Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 06/2010 - Stránka z Archívu

Mňága a Žďorp: Videoklipy z YouTube

Příští rok uplyne 20 let od doby, kdy vydala Mňága a Žďorp první dlouhohrající (tehdy ještě) desku. Hlavní devizou Mňágy jsou texty Petra Fialy. Troufám si říct, že se v nich odráží celý jeho život: od nespoutaného mládí přes deziluzi kolem 30. roku věku až ke smíření (nalezení štěstí?) po čtyřicítce. Do svého výběru jsem dal starší tvorbu, rozervaný umělec Fiala je přece jen o třídu lepší než spokojený pupkáč Fiala :) Chcete-li se o skupině "dozvědět" víc, doporučuji Zelenkův zdařilý mystifikační dokument Mňága - Happy End.

Mňága a Žďorp: Ve 4 ráno


Mňága a Žďorp: Nejlíp jim bylo


Mňága a Žďorp: I cesta může být cíl


Mňága a Žďorp: Otčenáš


Mňága a Žďorp: Nech mě spát


Kam dál?
Karel Plíhal: 5 písniček z YouTube

Štítky: ,

Kde najít informace o knížkách? Na Bibliohelp.cz

V minulém článku Vám Holden dodal inspiraci ke čtení na Netu. Dneska přicházím se svou troškou do mlýna já. A bude to tentokrát o starých dobrých knížkách, s nimiž si narozdíl od notebooku můžete v klídku a pohodlně lebedit na pláži nebo někde v houpací síti :)

Kdo mě zná, ví, že jsem nepředělatelný knihomol a že už od dětství hltám knížky málem raději než čokoládu (což je co říct :D ) . V poslední době jsem ale narazila trošku na problém: Kde najít tipy na dobré knížky, tzn. na to, co má cenu číst? Tato otázka je ožehavá obzvláště teď před dovolenou. Dřív jsem kromě tipů od známých čerpala hlavně z poznámek přednášejících, když zmínili nějakou zajímavou beletrii, a nebo ze vzpomínek na hodiny literatury na gymplu. Koncem června (přesně tak akorát, abych si ještě stihla knížky vypůjčit) jsem ale objevila nový zajímavý zdroj. A ten bych Vám teď chtěla představit.

Jedná se o projekt Bibliohelp.cz, na který jsem narazila díky stránkám naší fakultní knihovny. Jde o portál vytvořený studenty oboru Informační studia a knihovnictví na Filosofické fakultě MU. A pro mě je to opravdu něco, co na Netu hódně dlouho chybělo.

Co portál Bibliohelp umožňuje?

Cílem projektu je nabídnout přehled knih vhodných pro léčbu knihou - biblioterapii. Nemusíte mít ale nutně nějaké trápení, abyste z něho mohli profitovat. Přehled knih je totiž opravdu široký (od Babičky, přes Děti z Bullerbynu až po Všechno, co potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce nebo Slovácko sa súdí :) ). Jako uživatel si můžete zvolit z různých kategorií, co vás zajímá (psychické problémy, fyzické problémy, sociální problémy a životní situace, terapeutická praxe, pohádkoterapie - tzn. knížky vhodné pro děti a mající zároveň určitý léčebný potenciál) a pak si v těch kategoriích listujete. Jsou dále rozděleny na podkategorie, v nichž nalézáte různé typy knih. Pokud se Vám nechce jít touto cestou, můžete hned na začátku zvolit některý z rychlých odkazů umístěných v pravém menu (např. Beletrie, Naučná, Děti, Dospělí, Mládež, Mladší školní věk, Starší školní věk, Pro ženy, Pro muže, Senioři apod.)

Dokonce si můžete vybrat i knihy slovensky nebo s plným textem v pdf přímo na daných stránkách. Mě také velmi zaujala volba Kniha mého srdce, která zahrnuje tituly, jež se umístily na předních příčkách ankety vysílané před časem Českou televizí. V horní části stránky najdete Tipy čtenářů získané od běžných návštěvníků stránek. Kromě nich zde naleznete také tipy odborníků (např. pod Rejstříky - Abecední seznam odborníků). Jedná se o lékaře, sociální pracovníky, psychology, vysokoškolské učitele apod. Z těch nejznámějších zmíním např. prof. Tomáše Halíka nebo MUDr. Cimického (i když ten zde doporučuje pouze svoje vlastní knihy, což mi přijde dost šílené). Jinak bych chtěla upozornit na dnes již emeritního profesora na naší katedře prof. Vladimíra Smékala, s jehož doporučeními z výukových hodin mám dobré zkušenosti.

Kliknete-li si na konkrétní titul, získáte základní informace o něm, můžete si z něj přečíst úryvek a také zjistíte, které další tituly jsou s ním nějak tematicky či jinak provázané. Jste-li na tom jako já a knížky milujete, nebudete najednou vědět, kterou si někde v knihovně půjčit (či v obchodě koupit) dřív.

Na závěr pro inspiraci tři z titulů, které jsem si vybrala na prázdniny já. Podotýkám, že nejde o žádnou těžkou četbu. Na chorvatské pláži se chci nechat unášet spíše něčím zábavným a lehce romantickým :) Jsou to tedy: Betty MacDonaldová - Vejce a já, James Herriot - Zvěrolékař na blatech a Marcel Pagnol - Jak voní tymián. Dokonce jsem za jejich výběr dostala dnes ráno pochvalu od slečny z knihovny, prý jsou všechny prima :) Jestliže vás zajímá více informací o těchto knížkách, ještě jednou vyzývám k návštěvě portálu Bibliohelp.cz. Dostanete se k nim třeba prostřednictvím hledání umístěného vpravo nahoře (které, abych pravdu řekla, je dost špatně vidět).

Štítky:

3 české blogy, které stojí za to číst

Tento článek volně navazuje na Čtení na pozdní léto: Čtyři blogy z Brna z loňského roku. Dnešních dnů se v nezměněné podobě dožily jen stránky Gralinky a Espoo. Černý Klobouk se transformoval na Bdění u zemřelého a udržel stejné zaměření i kvalitu. Můj někdejší oblíbenec Ok2-36288 sice po přestěhování jinam nepřestal psát, ovšem začal se zabývat výlučně velebením Boha, tak jsem jej přestal odebírat.

Četnost publikování u výše zmíněných blogů časem trošku prořídla, zapátral jsem tedy, co dalšího se dá číst. Tady máte výsledky mého průzkumu.

Wuwejův zápisník

WuWej má blog, který se zaměřením hodně blíží našim stránkám Zrcadlo.blogspot.com. Také je to od Bacha po Vlacha, mediálně zdatnější spoluobčané by zřejmě řekli, že se jedná o velkou variabilitu obsahu.

Od roku 2005 se zde naskládalo pěkných pár stovek článků, nejrozsáhlejšími tématy jsou literatura, společenské vědy a také původní grafická tvorba autora.

WuWej neexhibuje, nemá nejmodernější design stránek, nepodbízí se. Dělá kvalitní blog, který se vyplatí pravidelně sledovat.

Mordemy

Tento blog se velmi dobře rozjel, ale v červnu zatím ani ťuk. Snad to autor neodpíská. Zabývá se především tématy kolem psychologie a managementu. Texty jako Psaní pro psaní nebo Jak nebýt spokojený by mi na českém Internetu hodně chyběly. Pokud máte stejný názor, přidejte na Mordemy.info nějaký hezký komentář, ať povzbudíme pisatele k dalším výkonům.

Líná huba na blogu

Líná huba je o prázdninách v zahraničí, proto trošku vyměkla. Ovšem pořád si troufám říci, že jde o českého Bukowského v sukních. Jazyk ostrý jako břitva a trefné popisy toho, jak všechno stojí za hovno, to je Líná huba na blogu.

Dnešní dvacátníci mají spíše touhu koupit si novou "mikču" či něco obdobně skvělého, než nutkání k zanechání generační výpovědi o svých pocitech, eskapádách, nezdarech, frustracích. Otázkou je, zda se pod nánosem konzumu v jejich životech něco podobného nachází. Líná huba mi dodává optimismus: Zobáci jsou stejní, jako jsme bývali my :)

A jeden blog navíc

Do mých aktuálních objevů nepatří Blog.Zarohem.cz. Čtu ho již pěknou řádku let (má u nás stálý odkaz v levém menu). Stojí za návštěvu, pokud hledáte zajímavé recepty, štiplavé komentáře k současnému politickému dění nebo třeba novinky z Internetu.

Štítky: ,

Náš výlet na hrad Karlštejn

Ve svém minulém článku jsem opěvovala koncert Vladimíra Mišíka na Karlštejně. Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o ostatní dojmy z výletu, který jsme podnikli. Celý se mi totiž moc líbil.:)

Cesta na Karlštejn


Bylo pro mě obrovským překvapením, jak dobře je Karlštejn dostupný prostřednictvím hromadné dopravy. Vyráželi jsme z Brna, měla jsem strach, že se tam budeme drkotat s x přestupy. Nebylo tomu ale tak. Stačilo se dostat do Prahy (my zvolili jeden z vlaků Eurocity) a pak přesednout na osobáček směr Beroun zastavující ve stanici Karlštejn. Ty vyrážejí z pražského hlavního nádraží každou hodinu a někdy i půlhodinu. Měli jsme kliku a České dráhy se pro tentokrát vytáhly, takže jsme do cíle dorazili úplně na čas.

Obec Karlštejn

Řeka Berounka cestou na hrad Karlštejn Karlštejn je obec se 760 stálými obyvateli, kteří dle stránek obce žijí ve 324 domech. Od roku 2007 je Karlštejn dokonce městysem. Leží v krásné přírodě v Chráněné krajinné oblasti Český kras a protéká jím řeka Berounka. Vzhledem k turistické atraktivitě místa je logické, že zde najdete spoustu obchůdků a stánků s všeličím, co si můžete koupit. Od různých pochutin, přes vyšívané šátky, hračky, bižuterii a šperky až po české sklo. V obci je samozřejmě také široká nabídka pohostinství.

Kudy na hrad?

Cesta od nádraží na hrad je jednoduchá. Spolehlivým průvodcem Vám budou šipky. Dojít nahoru nám trvalo kolem půl hodinky. Cesta není nijak zvlášť obtížná, takže se nemusíte bát, ani když máte s sebou děti. Kdo se chce vyhnout výšlapu a preferuje auto, může si notný kousek cesty ušetřit. Parkoviště je totiž poměrně nedaleko od vstupu do hradu. Komentáře čtenářů nás upozornily na omyl: Toto parkoviště nelze využít. Šli jsme pěšky, zákazy vjezdu jsme přehlédli. Ale zas to není taková poetika. Uličky Karlštejna jsou totiž vcelku sympatické. ;)

Prohlídka Karlštejna: Jak dlouho trvá, co uvidíte


Asi do věží, asi do věží... :) Hrad Karlštejn nabízí dva zcela odlišné prohlídkové okruhy. První trasa trvá kolem 50 až 60 minut a uvidíte při ní interiéry dvou pater Císařského paláce a spodních podlaží Mariánské Věže včetně ložnice Karla IV. a kaple svatého Václava. Druhá trasa (kterou jsme absolvovali my) je koncipována převážně jako prohlídka posvátných míst na Karlštejně. Trvá kolem 90ti minut a největším jejím lákadlem je Kaple svatého Kříže. Možná si ji pamatujete z filmu Noc na Karlštejně ze scény, ve které arcibiskup Arnošt z Pardubic ukazuje vévodovi bavorskému a králi cyperskému obrazy světců. Tyto obrazy v kapli samozřejmě stále jsou a jedná se o malby z dílny slavného mistra Theodorika. Celkem jich je kolem 130. Kaple svatého Kříže je skutečným zážitkem i pro dnešního spíše materialisticky než duchovně orientovaného člověka. Karel IV. ji prý plánoval jako spojnici mezi nebem a zemí. A jakýsi "duch nadpřirozena" tam na vás opravdu dýchne. I esteticky je to jedním slovem nádhera. Přiznám se, že jsem nevěděla, kam se dívat dřív. Tolik různých vjemů! Vydržela bych to obdivovat snad hodiny. Zvláště, jste-li člověk křesťansky založený, rádi byste asi v kapli zůstali trošičku déle... Ostatní prostory, kam se v rámci prohlídky druhého okruhu dostanete, jsou také zajímavé. Mně osobně se velmi líbil také např. Kostel Nanebevzetí Panny Marie s jeho freskami nebo hradní knihovna s expozicí poslední přestavby hradu. I výhled z Velké věže rozhodně stojí za vidění.

Po prohlídce druhého okruhu jsme se šli ještě mrknout na volně přístupnou Studniční věž. Studna, která se tam nachází, je hluboká 78 metrů. Komentář k ní dostanete, pokud se vydáte na prohlídku prvního okruhu. Tu jsme my pro tentokrát vynechali. Já osobně ji mám ale rozhodně v plánu. A jestli se zadaří, tak už tohle léto. :) Karlštejn mě totiž okouzlil.

Praktické rady na závěr

Takto se s vámi Karlštejn bude loučit... cesta zpětInformace o všem, co by Vás ohledně Karlštejna mohlo zajímat, naleznete na oficiálních stránkách hradu Karlštejn. Důležité je podotknout, že vstupenky na druhý prohlídkový okruh je třeba rezervovat předem (lze i přes Internet). Další praktická informace je ta, že co se týká občerstvení, chcete-li něco menšího, sympatický stánek naleznete přímo na hradním nádvoří (v nabídce mají pizzu, klobásy, všelijaké oplatky apod.). Chcete-li seriózní oběd, máte mnoho a mnoho možností v podhradí. My jsme si dali meníčko na zahrádce Restaurace Pod Dračí skálou a byli jsme spokojení. Zajímají-li Vás ještě další věci (například možnosti ubytování nebo kulturní akce pořádané v okolí), určitě využijte velice přehledně udělané stránky obce Karlštejn.

Podívejte se s námi také na hrad Buchlov.

Štítky: ,

Náš přístup k pracovní době: Jedna z příčin krize

Jako zaměstnavateli Vám může být fuk, že soustružník Pepa, který plní normu s úsměvem na rtech, zvládá za šichtu desetkrát odejít na cigáro a třikrát onanovat v kabince na záchodě. Je úplně jedno, maká-li úřednice Filoména z 90% na PC, zda sedí 8 hodin v kanclíku nebo se vyvaluje u kompu doma. Jak se dlouhodobé ignorování těchto naprosto zřejmých skutečností podílí na současné hospodářské krizi?

Draze buzerovaný Pepa

Pracoval-li by Pepa v nepřetržitém provozu u pásu, byla by situace jiná. Ovšem Pepa je soustružník a pro Vás je důležité, aby za směnu nabouchal x výrobků v požadované kvalitě. Protože se (jako každý správný manažer) nudíte, vymýšlíte pitomosti.

Například přijdete na to, že by bylo fajn investovat do zařízení, které pomocí čipových karet monitoruje, kdo přišel o minutu později či kolikrát byli lidé na WC. Nebo, protože máte spoustu volných peněz a zálibu ve šmírování, prošpikujete dílny kamerami. Samozřejmě se Vám nechce otravovat s dělňasama, najmete si tedy na kontrolu dodržování všech superdůležitých pravidel nové pracovníky.

Před zavedením těchto novot plnil Pepa normu, po zavedení ji plní taky. Akorát je nasranější. A Vy si můžete blahopřát za skvěle utracené peníze: nic jste nezmodernizovali, efektivitu jste nezlepšili, pro zákazníky ani zaměstnance jste nic neudělali. Můžete uléhat s pocitem dobře vykonané práce.

Zbytečně trpící mamina Filoména

Filoména je úřednice. Nesedí za přepážkou, není v kontaktu s veřejností, pracuje téměř výhradně přes počítač. Každé ráno vstane, odvede děti do školky, cestuje hromadnou dopravou hodinu do práce a pak zase zpět, vyzvedne děti, obstará nákup, udělá večeři, zvládne domácí práce a sedřená jako pes jde spát, aby mohla toto kolečko absolvovat další den znovu.

Je zaměstnána v centru města, úřad by mohl za pronájem jejího (a dalších) kanclíku inkasovat pěkné love. Místo toho ovšem nakoupí počítače, zaplatí ostrahu, elektřinu, vodu, Internet, teplo, údržbu, telefony atd. a má kanceláře plné svých roztomilých úřednic.

Rozepisovat se o tom, že by bylo pro všechny lepší, pracovala-li by Filoména z domova, je zbytečné.

Co brání uplatnění zdravého rozumu

Lidé jsou konzervativní. Ještě z doby minulého režimu je zakořeněna představa, že by měl být zaměstnanec na pracovišti k dispozici 8 hodin/den bez ohledu na to, zda je to ekonomicky přínosné či ne. Ratio v tom nehledejte, zřetel na výkony nečekejte.

Vliv na krizi

Jednou z příčin hospodářské krize je dlouhodobé neefektivní vynakládání zdrojů. Představte si, že by podniky veškeré peníze utracené za buzeraci Pepů investovaly do inovací a že by byly všechny prostředky na kanclíky Filomén (včetně zisku z komerčního pronájmu těchto prostor) použity k látání děr ve veřejných financích. Pro mě je to hezká představa.

Kam dál?
Jak lidi legálně oškubat o prachy a jak zbohatnout

Štítky: ,

Nintendo 64 emulátor: Konec zlatých časů konzolí

Army Men, Star Soldier, Aero Gauge...

V polovině devadesátých let pomalu ale jistě končí zlaté časy konzolí. Hry se začínají přesouvat na PC, počítač přestává být luxusem, stává se běžnou součástí domácností. Výrobci konzolí se snaží situaci zachránit nabídkou většího výkonu, proto přicházejí 64 bitové stroje. Průkopnický Jaguar od Atari se neprosadil a prakticky znamenal konec této legendární firmy (býval jsem zavilým Ataristou). Nintendo 64 přichází o pár let později.

V současné době konzole vedou jen v prodejích her, PCčkáři (sviňuchy jedny) stahují a neplatí. Ovšem počet majitelů Playstationů, Xboxů či jiných mašin se ani zdaleka neblíží počtu pařmenů na počítačích.

Nintendo 64 emulátor

Nejlepším emulátorem pro Nintendo 64 je dle mého názoru Project64. Máte-li k dispozici češtinu, nastavíte ovládání po kliknutí na Možnosti a Vstupní plugin. Stejně jako u Sega a SNES emulátoru věnujte chvilku optimalizaci zobrazení a zvuku.

Army Men: Air Combat


Zdařilou sérii Army Men pravděpodobně znáte. Army Men: Air Combat je zvláštní tím, že (jak už název napovídá) všechno šéfujete z vrtulníku.
Army Men: Air Combat - ilustrační foto
Army Men: Air Combat - ilustrační foto

Aero Gauge

Pokud máte náladu na závodní hru ve strhujícím tempu, určitě si opatřete Aero Gauge.
Aero Gauge - ilustrační foto
Aero Gauge - ilustrační foto

Star Soldier

A jako poslední hra z našeho miniseriálu o emulátorech přichází vzpomínka na klasické automatovky: Star Soldier.
Star Soldier - ilustrační foto
Star Soldier - ilustrační foto

Dalších 150 her na Nintendo 64 najdete ve druhé polovině této stránky. Pro fajnšmekry doporučuji Star Fox, přežijte trošku zdlouhavé intro a nebudete zklamáni.

Kam dál?
Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC (Pac-Man, Mortal Kombat, Contra4)
SNES emulátor: Další porce herní nostalgie (Želvy Ninja, Sonic, Rock N' Roll Racing)
Jen počkej zajíci! 100% věrná replika legendární sovětské hry

Sega, SNES a Nintendo 64 emulátor - upozornění k odkazům

Štítky: , ,

Vladimír Mišík na Karlštejně: Vydařený koncert

Hrad KarlštejnMožná jste zaznamenali na Facebooku, mikroblogu či někde úplně jinde, že byly stránky Zrcadlo.blogspot.com mediálním partnerem koncertu Vladimíra Mišíka na Karlštejně. Tento fakt nás přilákal na danou show, která se uskutečnila v pátek 4. 6. přímo na nádvoří této snad nejzásadnější české památky. Dnešním článkem bych Vás chtěla pozvat a možná i trochu nalákat na další akce, které se tohoto překrásného hradu týkají. Je totiž opravdu o co stát.

Před koncertem

Začátek koncertu byl plánovaný na osmou hodinu večerní. Na nádvoří pořadatelé diváky pouštěli už od sedmi, což bylo rozhodně dobře, neb již pár minut před sedmou se před bránou začínali scházet první nedočkavci. Nádvoří poskytovalo vcelku vlídné zázemí. Příjemně překvapily hlavně ceny pochutin nabízených u stánků. Pro představu: půllitr Plzně 12tky za 35 korun, superobrovská (a taky superdobrá, jak jsme později zjistili:) ) klobása za 55,- (slušná to večeře pro pořádného chlapa). Pro mě bylo samozřejmě hodně podstatnou složkou víno. Udivilo mě, že je k dispozici pravé karlštejnské (tedy skutečně na karlštejnských vinicích vypěstované!). Výzkumná stanice vinařská Karlštejn navíc nabízela hodně široký sortiment (tak 5 odrůd od bílého i červeného v různých cenových relacích). Já zvolila mého oblíbeného Modrého Portugala a skutečně jsem nebyla zklamána. Mňam. :)

Koncert

Jak už jsem zmínila, koncert měl začínat v osm. A taky v osm skutečně začal – za což musím pořadatele po absolvování jiných akcí skutečně pochválit. Je vidět, že když se toho chopí někdo schopný, vše se dá zvládnout v pohodě a na čas. Stejně tak zvukaři se vytáhli. Možná jim pomohla dobrá hradní akustika, ale tak jak tak, i zvukaři Jerry Lee Lewise (na jehož koncertě jsme v Praze byli v zimě) by se tu mohli dosti přiučit.
Vladimír Mišíka na pódiuHlavní hvězdou večera byl samozřejmě Vladimír Mišík, který přijel se svou skupinou Etc. Jako předkapela zahrál Olin Nejezchleba, mně až do pátku v podstatě neznámý, ale poměrně příjemně překvapivší hudebník. Hlavně po hudební stránce se mi jeho vystoupení opravdu líbilo. Kdyby měl o trošku lepší texty, mohl by dle mého názoru aspirovat i na vyšší popularitu, než jakou má doteď... Vladimír Mišík nastupoval na pódium kolem deváté a zdržel se tam déle než hodinu. Představil řadu písniček z nového alba "Ztracený podzim", ale nechyběly samozřejmě ani jeho nejznámější a nejoblíbenější hity. Poslouchat "Variaci na renesanční téma" na chloubě gotiky je skutečně krásný zážitek. Zvláště, když s sebou máte někoho, koho máte rádi. ;)

Shrnutí

Po celou dobu koncertu, před ním i po něm panovala na Karlštejně uvolněná a velmi sympatická atmosféra. Diváků se sešlo kolem tří stovek (takže žádná monstrakce), fronty u stánků ani na toalety prakticky neexistovaly, sortiment široký, chování personálu vlídné (ať už jde o chlápka ze stánku s vínem, který mi mixoval střiky zcela dle mých představ či o slečnu, která nám bez námitek prodala půlku výše zmiňované obrklobásy za půlku ceny). Za sebe musím pozitivně hodnotit i to, že neproběhlo ŽÁDNÉ šacování či prohlížení batohů před vstupem. Zároveň se koncert obešel bez nějakých projevů násilí. Snad jen jeden týpek to trochu přehnal s vínem a rozflákal dvoudecovou flaštičku karlštejnského vína. :)) Pro mě osobně bylo zajímavé také pokoncertové seznámení s "nejvěrnějším fanouškem Vládi Mišíka", akademickým malířem Jirkou, tou dobou již notně pod parou. To, jak fajn se všichni cítili, dokládá asi nejlépe fakt, že se lidé do svých domovů rozcházeli jen velmi pomalu...

Ačkoli nejsme žádní velcí světoběžníci, nějaké ty hudební i jiné akce máme v roli diváků už přeci jen za sebou. Pohodovost koncertu Mišíka na Karlštejně se dá srovnat snad jen s Revival festivalem na Výravě z doby před zhruba 4 let. I tady se sešel akorátní počet dobře naladěných lidí a program běžel jako na drátkách. Na Výravě se to od té doby "rozkecalo", proto pomaličku přestávají kapacitně zvládat. Na Karlštejně zatím ještě mají kam růst. Uvidíme, jak se to tam bude vyvíjet.

Videoreportáže z koncertu


Kam dál?

Náš výlet na hrad Karlštejn

Štítky: ,

SNES emulátor: Další porce herní nostalgie

Želvy Ninja, Sonic, Rock N' Roll Racing...

SNES (Super Nintendo Entertainment System) soupeřil na začátku 90. let se Segou Genesis. Odborníci by jistě mohli dlouze vyprávět o rozdílech mezi těmito konzolemi. Běžný uživatel jich ale moc nezpozoruje. Podobná je grafika i zvuky, dokonce spousta her vyšla na obou těchto platformách.

Odpusťte mi, že před tím než se dostaneme ke SNES emulátoru a hrám, trošku zavzpomínám. Málokdo z později narozených si dokáže představil, jak se pařily hry za komárů. Kvůli špatné dostupnosti konzolí a herních mašin zažívaly velkou oblibu maringotky plné automatů s obzvlášť vypečenými gamesami. Objevovaly se na poutích jako jedna z kolotočářských atrakcí. Hra stála 2 koruny, což byly tehdá obrovské love (dalo se za to jít třeba do kina). Ovšem délka hry závisela plně na schopnostech pařmena, nezřídka dosahovala i desítek minut. Dobře investované prachy :) Hrálo se samozřejmě jen o čest, v případě nezdaru bylo vždy nezištně k dispozici "Continue". Atmosféra v prasknutí nacpané maringotce byla nepopsatelná a dnes již neopakovatelná.

SNES emulátor

Vyzkoušel jsem několik SNES emulátorů, jako nejlepší se mi jeví ZSNES, který můžete stáhnout např. tady. Ovládání nastavíte přes Config - Input. Doporučuji si trošku pohrát s nastavením videa a zvuku, abyste dosáhli na Vašem PC optimální kvality. Pokud se Vám nechce otravovat se spouštěním her přes emulátor, nastavte si ho jako výchozí program pro SNESácké gamesy.

Může se stát, že budete mít (např. pod Windows 7) s programem ZSNES potíže. V tom případě nezoufejte a opatřete si emulátor Snes9x, pod Sedmičkami běží naprosto bezproblémově.

Želvy Ninja


Kdo nezná, ten byl zřejmě na začátku 90. let ještě batole, či nebyl vůbec. Celosvětový fenomén, po kterém zůstaly podprůměrné filmy, průměrný seriál a nadprůměrné hry. Chcete-li zavzpomínat na tuto legendární čtyřku, opatřete si tuto mlátičku se Želvami ninja.
Želvy Ninja - ilustrační foto
Želvy Ninja - ilustrační foto

Ježek Sonic


Ježek Sonic v různých verzích vládl dlouhé roky na herním trhu rukou tvrdou a nesmlouvavou. Na drsné chlapy byl trochu vyměklý, vyzkoušejte, třeba Vás zaujme.
Sonic - ilustrační foto
Sonic - ilustrační foto

Rock N' Roll Racing

Závodní hry nebyly na SNESu většinou žádný zázrak. Rock N' Roll Racing je výjimkou z tohoto pravidla.
Rock N' Roll Racing - ilustrační foto
Rock N' Roll Racing - ilustrační foto

Stovky (nejen) SNESáckých her najdete na stránkách Romnation.net. Např. milovníkům letadýlek by rozhodně neměli uniknout Aero Fighters.

Kam dál?
SNES emulátor: Další porce herní nostalgie (2. díl)
Sega emulátor: Legendární hry na Vašem PC (Pac-Man, Mortal Kombat, Contra4)
Nintendo 64 emulátor: Konec zlatých časů konzolí (Army Men, Star Soldier, Aero Gauge)

Sega, SNES a Nintendo 64 emulátor - upozornění k odkazům

Štítky: , ,

Zrcadlo - přehled textů