Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 11/2008 - Stránka z Archívu

Pirátství 2. díl - Současnost

V dnešní době je situace ohledně pirátství hodně podivná. Vydavatelé a protipirátské organizace se tváří bojovně a zároveň zoufale. Občas je stylem "loterie" vytažen z miliónového osudí pirátů někdo, kdo je zbuzerován a exemplárně potrestán. Přitom, pominu-li kopírování "na koleně" + pár sofistikovaných jedinců, kteří si dávají záležet na anonymitě, je naprosto bezproblémové (byla-li by k tomu vůle) vyhmátnout každého, kdo stahuje to, co by neměl i poskytovatele služeb, které to umožňují. Ale to už brousím do připravovaného 3. dílu našeho miniseriálu. Jaké praktiky tedy piráti v současnosti nejvíc používají?

Pevné nosiče

Udělat si kopii pro svou potřebu je legální. Masový výskyt padělků originálních CD nebo DVD v oficiální prodejní síti u nás nikdy nebyl (narozdíl od sousedního Polska), není a kvůli Internetu ani nebude. K největšímu zneužívání pevných nosičů dochází u softwaru a her, kdy je často jedna originální kopie nainstalovány na více počítačů nebo je rozkopírována po známých. S čím dál větším rozšiřováním Internetu ztrácí tento druh pirátství postupně na významu.

Uploadovací servery

V současné době je pro laiky používání serverů jako , nebo třeba pravděpodobně nejsnažší možností, jak "pirátit". Principy fungování jsou jednoduché: Někdo nahraje na výše uvedené servery soubor (nebo jeho části) a adresu umístí na Internet. Člověk, který baží po MP3, filmu, hře nebo softwaru, zadá do Googlu, po čem touží, doplní jméno poskytovatele a jsou mu vyhledány odkazy, kde se dá daný obsah stáhnout. Stahování bez jakýchkoli poplatků je obvykle omezeno rychlostí a nutností čekat několik desítek sekund před zahájením downloadu. Ale není to pravidlem.

Sdílení souborů

Dnes zřejmě vede v této kategorii , je to program pro sdílení souborů v síti Direct Connect, můžeme ho považovat za neoficiálního nástupcem Napsteru nebo dříve oblíbeného Kazaa. Na rozdíl od a jiných výše uvedených je nutné nainstalovat tento software a pak se připojit do tzv. hubu, což je komunita uživatelů, kteří sdílejí soubory uložené u sebe na počítači. Většina hubů neumožnuje připojení, pokud uživatel neposkytne svůj obsah. Po úspěšném zapojení do hubu je možné prohledávat spřátelené harddisky a stahovat z nich soubory.

Torrenty

Torrent je malý soubor, který obsahuje údaje potřebné pro stažení požadovaných dat. Stejně jako u je nutná instalace speciálního softwaru. Torrenty se dají najít přes Google nebo jiný vyhledávač, uživatel je stáhne a pomocí programu (např. ) zahájí download obsahu, který požaduje.

Kam dál?
Pirátství 3. díl - Důsledky a budoucnost

Štítky: ,

Václav Klaus - Jeho čas přichází

Můžeme si o Václavu Klausovi myslet cokoli, nesouhlasit s ním, posmívat se jeho namyšlenosti a kritizovat ekonomické názory. Jednu věc mu ale nikdo neodpáře: je to poslední aktivní Politik s velkým P u nás. Na rozdíl od všech těch Topolánků, Paroubků, Kalousků, Čunků má svou vizi a stabilní názory. Zatímco současní šéfové partají mění své názory každých pár týdnů a prosazují jen to, co snadno projde (viz mrtvá Modrá šance nebo Paroubkovo věčné ohánění se průzkumy veřejného mínění), Klaus jde desítky let za svým: volná soutěž, maximální míra svobody, konzervativní hodnoty.

Minulost

Nejsem žádný kmet, přesto si dobře vzpomínám, že v období těsně po sametové revoluci nebyl kapitalismus jasnou volbou. Lidé byli zmanipulováni komunistickou propagandou, nutnost změny chápali, ale vynořili se postavy roku 1968 a velmi vážně se uvažovalo o nějaké třetí cestě, socialismu s lidskou tváří a podobných pitomostech. Ačkoli Václava Klause hlavní vůdcové (v čele s Václavem Havlem) moc nemuseli, od začátku jim bylo jasné, že o ekonomice musí rozhodovat někdo erudovaný. Překousli proto nakrátko osobní animozity (věc dnes nevídaná, za kterou by jim měl být Klaus i celý národ vděčný) a svěřili Václavu Klausovi ekonomickou reformu. Ten se v mnohých věcech mýlil (přechod od centrálně plánované ekonomiky ke kapitalismu nebyl nikde vyzkoušen), ale dokázal lidi strhnout (snesli i utahování opasků) a nastartovat hospodářství.

Současnost

Nejen v současné době často slyšíme hlasy o typické české zapšklé, nesebevědomé povaze, o Švejkování, poklonkování mocným. Nadává se na to v každé druhé hospodě i v seriózních diskusích. Václav Klaus sebevědomý je. Říká své názory natvrdo tak, jak si je myslí, vystupuje důstojně, ale v případě nutnosti jde proti všem. Je velká škoda, že většina jeho odpůrců nemá ani ekonomické znalosti na úrovni střední školy (viz kniha Modrá, nikoli zelená planeta, kde usvědčuje své protivníky z tragické neznalosti ekonomie). Václavu Klausovi chybí na české politické scéně rival stejné váhové kategorie, je to jako by byla Chelsea nucena hrát okresní přebor. Proto logicky obrací svou aktivitu do zahraničí, tady se nudí.

Klausův čas přichází

Vrchol politické kariéry Václava Klause se blíží. Mohl být jedním z davu. Mohl se klanět EU, jejím představitelům a vůdcům velkých států. Mohl být poplácáván po zádech. Byl by jako eurooptimista skvělý. Ale nezvolil tuto snadnou cestu, jeho názory jsou jiné. V roce 2009 nás čeká obávané předsednictví. A Václav Klaus má jedinečnou šanci být neoficiálním vůdcem všech států, které jdou v EU proti hlavnímu proudu. Doufám, že tuto šanci "chytí za pačesy" a Evropa bude svobodnější, méně zbyrokratizovaná a náchylná k pitomostem typu biopaliva. Doufám také, že Česká republika získá konečně pověst sebevědomé země, která se svými přáteli spolupracuje na bázi rovnosti a tvrdě + férově prosazuje své zájmy.

Otázka pro totální odpůrce Václava Klause: Byli byste radši kdyby byla na Hradě šedivá myš? Někdo jako slovenský prezident? Ví vůbec někdo, kdo je na Slovensku prezidentem?

Štítky: ,

Ministr Jehlička, singles a sny

Zhruba jednou za půl roku si moje matka pořídí časopis Marrianne. Zhruba jednou za rok ho já prolistuji (čímž je jasné, proč číslo časopisu, o kterém píšu, není aktuální :)) ). A většinou se nestačím divit. Naposled mě asi nejvíc vytočil článek nazvaný Rozchod jako dárek. Snad se na mě autor(ka/y), které jsem nenašla nikde uvedené, nebudou zlobit, když krátce zacituji: "Dala jste mu dárek. Rozešla jste se s ním. Někdy je těžší kopačky dát než je dostat. To je tehdy, když vám dotyčný nic hrozného neudělal, když ho máte ráda, ale víte, že bez něj vám bude o něco líp. A jemu bez vás. A tak nadělíte oběma dárek – svobodu. Jenže ten dárek je na první pohled hnusnej a nikdo o něj nestojí. Nevadí. Stejně vám za něj jednou poděkuje." (číslo červenec 2008)

