Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 08/2009 - Stránka z Archívu

Dovolená: Zpívající koně místo článku :)

I letos se (jako každý rok) vydáváme na dovolenou mimo prázdniny. Není takový hic, všude míň lidí, prostě pohůdka. Pokud už máte volno za sebou a třeba Vám začíná škola, zlepšete si náladu se zpívajícími koníky :) Rozezvučí svá hrdla po kliknutí myší.


Zdroj: fun.from.hell.pl

Další článek vyjde v pondělí 7. září.

Čtení na pozdní léto: Čtyři blogy z Brna

Jenom na bloggeru je přes 143 000 uživatelů, kteří se hlásí k České republice a přes 4 800 Brňáků. Protože už víc než 2 roky bydlím v Brně, zapátral jsem tedy při svých letních toulkách Netem v místních vodách. A byl jsem velice příjemně překvapený. Spousta lidí, kteří píší pro radost, mají svůj vlastní styl, osobitost, zájmy. Odvažuji se říct, že modly jako návštěvnost, SEO, propagace, ranky atp. jsou jim úplně ukradené. A to je potřeba v dnešní době ocenit.

Všichni ze čtveřice, kterou Vám chci představit, mají ve svém profilu místo pobytu Brno a užívají (většinou) češtinu. Mimochodem: možná (stejně jako dříve já) netušíte, jak velká spousta blogů z ČR je psána anglicky.

Ok2-36288.blogspot.com

Autor o sobě píše: Jsem Moravan, občasný radioamatér, milovník hodinek, feminista a průkopník slepých uliček. Krom toho se zajímám o vojenskou historii, Bailey mosty, opevnění, Dianu GmbH. a poštorenskou Munu.

Hodinky jsou velmi výrazným tématem, dále například navštívená místa, města a události. Občas se autor zamýšlí i nad celospolečenskými tématy a nutno napsat, že zajímavě, čtivě, neotřele. V poslední době mě zaujalo např. Prohlášení předsedy vlády Austrálie nebo správné připomenutí Paroubkova povolebního projevu z roku 2006.

Cernyklobouk.blogspot.com

V profilu Pana Klobouka mimo jiné najdeme: Kdysi mi kdosi řekl, že prý nosím klobouk, abych k sobě přitáhl pozornost. Dovozoval z toho, že mám prý psychický problémy. A víte co? Možná měl i pravdu.

Těžko tento blog popisovat, je třeba vidět. Většinu obsahu tvoří velmi zdařilá poezie, stránky mají povedený vzhled.

Krátká ukázka:

Má šíji jak píseň luny

Rozťatý sen a ve snu žal.
Prázdný klín, prázdnoty tvar...
Chceš snad vyprosit si odpuštění?

Slabý povzdech: "Miluji Tě."
Co lze říct víc?
Ty blázne! Nic.


Gralinka.blogspot.com

Pojďte dál a zouvat se nemusíte... vyzývá autorka, která se ve svých článcích zaměřuje na design (především bytový), fotografování a výtvarné umění. Ačkoli jsem v těchto oblastech velkým barbarem, dokáži ocenit, když si někdo na nic nehraje, nemachruje a jen se zabývá hezkými věcmi.

Blog.espoo.cz

Espoo nepublikuje příliš často. Ale když, tak to většinou stojí za to. Píše o tom, co zažívá, o umění, o tom, jak vidí svět. Blog je jenom jedním z jejích projektů.

Krátce z článku, který mě v poslední době nejvíce zaujal: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Krátce poté obdržel doporučený dopis, ve kterém byl požádán o vysvětlení, proč nebyl schopen vyplnit a doručit prohlášení o dopadu projektu na životní prostředí. Po dlouhém vysvětlování mu bylo zpětně vydáno povolení pro realizaci projektu, nicméně aktivisté Greenpeace osobně napadli rozhodnutí u Ústavního soudu, a proto se finální rozhodnutí mělo vztahovat pouze na část nebe...

Závěrem

Občas by člověk měl opustit kochání se svou dokonalostí :) a poohlédnout se, co tvoří někdo jiný. Věřte, že je z čeho vybírat.
Marika a její blogííísek.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Japonsko: Volba povolání, spolupráce škol a firem

Včera mě v knize Profesní vývoj v dětství a adolescenci (originálně Career development in childhood and adolescence), jejímiž editory jsou Vladimir B. Skorikov a Wandy Patton, zaujala kapitola o přechodu japonských středoškoláků, kteří ve studiu dále nepokračují na univerzitě, do pracovního života. Japonský systém se od toho našeho totiž výrazně liší. Je to samozřejmě podmíněno dlouhodobými kulturními rozdíly a je jasné, že je jako celek nepřenositelný jinam. Přesto mi ale připadá v některých svých bodech inspirativní a svedl mě k sepsání následujícího krátkého textu.

Všichni zhruba víme, jak přechody škola - zaměstnání vypadají u nás. Ve zkratce jde o zprostředkování prvního zaměstnání přes známé, úřad práce, pracovní agenturu nebo nějaký druh inzerce. Je to pro nás úplně přirozené a možná si stěží dovedeme představit, že někde jinde to může vypadat jinak.

