

aj.

Vlastní názor

Jakmile si zvyknete na styl, kterým je knížka napsaná, čte se dobře a plynule. Příběh je jednoduchý, ale nechybí v něm nic. Studium, práce, láska i překážky jí stavěné přes cestu, dynamika maloměsta i politická situace. To všechno dohromady dává poměrně dobře představitelný i poetický čtenářský zážitek. Z hlediska myšlenek je pro mě asi nejsilnější ta vlastenecká. Jirásek fandí studentům i Márince a Lence, které svým milým ušijí oficírské šerpy, když velí studentské "gardě".

Kam dál?
20 nejoblíbenějších stránek ze Čtenářského deníku

Štítky: ,

Egon Bondy: Hovno

Včera jsem zahlédl v televizi kousek autorského čtení našich nezávislých mladých literátů a chtělo se mi plakat. Ani špetka talentu, žádná upřímnost, jen prázdná exhibice několika na výsost trapných individuí. Ne vždy na tom byla česká podzemní kultura tak špatně. Například tvorba svérázného Egona Bondyho snesla i to nejpřísnější srovnání s největšími beatnickými spisovateli.

Jeho poema Pražský život je stará téměř 60 let. Přesto neztratila nic ze své syrovosti a naléhavosti. Takhle má vypadat undergroundová literatura, vy nýmandi!

Egon Bondy: Pražský život (audio z YouTube)


Egon Bondy: Pražský život (text)


Po tramvajích po Národním divadle i po mřížích hrobu Václavova
budu s tebou psáti sprostá slova

Na své sprosté školní sešity
na Eiffelovku na uši cizích psů
budu psáti insinuace svého snu

Však nechci jako Eliáš se dostat na nebesa
před takovou vyhlídkou mi srdce i poklopec klesá
vaše svoboda je pro mne ještě něco horšího než horror vacui
ať ji narudo či oranžovo lakují
já radši prstem kundy maluji

Až naše nápisy bude číst
kdo vstává denně v půl šesté do práce
jsem si jist že se dá nad zkázou světa do pláče
A až vyprázdním celou svou kloaku
přijde pravá epidemie šlaku

Bude mi pak – to musím již teď pověděti
přisouzeno otcovství všech bezprizorných dětí

Ministerští mrchožrouti a sliz z magistrátu
zalkají nad osudem tohoto státu

jenž jasně zamířil už k zhoubě na cestu
nechá-li taková individua bez trestu

Demonstrace všech poctivě a námezdně pracujících
budou hájit svoje práva na ulicích
Internacionála všech dělnických a pokrokových stran
rozezvučí celý flašinet svých hran

za umírající zas buržoazní třídu
jež v mojí podobě tak nestvůrně se odcizila lidu

jenž přece nezná jinou možnost než se dříti
začež básníci mu pod nos vijí kvítí

Avšak všechno si to bude stejně rovno
Na Hradčanech přesto stojí psáno: Hovno

Hovno vláda hovno demokracie a hovno svoboda
hovno skvělá hospodářská prosperita národa
hovno mír a hovno práce
hovno sranda bez legrace
hovno krása hovno umění
hovno peníze bez reformy či s ní
hovno láska hovno rodina
hovno domovy jimž kouká hypotéka z komína
hovno na ulici
hovno v tramvaji
hovno na nebi
i v pekle skryté potají
hovno v hlavě
v srdci
v kalhotách
hovno na košili
na přirození
i na botách
hovno v knihách
hovno v spořitelně
hovno mražené
i špikované jemně
hovno bez hlavy
i korunované
hovno smrdící
i brilantinou mazané
hovno Marx a hovno papež hovno revoluce
hovno vaše víra hovno vaše pracovité ruce
hovno naděje dokonce všech hoven meta
hovno vlast a hovno vývoj světa
hovno budoucnost vás čeká hovno z pokroku
hovno kde domov můj
a hovno ty armádo otroků
s hovnem z hovna jste se narodili
v hovnu žijete až jste se uhovnili
pro hovno děláte
v hovnech milujete
od hovna k hovnu se váš život plete
hovno zbožnili jste
už jen ono je vaše víra
hovno to jediné co ve vašem světě neumírá
jen když máme Hovno
aspoň Hovínko
máme aspoň čmoud
když ne už k zatopení polínko
naše drahé Hovno! Pozlať nám ho pánbůh
to je vše z vědomí že smrt nedává na dluh
ale protože vy všichni nemáte čím platit
koukáte se aspoň v hovnech ztratit

A vše co máte je cenné
jak to hovno uvozhřené

Citováno ze stránek Československé anarchistické federace.