Dovolím si jen dodat: inu, krávě, která se rozchází pro nic za nic, jednoznačně ano. Má totiž jedinou kliku, že se od ní dostal pryč. Ve stejném článku autor(ka/y) čtenářkám radí, kdy se rozejít (no, možná by bylo lepší, kdyby tyto časopisy zůstaly u Jak se oblékat a Jak se učesat). Abych milého čtenáře neošidila o ty důvody, zde jsou: hádky, nuda, odcizení, nevěra. Fakt převratné. Díkybohu tu alespoň není test, který by to, zda se má nebo nemá rozejít, čtenářce vpálil úplně jasně. Protože rady "Jak se z toho dostat" nechybí. Alespoň, že se autor(ka/y) starají o to, aby to kdyžtak chudák ženská, kterou do toho namočili, přežila. Jo, a aby to zvládla úplně v pohodě, o dvě strany dál následuje článek „Sama, ale šťastná“, kterýžto popisuje jakýsi údajný životní příběh ženy, která sama a naprosto šťastně vychovává své dva syny. K čemu taky chlapa, že? Stačí jí prý tanec. Čímž se dostáváme k dnešnímu fenoménu singles. To jsem fakt jediná, kdo ještě věří v úplně normální partnerský vztah? (To si ve skutečnosti nemyslím. Zatím. :)) )

Dál už zmíněným časopisem raději nelistuji, nerada bych si zkazila večer, který budu trávit se svým partnerem. Ale abych se dostala k avizovanému panu ministrovi...

Jestli o tom nevíte, minulý týden se ministr kultury za KDU – ČSL Jehlička (kteréhožto téměř nikdo nezná, a proto se zřejmě potřebuje zviditelnit) přišel s velmi zajímavým návrhem: manželství na doživotí! O konkrétních podmínkách takového sňatku si můžete přečíst třeba zde, pro náš článek postačí sdělit, že by šlo o manželský svazek, před jehož uzavřením by se snoubenci rozhodli, že berou jakousi nerozveditelnou variantu – a že spolu prostě zůstanou a od sebe mohou jít jen v případě nějakého extrému (týrání apod.). Návrh je natolik kontroverzní, že se od něj distancovala i samotná KDU-ČSL a prohlásila ji za soukromou Jehličkovu iniciativu. Pročež je mi Jehličky tak trochu líto...

Chtěla bych Vám říct, že Vás tak trochu chápu, pane ministře. Taky bych ráda, aby rozvodovost nesahala někam k 50 – 60%. Taky by se mi líbilo, kdyby manželský slib měl nějakou váhu a neporušoval se jen tak v zásadě pro nic za nic, neb se lidem prostě nechce žít zodpovědně a pracovat na budování vztahu. Je to krásný sen.
Nicméně se silně obávám, že Váš návrh nic nespasí. Neb důležitým socializačním prostředkem nejsou zákonné úpravy, ale rodina, škola, vrstevníci a média (abych vyjmenovala jen ty nejvýznamnější). A dokud se ony nezačnou chovat k rodině přívětivěji, z místa se nepohnem.

Jak říkala slavná rodinná terapeutka Virginia Satirová – chceme-li změnit svět, musíme změnit rodinu. Jenže taková iniciativa, milý pane ministře, byť je sebelépe míněná, nemůže jít shora, nýbrž zdola – od lidí. A vzhledem k tomu, že funkčních rodin ubývá, čímž ubývá dětí, které v nich vyrůstají a které jednou budou samy zakládat rodinu (pokud ovšem všichni nezačnou žít jako singles), k tomu, že média prezentují to, co prezentují, a škola se od podobných témat stále spíše distancuje, budoucnost se mi nejeví nikterak světlá…

Štítky: ,

Hale a Pace: Srandovní britská dvojka - video

Pár hodnocení z csfd.cz:
"Jsou hustí, drsní, tlustí a mají naprosto šílený smysl pro humor ... :) A tak si jejich příběhy pouštím znovu a rád ... jen tak ... pro zasmání :))"
"Dva brutalisti servírují šílený a někdy až hrůzně suchý humor v spoustě různých scének."
"Doporučuju. Jorkšírský dialekt, irské lidové tance a James Bond už pro vás nikdy nebude jako dřív."

Videa z Youtube vydají za tisíce slov:

Hale a Pace: John a Yoko + V kutilském krámě


Hale a Pace: Harakiri


Hale a Pace: V hotelu


Hale a Pace: Podvodník v casinu


Hale a Pace: Maniak


Hale a Pace: R.E.M. - parodie


Kam dál?
Česká soda - To nejlepší z Youtube

Štítky: ,

Pirátství 1. díl - Minulost

Nelegální šíření a používání softwaru, hudby, filmů, textů je fenoménem, který se týká snad každého z nás. Vydavatelé a autoři mluví o krádežích, brečí nad údajně ušlým ziskem. Uživatele to netrápí. Zatím. Připravili jsme pro Vás 3 dílný miniseriál na toto téma. Dnes se podíváme na minulost.

Staré časy

Troufám si říct, že používání děl bez souhlasu autora a jeho řádného odměnění, je stejně staré jako umění samo. Ono v období Věstonické Venuše ani nebylo možné dopátrat toho úplně prvního, kdo daný motiv vymyslel. Napodobování obrazů, soch a jiných uměleckých děl bylo běžné, nikdo v tom etický či právní problém dlouho neviděl. V těchto starých časech byla výroba kopie neuvěřitelně pracná, výsledky často na první pohled rozeznatelné od originálů. U literatury (kde je hlavní obsah, nikoli vizuální dojem) už od zrodu placeného psaní vznikají autorům škody.

Jak to bylo za "Komárů"

Přeskočme do doby, kterou mnozí z nás pamatují. Pro mladší ročníky musím zdůraznit: tehdy se nekopírovalo primárně kvůli úspoře peněz, ale proto, že minulý režim sem nepouštěl spoustu uměleckých děl ze západu, která shledával jako nevhodné. Lidé měli tyto možnosti: pašovat, "stahovat" ze zahraničních stanic a kopírovat. Tyto aktivity nebyly postihovány kvůli újmě autorům, ale kvůli ideologické závadnosti šířených děl.

Gramofonové desky byly "na koleně" nekopírovatelné. Rozvoj pirátství u nás přichází až z nástupem magnetofonových pásků. Skutečný boom kopírování nastává díky kazetovým magnetofonům. Malé rozměry znamenaly snadnou přenositelnost kazet i přehrávačů, přístroje na baterie umožňovaly poslech kdekoli. Nastává zajímavá a z dnešního pohledu neuvěřitelná situace: prázdný nosič (kazeta) stojí více peněz než nosič nahraný, na konci 80. let se prodává na černém trhu prázdná kazeta zahraniční značky za cenu kolem 90,- Kčs, cena socialistického výrobku s prověřeným umělcem se pohybovala někde u 60,- Kčs. Proč lidé nekoupili nahranou kazetu a nepřehráli její obsah oblíbeným interpretem? Důvody byly 2: naprosto příšerná kvalita pásků + jejich kratší stopáž.

Softwarové pirátství před rokem 1989 příliš nebujelo, rozšířenost počítačů mezi lidmi byla malá. Avšak pro vlastníky počítačů jako ZX Spectrum, Atari 800 XE a jiných herních mašin nebyla jiná možnost než kopírovat. Hry se koupit nedaly, možná snad v Tuzexu za bony (to je ale téma na celý článek).

U literatury se o pirátství hovořit nedalo, zakázaní autoři se šířili tzv. samizdatem (přepisování, později xeroxování). Samizdat je vnímán vesrkze pozitivně, ačkoli de iure šlo o porušování autorských práv. Šírení myšlenek díla má v totalitním režimu evidentně před těmito právy přednost.

Ke konci vlády jedné strany se začalo rozšiřovat filmové pirátství na stále používaných nosičích VHS a u pár lidí se špatným odhadem i na tzv. Betách (BETA prohrála válku s VHS). Ceny přístrojů byly astronomické, pohybovaly se kolem 20 000,- Kčs i výše (v dnešních cenách přibližně čtyřnásobek), kvalita kopií byla příšerná s dnes už legendárním rychlodabingem (1 znuděný většinou mužský hlas, překládáno pravděpodobně na první pokus). Ani tyto překážky nezabránily lidem vychutnat si takové hity jako Rambo 1 a 2 či Terminátor, hong-kongské akční filmy nebo pornografii.

Časy porevoluční a nástup Internetu

Nově nabytá svoboda znamenala na krátkou dobu v autorských právech anarchii. Každý mohl cokoli, nepostihovalo se nic. Později vypalovačky CD umožnily věc dosud nevídanou, kopie měla stejnou kvalitu a trvanlivost jako originál. I představitelé softwarových gigantů s odstupem času přiznávají, že rychlé rozšíření počítačů ve východním bloku bylo možné jen díky pirátství.

V počátcích masového užívání Internetu to vypadalo obdobně: všechno zadarmo v přibližně stejné kvalitě jako originál, navíc se člověk nemusel zvednout ze židle. Kvůli nízké rychlosti připojení nebylo možné stahovat filmy, zato textů, hudby, programů, her se objevily tuny a to přímo na webových stránkách. Stačilo jen kliknout. Tomu se udělala velmi záhy přítrž, nastoupily zlaté časy sdílených souborů, kde se asi největším fenoménem stal Napster. Nejčastěji se uvádí, že naplno fungoval mezi červnem 1999 a červencem 2001. Jeho klasický provoz utnuly žaloby od hudebních skupin (Metallica).

Kam dál?
Pirátství 2. díl - Současnost

Štítky: ,

Dilema s funkcemi...

...aneb když se lidský pohled míjí s pohledem právníků.

Ač to tak v před a povolebním šílenství může vypadat, volby nejsou jen o radosti, slavení a zklamání celých partají. Jsou a měly by být hlavně o tom, jak všelijaké naše státní, krajské a jiné orgány budou uspořádány po dalších několik let. S čímž souvisí jednak osud nás občanů jako, řekněme, masy, ale také životní osudy jednotlivých politiků. A právě jednomu takovému příběhu bych se chtěla věnovat v dnešním článku. Nechť si na popisovanou situaci každý z čtenářů vytvoří názor sám. A ať ho klidně připíše do diskuze k tomuto článku.

ŠkolaByla jednou jedna sídlištní základní škola. Její ředitel po mnohaletém působení odcházel a vyvstala otázka, kdo ho v jeho funkci nahradí. Konkurzu se zúčastnilo několik lidí, nejvážnějšími kandidáty však byl zástupce ředitele na této škole a ředitelka jedné vesnické základní školy. Ta konkurz nakonec vyhrála a do školy nastoupila. Pedagogický sbor ji přijal a spolupráce začala fungovat. Jenže pak nastaly krajské volby 2004. Daná dáma jakožto kandidátka ODS v nich uspěla a stala se krajskou radní. Svůj post ve škole opustila již po třech nebo čtyřech měsících. Inu, proč jí takovou úspěšnou sérii nepřát? Vyhrát konkurz na ředitele, uspět ve volbách... skvělé!

Nicméně nastal rok 2008. A dobře víme, jak dopadla ODS. A milá dáma svůj politický post ztratila. Dle zákona má po oněch 4 letech „mimo“ právo vrátit se do školy a převzít ředitelování. Nahradit ve funkci stávajícího ředitele (bývalého zástupce), jemuž byla škola svěřena po jejím odchodu. Toho odsunout zase o příčku zpátky a nynější zástupkyni shodit na místo řadové učitelky. Tak by to legálně mělo být.

Ale jak to má být lidsky? Co se má stát, když učitelský sbor nechce být veden ředitelkou, která školu už jednou zradila a šla raději dělat něco jiného? Proč má být v kariérním postupu trestán člověk, který školu v mnoha věcech posunul vpřed, který vytvořil fungující tým a který má důvěru učitelů i rodičů?

Školní třídaA dá se se situací něco dělat? Bohužel nic moc. Přesto se lidé svázaní s danou školou něco dělat pokusili. A pozor – iniciováno to nebylo učiteli ani ředitelem, nýbrž rodiči – rodiči, kteří nechtějí změnu, neb jsou se současným vedením školy spokojeni. Byl tedy napsán otevřený dopis. Proběhlo podepisování petice. Vše bylo odesláno MF Dnes, která zveřejnila tento otevřený dopis i odpověď na něj ve svém sobotním vydání (8.11.) v rámci své regionální mutace.

Ve svém dopise vyjadřují zaměstnanci školy nesouhlas s návratem ředitelky a také ho zdůvodňují. „Jestliže toužila po politické kariéře, nechápeme, proč se paní Smetanová vůbec hlásila do konkurzu na ředitele školy. Tato funkce je zodpovědná a vyžaduje člověka, který se jí věnuje na více než 100 %, nikoliv člověka, kterému tato funkce plní „zadní vrátka“ v případě neúspěchu na politické scéně“.

Jen krátce k zamyšlení – co byste dělali v takové situaci, kdybyste zcela jasně viděli, že vás ve škole prostě nechtějí? Že celý pedagogický sbor je proti vám? A že k tomu snad má i důvod...?

"18. listopadu nastoupím a žádná petice mi v tom nezabrání..."

Co je na celém příběhu snad nejhorší, je odpověď „milé“ dámy učitelům. „Přesto věřím, že po mém nástupu se situace stabilizuje a budeme schopni korektně spolupracovat. Pokud i potom zvážíte, že spolupráce se mnou pro vás není možná, jistě se dohodneme na způsobu, jak VÁŠ OSOBNÍ PROBLÉM vyřešit.“
Tak jestli toto není vyhrožování vyhazovem, tak co už to je?

No, není to smutné, jakým způsobem je vynucována poslušnost v naší zemi? Drž hubu a krok nebo přijdeš o místo... to mi něco připomíná... a není to nic hezkého, milá dámo z ODS.... je fakt škoda, že vám nic neříká sebereflexe a přijímání zodpovědnosti za svá rozhodnutí...

(pokud vás zajímají reálie: daná neúspěšná politička používající zastrašující rétoriku se celým jménem jmenuje Jana Smetanová; škola, o niž se jedná, je pardubická ZŠ Polabiny II)

Pozn.: zdroj fotek: www.zsprodlouzenapce.cz

Štítky: ,

Tak trochu jako kretén

Motorka Jawa 350Tento příběh se odehrál v době kdy mi bylo 17 let a podařilo se mi po absolvování autoškoly přemluvit rodinu, aby přispěla na můj první bike (Jawa 350). Toto období bych charakterizoval jako vrchol své pubertální kariéry, která byla skutečně velmi pestrá. Já a můj kamarád Venda Utreich, jsme se rozhodli vyjet na 3 denní motovandr.

Blankytně modrá obloha a strašlivé vedro zahajovaly tuto akci. Otvírám vrata garáže a vyjíždím bez helmy. Tento čin se asi po 300 metrech projevil jako špatný tah. Červený terčík mě přimrazil na místě policejního stanoviště. "Víte, čím jste se provinil, pane řidiči?". "Neměl jsem řádně připevněnou přilbu," blábolil jsem dle vyhlášky. Dostal jsem svou první pokutu, která činila 200,- Kč. Pan policista mě ještě domlouval, abych to příště nedělal, protože je to velmi nebezpečné. Seděl jsem jen tak bokem sedla na svém stroji, který stál na bočním stojanu a s předstíraným výrazem lítosti jsem přikyvoval. Po sáhodlouhém kázání, kterému dnes již dávám za pravdu, jsem předpisově odjel.

Když jsem si byl jist, že jsem z dosahu ruky zákona, prudce jsem přidal plyn. Jel jsem pár metrů a před prudkou levotočivou zatáčkou se začaly rýsovat zadečky tří slečinek, které se rozhodly vyjet si na kole. V rychlosti předjíždím a v zatáčce prudce klopím motocykl. Jsem přece frajer, ne? Najednou se začalo ozývat podivné skřípění a již se hrabu z drátů, které byly dříve plotem. Ještě než jsem proletěl pletivem, blesklo mě v hlavě, boční stojan? Ano, v rozrušení z konfliktu se zákonem, jsem si zapomněl vrátit boční stojan. Chichotání, které znělo z úst kolem projíždějících cyklistek, ve mě probudilo chuť k rychlosti. No a byla to taky jedna dobře mířená hrouda, kterou po mě hodil zdatný důchodce, jež se též nacházel na zahrádce jako já. "Ty kreténe kdo to bude opravovat?". Důchodce skutečně neměl vybrané chování. Po menších kosmetických úpravách motocyklu (narovnání padáků nohou), jsem kupodivu odjel. Motorka sice trošku zlobila, ale pak nastal proces, kterému já osobně říkám SAMOSPRAVENÍ. Na tento proces mám vážně kliku. Rozhašená věc se totiž sama bez jakýchkoliv zásahů uvede do původního stavu.

Do kempu Psovec und Psowec jsme se dostávali zrovna, když zapadalo sluníčko, které nám ozařovalo naše krásné ksichtíky. Vzduch nádherně voněl senem a z lesů vanul příjemný chlad, který přinášel žlutý pyl z lesních bylinek. Před námi brána kempu a za námi jen prach. Romantik zapláče a alergik taky. Ubytování proběhlo velmi rychle a za chvilku vše dostalo obrátky. Mohutná večeře se zalila alkoholem v místním pajzlu.

Na chatě nás vítal další alkohol, ale bylo ho málo a tak bylo nutno kolem třetí hodiny ráno opatřit další. Od přírody jsem velmi bystrý a tak sem si všiml, že vedle správcovy unimobuňky je asi 50 litrů tekutiny, která silně připomíná známý Moravský nápoj: burčák (byla vlahá červnová noc). Naše kroky tedy vedly přímo ke dveřím správcova obydlí. Rány na dveře neakceptoval. Někdy je až s pozoruhodné, jak si provozovatelé podobných zařízení neváží zákazníka. Museli jsme si tedy odlít bez dovolení.

Nalili jsme do sebe každý snad 3 dcl EX. Zbytek jsme vyhodili, protože burčák to skutečně nebyl. Následovalo double zvracení z okna. Ráno nám bylo oběma tak špatně, že jsem uvažoval o vypumpování žaludku a kofeinové injekci. Celé další konání vzalo drive. Museli jsme předčasně ukončit celý vandr, protože jsme byli snad otráveni.

Poučení je následující. Nikdy nepijte v kempu Psovec und Psowec to, u čeho si nejste 100 % jisti kvalitou!!!

P.S.: K tomuto příběhu se vážou dvě záhady.

Co jsme to tenkrát vůbec vypili??? Snad ďábelské sračky?
Kde se poděly zvratky, které měly být ráno pod oknem??? Snad je sežral pejsek paní správcové?

Štítky: ,

Láska a erotika: Co je normální?

Hned na začátek avizuji, že dnešní díl našeho miniseriálu o lásce je jubilejní: desátý. A zároveň také poslední. Ne že by už neexistovala témata spjatá s láskou, to nehrozí, neb láska v některé ze svých podob vstupuje snad do všech oblastí lidského snažení, ale přiznám se, že momentálně mě toho příliš oduševnělého či snad publikovatelného k tomuto tématu nenapadá. Nicméně, má-li milý čtenář v tomto nějaký nápad, přání nebo požadavek, nechť nám jej sdělí... milerádi se na něj podíváme, téma zpracujeme a třebas i na základě takového podnětu vznikne i nějaký ten článek... ;)

Ale teď již vzhůru k předmětu dnešního (a mírně odlehčeného) příspěvku.

"Láska, sex a něžnosti"

...tak zní název leckteré rubriky v leckterém časopise pro mládež. Ženské časopisy rovnou prezentují podobná témata nejen uvnitř, ale i na obálkách. A když si otevřete server zpovednice.cz, vypadne na vás (mezi jiným, ovšem téměř v menší míře zastoupeným) podobný obsah, akorát že tady (ač méně často) i z pohledu chlapů. A na co je asi zaměřený server sexus.cz uhodne každý.... Když to tak zhodnotím a přidám si k tomu léta trvající popularitu dr. Uzla, zdá se, že v oblasti fyzické lásky narážíme docela často na problémy, u kterých nevíme, jak je řešit, nebo si alespoň nejsme tak úplně jistí... Výborné jsou také otázky "co je normální?", případně „jsem normální, když...? (doplňte si cokoli od "mám tak a tak velké stydké pysky" po "toužím po sexu v autobuse").

Jo, ten čas a posuny normality...

Občas mě napadá, jaké to asi bylo před 100 nebo 150 lety. Když se v roce 1856 narodil Freud, bylo normální, že dáma, která odhalila svůj kotník, byla málem promiskuitní. A že když bylo ve společnosti zmíněno něco, co se jen vzdáleně dotýkalo výše zmíněných intimních témat, upadalo se do mdlob. Veselé a dozajista nadsazené, avšak pro vytvoření obrázku velmi užitečné a názorné, doporučení pro novomanželky z této doby koluje na Internetu v mnoha formách, a tak ho zde nebudu podrobně rozebírat (ale kdo chce, máte ho třeba tady). /Čímž ovšem nechci říct, že by všechny ženy té doby byly takto puritánské či se takto chovaly, určitě existovaly i přívětivější "exempláře";)/

Jak je vidět už jen z těchto několika náznaků, praktikování sexuality a hlavně náhled společnosti na ni se vyvíjí stejně jako všechno ostatní (a logicky v součinnosti s tím). Vězte proto, že uvažování o normalitě nemá smysl. (I když někteří lidi si myslí, že ten dnešní pohled je zdravější, neb se soudí, že dnešní volnější přístup k sexu má na svědomí úbytek hysterií;) ) (Jo, a kdo by byl jako fakt vystresovaný: jako nemoc, resp. porucha osobnosti se medicínsky bere až to, když někdo něco provádí bez souhlasu toho druhého... takže sado-maso klidně můžete, ale laskavě respektujte domluvená zastavovací slova;)) )

A na závěr si dovolím vlastní názor na to, co je nikoli normální, ale správné: buďme rádi, že máme někoho, koho máme rádi. A kdo má rád nás. A dělejme spolu, co nás oba baví, neb jedině to, co přináší radost oběma, může upevňovat vzájemný vztah. Howgh, domluvila jsem.:)

Jo, a na úplný závěr a na rozlučku si dovolím citovat jeden z podařených kousků pánů Svěráka a Smoljaka – a samozřejmě také našeho českého génia Járy da Cimrmana /ze hry Akt/.

Erotika
Erotika, erotika,
proč se nás tak mocně týká?
Oč by bylo méně bolu,
kolem kamen, kolem stolu,
oč by bylo více síly
pro sekyry, dláta, pily,
pro lopaty, pro motyky
nebýti té erotiky.


...tak to vidíte - a kde jsme mohli být??! Co více dodat?:)

Kam dál?
Láska, mýty a pohádky

Štítky:

Zrcadlo - přehled textů