Na návštěvu do Japonska

Japonské školství má stupně rozdělené následovně: 6 let základní školy, 3 roky povinné nižší střední školy, 3 roky (již volitelné) vyšší střední školy a následně možnost univerzitního vzdělávání. Autor kapitoly Kaori H. Okano se ve svém textu zabývá mladými lidmi, kteří do práce odcházejí po absolvování vyšší střední školy (na tu v Japonsku nastupuje cca 95% dětí), tedy zhruba ve věku 18 let.

Škola jako zprostředkovatel


V Japonsku funguje tzv. school-based job referral system, tedy systém doporučování vhodných pracovních míst přímo konkrétním studentům. Školy si jako svůj cíl stanoví sehnat místo pro každého svého absolventa. Škola tedy spolupracuje s organizacemi, které nabízejí pracovní místa. Ty předem poskytnou seznamy pracovních pozic, jež budou v příštím roce chtít obsadit a to společně s přesně specifikovanými požadavky na schopnosti a dovednosti budoucího pracovníka. Studenti ve škole dostanou seznamy k dispozici a mají za úkol vybrat si několik pozic, které pro sebe považují za vhodné, přičemž zohledňují kritéria jako své schopnosti, zájmy, lokaci zaměstnání, velikost firmy a podobně. Mají možnost také získat informace o tom, jací absolventi do daných firem v minulosti nastupovali a jak se jim tam dařilo.

Kdo vyhraje?

Samozřejmě je o některé pozice vyšší zájem než o jiné a tudíž vzniká přetlak. O tom, který ze studentů v boji o takové místo zvítězí, rozhodují učitelé, kteří zohledňují jak výkony studentů v jednotlivých předmětech, tak jejich zapojení do dalších aktivit (práce ve školní samosprávě, sport apod.). Učitelé se studenty jejich volby také podrobně rozebírají, upozorňují je na úskalí a přednosti jednotlivých nabídek, hledají kompromisy, nabízejí realističtější pohled na schopnosti studentů a celkově jsou jim v tomto směru k dispozici.

Jaké jsou výhody takového systému?

Firmy získávají mladé posily podle svých předem přesně definovaných požadavků, což jim může být přínosem tvrdém boji v rámci volného trhu. Mladí nezkušení pracovníci jsou na druhou stranu uchráněni před soutěžením se staršími a již zkušenými kolegy. Škola jim poskytuje relevantní informace i zázemí k zásadnímu kariérnímu rozhodnutí a mají v podstatě garantováno, že se nestanou nezaměstnanými.

A kde jsou nevýhody?

Na první pohled celý načrtnutý způsob zaměstnávání mladých může působit pohodlně, ale má i řadu nevýhod. Jednou z nich je nemožnost prožít si nějaké období "zkoušení" nebo "pokusu a omylu" ze strany studentů. Další je rigidita japonského pracovního trhu založená na japonské mentalitě. Studenti, kteří jsou s přidělenými pozicemi nespokojeni, nemají moc možností co dělat. Opustit pracovní místo se totiž v Japonsku rovná překročení sociálních norem, a tak mnozí raději setrvávají na pozici, kde se spokojeni necítí a snaží se nějak přizpůsobit.

Jak je možné, že to celé funguje?

Vysvětlení by mohlo tkvít v tom, že (jak tvrdí český konzulát v Tokyu) pro japonskou ekonomiku je stále charakteristický značný vliv vlády a státních orgánů na řízení ekonomiky a významný podíl státních zakázek. Tradiční společenské přístupy a způsoby se promítají do metod výroby i řízení a tudíž je výše zmíněná systematičnost přidělování pozic proveditelná.

Proč u nás školy s nikým nekooperují?

Výše zmíněný japonský systém je velmi specifický a je jasné, že v dané míře nemůže fungovat nikde mimo japonskou společnost. Na západě i u nás už jen z toho důvodu, jaký důraz klademe na individualitu a svobodu. Nechápu ale, proč bychom si z toho nemohli vzít aspoň něco. Už roky tvrdím, že školy by se měly více snažit reagovat na poptávku po jednotlivých profesích na trhu práce a že by stát měl mluvit do toho, jaké obory se otvírají. Spolupráce s firmami by k tomu byla velmi vhodným doplňkem. Šetřilo by to peníze na rekvalifikace stejně jako nervy absolventů. Mladí lidé se totiž o své budoucí střední škole často rozhodují na základě neúplných informací a perspektiva třeba 4 let (v případě SOŠ) je pro ně dost vzdálená na to, aby již v 15ti mysleli na své budoucí uplatnění. A pak se někdy diví...

Přečtěte si také článek o personálním marketingu a výhodách spolupráce firem se školami.

Zdroje:
Kaori H. Okano: Career adaptability: transition from school to work in non-college bound adolescenst in Japan; z knihy Career development in childhood and adolescence
http://209.85.129.132/search?q=cache:DRsY-0g5KHQJ:kdf.mff.cuni.cz/vyuka/pedagogika/semin_prace/ls2005/japonsko-prezentace.ppt+japonsk%C3%BD+vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD+syst%C3%A9m&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz
http://www.mzv.cz/tokyo/cz/obchod_a_ekonomika/index.html

Komiks Vesnička - Rudolfova rodinná historie.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: , ,

Video: Úlet s Village People + Těžkej Pokondr

Vy neznáte Village People? Ale znáte :) Ačkoli se k nám v dobách největší slávy kvůli osvíceným soudruhům nedostali, jejich nesmrtelné hity se vryly pod kůži každému a v rádiích se točí dodnes. Napovím YMCA. Pořád nic? Tak se podívejte na vystoupení Těžkého Pokondru a bude jasno:

Bohužel upjatému Pokondru se nepodařilo ani z 1% vystihnout ducha Village People, oproti originálu jsou zoufale nudní a bez atmosféry.

Kdo jsou Village People?
Village People, zdroj: facsimilemagazine.com
Ilustrační foto, zdroj: facsimilemagazine.com

Na českém Netu se o Village People nic moc nedočteme (nebo jsem špatně hledal), vypomůžeme si tedy Wikipedií.

Village People jsou americkou diskotékovou skupinou, která vznikla v pozdních 70. letech. Původní členové: policejní důstojník (Victor Willis), Indián (Felipe Rose), kovboj (Randy Jones), stavební dělník (David Hodo), motorkář (Glenn Hughes) a voják (Alex Briley).

V září 2008 získali hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Mají prodáno více než 50 milionů nosičů po celém světě, dodnes koncertují. Kritici z nich asi nikdy nadšení nebudou, ale řekněte upřímně, viděli jste už větší (v dobrém smyslu) pitomce? :)

3 opravdu výživné videoklipy

Village People: In the Navy


Village People: Milkshake


Village People: YMCA


Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Kariéra: Volba povolání a její zapeklitost

Ve svém minulém článku jsem zmínila některé trendy, které hrají roli v současném vzdělávacím systému a na pracovním trhu. V tom dnešním bych chtěla poukázat na jeden z jejich důsledků, a to komplikovanost volby správné vzdělávací a profesní orientace.

Les pracovních pozic je složitý a není zrovna jednoduché se v něm vyznat. Stále se zvyšující požadavky na uchazeče o pracovní místa - např. dnes snad již kultovní flexibilita, znalost jazyků, odolnost vůči stresu, vysoké pracovní nasazení, praxe, stáže apod. vytvářejí na uchazeče o zaměstnání zároveň velký tlak. Včasná volba optimální profesní cesty - a tedy i té vzdělávací - je proto velmi důležitá. A to nejen pro daného jednotlivce, ale potažmo i pro celou společnost, která potřebuje mít správné lidi na správných místech a také je pro ni neefektivní investovat do vzdělávání, které nakonec ke kýženému cíli nepovede.

Plánování kariéry však není zrovna snadné. Mladým lidem totiž často chybí informace, které by jim pomohly kvalitně se zorientovat v tom, co by vlastně chtěli a také dokázali dělat. Spojíme-li to s jistou nezkušeností s rozhodováním jako takovým, objevují se nám obrysy problému, který řeší leckterý -náctiletý. Zvláště rozhodnutí, kterou školu zvolit po absolvování ZŠ, může být zlomové a je třeba mu věnovat náležitou pozornost. Pojďme se nyní podívat na to, kdo a co ve stávajícím systému může s rozhodováním pomoci.

Poradny a psychologové

Tradiční institucí, která je zájemci schopná poskytnout profesní poradenství, jsou pedagogicko-psychologické poradny. Psychologové v nich studentovi administrují řadu testů - většinou nějaký strukturální test inteligence, dotazník zájmů a osobnostní dotazník. Na jejich základě pak vypracují profil, který odpovídá uchazečově nadání, preferencím a povahovým vlastnostem. Ideální by byla následná širší diskuse s daným adolescentem, časový pres ji ale bohužel v některých případech může dost zkrátit. (Poradny bývají dost vytížené.) Profesní poradenství může zajišťovat také školní psycholog (má-li ho daná škola). Jeho výhodou je možnost častějšího, delšího i opakovaného kontaktu s daným dospívajícím.

Základní školy a jejich příspěvek

V rámci zlepšování služeb poskytovaných základními školami se objevuje také pozice tzv. kariérového poradce. Jedná se o speciálně vyškoleného učitele, který by se dané problematice měl věnovat a měl by umět kvalifikovaně poradit. Zajišťuje také administrativní úkony spojené s přihláškami žáků na SŠ. Doplňkem výuky na ZŠ bývala už za mých školních let návštěva úřadu práce, kde bylo možné klást mnohé otázky a získat na ně informovanou odpověď. V rámci nových školních vzdělávacích programů, se ve výuce má odrazit také vzdělávací oblast Člověk a svět práce, případně přímo předmět Volba povolání, které by měly dospívajícím zprostředkovat jak informace o nich samotných ve smyslu sebepoznávání, tak o pracovním trhu a možnostech dalšího vzdělávání. To, jak přesně to kde funguje, je ovšem samozřejmě záležitostí konkrétní školy.

Nelze opomenout ani Internet

Přiznám se, že jsem byla velmi příjemně překvapená také možnostmi, které člověku uvažujícímu o volbě povolání poskytuje Internet. Konkrétně bych chtěla vyzdvihnout portál occupationsguide.cz, který nabízí program s názvem Průvodce světem povolání. Přímo v internetovém prostředí si můžete udělat dotazník týkající se zájmů i dotazník zaměřený na dovednosti. Z každého získáte seznam 40 pro vás nejvhodnějších pozic spolu se specifikací stupně potřebného vzdělání. Portál je přehledný a může být užitečný nejen lidem, kteří se pro povolání teprve rozhodují, ale i absolventům a nezaměstnaným. Velmi vhodným pomocníkem může být také portál istp.cz - Integrovaný systém typových pozic, který obsahuje informace o jednotlivých profesích, potřebných kurzech, rekvalifikacích a podobně. Zjistit zde můžete také např. to, jak se pohybuje finanční ohodnocení různých profesí v různých regionech nebo to nakolik časté jsou inzeráty na danou profesi na úřadech práce v jednotlivých lokalitách.

Co tomu chybí?

Dle mého skromného názoru by bylo dobré rozšířit možnosti exkurzí žáků do různých provozů či firem. Profesi učitele si na základě vlastní zkušenosti se školou z "druhé strany barikády" dovede víceméně představit každý. Profesi lékaře, zdravotní sestry, pošťačky, květinářky, prodavačky, trafikanta a ostatních povolání, s nimiž se běžně setkáváme, vcelku také. Ale kdo má vědět, co dělá třeba galvanizér? Nebo jaké jsou možnosti práce ve vodohospodářství? Je jasné, že nelze každou třídu vzít všude, ale rozhodně je moc fine rozšiřovat a prohlubovat vědomosti dětí o možnostech práce všemi možnými způsoby. Větší diskuse v rámci jednotlivých tříd a rodin by také nemusela být na škodu. Konkrétně informovanost, ochota a otevřenost rodičů mohou být pro jejich děti velkým zdrojem. Jedná se o natolik závažné téma, že bych se skutečně přimlouvala za to, aby se mu věnoval čas. Vhodným doplňkem pro rozhodování může být například i mapování historie povolání různých členů rodiny, rozhovory i se širším příbuzenstvem či přáteli rodičů o tom, co dělají, co je pro to potřeba, jak jsou spokojení apod. .

A jak jsou na tom maturanti?

Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem se rozhodovala já, ráda bych zalobbovala také za větší důraz na volbu dalšího vzdělávání i pracovního uplatnění na gymnáziích, případně i ostatních středních školách. Právě gymnázia jsou dle mé zkušenosti často útočištěm "nerozhodnutých", kteří pak ve čtvrtém ročníku překotně mění svoje preference a v únoru před posíláním přihlášek nad učitelskými novinami bez nějaké systematičtější přípravy tipují, která vysoká škola by je tak mohla bavit. Tento segment je rizikový z toho důvodu, že špatná volba může znamenat nespokojenost a následně nový zápis na jiný obor příští rok - člověk tak ztratí zcela zbytečně rok a společnost peníze za jeho nikterak prospěšný roční pobyt na škole. Ostatně, kvůli omezení těchto negativních efektů máme dnes systém 3+1, 2+1, případně 5+1. To znamená, že stát je ochoten člověku delší studium bezplatně tolerovat maximálně 1 rok na každém stupni VŠ (bakalář, navazující magisterské/inženýrské, dlouhý magisterský program). Myslím si ale, že by toto ze svého charakteru restriktivní (leč potřebné) opatření bylo vhodné doplnit také kvalitní prevencí. Ta by mohla spočívat v nějaké hodinové dotaci předmětu typu "volba povolání" a to ať už v povinné nebo volitelné formě. Profesní poradenství by také bylo třeba podpořit angažováním kariérních poradců či školních psychologů /alespoň v nějaké externí formě spolupráce/. Velmi dobré by pro řadu těch nejvíce nerozhodných bylo také absolvování nějakého intenzivního kurzu zaměřeného na sebepoznávání, mapování svých dovedností, potenciálu, práci na rozhodování a také na podrobnější informace o případných zvažovaných alternativách.

Vím, že v rámci našich podmínek to zní jako velká nadstavba a málem sci-fi, ale věřím, že by se to velice vyplatilo. Vždyť v práci (bohužel) trávíme během aktivního pracovního života víc času než s našimi blízkými. A také to, co nám dobře jde a třeba nás to i baví, děláme lépe než to, co ne. Vhodný a včasný výběr je důležitý také pro formování budoucí profesní identity.

Kam dál?
Japonsko: Volba povolání, spolupráce škol a firem

Komiks Vesnička - S rodiči je někdy kříž.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: , ,

Slušnost a kouzelná slova

Nikdy jsem nebyl moralistou. Nebudu tady rozebírat, kdo vlastně jsem, kdo jsem byl a budu! V tomto podivném článku bych se chtěl pozastavit nad lidským charakterem, ctí, slušností, citem, odvahou. Nehodlám zde rozebírat pubescentní žargon. Nebudu se pitvořit nad oslovením "vole" (snad jenom trošku). Každopádně to není cílem tohoto článku. Chtěl bych zasáhnout mnohem hlouběji a snad se to povede.

Slušnost


Před časem u nás zazvonila jedna paní, která se snaží zaobírat folklorní činností. Já právě odjížděl a odporučil jsem ji na rodiče. Abych předeslal příběhu správný směr, musím zabrousit do mnohem hlubší minulosti.

Můj praděda byl syn jednoho z největších sedláků ve vesnici. Jeho otcové byli potomci nižší šlechty, která se vždy postavila na tu pravou stranu a za to byla po zásluze potrestána. Praděda po nich zdědil umění psát a psal tedy svou sedláckou kroniku. V té popisoval svoje mládí, různé činnosti, hospodářské výnosy, ustanovení, historické skutečnosti, svoje rukování na frontu první světové války, činnost tehdejších chlapců ve válce, svoji armádní činnost v Rusku, svoje válečné vyznamenání a to, jak je nazývali hrdiny od Zborova. Pak se stal místním starostou. Tak to přece bývá, že každý má žít tak, jak si zaslouží! Psal dál a ty jeho kroniky se u nás v rodině předávají z otce na syna.

Ta paní si tyto knihy vypůjčila s tím, že chce vytvořit literární dílo o naší obci. Tak se taky stalo. Za cca půl roku byla tato komplet opsaná kniha z kronik mého pradědy vydána výtiskem x kusů. Cena výtisku 250 KČ. Šla na dračku.

Já nejsem svárlivý člověk. Nebudu se zlobit, hněvat se, soudit a asi by to ani nemělo smyslu, ale popravdě by mě to ani tak nenaštvalo, kdyby někde na začátku nebo na konci té knížky ta paní folkloristka napsala: Toto bylo čerpáno z rukopisů, kronik, knih, které napsal XY. Bohužel ničeho takového se mrtvý legionář, hrdina od Zborova, který kdysi bojoval za to, aby se tady mladší generace mohla titulovat slovy jako "Ty Vole" nebo "Ty Krávo", namísto německých či rakouských ekvivalentů, nedočkal!

Kouzelná slova


Zamysleme se! Nešlo by to všechno, co tady tvoříme, co děláme, trošku okořenit trošku slušnými, starými zvyklostmi? Vždyť ono všechno to, co je staré, nemusí být nutně špatné, nefunkční a k ničemu.

Dodnes si pamatuju výjev z firemního autobusu jedné potravinářské firmy, který rozvážel své brigádníky a zaměstnance. Vystupoval jsem jako jeden z prvních a v davu, v uličkách stálo pár ukrajinských dělnic. Když jsem procházel a jedna stála zády ke mně, řekl jsem: "Pardon." Ta dělnice mně ihned ustoupila z cesty a z řeči ostatních Ukrajinců a Ukrajinek jsem vytušil, že se baví, jak jsem mladý a slušný. Tenkrát mně bylo 16 let a popravdě sem si moc slušný nepřipadal.

No, ale řekněte sami. Nebylo by Vám milejší slyšet na místo táhni, vypadni, ulez, slovo, či slovní spojení s dovolením, pardon, prosím můžu projít? Nebylo by lepší se vždycky rozumně domluvit než rovnou zaútočit?

Kolika konfliktům, tragédiím a neštěstím by se předešlo, kdyby k sobě měli lidé vzájemně alespoň trochu úcty, si ani netroufám odhadnout. Všechno je o slušnosti a vzájemné domluvě. V životě jsem se přesvědčil, že nejvíc se dá dosáhnout spoluprací, slušností, domluvou a otevřenou myslí. Nikoli vehementním prosazováním svých názorů, které nemusí být vždy správné a směrodatné. Slovo prosím je prý kouzelné! Myslím si, že skutečně kouzelné je, ale často je taky opomíjeno slovo děkuji, které je dle mého názoru taky kouzelné, stejně jako nezlobte se, promiňte, lituji, odpusťte!

Štítky: ,

Naše 1. narozeniny: Trefy a omyly

Trilogii k našim prvním narozeninám zakončíme ohlédnutím za články, ve kterých jsme se snažili "předpovídat" budoucnost. Škoda, že velká média ve své nabubřelosti podobná ohlédnutí nedělají. Možná by získala trošku pokory.

Obecně se dá říct, že publikování na Internetu je pěkným barometříkem toho, zda má či nemá člověk pravdu. Mám doporučení pro všechny hospodské i jiné kafraly: sepište svá moudra, uveřejněte, počkejte na reakce veřejnosti a pak chytračte :)

Nejhorší politická strana v parlamentu? Zelení.

Cituji z téměř rok starého textu o tom, která parlamentní strana je nejhorší: "Vedení strany zelených sice hraje u voličstva na ekologickou notečku, ale to je asi tak vše. Místo aktuálních problémů (hluk, smog, černé skládky, reálné řešení energetické situace...) bojují s globálním oteplováním, o kterém nikdo na 100% není schopen říci, zda ho způsobuje člověk (odvážní vědci tvrdí: s největší pravděpodobností). Navíc ve svém osobním životě pan Bursík a jeho crew totálně popírají veškeré zelené hodnoty."

Výše napsané + rozhádanost + ekonomická krize (díky níž lidi přestaly zajímat pitomosti) je důvodem, proč si Marťa s paní Kateřinou už nezaparlamentují. A je to dobře. Typan ve značkovém obleku, vozící se v auťáku a sedící v nóbl kanclíku je asi takový ekolog jako já výtvarný umělec.

Klausův čas nepřišel

V listopadu roku 2008 jsme uveřejnili článek s názvem Václav Klaus - Jeho čas přichází. V něm jsem předpovídal, že Václav Klaus může vzít naše předsednictví EU jako velkou příležitost, že "má jedinečnou šanci být neoficiálním vůdcem všech států, které jdou v EU proti hlavnímu proudu."

To, co se stalo, nepředpokládali ani ti největší pesimisté. Ty naše (omlouvám se za ten výraz) vemena ztropily takovou ostudu, o které se nikomu nesnilo. A Klaus v tom měl prsty.

Připomíná to nějakého ublíženého pracovníka, jež si myslí, jak je skvělý, a dlouhou dobu prosí: "Šéfe, dej mi šanci, já všem ukážu, jak se to má dělat." A když svou šanci dostane, je naprosto tragický a svou neschopností předčí i ty nejbujnější představy všech.

Kampaň proti krizi? Skvělý nápad.

Jak jsem zmiňoval již v 1. narozeninovém článku, únorový text Média + Krize = Velká láska? došel svého naplnění například na Slovensku. Škoda jen, že zatím nedošlo na mnou navrhovanou "globální PR kampaň proti krizi". To by byly teprve grády :)

Straka národ nezachránil, podaří se to Haškovi?

Článek Zachránce národy František Straka se ještě může skorovyplnit. Byl napsán pěkných pár měsícu před Franzovým nástupem k nároďáku. Správně předpovídal angažmá Straky, hejbání škatulí a návrat starých hvězd k fotbalové repre.

Nevyplnila se ovšem Strakova spanilá jízda do JAR a vítězství na MS. Třeba se to podaří Haškovi a i na operu dojde :)

Štítky: ,

Volba kariéry dříve a dnes

Nějakou práci musí člověk vykonávat, co je svět světem. Ruku v ruce s ostatními společenskými a historickými změnami se ale proměňuje charakter této práce, její podmínky, ohodnocení i důraz, který na ni člověk sám klade. Za dávných a dávných časů lovců a sběračů či prvních zemědělců se práce, kterou člověk dělal, zcela překrývala s jeho snahou přežít, tzn. sehnat jídlo a zajistit si přístřešek. V dnešní době je ale situace o mnoho jiná. Skrze starověké, středověké i novověké státy jsme se dostali do období výrazné specializace, nárůstu na trhu práce požadovaných kompetencí a celoživotního vzdělávání. Pojďme se nyní podívat do moderní historie a současnosti na trendy, které se v různých časových obdobích objevily a na to, co to znamená pro nás jako lidi žijící na počátku 21. století.

"Kdybych se narodil před sto léty...

...byl bych vazačem knih. U Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych." To je citát z textu písničky Jaromíra Nohavici Těšínská. Inu, před sto léty, za časů starého mocnářství, ve zcela jasně uspořádané a dá se říct "rozkastované" společnosti bychom každý měli svou cestu z velké části danou a jasnou, nějaké svobodné úvahy o ní by pro nás vůbec neexistovaly. U mužů by se výrazně odvíjela od společenského zařazení jejich rodičů (a jejich možnosti poskytnout potomkovi vzdělání), u žen v daleko větší míře než dnes podle práce manžela, mateřských povinností a nutnosti zajistit chod domácnosti, což bylo vzhledem k úrovni tehdejších technických prostředků mnohem obtížnější, než jak to známe ze současnosti. Velký vliv na pracovní zařazení podstatné části společnosti měla také průmyslová revoluce a urbanizace.

Ta naše první republika

Podhodnocené dělnické profese a majetné továrníky známe také z doby první republiky. Ozvěny této společenské situace najdeme i v soudobé literatuře. Ve dvacátých letech v salónech kávu popíjeli levicoví intelektuálové a komunistické myšlenky zcela přesvědčeně a zároveň z dnešního úhlu pohledu naivně vedly ruku mnoha spisovatelů. To korespondovalo i s pozdější velkou hospodářskou krizí a z ní vyplývajícími existenčními problémy mnoha lidí. Úvahy o tom, kterým směrem se profesně profilovat, byly spíše pro majetné a ti si pak také mohli vybírat, i když ze zištých důvodů bylo velmi výhodné pokračovat v rodinném byznysu, ať už to bylo právo nebo třeba zemědělství. Ve vzdělávacím systému příliš bariér nebylo. Po složení maturity jste se na vysokou školu prostě a jednoduše zapsali.

Ale pojďme dál

Přes druhou světovou válku, která s sebou kromě mnoha miliónů osobních tragédií přinesla i vyšší potřebu zaměstnanosti žen, můžeme přeskočit do padesátých let, tedy období cca před padesáti lety. Co nacházíme? Opětovnou nesvobodu, tentokrát však danou praktikami vládnoucí strany a jejím omezujícím přístupem ke vzdělání. Mnoho lidí si ještě vzpomene na nutnost uvádět povolání rodičů v rámci přihlášek na různé typy škol nebo na to, jak velkou moc měla v ruce základní škola, která svým absolventům psala doporučení týkající se toho, na který obor mohou nastoupit a jak jsou pro něj vhodní. O možnostech studovat vysoké školy ani nemluvím. Na druhou stranu ten, kdo vystudoval (a nedělal žádnou "neplechu" související s nějakými disidentskými či podobnými věcmi), se mohl těšit na relativní klid. Po škole umístěnka, žádný velký důraz na efektivitu práce a nepříliš se lišící platy pro všechny. Profesní zaměření zde tedy bylo průsečíkem tlaků státu a individuálních zvláštností, schopností a potřeb (samozřejmě ovlivněných rodinou).

Transformační 90. léta

Přijímací řízení se očistila od výše uvedených tlaků (i když ne zcela od korupce založené na známostech a všimném), prodloužila se základní školní docházka na 9 let, rozšířily možnosti studia na středních i vysokých školách. Kapacity vysokých škol ale stále zcela neodpovídaly poptávce, a proto "dostat se na výšku" byl docela výkon, mladí lidé za to byli šťastní. Zvlášť pokud se jim povedlo dostat skutečně přesně na ten obor, který si vysnili. Volba byla svobodná, omezená hlavně znalostmi, intelektem a zájmy (stejně jako teď). Standardem byla souvislá pětiletá studia a říkalo se, že ten, kdo má vysokou, má vystaráno. Vzhledem ke společenské poptávce po různých službách, dírám v zákonech, celkovém společenském a ekonomickém chaosu bylo taky poměrně snadné začít s podnikáním a na pracovním trhu se etablovat tudy.

...a dnešek

Počty studentů přijímaných na vysoké školy rostou, a to z velké části u oborů, které tisícům a tisícům svým absolventům nemohou uplatnění poskytnout ani náhodou (viz. politologie, mezinárodní vztahy, historie aj. ...). Obory se štěpí na podbory a pod vlajkou užší a užší specializace existují už i věci typu "sdružená uměnovědná studia" nebo "muzeologie". "Dostat se na výšku" už rozhodně takový výkon není, i když poptávka nabídku ještě pořád převyšuje.

Studia se u většiny oborů začala dělit na bakalářská a navazující (magisterká či inženýrská) a mít bakaláře je dnes zhruba tím, co dříve znamenalo mít maturitu. Mít ho musí např. zdravotní sestry nebo učitelky v MŠ.

Dalším trendem je čím dál častější cestování mladých lidí do zahraničí na různé stáže či studijní pobyty, čímž si studium a "mládí" prodlužují, a také studium více oborů nebo více vysokých škol. Časté je také "přetáhnutí" studia o půl roku či rok nebo studium "dalšího bakaláře" po bakaláři prvním či studium bakaláře po VOŠce.

Svět dnešního studia je světem miliónů certifikátů, stáží, jazykového vzdělávání, postgraduálního vzdělávání, výcviků v různých dovednostech, výměnných pobytů, doplňkového kombinovaného studia... Věcí, které stojí energii, čas a peníze a které se dříve rozhodně tak výrazně neprosazovaly.

Absolventi se snaží co nejlépe se vyzbrojit pro vstup na trh práce. Už jen o jednu starší generace nechápe, že sehnat dnes dlouhodobou práci u jednoho zaměstnavatele se stává téměř nenaplnitelným snem. Všude bují jen časově omezené projekty, práce na jiný než celý pracovní úvazek a podobné praktiky. Navíc se snižují stavy kvůli údajné krizi. Danou situací vynucené změny míst berou starší lidé jako "fluktuaci", která pro ně má velmi negativní přídech. Jenže požadavkem (či spíše už standardem) je dnes flexibilita, adaptabilita, proaktivní přístup a celoživotní vzdělávání. Úplné změny oboru také nejsou výjimkou a budeme-li pokračovat stejným směrem jako doteď (tedy sbližovat se západem a USA), budou standardem, neboť tam se mění směřování kariéry třeba třikrát za život.

Závěrem

Tak si říkám, jestli by nebylo nejlepší vrátit se k předávání řemesla z otce na syna. Známosti v oboru (které jsou pro získání místa potřebné) by tak alespoň byly zajištěny a další generace by se pak mohly chlubit tradicí a kontinuitou. Protože ačkoli je dneska vlastně úplná svoboda co se týče volby školy, po jejím absolvování můžete tvrdě narazit, protože holt např. práva u vás v rodině nikdy nikdo nedělal. Tolik jen moje závěrečná skepse. Nechci říct, že dnešní systém je úplně špatný. Ale svými takřka nekonečnými požadavky nám zbytečně ruinuje rodinný a osobní život a to mě na něm štve. Kdyby mocní nebyli tak hrabiví, nemuselo by se všechno neustále zefektivňovat a zeštíhlovat. Lidem by bylo dle mého mínění lépe. Sice možná trošku nižší standard, na druhou stranu ale čas na to prostě žít...
Komiks Vesnička - Emil si volí povolání.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Reklamní a provizní systémy: Zkušenosti po roce

Když člověk vyhledává na Netu zkušenosti s reklamními a provizními systémy, často se dopátrá rozjásaných stránek, ve kterých autoři popisují, jak takřka bezpracně přijít k výdělku a nezištně přímo do textu vkládají odkazy na tyto systémy, ze kterých pak mají peníze.

Já žádné odkazy do článku dávat nebudu (součásti standardní šablony stránek samozřejmě zůstávají) a pravdivě Vám popíšu, jaké máme zkušenosti po roce ostrého provozu s více než 60 000 návštěvníky.

Primárním cílem těchto stránek není zobrazování reklamy, reklama je doplňkem. Dle mého skromného názoru není Zrcadlo.blogspot.com přeplácána komerčními sděleními, oproti např. zpravodajským serverů jsme na čtenáře vyloženě hodní :) I když stížnosti se vyskytly: jednak od majitelů 800px monitorů, pro které nejsme optimalizováni (leze jim levé menu do textu), druhak v jediném komentáři, který jsem zatím smazal (nikoli kvůli obsahu, ale pro přemíru sprostých slov, bylo tam něco jako: "Jděte do p...e s p...m chci prachy blogem, tolik z...ch reklam jsem nikde neviděl.").

Reklamní systémy

Z reklamních systémů používáme Google Adsense, intext od Billboardu a jako doplněk Výměnný reklamní systém.

Nevím, nakolik je zveřejňování údajů z Adsense zakázáno, ale určitě neprozradím žádné tajemství, když napíši, že pro naše stránky (plus minus autobus) platí: co 1000 návštěvníků, to 1 dolar. Při současném kurzu žádné zlato, ovšem narozdíl od nerudných českých novinářů pořád věřím Obamovi ("Vy to vyřešíte, Vy přece všechno víte, Vy nás zachráníte..."), že dokáže opět dostat kurz ke 40,- korunám :o)

Adsense má tu výhodu, že většinou opravdu zobrazuje reklamy dle obsahu stránek a dá se (i když ne úplně dokonale) sladit s designem šablony. Jediná nevýhoda je v tom, že kdykoli mohou říct: "Porušujete naše podmínky, nic Vám nedáme, jděte někam.", což není nějaká moje schíza, ale věc, která se běžně stává. Stěžovat si pak můžete na hlavním nádraží (spojit se s konkrétním člověkem z Googlu je stejně snadné jako levitovat nad půllitrem). Google je takovým kolosem, že i když využijete jakékoli prostředky, vždycky Vás má plně v moci. Ale nechci přivolávat rohatého, zatím jsou naše zkušenosti s Googlem veskrze kladné (nejen s Adsense, ale i s gadgety a vyhledáváním).

Co se týká intextu od Billboardu, oceňuji seriózní přístup z jejich strany. Ale zisky jsou minimální, zhruba 5 korun za 1000 návštěvníků. Příčiny: intext máme jen na stránkách článků, zobrazuje se u malého množství slov a odkazy mají zelenou barvu (standard na našich stránkách je klasická modrá).

Výměnný reklamní systém vrs.cz používáme jako alternativu k Adsense (nemá-li Google vhodnou reklamu, zobrazí se ta od vrs) + na stránkách článků máme vždycky dole čtverec 250x250. Znovu stejně jako u Billboardu musím ocenit profesionální a přátelský přístup ze strany provozovatele. Ale množství zobrazování reklam je malé, i přes dobré clickrate našeho banneru (0.085%, standard u vrs je 0.048%), nám přináší jednoho, dva lidi za den.
Banner, který používáme u vrs.cz:
Zrcadlo.blogspot.com

Provizní systémy

Z provizních systémů používáme Aukro, Invia a Provizni-system.cz. Jsou 2 možnosti: buď jsou čtenáři našich stránek podivíni, kteří klikají na tyto reklamy, aniž by chtěli něco koupit, nebo velká většina lidí píšících o provizních systémech lže.

Na různých více či méně seriózních stránkách se totiž můžete dočíst i podobné pitomosti, jakože na získání 1 provize stačí 100 kliknutí atp. U webu, který se např. specializuje na dovolené a nic jiného než provizní systém tam není, snad (s velmi přimhouřenýma očima). Ale u běžných stránek dle mého skromného názoru vyloučeno.

Jak jsme na tom my? 295 našich čtenářů jsme přilákali Aukru, 202 Invii a a 265 pro Provizni-system. Kolik myslíte, že nám celkem těchto 765 kliknutí hodilo? Svěžích 150,- korun za jednoho zaregistrovaného u Aukra, jinak nikdo nic (prý) nekoupil.

Suma sumárum

Pokud nepočítám texty z archívu, které původně nevznikly pro Zrcadlo.blogspot.com, dostáváme se k tomu, že každý jednotlivý článek nám vydělal necelých 20,- Kč.

V závěrečném díle narozeninové trilogie se dočtete, co se nám povedlo a co nepovedlo, v čem jsme měli pravdu a kde jsme se mýlili. Vyjde v pondělí 10. srpna.
Komiks Vesnička - Mnoho povolaných, jeden vyvolený.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: , ,

Zrcadlo - přehled textů