Také Vás zajímá:
Charta 77 versus AntiCharta - NĚKOLIK VĚT o souboji gerontů
Chlast a cigára = Nejdostupnější zábava pro mladé

Štítky:

Povídky Šimka a Grossmanna - video z YouTube

Povídky Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, které vznikly v rámci Návštěvních dnů divadla Semafor, patří k tomu nejlepšímu z českého humoru. Nestárnou stejně jako komedie s Vlastou Burianem nebo vyprávění Vladimíra Menšíka. Žijeme v úplně jiné době, přesto se jim na rozdíl od současných bavičů smějeme. Je velká škoda, že se Miloslavu Šimkovi po smrti Jiřího Grossmanna nepodařilo najít partnera stejných kvalit. Se Zuzanou Bubílkovou nebo Jiřím Krampolem to bylo přece jen o něčem jiném.

Většinou je na YouTube jen audio, my jsme pro Vás našli 5 povídek, kde Šimka a Grossmanna nejen uslyšíte, ale i uvidíte.

Šimek a Grossmann: Kvíz


Šimek, Grossmann a Zuzana Burianová: Maluju obrazy za cigáro (písnička)


Šimek a Grossmann: Jedovatá slina


Šimek a Grossmann: Výlet s Lomcovákem


Šimek a Grossmann: Můj první klobouk


Kam dál?
Nejlepší scénky Vladimíra Menšíka.

Štítky: ,

Jak dopadnou volby do Poslanecké sněmovny 2010

Blíží se den voleb do Poslanecké sněmovny. Den rozhodnutí. Den, po kterém nebude nic jako dřív. Všichni vzpomínají na kolosální změny, které do osobního i pracovního života každého člověka přinesly předchozí volby. Všichni s napětím očekávají výsledky.

Já Vás tohoto napětí velice rychle zbavím. Podívejte se, jaké bude pořadí stran dle získaných mandátů:

1. ČSSD

Proč? Protože je Paroubek jediným opravdovým lídrem, který v české politice zůstal. Můžeme ho nenávidět, můžeme jím opovrhovat, ale charizma a tah na branku mu upřít nelze. Paroubek je značka, která ČSSD velmi dobře prodává, přesně se trefuje do vkusu svých voličů. Mazaně využívá proti němu panujících nálad, vyloženě si užívá veškeré útoky na ČSSD. Jeho odpůrci mu dělají zadarmo skvělou kampaň. Navíc šikovně očerňuje své protivníky, vytahuje x let staré prohřešky a zhusta je medializuje. Nedivil bych se, kdybych zítra uviděl v bulváru, že je Nečas deviant, protože stáhnul spolužákovi ve školce trenky :)

2. ODS

Nakonec neprohrají tak moc, jak předvídají některé průzkumy. Kdyby byli ochotni jít do předvolební koalice s TOP 09, s přehledem by vyhráli. Osobní animozity zde vítězí nad hrozbou státního bankrotu, je zřejmé, nakolik jde o žabomyší války a nakolik o dobro státu. Petr Nečas je možná slušný, ale zoufale nudný, takový pravicový Špidla. Davy nestrhne, nikdy nic nevyhraje. Paroubek působí jako předseda JZD, Nečas jako jemu podřízený účetní.

3. KSČM

Ačkoli se nás média vytrvale snaží přesvědčit, že komunisty volí jen pár polodementních důchodců nad hrobem, kteří vzpomínají na staré časy, realita je jiná. Jejich podpora od 90. let neklesá, tzn. evidentně nevymírají: v roce 1996 10,33%, v roce 2006 12,81%.

4. TOP 09

Šíření paniky ohledně krize + charizmatický kníže = volební úspěch TOP 09. Kalousek mazaně dosadil na post předsedy maskota 72 letého Schwarzenberga, věděl že by se svou podivnou minulostí u voličů neuspěl. Pokud snad někdo zapomněl: Kalousek se snažil dostat lidovce do vlády s ČSSD a KSČM, proto jej z KDU-ČSL vyštvali a vznikl projekt TOP 09.

5. VV

Strana, která stojí a padá s Radkem Johnem. Za minulého režimu se prosadil v rámci perestrojky (proces, který umožňoval prorežimním autorům "kritizovat" negativní jevy), po revoluci dlouhá léta četl spojováky mezi reportážemi pořadu Na vlastní oči, 7 let lhal manželce a národ ho dle aktuálních průzkumů miluje. Každému, kdo má kousek mozku, musí být jasné, že změní jedno absolutní velké NIC.

6. KDU-ČSL

Nesouhlasím s průzkumy, které tvrdí, že bude KDU-ČSL pod 5% hranicí. Proč? Volí je především starší lidé z malých sídel, jejichž akční rádius je v trojúhelníku kostel-doktor-obchod, cizím lidem neotvírají. Je v podstatě nemožné je pro účely dotazníkového šetření odchytit. K volbám ale půjdou.

Neprojdou

Do Poslanecké sněmovny se z okruhu reálně možných uchazečů nedostanou Zelení a Zemanovci. Zelené Bursík praštil svým přístupem lopatou po tlamě, Kačenka Jacques dodala roztomilou stupiditou ekvivalent kopání na zemi, čímž jejich šance na volební úspěch zabili. Zemanovi chybí Kalousek, někdo v rozumném věku kdo by to celé táhnul. Koho ze Zemanovců krom šéfa znáte? Grégra, Šloufa, Schlinga. Zeman to sám nezvládá, navíc mu škodí image násosky.

Kdo bude po volbách vládnout

ČSSD s KDU-ČSL nebudou mít nadpoloviční většinu. Komunisté budou požadovat za podporu Paroubka nesplnitelné věci, dobře ví, že pokud vyměknou, v delším časovém horizontu na české politické scéně končí. Kalousek se zachová státotvorně, ač mu to bude proti mysli, půjde do vlády se socialisty a lidovci, bude brzdit státní výdaje, zachrání nás od bankrotu. Pokud ani toto nedá 101, potřebné hlasy dodají (jak je tradicí) přeběhlíci. Pohanil-li jsem Kalouska neprávem, jistě ČSSD pomůže pevný charakter Radka Johna.

Poznámka závěrem: Kdyby se našel nějaký rýpal, který by chtěl vědět, jak jsem k těmto výsledkům dospěl, rád potvrdím jeho obavy. Ano, vycucal jsem si je z prstu. Koncem května můžete porovnat výsledek tohoto cucání s výsledky rozsáhlých předvolebních průzkumů a skutečností.

Štítky:

Jak vybrat bazén, údržba bazénu, bazénová chemie

Nečekejte žádnou odbornou studii či recenzi na jednotlivé druhy zahradních bazénů. Zkusím Vám nastínit pár mých postřehů a poznatků, na základě kterých se můžete vyvarovat chyb a možná i ušetřit nějaké peníze. Hlavně si však před koupí bazénu pořádně nastudujte udávané rozměry a popravdě, většina prodávaných výrobků slouží spíše k osvěžení a relaxaci za horkých letních dnů, než k plaveckým závodům.

Bazén: Super relaxace nebo danajský dar?

Všechno to začalo tím, že mě jako vždy před máminýma narozeninama zavolal její bratr (můj strýc), co jí má koupit za dárek. Zrovna jsem seděl v kuchyni a dojídal snídani. Na stole jsem zahlédl pohozené letáky, kterých každé ráno ve schránce najdu tak dvacet. Na titulní stránce byla nabídka bazénů, jelikož měla máti kulatiny, blesklo mně hlavou, že by jí mohl koupit třeba bazén. Jenom nějaký ten základní kruhového tvaru, jeho součástí jsou v základní výbavě většinou schůdky, krycí plachta a filtrace s čerpadlem, které slouží k cirkulaci vody. Slovo dalo slovo a v den oslavy přitáhl strýc bazén. Takový s tím nafukovacím kruhem nahoře. Jak je jeho dobrým zvykem, řešil všechno bez rozmyslu, prdl s tím na relativně rovný trávník v zahradě, rozprostřel to a jal se ho napouštět přes čerpadlo vodou ze studny. Bazén se napouštěl celou noc, pro oslavenkyni to bylo ráno fakt překvápko.

Čeho se vyvarovat a co bezpodmínečně udělat!

Jak se později ukázalo, nebylo příliš vhodné dát bazén jenom tak na holý trávník a napustit ho vodou ze studny. I díky nepatrné nerovnosti terénu byl bazén nakloněný na stranu. Voda, ač jsem použil bazénovou chemii, ke které se ještě později vrátím, začala za tři týdny pomalu ale jistě zelenat. Nepomohl ani chlor shock. Nezbývalo než milý bazén vypustit. Podloží, kde stál, jsem vyrovnal. Zvětšil jsem průměr podloží, co bylo pod bazénem tak, že když se na něj položil, měl rezervu ještě circa 20 cm kolem dokola. Dal jsem to do stoprocentní roviny za pomoci vodováhy a na radu známého jsem namísto odryté zeminy nasypal červený písek, znova vyrovnal vodováhou a položil podkladovou plachtu (podložku). Začal jsem napouštět vodou z vodovodního řádu. Nemilé bylo to, že se sice napustil, ale do rána byla voda pryč. Tak se opakovalo ještě jednou. Ač celá rodina sledovala, jestli odněkud ze dna nebo stěn nebublá vzduch, což by bylo zřejmé znamení propíchnutí, nikdo nic takového nezpozoroval. Vina padla na hlavu strýce za původní špatnou instalaci, musel jít reklamovat. Později se doznal, že ztratil lístek od zakoupení a musel produkt koupit znovu. Bazén číslo 2 (opět s nafukovacím kruhem nahoře) se napustil vodou z vodovodu. Perfektně držel až do doby, kdy jsme se rozhodli po asi 2 měsících komplet vyměnit vodu. Opakoval se předchozí efekt a bazén vodu neudržel. Takže další reklamace, tentokrát však v obchodě vrátili peníze. Zklamaný dárce se rozhodl, že připlatí a zakoupí pevný nadzemní kruhový bazén s konstrukcí, kde stěny tvoří upravený plech nahoře po obvodu zaoblený plastovou lištou. Z toho plyne, že s bazénem s nafukovacím kruhem nahoře jsme příliš spokojeni nebyli. V žádném případě ho nemůžu doporučit, maximálně tak na jednu sezonu.

Nadzemní bazén

Nový nadzemní bazén měl stejný průměr jako předchozí, proto jsem využil původního podloží, které jsem vybudoval. Do montované konstrukce se vloží folie, která se dle přiložených instrukcí ručně vyrovná a vyšponuje, většinou po napuštění pár centimetrů vody. Čerpadlo, které pomáhá s cirkulací vody, je daleko výkonnější. Zbytek sezony proběhl v naprosté pohodě.

Zazimování, údržba bazénu a bazénová chemie


Při zazimování jsem v bazénu nechal tak třetinu vody. Výrobci doporučují přidat speciální nemrznoucí směs, ale nikdo, koho znám, ji tam na zimu nedává a nikomu se ještě nic nestalo. Pokud se Vám přece jen nějakým způsobem podaří protrhnout folii, jde bez problémů zalepit. Folie je z měkčeného PVC. Stačí si tedy v obchodě vyžádat lepidlo na tento materiál a záplatou přelepit. Jinak jde celá samostatně koupit, cena je dle velikosti od 1000 Kč – do 10 000 Kč, ale na nejběžnější rozměr, který mám i já, tj. 3,6 m x 0,92 m stojí kolem 1500 Kč.

Ještě si neodpustím poplivat všechny rady, které jsem kdy v životě zaslechl o tom, že není ani tak drahý bazén jako spíš údržba vody. To určitě! Firmy se Vám budou snažit vnutit nejrůznější přípravky, ale dle mých zkušeností stačí jednou denně třeba na hodinu pustit čerpadlo, aby cirkulovala voda, koupit plovák na chlorové tablety (150 – 300 Kč), chlorové tablety (150 – 500 Kč), bazénové Savo (max 100 Kč), sítko na vybírání povrchových nečistot (150 – 300 Kč) a proudový vysavač, který se nasadí na zahradní hadici (300-500 Kč). Máte na celou sezonu vystaráno. Budete-li dodržovat předepsané dávkování, nemusíte se bát, že by voda začala zelenat. Pokud má však někdo problémy s tím, že mu chlor dráždí pokožku, je nutné zvolit speciální program. Ale s tím bohužel nemám zkušenosti.

Kam dál?
Zateplení domu a plastová okna: Co před Vámi jinde tají

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů