Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 12/2009 - Stránka z Archívu

10 nejčtenějších článků roku 2009

Původně jsem chtěl použít jako základ tohoto příspěvku flashovou animaci se zpívajícími soby. Bohužel jsem se dozvěděl, že jsem úplně out, milí sobi totiž prý byli hitem předchozí svátky :(

Aby Vám to nebylo líto, mám pro Vás výběr 10 nejčtenějších článků roku 2009.

Jak lidi legálně oškubat o prachy
Neskromně přiznávám, že se mi tento text povedl. Zájem čtenářů nepřekvapil. Kdo by nechtěl vědět, jak zbohatnout?

Typický český blb: 7 základních charakteristik
Zde je příčinou úspěchu nadpis, článek má návštěvnost, ač není žádné zlato. Za desítky kvalitnějších příspěvků s méně úderným titulkem si to zasloužíme.

Manažerská etika
Zlehka nadprůměrný text, který uspěl díky tomu, že si ho oblíbily vyhledávače.

Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem.
Jsem rád, že i Romové zaujali. Škoda jen, že zatím nikoho, kdo by mohl (chtěl) opravdu pomáhat.

Svatba: Naprosto úžasné video
Výjimka: Příspěvek tvořen jediným videem. Ale stojí za to.

Morytáty nezaměstnaného
Pro více než 1 500 lidí, kteří drželi palce hlavnímu hrdinovi, mám dobrou zprávu: Pracuje a je spokojený.

JZD Slušovice: Zázrak nebo gigantický podvod?
Tady musím uznat, že komentáře čtenářů zastínily původní text. Slušovice jsou tématem k obsáhlému studiu, pořád vyvolávají emoce.

Diskriminace a rasismus v ČR
Článek, který zastaral. Situace je dnes trošku vyhrocenější, než popisuji. Ovšem pořád trvám na tom, že mediální hysterie nemá s realitou nic společného.

Písničky z pohádek na Youtube - 2.díl
Dělání, Královské reggae, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, Kdyby se v komnatách a další.

Internet a důchodci: Více než virtuální konflikt
Na Netu jsou tuny stránek zaměřených proti důchodcům, není divu, že tento příspěvek vzbudil zájem a vyvolal bouřlivou diskusi.

10 nejčtenějších textů z archívu

Kromě článků psaných pro Zrcadlo.blogspot.com tu máme také archív se spoustou materiálů, které vznikly během našeho studia na střední a vysoké škole: čtenářský deník, referáty, seminárky, zápočtové práce, výpisky, jednoduché texty v angličtině a němčině...

Maslowova pyramida potřeb
Čtenářský deník - K. H. Mácha: Máj
Teorie GRID - Manažerská mřížka
Čtenářský deník - A. Jirásek: Staré pověsti české
Čtenářský deník - W. Shakespeare: Romeo a Julie
Deprivace a subdeprivace
Hodnotící pohovor
Čtenářský deník - H. de Balzac: Otec Goriot
Čtenářský deník - K. H. Borovský: Tyrolské elegie
Čtenářský deník - F. Šrámek: Splav

Štítky: , ,

Děti a smrt

V poslední době jsem se setkala s několika odbornými texty, které se nějak dotýkaly tématu dětí a smrti. Je to téma těžké a my dospělí bychom před ním nejraději strčili hlavu do písku jako pověstný pštros. Dětí by se přece smrt týkat neměla. Vnímáme to jako něco, co je téměř proti přírodě. Přesto je to však tvrdá realita. Děti jsou čas od času konfrontovány se smrtí - svých domácích mazlíčků, blízkých osob a někdy i se svou vlastní smrtelností. V dnešním článku bych Vám chtěla zprostředkovat něco z toho, co jsem se sama o tomto tématu dozvěděla. V tomhle nejistém světě je vždy přece lepší být připraven...

Psychologická literatura se liší v tom, odkdy jsou děti vůbec schopny porozumět smrti jako konceptu, jako něčemu konečnému, nevratnému. Záleží totiž na situaci. Za normálních okolností dítě k takovému pochopení smrti dojde kolem 10ti let. Předtím, v předškolním věku žije v magickém světě pohádek (kde je normální např. procitnout ze stoletého spánku - viz. šípková Růženka) a na začátku školní docházky údajně vnímá smrt jako osobu - lze před ní utéct, schovat se, přechytračit ji (asi ještě doznívají ty pohádky, je to jak vystřižené z Dařbujána a Pandrholy).

