Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 01/2010 - Stránka z Archívu

Integrace dětí se specifickými vzdělávacími potřebami

Úvodem

Otázka integrace dětí se specifickými potřebami ve společnosti je u nás stále aktuálním problémem, který má své historické kořeny. Zatímco před rokem 1989 byl celý systém nastaven k podpoře segregace a běžnou praxí byla izolace řady dětí v ústavech a léčebnách (často v málo obydlených místech), dnes většina z nás stojí na téměř opačném pólu. Osobně mám pocit, jako by daná problematika byla ještě jaksi neukotvená, jako bychom (jednotlivci a snad i některé instituce) se svými názory lavírovali mezi dvěma extrémy. Mezi jednoznačným "ano" a "ne". Nic ale není černobílé, a tak bychom se i zde (jako při řešení jiných problémů) měli pokusit odlišovat i ty "stupně šedé" a pracovat s tím, že různých variant je mnoho a my bychom se měli snažit vybrat pro každého tu nejlepší. Danou problematiku z mého pohledu přibližuje následující článek vzniklý z jedné seminární práce.

Kdo jsou děti se specifickými vzdělávacími potřebami?


Termín "žák se speciálními vzdělávacími potřebami" zahrnuje žáky s tělesným nebo mentálním postižením a dále žáky se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Podle vyhlášky o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (Vyhláška č. 73/2005, MŠMT, 2005) existuje několik forem vzdělávání těchto žáků, a to: individuální integrace, skupinová integrace (studijní skupiny, oddělení, třídy v běžné škole), škola samostatně zřízená pro žáky se zdravotním postižením (speciální škola) a kombinace výše uvedených forem.

Nejdřív práce, potom zábava?

S tím, že každému dítěti by se mělo dostat takového přístupu, aby se mohlo dále rozvíjet a, řečeno s humanisticky orientovanými psychology, dosahovat realizace svého potenciálu, by asi leckdo souhlasil. Více názorů však najdeme u otázky s tímto těsně spjaté: co vlastně znamená to slovo "rozvoj"? A nakolik bychom měli dítě poskytnout dítěti podněty k rozvoji po stránce intelektové a nakolik zohlednit stránku sociální a citovou? Různí odborníci se ve svém přístupu k problému právě v tomto bodě liší. Pokusím se dále nabídnout svůj vlastní pohled na danou věc a podložit ho argumenty.

Individuální integrace jako módní vlna versus skutečně individuální přístup


Poslední dobou často slýchám o více či méně úspěšných integracích žáků ve školách. Občas mám velkou radost z toho, jak se to někde daří. Velmi mě potěšil např. příspěvek učitelky malotřídky Jany Mrvové, kde zdárně integrovali dívku s Downovým syndromem a která se sdělením o této integraci vystoupila na konferenci Poradenské dny 2009. Jindy se ale zamýšlím nad skutečnou hodnotou takzvané integrace a to zvláště ve dvou případech.

Za prvé v případě, kdy do běžné základní školy integrujeme dítě s asistentem, přičemž asistent je celou dobu ve škole vedle dítěte, probírá s ním jinou učební látku, jiným tempem a ani k sociálním kontaktům mezi daným žákem se speciálními vzdělávacími potřebami a ostatními dětmi téměř nedochází (např. u některých autistů). Podobnou situaci jsem zažila například na praxi v jedné základní škole v Brně. Jednalo se o běžnou 1. třídu sídlištní spádové základní školy, kde byly integrovány hned 2 děti. Holčička s diagnostikovanou lehkou mentální retardací a chlapec s diagnostikovaným autismem. Zatímco dívka byla schopna účastnit se programu spolu se zbytkem třídy, chlapec se svou asistentkou strávili celou hodinu, kdy jsem byla přítomna, vedle v pracovně. Nerozumím pak tomu, jaký má dítě (např. tento chlapec) z této formy integrace profit. Co získávají děti v takových případech individuální integrací se neptám jenom já, ale ve svém konferenčním příspěvku na Poradenských dnech 2009 se toho dotkl i Miroslav Procházka, který je ředitelem brněnského SPC, tedy je to člověk z praxe a problematiky velmi dobře znalý. Kdyby bylo takové dítě integrováno např. skupinově, dovedu si představit, že by to pro něj mělo vyšší přínos. Ideálně si to představuji tak, že všechny děti v takové skupině či speciální třídě by potřebovaly zhruba stejné metody práce (např. u autismu – strukturovanost, důraz na rituály, důraz na přesné plnění pracovního plánu apod.) Vzhledem k malému počtu dětí ve třídě by pak bylo daleko lépe možné vycházet vstříc jejich potřebám.

Již jsem zde zmiňovala konferenci Poradenské dny 2009. Byla pro mě informačně velmi nabitá, a tak se k ní vrátím ještě několikrát. Zaujala mě na ní také prezentace na pohled velmi zdařilé skupinové integrace dětí s poruchami chování v brněnské základní škole pro děti se specifickými poruchami chování (ADHD) Palackého 68. Škola a její personál poskytují činnosti nad běžný rámec, které mohou skutečně pomoci: zajišťují terapeutickou práci s dětmi, podpůrné skupiny pro rodiče, žákům vycházejí vstříc např. i přehledností dokumentů vztahujících se k jejich školní docházce (školní řád je psán, na rozdíl od jiných školních řádů, velmi srozumitelnými slovy a ilustrován velmi konkrétními příklady prohřešků a případných postihů).

Druhý případ, kdy si lámu hlavu s tím "proč individuální integrace?" se vztahuje k dětem, které jsou skutečnou hrozbou pro zdraví ostatních žáků. Na konferenci Poradenské dny 2009 referovala např. zástupkyně ředitele školy Alena Čiháková o chlapci, který byl individuálně integrován a jeho ADHD a poruchy chování byly natolik výrazné, že když vedle něj asistentka sedí, nesmí ani na pár vteřin polevit v pozornosti: jednou jí takto bez sebemenší vnější příčiny málem nůžkami připravil o oko. Dovedu si pak představit reálný a odůvodnitelný strach rodičů ostatních dětí o jejich bezpečnost a nerada bych byla v jejich kůži. Je pravdou, že je skutečně těžkou otázkou, co si s takovým dítětem počít. Jasné ale je, že jedna učitelka ve třídě s třiceti dětmi nemůže takovou situaci zvládnout. Dostane-li škola asistenta, je to určitě zvládnutelnější, ale vzhledem k tomu, že pedagogický asistent by měl být asistentem učitele a ne konkrétního žáka, také toto řešení není zcela ideální. Osobně bych se asi opět přikláněla ke skupinové integraci doplněné psychoterapeutickou prací se žákem a případně i jeho rodinou či v odůvodněném případě i spolu s medikací.

Výše uvedenými příklady bych chtěla ilustrovat svůj názor, že naše ministerstvo školství ve výše zmíněné vyhlášce koná moudře, když navrhuje několik možných forem práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Skutečný individuální přístup dle mého názoru spočívá ve správné diagnostice a hledání toho skutečně nejvhodnějšího řešení pro každé dítě při zvažování jeho potřeb intelektových, sociálních i citových. A zapomínat nemůžeme ani na ostatní ("běžné") děti ve třídách. I jim musíme poskytnout možnost bezpečného a osobnost žáka rozvíjejícího průchodu vzdělávacím systémem.

Nerada bych, aby tento text vyzněl jako nějaké brojení proti individuální integraci. Chtěla jsem v něm jen upozornit na fakt, že žádná věc na světě není všelékem. A proto ani dnes tolik populární individuální integrace jím nemůže být.

Co tedy v péči o děti se specifickými potřebami v rámci vzdělávacího systému potřebujeme?

- Angažované a poučené pedagogy, kteří budou schopni a ochotni přistupovat v rámci standardní výuky individuálně k žákům, u nichž je možná docházka do běžné základní školy.

- Pedagogické asistenty, kteří budou k dispozici učiteli v případě problémů řešitelných v rámci běžné třídy jako druhá dospělá autorita při výuce a budou napomáhat rozvoji zvláště těch dětí, které během výuky nejvíce potřebují nějakou formu asistence či pomoci.

- Školní psychology nebo školní speciální pedagogy, kteří budou první instancí, na niž se mohou obracet učitelé nebo pedagogičtí asistenti o radu či pomoc přímo ve škole s tím, že mohou nabídnout svou bezprostřední intervenci.

- Rozumný a skutečně individuální přístup ze strany poradenského zařízení, které společně s rodiči rozhoduje o způsobu, jakým dítě plní povinnou školní docházku.

- Rodiče, kteří budou poctiví v hodnocení schopností a možností svého dítěte, budou mu chtít opravdu porozumět a budou hledat pro své dítě tu nejvhodnější formu školní docházky a to i v případě, že to na základě stavu dítěte nebude běžná základní škola.

A jak integrovat děti se specifickými potřebami nejen do vzdělávacího systému, nýbrž skutečně i do společnosti?

Zde jako poměrně schůdnou cestu vnímám neziskové organizace a jejich činnost, která přináší stále více osvěty. Celkově se dá říci, že informace o různých formách postižení a potřebných opatření pro práci s nimi jsou čím dál více dostupné (už jen kvůli změnám v oblasti ICT). Také skutečně vhodné a pro dítě správné individuální integrace ve školách mohou přispět k tomu, že se obrázek, který si lidé již v dětském věku formují o lidech s různým postižením, bude vyvíjet pozitivním směrem (tím myslím k větší vzájemné toleranci, schopnosti pomoci apod.). Jako velmi důležitou vidím také pomoc lidem s postižením/zdravotním znevýhodněním, která následuje po jejich průchodu vzdělávacím systémem, tedy různé možnosti chráněného bydlení, práce ve chráněné dílně, pomoc s hledáním zaměstnání a jiné asistenční služby. Aby děti a z nich vyrůstající dospělí jedinci s postižením mohli být do naší společnosti skutečně vřazeni, musíme pro to nastavit podmínky nejen ve vzdělávacích institucích, ale i v ostatních společenských institucích, které lze z pozice státu ovlivňovat.

Zdroje:

Vyhláška č. 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, MŠMT, 2005

Konference Poradenské dny 2009 realizovaná ve Žďáru nad Sázavou 23.-25. 9.2009 s názvem Poradenství školní, školské a celoživotní – konferenční příspěvky (ústní sdělení ):
a) Alena Čiháková: ADHD, hyperaktivita na základní škole a co dál?
b) Jana Mrvová: Individuální integrace žákyně s Downovým syndromem v málotřídní ZŠ
c) Miroslav Procházka: Integrace dětí s mentální retardací z pohledu našeho SPC
d) Věra Piňosová, Tereza Vlčková: poster Výhody a nástrahy skupinové integrace žáků s ADHD


Kam dál?
Psycholog a psychoterapie v Pardubicích

Štítky: ,

Mýty o vaginismu

Vaginismus je záležitost, která není příliš známá. Proto kolem ní může vznikat řada nejasností a nedorozumění. Pojďme se tedy v dnešním článku podívat na to, které myšlenky a přesvědčení týkající se vaginismu nejsou pravdivé.

1. Není nic, co by na ženě nebylo v pořádku po fyzické stránce. Vše je to v její hlavě. Potřebuje pouze odpočívat.

Ačkoli jsou ženy trpící vaginismem po lékařské stránce v pořádku, byla by chyba říci, že se v jejich těle nedějí žádné fyzické změny. To si však lidé často neuvědomují a vede je to (ať už ženy nebo jejich partnery) k názoru, že s jejich tělem je vše v pořádku a bolest, kterou cítí, má původce pouze v jejich hlavě. To by znamenalo, že se dá vaginismus léčit pouhou slovní terapií či relaxací. Ačkoli tento styl terapie může někdy pomoci (především ženám trpícím vaginismem již dlouhou dobu, pannám či ženám po dlouhé sexuální abstinenci), je nutné si uvědomit, že vedle slovní terapie budou potřebovat poševní svaly často trénovat, a to až k úplnému a dostatečnému rozšíření. Vaginismus je totiž fyzická reakce těla na předvídanou či reálnou bolest. Dobrou analogií je představit si, že máte zatnutou ruku v pěst po několik týdnů. Poté také nebudete moci pěst otevřít okamžitě, nejdříve budete muset prsty rozhýbat a protrénovat pohyb roztahováním a znovuzatínáním pěsti. Vagína, stejně jako představovaná zatnutá pěst, není nijak fyzicky poškozena, avšak bude potřeba tělesného tréninku k tomu, aby se žena zase mohla cítit dobře.

2. Vaginismus je vzácný stav. Žena s vaginismem je hříčkou přírody.

Na základě poznatků sexuologů, gynekologů a výzkumníků bylo zjištěno, že jím někdy během života trpí až 10% žen. Tedy 1 z 10 žen během svého života zažije určitou formu vaginismu. Navíc ženy často nejsou ochotné mluvit o svých gynekologických problémech s lékařem, tudíž počet těch, které jsou opravdu diagnostikovány, bude jen špičkou ledovce.

3. Ženy s vaginismem jsou:
a) Lesbičky
b) Nevěrné
c) Frigidní
d) Neatraktivní pro své partnery

Co k tomu říct? Samozřejmě jsou to velmi banální výroky. Ženy s vaginismem samozřejmě mohou být lesbičky, stejně jako mohou být nevěrné. Ženská frigidita je starý a mylný koncept, který byl opakovaně používán muži k tomu, aby tlačili na ženy k větší sexuální aktivitě. Ženy však často přestávají být sexuálně aktivní po špatné zkušenosti, vaginální bolesti či mohou být jednoduše asexuální či cokoli jiného. Že by byla žena s vaginismem pro svého partnera neatraktivní, je ve většině případů nesmysl. Ti se naopak často snaží svým partnerkám co nejvíce pomoci.

4. Vaginismus je sexuální dysfunkce.

Ačkoli byl termín dysfunkce v souvislosti s vaginismem používán mnoho let, nebyl vnímán odborníky a ženami, kterých se to týká, stejně. Je to medicínský a psychiatrický termín, ze kterého by se zdálo, že ve všech případech vaginismu vagína není aktivní, jak by měla být a tudíž není funkční – je dysfunkční. Pro některé ženy však může být vaginismus perfektní funkční reakcí. Navzdory kritice tohoto termínu mnoho gynekologů a autorů učebnic i webů tuto terminologii stále používá. Vaginismus se typicky vyskytuje, když má žena obavy, úzkost či negativní asociace se sexem. Je tedy nevhodné a nesprávné používat termín dysfunkce.

Vaginismus je tedy funkční odpovědí těla ženy, především když:
- Žena byla sexuálně zneužívána nebo traumatizována a chce se vyhnout opakování dalších traumat.
- Žena má partnera, který s ní nezachází dobře nebo je příliš sexuálně náročný.
- Žena nechce vyhovět společenskému tlaku na její ženskou identitu v tom, aby se stala matkou a tím dobrou ženou.
- Žena se neztotožňuje s tvrzením, že sex znamená pouze styk a styk je tím hlavním v intimním vztahu.
- Žena se neztotožňuje s tvrzením, že ve vztahu musí ochotně postoupit své tělo.
- Žena má strach ze znásilnění či sexuálního zneužití a spojuje si sex s něčím negativním a špatným.
- Žena má za sebou traumatickou sexuální či nesexuální zkušenost a nyní potřebuje věnovat čas a pozornost léčení svého vaginismu.

5. Vaginismus je způsoben hormonálním deficitem.

Neexistuje žádná vědecká studie, která by dokazovala, že hormony hrají roli při vzniku primárního vaginismu. Mohou však hrát určitou roli při vzniku sekundárního vaginismu. Například starší žena může prodělat hormonální změnu během menopausy a její vagína se stane sušší, což může způsobit, že sexuální styk bude bolestivější, pokud partneři tento fakt nebudou řešit např. použitím lubrikantu, může následně dojít ke vzniku vaginismu.

6. Léčení se neobejde bez zkušené profesionální pomoci.

Zkušenosti ano, profesionál ne nutně. Žena rozhodně potřebuje najít někoho, kdo ví mnohé o vaginismu, kdo má dobré tipy, zná techniky nebo jí může poskytnout emocionální oporu; ale i ona sama se takovou osobou může stát. Pamatujte, že by se na řešení těchto obtíží nemělo nikdy spěchat.

7. Úspěšnost léčby je 100%!

Ačkoli je úspěšnost léčby vaginismu velmi vysoká, v některých studiích dokonce 100%, nikdo vám 100% úspěch nemůže zaručit. Profesionální pomoc rovněž nezaručuje lepší výsledky, než kterých může žena dosáhnout sama nebo se svým partnerem pravidelným tréninkem.

8. Jednou vyléčený vaginismu se nikdy nevrátí zpátky.

Vaginismus či bolestivý pohlavní styk se mohou vyskytnout znovu. A ne proto, že by léčba zklamala, nebo proto, že je žena beznadějný případ. Jednoduše proto, že některé ženy mohou v životě zažít momenty, kdy se díky rozličným životním okolnostem může znovu objevit bolestivý sexuální styk či se poševní svaly mohou opět sevřít. Například pokud nemá žena sexuální styk po dlouhou dobu (např. po komplikovaném porodu) a pokouší se o něj dříve, než je její tělo v pořádku, může zažít bolest. Nebo u ženy, která se vyléčila z vaginismu a poté je sexuálně zneužita či znásilněna, může k vaginismu dojít znovu. Vaginismus se tedy po úspěšném vyléčení může objevit znovu, ale podruhé bude žena o mnoho více připravena k tomu se s ním vyrovnat a bude jen z půlky tak problematický a stresující jako dřív.

9. Není možné porodit dítě.

Příkladem je příběh ženy, jejíž gynekolog byl velmi překvapen, když ji nebyl schopen vyšetřit malým gynekologickým zrcátkem a přesto přivedla na svět krásné, velké dítě. Tato žena trpěla vaginismem před otěhotněním a i po něm, což bylo pro lékaře velkou záhadou. Možná si myslíte, že pokud přivedla na svět zdravé dítě, musela být její vagína alespoň někdy schopná otevřít se o něco více, než je potřeba pro zavedení tamponu či proniknutí penisu – ačkoli se to zdá být logické, je to pravda pouze částečně. Je nutné uvědomit si, že sexuální styk není tím samým procesem jako porod dítěte. Během porodu se poševní svalstvo "vytlačuje" a přirozeně otevírá ve snaze vypudit dítě ven. Ale pokud se něco snaží proniknout dovnitř, svaly musí být uvolněné a neklást žádný odpor. Tudíž ačkoli jsou stále používány tytéž svaly, jsou tyto procesy a směr pohybu svalů ve skutečnosti odlišné. Ačkoli může porod vaše poševní svalstvo uvolnit, vaginismus se pravděpodobně nevyřeší.

10. Pokud není přítomna vaginální svalová křeč, není to vaginismus.

Naneštěstí gynekologové, kteří se striktně drží kritérií psychiatrického manuálu, nebudou nikdy schopni plně diagnostikovat vaginismus u žen, které nemají křeče nebo jejichž křeče nejsou gynekologem rozpoznány. Křeče byly dříve pokládány za jediný příznak vaginismu. Dnes je to ale již minulostí. Speciální komise v lednu roku 2006 rozhodla, že s konečnou platností nejsou křeče tím jediným, co odděluje ženy s vaginismem od těch, které vaginismem netrpí. Namísto toho je hlavním kritériem fobie a úzkostná reakce z představy proniknutí čehokoli do pochvy a bolest pociťovaná u samotného poševního vchodu. Přítomnost těchto dvou symptomů je v odhalování žen s vaginismem přesnější než dřívější tvrzení o křečích.

11. Je-li žena schopná podstoupit gynekologické vyšetření zrcátkem, není to vaginismus.

Tento běžný mýtus opět ukazuje na nedostatečnou informovanost. Pravdou je, že vaginismus může být situační, může se tedy vyskytovat pouze někdy. Gynekologické vyšetření je pravděpodobně neprůkazné v případě situačního vaginismu, kdy je žena schopná podstoupit vyšetření, ale není schopná sexuálního styku. Některé ženy tedy nemají problém se zaváděním tamponů či gynekologických vyšetřovacích nástrojů, ale nejsou schopné sexuálního styku a penis do jejich pochvy nepronikne. Jiné ženy mohou mít bezbolestný styk s jedním mužem a s jiným nikoli. A jiné mohou mít zase bezbolestný styk, ale problémy se zaváděním tampónu či při vyšetření. Mnoho lékařů si neuvědomuje, že vaginismus je situační a spoléhají se na nesprávná diagnostická kritéria. Některé ženy, které jsou schopné sexuálního styku, ale nezavedou si tampon, tak mohou být mylně považovány za nevaginistické.

12. Vaginismus může ženu ochránit před znásilněním.

Naneštěstí ne. Svaly každé ženy, která se snaží odolat sexuálnímu násilníkovi, se v obraně stáhnou. Obecně, každá žena, která se stala obětí sexuálního násilí, prošla dočasným vaginismem, ale obvykle nejsou svaly natolik silné, aby odolaly násilníkovi.

14. Příčina vaginismu není tak důležitá jako léčba.

Je důležité tento mýtus změnit. Někteří terapeuti či partneři vám mohou říct, abyste nemyslela na příčiny, které způsobily vaginismus. Vyjasňování toho, co bylo příčinou, však může být obohacující cestou a může pomoci vyrovnat se s minulou negativní zkušeností.

Související texty:
Vaginismus - jedno z ženských tabu
Vaginismus - co dělat?
Vaginismus - pro partnery


Zdroje:
www.vaginismus-awareness-network.org, resp. překlad částí tohoto webu provedený Michaelou Klusákovou, Petrou Kalinovou a Evou Habětínkovou v rámci předmětu Klinická psychologie v praxi na FSS MU

Štítky:

Reklamace u Mironetu: Výhružky a finanční ztráta

Titulek již není aktuální, k hrozící finančí ztrátě nedošlo. Více se dozvíte v závěru tohoto textu.

Minulý týden to v předchozím článku o reklamaci notebooku u Mironetu vypadalo, že už Vás budu moci s tímto tématem konečně přestat otravovat.

Bohužel. Přestože před 8 dny uváděl Mironet v shopu dostupnost po objednání do 7 dnů. Přestože nám manažer reklamací pan Stránský slíbil okamžité vyzvednutí notebooku na pobočce, jakmile tam bude.

Nestalo se nic. Kromě výhružek právníky, budeme-li šířit své zkušenosti.

Dospěli jsme k názoru, že nám Mironet notebooka nevydá, ať budeme dělat cokoli a vzdali jsme to. Přistoupili jsme na vyplacení peněz. Trvá to týden (!), proto jsem podnikl poslední naivní pokus domoci se slušného jednání a poslal jsem ještě jeden mail, kde opětovně vyzývám k tomu, aby nás Mironet nevystavoval finanční ztrátě a dal nám lepší specifikaci, nemá-li přesně náš model.

Mail Mironetu z 20. ledna 2010


Vážený pane Stránský,

spolu s přítelkyní jsme rozhodli, že vezmeme peníze, tuto skutečnost již sdělila Vašim pracovníkům. Ale protože výplata trvá, zůstáváme nadále otevřeni i jiným řešením.

Notebooky stejné specifikace podražily, jsme tedy za obchodování s Vámi a potíže s reklamací odměněni tím, že budeme muset tahat další peníze z vlastní kapsy.

Podrobný popis Vašeho jednání naleznete na mých osobních stránkách, konkrétně:
- zde jsou v mailu odkazy na články, kde popisuji celou anabázi

Zítra v podvečer bude doplněno o to, jak byla celá záležitost Vámi řešena v průběhu posledních 7 dnů. Zmíním Váš slib z mailu ("jakmile bude zboží naskladněno, přijde Vám mailem výzva k odběru"), rozvedu, že jste v shopu uváděli před 7 dny u našeho modelu dostupnost 4-7 dní, ocituji Vaši výhružku ("V případě zjištění, že naši firmu nebo společnost LENOVO poškozujete negativní reklamou se může stát že celá záležitost bude předána na právní oddělení dané firmy.").

Znovu navrhuji řešení, které umožní, aby jsme byli my i Mironet spokojeni:
Dejte nám vyšší specifikaci, kterou máte skladem. Na základě mých textů výše můžete určit osoby zodpovědné ze sérii pochybení a špatné nastavení systému reklamací u Vaší společnosti. Potrestejte tyto pracovníky srážkou se mzdy, která zaplatí rozdíl v ceně.

Pokud to uděláte:
1) Budeme konečně spokojeni.
2) Na svých osobních stránkách popravdě napíši, že je vše vyřešeno a smažu banner upozorňující na to, že je věc nedořešena.
3) Potrestaní odpovědní zaměstnanci budou příště plnit své úkoly lépe, vyhnete se opakování podobných problémů a zkvalitníte služby pro zákazníky.
4) Zpětnou vazbu můžete použít k zefektivnění systému reklamací a tím i k nemalým finančním úsporám.

Současný stav prohra-prohra (Vy máte špatnou publicitu - My nemáme notebook a asi ztratíme peníze) může vyhovovat jen naprostému blbovi.

Dejte vědět do zítřka (21. 1.) 16:00, zda přistupujete na můj návrh nebo vyplatíte peníze.

Bez reakce.

Aktualizováno 25. 1. 2010

Dopoledne mi volali z Mironetu, částka, kterou jsme za notebook zaplatili, byla odeslána na účet. Stejná specifikace Lenova G530 již není k dispozici. Proto nám bylo nabídnuto, že si můžeme vybrat z jejich shopu jiný model, na který nám poskytnou slevu. Až do dneška to po celou dobu vypadalo, že kvůli zdražení notebooků stejné specifikace, jako jsme vlastnili, budeme muset při nákupu nového k vráceným penězům přidat spoustu stokorun z vlastní kapsy. Díky nabízené slevě (výše závisí na vybraném přístroji) to vypadá, že se tyto naše obavy nenaplní.

Během dneška promyslíme, zda nákup se slevou využijeme, zítra uvidíme. A určitě sem napíšeme :)

Aktualizováno 26. 1. 2010

Vybrali jsme si notebook Packard Bell Easynote TJ65-AU-105CZ s Windows 7. Je sice o trošku míň "nabušený" než náš původní model bez OS, ale nechce se nám znovu instalovat systém. Informovali jsme o tom Mironet.

Nabídli nám slevu 310,- Kč a 4 gigovou flashku za 1,- Kč (v současnosti se dá sehnat kolem dvou stovek) + možnost cenového zvýhodnění při případném dalším nákupu. Na toto jsme přistoupili. Jakmile nám dorazí peníze na účet, vyzvedneme si notebook na brněnské pobočce.

Podívejte se, jak celá kauza na začátku prosince 2009 vznikla: Mironet: Anabáze s reklamací notebooku.

Štítky: ,

Vaginismus - jedno z ženských tabu

Co to vlastně vaginismus je?

Řada z nás tohle slovo nikdy neslyšela (a ani já bych se k němu asi jen tak nedopídila, kdybych nenavštěvovala předmět Klinická psychologie v praxi), přesto se jedná o záležitost, která podle stránek www.vaginismus-awareness-network.org, z nichž pochází většina následujících informací, potká během života každou desátou (!) ženu.

Vaginismus je sexuální porucha, která se zpravidla projevuje reflexním křečovitým stažením svalstva poševního vchodu a dalších svalů pánevního dna. Tyto obtíže znemožňují proniknutí penisu, tamponu, gynekologických nástrojů apod. do pochvy a mají charakter obranného reflexu. Ten je vyvolán reálnou či očekávanou bolestí, kterou si žena spojuje s pokusem o proniknutí do pochvy. Často je doprovázen vyhýbáním se určitým situacím a předvídáním bolesti. Při diagnostice vaginismu je vždy velmi důležité vyloučit fyzické příčiny obtíží.

Vaginismus můžeme dělit na:

• primární – trvající od prvních pokusů o pohlavní styk,
• sekundární – pokud byl styk v počátcích sexuálního života možný (obtíže mohou vzniknout např. po narození prvního dítěte).

Projevy vaginismu


Symptomy mohou variovat od lehce pálivého pocitu a pociťovaného tlaku v podbřišku až po celkové uzavření poševního vchodu znemožňující penetraci (proniknutí).

Mezi projevy obecně patří:

- mimovolní stažení svalstva pánevního dna,
- strach z bolesti či reálně pociťovaná bolest,
- intenzivní strach z penetrace (proniknutí do pochvy),
- ztráta sexuální touhy při pokusu o penetraci,
- bolest při zavádění tamponu, prstu či penisu.

Projevy vaginismu jsou zcela individuální. Některé ženy jsou schopny projít kompletní gynekologickou prohlídkou, zavést si do pochvy tampón, avšak nedaří se jim zavedení partnerova penisu. U jiných lze částečně penis zavést, ačkoli jde o velmi bolestivý zážitek, a jiné vydrží zavedení celého penisu, přičemž bolest se dostaví až během pohlavního styku a znemožní jeho další pokračování. Některé ženy mají několikaleté bolestivé zkušenosti s pohlavním stykem, přičemž se jejich bolesti natolik stupňovaly, že nejsou nadále schopné sexuálního styku. Nejzávažnějším případem jsou pak ženy, které nejsou schopny projít bez narkózy ani vaginálním lékařským vyšetřením.

Možné příčiny vaginismu


Na základě několika výzkumných studií většina žen odpověděla na otázku "Co si myslíte, že bylo příčinou vašeho vaginismu?" následující.

1. Strach z bolesti, strach z bolestivého sexu, který je často způsoben mýty o sexu a bolestivém prvním milování.

2. Náboženská víra nebo přísná výchova, která pokládá sex nebo masturbaci za něco špatného. Dále pak negativní nebo konfliktní výroky rodiny nebo přátel o sexu (předmanželský sex je špatný; sex je špatný; ženy, které chtějí sex, jsou špatné; ženy, které nemají rády sex, jsou frigidní; ženy, které se ještě nemilovaly, jsou divné; muži opouštějí ženy, které se nechtějí milovat; ženy, které mají rády sex, jsou coury apod.).

3. Trauma – traumatická zkušenost z dětství - Je zajímavé, že toto trauma nemuselo být nutně sexuální, ačkoli má často něco společného s vagínou (např. pořezání vagíny, zánět). Může to však souviset také s jiným orgánem nebo částí těla, která se nějak otevírá a zavírá (např. traumatická zkušenost související s ústy (zubař, zavádění sondy do žaludku, řitním otvorem apod.).

4. Dále cokoli, co se dá považovat za psychické napadení.

5. Jiné možné příčiny mohou být:
- generalizovaná nebo specifická úzkost,
- znásilnění, sexuální zneužívání či pokus o něj,
- zkušenost s bolestivým proniknutím (tampon, gynekologické zrcátko, …),
- předchozí bolestivá nebo nepříjemná zkušenost se sexem,
- domácí násilí nebo velké konflikty mezi partnery,
- pokud byla žena svědkem či obětí psychického týrání v rodině,
- ohrožující otec či otec moralizující ohledně sexu,
- neodbytná či hrubá matka nebo jednoduše ta, která také trpěla vaginismem, a to bez vnější pomoci,
- partner/přítel, který byl příliš otevřený v otázce sexu a sexuality a nepostřehl, že žena/dívka není ještě připravena na vyrovnání se se všemi těmito informacemi,
- negativní zkušenost související s menstruací (negativní komentáře, velká bolest, věty o špíně a hanbě, …),
- čtení či sledování sexuálního násilí nebo znásilnění (v televizi, knize, kdekoli, kde žena sympatizuje s obětí),
- strach z těhotenství způsobený negativními řečmi a falešnými mýty o porodu, tlak na mateřství v době, kdy žena ještě není připravena nebo si dítě nepřeje,
- sexuální harašení ve škole nebo svědectví tohoto ve škole,
- nedostatečná vyspělost těla,
- extrémní napětí v těle,
- chirurgické odstranění dělohy či jiné gynekologické obtíže,
- fyzické obtíže způsobující dyspareunii (bolestivý sex) jako jsou cysty apod.

Související texty:
Mýty o vaginismu
Vaginismus - co dělat?
Vaginismus - pro partnery


Zdroje:
www.vaginismus-awareness-network.org, resp. překlad částí tohoto webu provedený Michaelou Klusákovou, Petrou Kalinovou a Evou Habětínkovou v rámci předmětu Klinická psychologie v praxi na FSS MU

Štítky:

Reklamace notebooku Lenovo u Mironetu: Zoufalství

Když jsem psal 10. prosince 2009 článek Mironet: Anabáze s reklamací notebooku, ani ve zlém snu mě nenapadlo, že se dočkáte 14. ledna 2010 pokračování.

Když jsem psal "...na Lenovu byli příjemní, notebook bude odeslán do jejich servisního střediska...", naivně jsem se domníval, že je vše na dobré cestě k rychlému vyřešení.

Noteboočka jsme zabalili, vytiskli x papírů dle instrukcí Lenova, polepili krabici a pak byl odvezen do Polska, kde se měl podrobit opravě.

Před koncem roku jsem už s ničím neotravoval. Co se děje od ledna? Několikrát jsem volal na podporu Lenovo, např. poslední hovor trval svěžích 8 a půl minuty. Mladík řekl, že jde něco zjistit a 7 minut mi nechal hrát do ucha šílenou automatickou hudbu. Po 7 minutách jsem se dozvěděl, že v servisním středisku nemají základní desky (!), přístroj je tudíž neopravitelný a dostaneme nový.

Podpora Lenovo mi poslala kód, na základě kterého má Mironet vydat nový notebook. Již poněkolikáté jsem se zaradoval, konečně bude vše OK.

Bohužel. Zavolal jsem na Mironet, po telefonu nechtěli nic řešit, řekli mi, ať pošlu kód na reklamace@mironet.cz.

Bez reakce. Napsal jsem tedy na podporu Lenovo i na reklamační oddělení Mironetu tento mail:

Dobré dopoledne,

má trpělivost je definitivně u konce. Nebude-li zítra (14. 1. 2010) ve 13:00 nový notebook připraven k odběru na brněnské pobočce Mironetu, spustím masivní kampaň, kde popíši, jak Lenovo a Mironet přistoupili k řešení reklamace. Naplním svými zkušenostmi diskusní fóra, koupím reklamní prostor (viz banner v příloze), rozešlu e-maily svým přátelům a obchodním partnerům.

Jakékoli výmluvy mě nezajímají. Já už nic řešit nebudu. Je mi jedno, kdo za to může. Domluvte se mezi sebou.

Peníze zpět nechceme. Nemáte-li stejnou specifikaci skladem, dejte nám lepší model. Za ztrátu dat, více než měsíc bez notebooku a martýrium, které jsme absolvovali, si to zasloužíme. Rozdíl v ceně mohou zaplatit manažeři Lenova a Mironetu, kteří systém reklamací řídí.

Očekávám od Vás mail, kde bude: "Notebook připraven, vyzvedněte si ho". Teď už nemá smysl psát mi cokoli jiného.

Polepšete se.


Bez reakce. V zákonné lhůtě 30 dní jsem byl hodný. Teď budu zlý.

Aktualizováno 15. 1. 2010

Než jsem se stihnul rozjet, přišlo (snad) řešení.

Přítelkyně telefonovala na brněnský Mironet, nic nevěděli, zato se snažili být vtipní:
Mironet: "Přes koho jste to řešili?"
Přítelkyně: "Přímo přes Lenovo."
Mironet: "Lenovo ale sídlí na Tchaj-wanu."


Pak volala do Prahy, kde jí řekli, že si musí notebook znovu objednat, jako by ho chtěla koupit. K realizaci této podivnosti naštěstí nedošlo.

Mezi tím se mi totiž ozval zaměstnanec Lenova. Navrhoval jsem mu, abychom obešli prodejce, aby nám notebook v rámci urychlení celé procedury (když jsme jednali přímo s nimi a notebook je u nich v Polsku) dalo samo Lenovo. To údajně nejde, nabídl vrátit peníze. Odmítl jsem, protože notebook podražil (viz diskuse pod článkem). Slíbil tedy, že to u Mironetu pořeší. A pořešil. Za chvilku telefonoval, že mám na mailu info, co a jak.