Jsou však případy, kdy se dítě bezprostředně setká se smrtí mnohem dříve, než je mu 9 nebo 10 let. Britští psychoanalytici Hessel Willemsen a Elizabeth Anscombe, kteří pracovali s dětmi, jejichž rodiče či ony samy byly infikovány HIV, na základě svých zkušeností říkají, že dítě je schopno porozumět nevratnosti smrti už okolo 2 let. V podstatě stejně se k této věci ve své knize Drž tátu za ruku staví švédská psychoterapeutka Elisabeth Cleveová, když popisuje svou terapeutickou práci s 2,5 letým Victorem, který při autonehodě ztratil matku a malého bratříčka.

Jak s dítětem mluvit o smrti


Po krátkém teoretickém úvodu teď ale pojďme být praktičtí a odpovědět si na pár základních otázek, které je třeba řešit, pokud se v našem okolí nějaké dítě setká se smrtí blízké osoby.

1. Máme mu to vůbec říkat? A co mu máme říct?

Zde platí být citlivý, ale říkat pravdu. Fakt, že někdo zemřel, nelze před dítětem dlouhodobě utajit. Proto platí, že čím dříve se o úmrtí dozví, tím lépe. Může pak truchlit s ostatními a v silných emocích se netopí samo. Tím, že jsou smutní všichni okolo, jsou jeho pocity "normalizovány" - tzn. dítě si při projevech emocí nemusí připadat divně. (A stejně tak dospělí nejsou omezování nějakým tutláním.) Samozřejmě dítě nemusí znát všechny detaily, zvláště pokud by mohly být traumatizující. Dejte ale svému vyprávění pravdivý základ, ať v případě, že se dítě třeba za několik let bude na něco doptávat, nemusíte nic podstatného měnit. Navíc vždycky hrozí, že by se dítě ten pravdivý základ mohlo dozvědět od někoho jiného (cizího), k čemuž by rozhodně nemělo dojít. Ať je pravda jakákoli, lépe se s ní srovná, pokud ji uslyší od někoho, s kým má hluboký vztah, komu důvěřuje a kdo k němu bude přistupovat jemně.

2. Máme vzít dítě na pohřeb?

Rituály jsou důležité, proto jsme si je ostatně jako lidstvo vyvinuli. Pokud dítěti zemřel někdo blízký, mělo by se zúčastnit pohřbu. Argumenty jako, že je moc malé, stejně to nepochopí nebo že bude příliš brečet a "rušit ostatní", neobstojí. Dítě potřebuje stejně jako všichni ostatní příležitost ztrátu odžít a alespoň symbolicky se rozloučit. Z psychoterapeutické praxe vyplývá, že pokud tuto možnost nedostane, může se časem objevit silná potřeba zažít alespoň nějaký "náhražkový" rituál, kde by tuto příležitost mělo. Navíc v dospívání, když dítě přemýšlí o spoustě věcí, by mohlo litovat, že "tam tehdy nebylo"...

3.Máme o tom s dítětem mluvit?

Ač to může být pro samotné dospělé mnohdy velmi těžké, měli by s dítětem sdílet pocity. Dítě by se rozhodně ve svém zármutku nemělo cítit osamocené a mělo by mít za kým si jít popovídat i o tomto těžkém tématu. Svůj smutek nebo pláč před dítětem nemusíte schovávat. Naopak otevřené sdílení může pomoci. A pokud chce o svých pocitech s vámi mluvit dítě, rozhodně ho nebrzděte, naopak ho vyslechněte a i s jeho zármutkem ho přijměte.

4. Potřebuje dítě odbornou pomoc?

Tohle je také zásadní věc a rozhodně na ni neexistuje univerzální odpověď. Elizabeth Cleveová píše, že ji potřebují některé děti. Ne tedy každé dítě, které někoho blízkého ztratí. Odborníky na své dítě jsou jeho nejbližší lidé, rodiče. Pokud se těmto lidem zdá chování dítěte po smrti blízké osoby neadekvátní (dítě např. začne dělat kašpárky - je jen a pouze veselé, událost zcela popírá apod.) bylo by vhodné poradit se s psychologem. Není třeba se bát. Pokud jde o rozumného odborníka, návštěva u něj nebude pro dítě žádným dalším traumatem. Pravděpodobně si s ním popovídá, nechá ho něco nakreslit nebo postavit z hraček a na základě toho a rozhovoru s vámi získá přehled o tom, zda, na čem a jak by bylo třeba s dítětem pracovat. Pokud máte obavy, můžete se po telefonu zeptat předem, jak zhruba bude návštěva probíhat.

5. Kde takovou pomoc hledat?

To je zapeklitá otázka. Pomoc bezplatně můžete najít hlavně u dětských klinických psychologů. V některých městech existují také krizová centra, která spadají buď pod sociální služby nebo jsou to neziskové organizace (např. v Brně Dětské krizové centrum Hapalova 4). Informace týkající se Vašeho bydliště můžete zkusit hledat na internetu, poradit by mohli pracovníci krizových linek nebo lékaři. Řada psychoterapeutů funguje samozřejmě také soukromě, zde se ale připravte, že jim budete muset zaplatit.

Tolik jen jako základní povědomí o této smutné problematice. Pokud byste se o ní chtěli dozvědět více, vřele Vám mohu doporučit například výše zmíněnou knihu psychoanalyticky orientované autorky Elizabeth Cleveové. Drž tátu za ruku je zprávou o tom, jak terapeutka pomáhá malému chlapci krok za krokem a pomocí hry porozumět ztrátě matky, která je pro dítě přirozeně osobou zvlášť významnou. Kniha je psána velmi citlivě a s velkým porozuměním dětem. V našem kontextu pak máme k dispozici knihu nestora české dětské psychologie profesora Matějčka Krizové situace očima dětí. Tam najdete základní informace o řadě různých obtížných životních situací, o tom, jak je dítě vnímá a jak mu být oporou. Velmi informačně hodnotný je také článek Mgr. Závory Jak děti prožívají smrt někoho blízkého, který najdete tady.

Zdroje:
Zdeněk Matějček: Krizové situace očima dětí
Elizabeth Cleveová: Drž tátu za ruku
Hessel Willemsen and Elizabeth Anscombe: Art and Play Group Therapy for Pre-School Children Infected and Affected by HIV/AIDS

Štítky: ,

Karel Plíhal: 5 písniček z YouTube

Karel Plíhal je geniální kytarista, skladatel a textař. Občas mě překvapí, že i lidé, kteří se o hudbu celkem zajímají, jeho tvorbu neznají. Jistě, Plíhal není hlasitou Superstar ani nezničitelným mistrem Gottem. Plíhal je poctivým muzikantem, který si zaslouží být poctivě poslouchán.

Čtyři písničky pocházejí z živého vystoupení, jedna je ve formě videoklipu (přizvukuje Petr Fiala).

Karel Plíhal: Nagasaki, Hirošima


Karel Plíhal a Petr Fiala: Kde jsou


Karel Plíhal: Pohádka


Karel Plíhal: Ráda se miluje


Karel Plíhal: Vstávej holka


Kam dál?
Vlasta Redl: 5 písniček z koncertů - video

Štítky: ,

Mironet: Anabáze s reklamací notebooku

Je mi jasné, že teď před Vánocemi netoužíte po ničem jiném než číst o nějakém troubovi, který si užil své se společností Mironet. Ale jak jinak mám ventilovat svou frustraci a nasrání, než psaním? :)

Instalování softwaru - hodiny zbytečné práce

Přítelkyně si vybrala na mé doporučení z notebooků nejlevnější cenové kategorie Lenovo G 530. Bohužel při volbě prodejce jsme kvůli úspoře pár korun a tomu, že mají v Brně prodejnu, vybrali Mironet.

Stroj byl bez systému. Každý kdo s tím má zkušenost, mi dá za pravdu, že instalace Windows, ovladačů, kancelářského balíku, přehrávačů, kodeků, antiviru, aktualizací a dalších serepetiček, není záležitostí na 5 minut.

Zhruba po 3 týdnech provozu, kdy jsme si mohli gratulovat, že máme vše hezky odladěno, přišla porucha. Po spuštění bílá obrazovka, externí monitor také nefunkční, připojení přes jiný počítač se nám nepodařilo.

Dosavadní průběh reklamace


Jsem ze staré školy, mám nejraději jednání tváří v tvář. Rozhodli jsme tedy, že budeme reklamovat přímo na prodejně. Notebook jsme zabalili a přítelkyně ho odnesla. V prodejně jí řekli, že to bude trvat moc dlouho a vyřízení přes Net v rámci tzv. přednostního servisu bude během pár dní. Inu vzala milého noťáska a přinesla zpět domů.

Zadali jsme reklamaci na stránkách mironet.cz, od té chvíle vše měla začít řešit jejich spřátelená firma Český servis. Domluvili jsme si den a hodinu, kdy pro notebook přijede kurýr. V určenou hodinu se nikdo nedostavil, přítelkyně čekala doma celý den, nikdo nezavolal ani nás jinak nekontaktoval.

Druhý den jsem volal na Český servis, předávali si mě jako horký brambor, telefonoval jsem na x čísel, nakonec mi zavolala nějaká slečna a sdělila mi, že servis Lenova G 530 nedělají.

Cinknul jsem tedy na Mironet, kde mi na několikátý pokus řekli, že jsou dvě možnosti: buď notebook opět zanést na prodejnu a čekat na reklamaci až 30 dní nebo kontaktovat přímo Lenovo. Na Lenovu byli příjemní, notebook bude odeslán do jejich servisního střediska. S největší pravděpodobností přijdeme o veškerá data, protože bude potřeba vyměnit základní desku. Tak vzorní, abychom zálohovali 3 týdny starý notebook, jsme nebyli.

Prolhaný Mironet


Z nafocených fragmentů stránek společnosti Mironet je zřejmé, že prachsprostě lžou.

Náš notebook
Mironet - Fragment 1
Poznámka: Nafoceno 10. 12. 2009. Špatné označení Thinkpad zmizelo u Lenova G530 25. 1. 2010.

Přednostní servis na Lenovo
Mironet - Fragment 2

Suma sumárum

Na závěr stručné shrnutí toho, co jsme absolvovali:

1) Hodiny zbytečné práce při instalování softwaru a odlaďování (čeká nás to zřejmě ještě jednou),
2) ztráta dat,
3) tahání notebooku v krabici na prodejnu a z prodejny,
4) ztracený den, kdy přítelkyně čekala na kurýra Českého servisu,
5) provolaných více než 100,- Kč, když si mě posílali od čerta k ďáblu,
6) ztracený čas, kdy již mohl být notebook v servisu.

Je mi líto, že jsem byl místy nepříjemný na pracovníky a pracovnice, kteří za pár korun berou telefony a jsou ve všem nevinně. Tímto se jim omlouvám. Za všechno může neschopný management Mironetu, který na zákazníky totálně kašle. Ale zlost oklamaných lidí dopadá (jako vždy) na ty dole, zatímco vedení je evidentně všechno fuk.

Toto bohužel není konec. Pokračování: Reklamace notebooku Lenovo u Mironetu: Zoufalství

Komiks Vesnička - Nedosažitelný podnikatel Chudík.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Povídání o povídkách: Maupassant, Poe, Saroyan, Moravia

Po delší době jsem se vrátila k četbě beletrie a protože jsem naši domácí knihovnu řádně prolustrovala už jako dítě, mnoho mi tam toho nezbylo. A tak se stalo, že se mi do ruky dostala knížka Příběhy plné lásky od Guy de Maupassanta. Je to dílo tvořené 46 povídkami, které zaplňují rovných 354 stran.

Tuhle knihu jsem při výběru vždy opomíjela, protože jsem nemívala povídky příliš v lásce. Zdály se mi tehdy krátké a mrzelo mě, že se s hrdiny, kteří mi často přirostou k srdci, musím už po pár stránkách loučit. Nicméně v dnešní době věčného "stresu a nestíhání" jsem povídku vyhodnotila jako věc velmi milou a účelnou. Proto bych Vám v následujícím textu ráda doporučila pár autorů, jejichž povídky se mi - přes můj rezervovaný postoj k danému literárnímu žánru - během let dostaly do ruky a zdály se mi příjemné či přínosné. :)

Nejprve ale uvedu krátkou definici povídky, ať víme, o čem se to vlastně bavíme. Co si tak pamatuju ze školy, povídka je kratší epický prozaický útvar s jednoduchým dějem a menším počtem hrdinů, jejichž charaktery se během ní nijak zvlášť nevyvíjejí. Na konci bývá - a nebo by snad měla být - pointa.

A teď už zmiňovaní autoři. Na začátek nelze opomenout "otce zakladatele" žánru - tedy amerického spisovatele Edgara Allana Poa.

Krom toho, že měl tento pán velmi zajímavý život (dnes by si na něm bulvár pochutnal, protože se tuším oženil se svou o mnoho mladší sestřenicí) psal také velmi dramatické a hrůzyplné příběhy. Klasika je Jáma a kyvadlo, Maska červené smrti nebo Zánik domu Usherů. Mně v hlavě uvízl také Předčasný pohřeb, v kterém autor velmi sugestivně líčí obavu hlavního hrdiny z toho, že bude pohřben zaživa. Zda se mu to doopravdy splní, vám schválně neřeknu, ale každopádně doporučuji k přečtení - pokud se tedy chcete opravdu bát.

William Saroyan

Saroyan je autor, který u nás není tak moc známý, protože se o něm ve škole moc neučí. Pro mě je to ale Pan Spisovatel. Zatím jsem snad u nikoho nenašla propracovanější větnou skladbu a bohatší slovní zásobu (ač je otázkou, nakolik je toto dílem překladu). Jeho příběhy přetékají hluboce lidskými city a jsou protkány velkou spoustou obyčejných i méně obyčejných, až k samotnému základu lidství směřujících myšlenek. Z díla tohoto autora narozeného na počátku 20. století v severní Americe poté, co se tam jeho rodina přestěhovala z Arménie, bych kromě jeho nejslavnější povídky Mladý muž na létající hrazdě, chtěla zmínit např. také povídku Ach, holčičko, o stárnoucím boxerovi a jeho životní lásce. Je to tak dobře napsané, že mám tendenci se k tomu znovu a znovu vracet. Už ji budu číst snad popáté. Na závěr ale ještě malé varování: tenhle člověk má na kontě povídek opravdu mnoho, což logicky znamená, že ne všechny jsou takhle dobré. Když vám zrovna první dvě tři nesednou, zkuste hledat dál. Opravdu je z čeho vybírat. (A nemusíte se držet jen povídek, třeba novela Tracyho tygr je také skvělá).

Alberto Moravia

...aneb moje fascinace letošního léta. Ital s nejpodstatnějšími životními milníky v letech 1907 a 1990 napsal kromě svých u nás poměrně populárních a také zfilmovaných románů Horalka, Římanka a Konformista také řadu kratších prozaických útvarů z mého hlediska hodně různé kvality. Nemohu sloužit znalostí Římských nebo Nových římských povídek, ale doporučit vám mohu např. Konec jedné známosti. Znovu bych si ale nepůjčila Lásku manželskou. Obecně na díle Moravii oceňuji především velmi prokresklené líčení v té době aktuálního - dnes již historického - období - ať už si vezmeme Itálii před druhou světovou válkou, v jejím průběhu či po ní.

Závěrem

Dnešní článek uzavřu stejně jak začal, tedy Guyem de Maupassantem. Z hlediska dat narození a úmrtí můžeme s jistou nadsázkou říct, že tady na světě vystřídal Poa, neboť ten zemřel v roce 1849, zatímco Maupassant se narodil v roce 1850. Za svých 43 let napsal 6 románů a desítky novel a povídek. Jeho vypravěčský talent je nesporný. Ve svých povídkách vám nejdříve velmi přesně vylíčí, kde se příběh odehrává, živě popíše jednající postavy a pak jde rovnou k věci. Pointa je většinou záležitostí několika posledních řádků - či snad spíše dokonce slov. Najednou otočíte stránku a vidíte, že ta krátká povídka už je zase u konce... a přesto není neukončená. Během těch posledních vět do Vás autor zasadí semínko určité nálady, kterou si, pokud si dopřejete ten komfort, v sobě můžete nechat doznívat třeba i několik minut. Kdybych měla ještě zmínit nějaké konkrétní tituly, vybrala bych například Dědictví po otci, Výlet na venkov, Novoroční dárek nebo Vrak. Všechny je najdete v již zmiňované knize Příběhy plné lásky. Celkově je na téhle knížce zajímavé, v jak rozmanitých podobách čtenáři lásku ukazuje a kde všude ji nachází. V předvánočním čase je velmi příjemné se tím nechat unést...

Zdroje: cs.wikipedia.org

Čtenářský deník - W. Saroyan: Krátká projížďka v nebeském kočáře
Čtenářský deník - W. Saroyan: Tracyho tygr


Komiks Vesnička - Rudolf a literatura.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky:

Blogger: Jak vytvořit a kde najít šablonu na blog

Pokud se Vám nelíbí nabídka základních bloggerských šablon a chcete jednoduše vytvořit zajímavý vzhled pro svůj blog, jste na správném místě :) A končí-li adresa Vašeho blogu jinak než blogspot.com, nezoufejte. S drobnými úpravami můžete použít nástroje popsané níže i na jiných platformách.

Klasická bloggerská šablona versus nová

Úvodem musím upozornit na jeden drobný zádrhel. Bloggerské šablony mají v současnosti dvě základní verze: klasickou (starou) a novou. Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat o rozdílech mezi nimi. Důležité je, že pokud stáhnete jinou verzi, než aktuálně používáte, je třeba před použitím Vašeho objevu mezi druhy šablon přepnout. U klasiky klepnete na "Šablona" a pak "Přizpůsobit vzhled". Chcete-li naopak přejít z nového vzhledu na klasický, klikněte na "Šablona", "Upravit HTML" a potom dole na "Vrátit klasickou šablonu".

PsycHo - on-line tvorba klasických bloggerských šablon


PsycHo: Free Template Generator je velmi zdařilou aplikací, ve které si můžete velmi jednoduše vytvořit šablonu on-line. Začínám být příznivcem minimalistického vzhledu, vidíte-li to podobně, budete určitě spokojeni.

I z nepříliš kvalitního náhledu je zřejmé, jak vše funguje:
Vytvořit blogger šablonu on-line

Možnosti nastavení jsou široké, výsledný kód lze bez problémů aplikovat či upravit. Jedinou skvrnkou na kráse je velmi otravná reklama po otevření editoru. Kvůli ostatním plusům tvůrcům tento úlet odpouštím. Odkaz na PsycHo: Free Template Generator máte zde.

Artisteer - tvorba nových bloggerských šablon pro náročné


Artisteer je super. Tohle je asi poprvé, co jsem slovo "super" na stránkách Zrcadlo.blogspot.com použil :) Na rozdíl od PsycHa musíte Artisteer stáhnout a vytváří nové verze bloggerských šablon.

Ovládání je velice jednoduché, zvládne to každý. Program obsahuje stovky různých vzhledů a prvků stránky. Nemusíte nad ničím špekulovat, stačí jen klikat a zkoušet. Pokud hledáte inspiraci, je zde také možnost náhodných vzhledů. Viz náhled:
Vytvořit novou blogger šablonu

Ani tady není vše úplně ideální. Tvůrci nás neotravují reklamou, ale chtějí zaplatit. Zkušební verze, kterou můžete stáhnout třeba tady, je plně funkční až na to, že po uveřejnění Vám na pozadí naskáčí nápisy "Trial". Pokud Vás Artisteer zaujme, určitě si s touto nepříjemností hezky česky poradíte :)

Kde stáhnout šablonu na blog


Googlovat umíte, takže jen pár tipů, které mě zaujaly:

Zdařilé klasické šablony
Nové šablony přizpůsobené pro adsense

Závěrem

Možná si říkáte, proč píšu o tom, jak vytvořit originální bloggerskou šablonu, když sám používám zlehka upravený vzhled ze základní nabídky. Třeba se to dozvíte po Novém roce :)
Komiks Vesnička - Rudolf nebalí podle šablony.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: , ,

Zrcadlo - přehled textů