Výsledkem je, že si máme notebook vyzvednout, jakmile bude skladem.

Aktualizováno 26. 1. 2010

Podívejte se na pokračování, kde se dozvíte, jak celá kauza dopadla.

Štítky: ,

Náš neúspěch: Komiks Vesnička končí

Občas se na mikroblogu i v běžných příspěvcích neubráním a sklouznu k samochvále. Proč se stydět za to, že se stránkám Zrcadlo.blogspot.com daří? Ale jak to tak bývá, ne vše, na co člověk sáhne, stoprocentně vyjde. A je fér i neúspěch zveřejnit.

Po celý rok 2009 jsme dělali k většině článků jednoduché komiksy, tzv. stripy. Celkem jsme jich vytvořili 95. Bohužel náš komiks Vesnička nikoho nezaujal.

Proto přichází čas loučení s hlavními postavami:
Komiks Vesnička 1
Komiks Vesnička 2
Komiks Vesnička 3

Všechna dobrodružství našich hrdinů najdete na stránkách komiksu Vesnička. A pokud si myslíte, že byste to svedli lépe než my, vyzkoušejte si jednoduchou tvorbu komiksových stripů na Stripgenerator.com :)

Čtenářský deník - L. M. Alcottová: Malé ženy (nový překlad)

...aneb něco pro nás holky.

Nebyla bych to já, abych si pod stromeček nepřála knížku. A nebyla bych to já, kdybych ji neměla během pár dní přečtenou. :-) Letos jsem Ježíška poprosila o romantické Malé ženy. A protože mi mé přání splnil, chtěla bych se s Vámi v tomto článku podělit o dojmy, které ve mně tato knížka vyvolala.

Nejprve pár faktů

Malé ženy spisovatelky Louisy May Alcottové patří k americké klasice. Tato z velké části autobiografická knížka vydaná poprvé roku 1868 (v době, kdy se pokládal základní stavební kámen Národního divadla :) ) nás s sebou bere na výlet do zajímavého prostředí rodiny amerického transcendentalisty Bronsona Alcotta (v knize přejmenovaného na pana Marche).

Nejedná se pro tehdejší dobu o zrovna nejběžnější rodinné uspořádání. Pozdější spisovatelka Alcottová (alias Marchová) a její 3 sestry vyrůstají s reformátorsky orientovanými rodiči, kteří se přátelí například s Ralphem Waldo Emersonem. Přístup jejich rodičů k životu zahrnuje např. experimentální vyučovací metody nebo založení farmy Fruitland, kde obyvatelé mají žít pouze z toho, co si sami vypěstují, koupat se výhradně ve studené vodě apod. Vše to má i své poměrně složité nábožensko - filosofické pozadí.

Nebudeme ale zabíhat do přílišných detailů. Zkráceně můžeme říci, že kniha se zabývá osudy 4 sester a jejich rodičů a přátel. Ve svých dvou dílech vydaných u nás v roce 2009 nakladatelstvím Knižní klub pod sjednocujícím názvem Malé ženy (ač druhý druhý díl je v originále nazván Good wives - tedy Dobré manželky) sleduje autorka životy hrdinek po zhruba 10 let od jejich cca 15ti do cca 25ti.

Na toto současné vydání upozoňuji především proto, že se od staršího českého překladu vydaného v letech 1974 a poté znovu 1992 značně liší. Ve starším (od Jindřišky Smetanové) totiž vůbec nenajdete jednak tento druhý díl a např. také služebnou Hanu, která se asi komunistickým cenzorům dostatečně nezamlouvala. (Pro úplnost dodám, že v nějaké starší knihovně byste mohli nalézt i překlad z počátku 20. století, který by snad měl obsahovat i 2. díl, ale tento překlad je prý, jak píše autorka překladu nejnovějšího Jana Kunová, již prakticky zapomenutý.)

Moje dojmy

Dílo Malé ženy na mě působí jako velmi krásná, byť trochu mravoučná věc. Alcottová do něj zjevně vtělila zásady, kterým se doma jako dívka sama naučila. Zvlášt první část, kde děvčata čelí "chudobě a odříkání", neboť jejich otec šel bojovat za své ideály do občanské války, je jimi silně prodchnuta. Dívky obdivuhodně a po většinu času i s veselou myslí čelí všem trampotám, které je potkávají, a ještě svoje jednání zvládají zvažovat z hlediska toho, zda je správné či morální. Kdybych měla vyznění knihy pro mě shrnout jen několika slovy, řekla bych, že je oslavou rodiny. Rodinné soudržnosti, lásky, schopnosti si navzájem odpouštět a pomáhat si. To, co ale na románu nejvíce oceňuji - a domnívám se, že je to i hlavním klíčem k jeho velikému úspěchu - je rozdílnost povah a chování 4 sester. S určitou nadsázkou by se dalo říci, že každá dívka se v některé hrdince najde, připadá si s ní blízká a nebo svoji povahu nějak poskládá z těch čtyřech popisovaných.

Jaké tedy jsou sestry Marchovy?

Nejstarší Meg je milá - a kdyby nebyla tak živě napsaná - dalo by se říci až stereotypně vystupující nejstarší sestra. Je starostlivá, hodná k ostatním a v koutku duše už jako velmi mladá touží po lásce a manželství. Druhá nejstarší Jo (zkratka jména Josephine) je spíš klukovského ražení. Aktivně vystupuje proti konvencím, nesnáší formální společenské návštěvy, píše povídky a divadelní hry a místy se zdá, že by snad nejraději lezla po stromech. Mírňoučká Beth je domácí myška, která je nejštastnější pěkně s rodiči u krbu, a když zrovna nevyšívá nebo se nepomáhá v domácnosti, její vášní je klavír. Nejmladší Amy stravuje střídavě snaha být krásnou a dokonalou ženou vyšší společnosti, touha po penězích a postavení a láska k výtvarnému umění.

Všechny mají své vlastní sny - a mě fascinuje, jak je možné, že všechny, ač místy tak protikladné, jsou tak procítěně popsány jednou jedinou autorkou. Alcottová zde prokazuje mimořádnou citlivost a pozorovací talent. Každá ze sester má své klady, svou jedinečnou životní cestu a také drobné "mouchy" na své povaze, které se vytrvale snaží odstraňovat pod laskavým dohledem maminky - paní Marchové, jíž se všechny touží podobat (dlužno říct že oprávněně, neboť paní Marchová je zosobněním prakticky dokonalé ženy). Tatínek pan March je více zapojen až v druhé části, je načrtnut jako moudrý filosof a duchovní vůdce rodiny. Z ostatních postav je důležité ještě zmínit chlapce ze sousedsví Laurieho (jste zvědavé, kterou ze sester si nakonec vezme? ;) ) a jeho dědečka, zámožného dobrodince pana Laurence.

Shrnutí

Kniha Malé ženy je velmi příjemnou četbou, která může být pro řadu dívek a "malých žen" i inspirativní, pokud budou mít na jejím základě chuť popřemýšlet nad sebou a nad svým ženstvím. Báječně prokreslené charaktery hlavních hrdinek to velmi přirozeně umožňují. Zásadní věcí, kterou nesmím zapomenout zmínit, je ale také to, že kromě této linky nabízí kniha i mnoho dojemných momentů a svým způsobem napínavých míst, která nás prostě nutí číst dál, dokud se nedostaneme k poslední stránce. Vrátí se tatínek domů z války v pořádku? Uzdraví se Beth? O čem tajně mudrují teta Marchová s tetou Carrolovou? A co Jo a svatba, dostanou ji přece jen nakonec k oltáři? Nejsou to sice ta nejdobrodružnější témata na světě, ale v rámci jeho ženské části mi rozhodně nepřipadají k zahození. ;) Takže, milé dámy, nachystejte si čaj, pár polštářů, pohodlné křeslo, nožky si nechte ohřívat nejlépe někde u krbu a bon voyage...

Kam dál?

20 nejoblíbenějších stránek ze Čtenářského deníku

Štítky: ,

Důsledek digitalizace TV: Škvár na 7 programech

Původně nesl koncept tohoto článku vše říkající název "Digitalizace TV: Všechny programy stojí za hovno", nakonec slušnost o prsa rumunské atletky zvítězila :)

Před delší dobou jsem udělal mikrostránku se stručnými informacemi o digitalizaci TV vysílání. Žádné světoborné informace, jednoduchý příklad vysvětlující neřešitelný problém 4:3/16:9, výzva ke klidu, k nepodléhání marketingovým masažím a k pořízení finančně dostupného řešení.

Nyní digitalizace dopadla i na nás. A já s překvapením zjištuji, že nedošlo k rozšíření nabídky dobrých pořadů, ale k roztříštění posledních zbytků toho, na co se před digitalizací dalo dívat.

Primetime 7 plnoformátových televizí v 7 dnech aneb Festival bídy

Pojďme si stručně projít, jaké filmové lahůdky nabízí hlavní programy ČT1, ČT2, Nova, Prima, Nova Cinema, Prima Cool a Barrandov od 20:00 v týdnu 4. 1. - 10. 1. 2010. U snímků, které jsem neviděl, použiji hodnocení z csfd.cz (pod 70% většinou úplná pitomost).

Pondělí

Jediný Barrandov nabízí od 8 film. Faunův labyrint je velmi zdařilý, kdybychom nebyli tak přežraní fantasy, líbil by se ještě víc.

Úterý

Prázdniny v Říme na ČT 2 stojí za pokus (89% na csfd a Oscar pro Hepburnovou ospravedlňuje reprízování), zřejmě to bude jediný film, na který se v TV ve sledovaném období podívám. Nova Cinema nabízí nudný Důkaz (Čistá duše revival). Barrandov Pomstu Černého korzára, kde již název napovídá, že si užijí hlavně žáci 1. stupně ZŠ, nechají-li je rodiče dívat.

Středa

Nikde nic. Jen na programu Nova Cinema bude Ben Affleck v repríze zachraňovat svět před nukleární katastrofou.

Čtvrtek

Tuplované nic. Na Primě televizní film (protimluv), Nova Cinema nabízí reprízu romantické komedie Příští správná věc s "oscarovou" herečkou Madonnou, na csfd svěžích 49%.

Pátek

Nova dává znovu Obecnou školu, Prima film Zamilovaný profesor 2 - Klumpovi, který se 17% vede csfd jako 48. nejhorší dílo všech dob. TV Barrandov kontruje českým titulem Jak se zbavit Helenky. Že Vám ten název nic neříká? Třeba jde o zapomenutou perlu :)

Sobota

Sobota to vytrhne, aspoň v sobotu musí dávat něco normálního. Nemusí. Opětovná přehlídka odpadu, ani jeden ze 3 nabízených filmů nepřesahuje na csfd 70%.

Neděle

Konec týdne nabízí 2 nadprůměrné akční vypalovačky: na Nově Taxi 1 (v TV dle mého odhadu popáté), Prima Cool vysílá První ránu (na českých obrazovkách již minimálně třikrát). Stejně jako u poměrně zdařilého potisící vysílaného filmu Pěnička a Paraplíčko na programu Nova Cinema si ovšem kladu otázku: Kolik bodů IQ musím ztratit, abych byl schopen sledovat pořád dokola ty samé bijáky a dobře se bavit?

Resumé

Stanice úspěšně tají, zda se u filmu jedná o premiéru na českých otevřených televizích nebo o opakování. Některé mají dokonce tu drzost, že uvádí jako velkou premiéru dílo, které už xkrát odvysílala konkurence.

Jedná-li se o jeho první uvedení, pak je jediným filmem, který stojí v premiéře za vidění, Faunův Labyrint. Z repríz jsou jen Prázdniny v Římě vysílány odůvodněně. Ostatní věčně opakované filmy by si zasloužily strávit alespoň 5 let pod zámkem.

7 programů, 7 dní. 47 promarněných příležitostí porvat se od 20:00 o běžného diváka, který pomalu dává od televize ruce pryč.

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů