Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 06/2009 - Stránka z Archívu

Soutěž: Motto léta 2009 - hlasování

Tak tady máme 7 finalistů naší soutěže o Motto léta 2009. Texty v uvozovkách jsou bez úprav, přesně tak, jak k nám doputovaly. Chtěl bych poprosit všechny z této sedmičky: jukněte příští pondělí (tj. 6. července) na mail, v případě výhry od Vás budeme potřebovat adresu, kam má Správa státního hradu Karlštejna zaslat vstupenky na noční prohlídku Karlštejna a koncert.

Víme, že neexistuje hlasování na Netu, které by nešlo zmanipulovat. Prosíme Vás, nezkoušejte to. V případě jakéhokoli podezření si vyhrazujeme právo určit 3 vítěze, kteří dostanou po 2 vstupenkách, sami. Hlasujte pod návrhy.

Autor: Wyfiko
"S léty přichází moudrost aneb sánky kupuj v létě."

Autor: Zimmicz
"Ručník, plavky, správné klima,
ať je letos léto prima.
Taky krému plná tuba,
ať mě pak nepálí huba."

Autor: SimisekSa
"Užívej léta, ikdyž si teta,
s rodinou, přáteli, na slunku v jeteli,
poslední prázdniny vychutnej si,
koupání, zábavu dopřávej si... :-)"

Autor: Gepvun
"Toto léto jako vloni
Mám připravený plán
Na kole a ve větroni
Zemi českou prolétám"

Autor: Varniovka
"Předpověd počasí:zataženo!nevadí,půjdu tedy do hradu,zaženu tam svou nudu"

Autor: Dana
"O prázdninách se nudí jen ten, kdo nemá fantazii!"

Autor: Rafaeela
"ŽIVOT JE PŘÍLIŠ KRÁTKÝ NA TO,ABY JSME JEN PŘEŽÍVALI.ŽIJEM KAŽDOU VTEŘINU,JAKO BY BYLA POSLEDNÍ.JEN PAK BUDEME OPRAVDU ŽÍT."

Mimo soutěž

Ejekula nám poslal(-a) výživné motto, které bohužel nesplňuje náš požadavek na rozsah, má o moc víc než 160 znaků. Proto bohužel nemůže být zařazen(-a) do klání o lístky. Tak aspoň mimo soutěž, když nás tak chválí:
"Když je léto pod mrakem - vycházím si v klídku ven. Přemýšlení je o ničem, joint mi spraví každý den. Na zahradě v síti své - houpu tělo lenivé, s notebookem v rukou mých - blog Zrcadlo mi zase pích. Rozměrnými tématy - tlačí se mi do hlavy - Romové či důchodci - s nimi Zrcadlo zatočí."

Soutěž již skončila, podívejte se na vítěze.

Komiks Vesnička - Hacker Rudolf.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky:

Proč jsou ve školství a zdravotnictví nízké mzdy

Pár citací na úvod

ceskenoviny.cz:
"Průměrně si zaměstnanec ve školství vydělá 20.534 korun za měsíc."

vaclavkrasa.cz:
"Téměř nikoho nezajímá, že velmi těžkou práci, která hraničí až se sebeobětováním, vykonávají lidé v sociálních službách za průměrnou mzdu 14.000,-Kč."

uzis.cz:
"Průměrný měsíční plat zaměstnanců ve zdravotnictví odměňovaných podle platných předpisů o platu (zřizovatel Ministerstvo zdravotnictví, kraj, obec a město, ostatní centrální orgány) v roce 2008 činil 24 867 Kč."

ekonomika.idnes.cz:
"Zaměstnanci Českých drah a nákladní dopravní firmy ČD Cargo si příští rok (tj. 2009, zpráva z loňska) polepší. Vedení firmy a zástupci odborů se shodli na růstu mezd o čtyři procenta. Průměrný plat se tak navýší o zhruba 1 000 korun a přesáhne 26 tisíc."

Svět se zbláznil. Nebo ne?

Po přečtení citací výše se každému slušnému člověku udělá rudo před očima a začnou se honit hlavou myšlenky o tom, že takový bordel je možný jen v České republice.

Jak je možné, že zaměstnanci ČD, jejichž nekvalitní služby a věčná zpoždění (podívejte se, že ani teď nejedou přesně) jsou již celoevropskou legendou, berou tak moc a mají výhody, které mohou dosáhnout i desítek tisíc ročně?

Vzděláním to nebude, v jeho úrovni nádražáci za školstvím, zdravotnictvím i sociálními službami evidentně zaostávají. Náročností práce také ne, cvakat lístky či sedět za pokladnou je čajíček oproti zvládnutí 30 pubescentů, péči o nemocné či terénní práci ve vyloučených lokalitách. V přístupů k zákazníkům (v jiných oborech žáci, pacienti, klienti...) ČD také neperlí.

Nabízí se tedy vysvětlení, že jde o nespravedlnost. Což se Vám nyní pokusím vyvrátit.

Kdo se snaží, ten má

Většina zaměstnavatelů se snaží minimalizovat mzdové náklady. Pokud se najdou pracovníci, kteří jsou ochotni odvést kvalitní výkon za málo peněz (nebo třeba i zadarmo), zaměstnavatel (respektive ten, kdo financuje) nemá žádný důvod (kromě dobrého srdce), aby jim slušně zaplatil. Takto se chová i stát, který má pod palcem financování školství, zdravotnictví, sociálních služeb i Českých drah.

A zde se dostáváme ke gró věci. Zatímco učitele, zdravotníky, sociální pracovníky atp. jejich práce baví, záleží jim na výsledku a nemají čas ani energii na dělání neplechy, nádražáci jsou free. Všechno je jim jedno, nepředřou se, ztráty zaplatí stát a jejich jedinou starostí je, jak vydyndat co nejvíc peněz.

Když pak dojde na nátlakové akce, co se děje?

- Zaměstnanci ČD jsou drsní a stávkují, dokud nedosáhnou splnění svých požadavků. Je jim jedno, že se lidé nedostanou k lékaři a do práce, že vznikají mnohamilionové ztráty při přepravě nákladů. Mají jasný cíl: víc peněz na výplatní pásce.
- Zaměstnanci ve školství stávkují symbolicky, protože jim záleží na dětech a nechtějí si to rozházet s rodiči.
- Pracovníci ve zdravotnictví také nejdou tvrdě na věc. Naštěstí. Kdyby měli morální kredit nádražáků, mrtví pacienti by jim nevadili.
- I pracovníci v sociálních službách jsou měkkosrdcatí. "Já jim nevyměním stříkačky, oni dostanou žloutenku." atp.

Resumé

Kdo dělá svou práci dobře a chová se slušně, tomu stát nikdy nepřidá. Až budou lidé ve školství, zdravotnictví a sociálních službách stejně drsní jako nádražáci, pak budou brát důstojné peníze. Do té doby se jim bude stát vysmívat do obličeje + zneužívat jejich dobroty.

Nezbytností je nedbat při stávkování na ztráty, škody, vztahy. Kašlat na všechno a jít jen po penězích. Jiná cesta není. Bohužel.

Aktualizováno:
Bossové lékařských odborů si asi přečetli tento článek. Pomocí nesmlouvavé akce, jejímž hlavním heslem bylo "Náš exodus, váš exitus", dosáhli svého. Jde to, ne že ne. Teď ještě zbývá, aby se přidali ostatní, kteří si nechají dlouhodobě srát na hlavu.
Komiks Vesnička - Podnikatel Chudík to s lidmi umí.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: , ,

Soutěž: Motto léta 2009 - zahájení

Vyhlašujeme soutěž o 3 nejlepší motta (hesla, kréda, předsevzetí...) na letošní léto. Prostě a jednoduše nám napište, co od léta očekáváte, jaké chcete, aby bylo, základní myšlenku na následující 2 měsíce, po čem toužíte, co přejete svým blízkým nebo třeba celému světu...

Nemusí to být rýmovačka, kreativitě se meze nekladou, jediné omezení je v rozsahu: maximálně 160 znaků včetně mezer a interpunkce (jak jste zvyklí u sms).

Na co se mohou těšit 3 nejlepší? Každý dostane 2 lístky na noční prohlídku hradu Karlštejna spojenou s koncertem folk-rockové skupiny Tichá domácnost a komorního souboru Nebia. Datum konání: Sobota 18. července. Lístky do soutěže věnuje Správa státního hradu Karlštejna.

Máme po uzávěrce.



Soutěž ukončena.


Neposílejte další příspěvky, podívejte se na výsledky soutěže
.

Uzávěrka pro zasílání je v neděli 28. června. V pondělí 29. června uveřejníme 7 nejlepších a naši čtenáři budou mít týden na hlasování, z něhož vzejde celkové pořadí. To bude známo 6. července 2009.

Mimochodem: pokud se Vám nechce čekat do 18. 7., můžete skupinu Tichá domácnost vidět třeba již 6. července od 20:00 na pohádkovém hradě Křivoklátě. Podrobnosti zde.

Děkujeme za spolupráci hlavnímu manažerovi koncertní šňůry po českých památkách Vladimíru Lachoutovi - www.lachout.com.

Prezentace Tiché domácnosti a komorního souboru Nebia

Komiks Vesnička - Emil a jeho motto na léto.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky:

Internet a důchodci: Více než virtuální konflikt?

Varování: Tento článek nebude korektní. Může se stát, že se v něm vyskytnou názory, které Vás mohou rozčílit. Zvažte, zda budete číst dál. Chcete-li spíše něco pohodovějšího, podívejte se třeba na To nejlepší z Wericha a Horníčka.

Internet proti důchodcům

Dlouho jsem přemýšlel, jestli sem zařadit odkazy na konkrétní stránky nenávistné k důchodcům. Nakonec jsem se rozhodl, že to neudělám, reklamu si nezaslouží. Zato udělám výjimku a budu citovat bez uvedení zdrojů. Citace jsou kurzívou a s jejich obsahem se rozhodně neztotožňuji.

Co na důchodcích nejvíc vadí?

1) Volí levici

"Zajímá mě, jakej máte názor na to, kdyby se zrušilo volební právo lidem např. nad 75let? Oni si zvolí ty svoje oblíbence a do dalších voleb třeba umřou. Jde o to, že rozhodujou o dlouhodobějších věcech."

Starší lidé logicky volí levici a je to tak všude ve světě. Proč jim to zazlívat? Naši důchodci prožili většinu produktivního života za minulého režimu, kdy byl systém nastavený úplně jinak než teď. Pracovali s určitými vyhlídkami do budoucna, teď se oprávněně mohou cítit podvedeni, pravidla se změnily v průběhu hry (života). Za to, že se v roce 1989 nepostavili proti revoluci, si zaslouží poděkování a teď respektujme jejich preference, ať jsou jakékoli. Každý člověk hájí své zájmy a chce se mít co nejlépe. Proč by důchodci měli být jiní?

2) Nestačí na řízení auta

"Modlím se, že vyjde zákon, který nařídí všem nad padesát let odevzdat řidičský průkaz. Důchodci v autě jsou totiž mnohdy nebezpečnější, než dvanáctileté dítě na motorce."

Nebezpečný důchodce za volantem je mýtus. Vím, že při posuzování tohoto fenoménu chybí důležitý údaj: kolik toho konkrétní věkové skupiny najezdí. Nicméně čísla hovoří celkem přesvědčivě. V roce 2008 způsobili lidé nad 64 let 5,4% dopravních nehod, v roce 2006 tvořili lidé nad 65 let věku 14,2% všech obyvatel ČR. Mimochodem téměř třetinu nehod způsobili řidiči mezi 25 a 34 lety.

3) Vyžadují sezení v MHD

"Hlavním cílem důchodců je zabránit ostatním účastníkům MHD zaujmout jakékoliv místo k sezení. ... Je to vlastně jediná věc, která je ještě drží při životě, je tedy neobyčejně zajímavé sledovat, jak vynalézaví, rafinovaní a vypočítaví. ... Někdy až běhá mráz po zádech, když nezúčastněný divák pozorně sleduje metody některého důchodce, jak chladnokrevně si počíná při vystrnaďování pasažéra ze sedadla."

Nechápu, proč je tato problematika ze všech stran tak probíraná. Obecně: po tom, co si člověk odkroutí 50 let ve fabrice, život ho mlátil ze všech stran, blízcí lidé poumírali, má plné právo být nerudný a ostatní by to měli respektovat. Konkrétně: pokud je volných x sedadel kolem, nepouštím sednout, jinak ano. Proč to dál řešit?

4) Milují akce v hypermarketech a šetří

"Stojíte fronty před markety už několik hodin před jejich otevřením, aby vám náhodou neuniklo nějaké zboží, které sice vůbec nepotřebujete ale musíte je mít už jen pro to, že je v akci a tudíž koupit jej je tak výhodné."

Je to sport, je to zábava. Co také dělat? Jaké jiné povyražení (krom DVD z teleshoppingu) například naše média pro důchodce nabízejí? Dechovka + estrády zrušeny, pořad pro seniory (politicky korektní pojmenování důchodce) Barvy života je natolik šedivý a depresivní, že myšlenky na sebevraždu při jeho sledování napadají i třicátníka. Ještěže alespoň některé rozhlasové stanice na staré lidi nekašlou.

5) Zneužívají lékařskou péči

"...anebo, jako ti důchodci, pokecat si nejen mezi sebou, ale otravovat i paní doktorku. Z čekáren u lékaře mají být opět čekárny, a ne kluby důchodců..."

Nikdo není úplně zdravý. A u starších lidí to platí dvojnásob. Je naprosto logické, že je člověk, jehož život se chýlí ke konci a který ví, že toho má víc za sebou než před sebou, více vnímavý ke zdravotním problémům než dvacetiletý junák. Zkuste se zamyslet nad tím, zda je levnější, když praktický lékař odbaví 50 důchodců s banálními bolístkami, mezi nimi narazí na jednoho, který má zásadní zdravotní problém a díky včasné diagnostice je tento problém bez komplikací rychle vyřešen NEBO když důchodci nepřijdou a ten jeden pak musí být léčen za miliony korun kvůli pozdnímu podchycení nemoci.

Závěrem

Připadá mi smutné, že za důchodce nikdo nebojuje. Jistě, válčí sami za sebe, ale kvůli tomu, že se mnohdy již příliš neorientují v současném světě a duševní schopnosti ubývají, nemohou být efektivní při prosazování svých opravdových zájmů (např. kvůli 30,- Kč u doktora šílí, nedůstojné podmínky v LDNkách jsou jim fuk). Společnost zajišťuje podmínky pro dlouhý život, ale už ne pro jeho odpovídající kvalitu. Zkusme se zamyslet, zda není čas na změnu.

Zdroje statistik: www.czso.cz, www.mvcr.cz. Poděkování za inspiraci: JXD z Reflexu.

Kam dál?
Rodinný život seniorů - Láska a vztahy ve stáří

Komiks Vesnička - Emil s dědečkem.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: , ,

Agrese v našich životech

...aneb "jen si tu pěkně stůjte, já si tu taky musím stát, paní!"

Impulzů k sepsání tohoto článku bylo víc. Tím posledním se pro mě stal dnešní incident v samoobsluze. Někdy jen zírám, jak lidem chybí nejen dobrá vůle, ale i elementární slušnost. /Pro představu: důchodkyně s půlkou chleba v ruce prosí, ať ji v dlouhé frontě pustím před sebe. Nemám nic proti tomu. Ženská za mnou se z toho ale může zbláznit a je na tu starou paní až sprostá (a pohrdlivě se ptá "a kam spěcháte, když jste v důchodu???") /.

Nicméně to není jediná věc, která se mi v souvislosti s agresí honí hlavou. V poslední době jsem trochu přemýšlela o tom, jak to já sama s ní mám a jak se ji u sebe snažím "řešit". A mimo jiné právě o možnostech, co dělat s agresí, bude tento článek.

Agrese a agresivita rozhodně patří do našich životů. Lze konstatovat, že agresivní způsob reagování patří do naší základní výbavy k cestě životem. Je to jedna z možností už ve starém známém dilematu "útok nebo útěk". O agresi se často mluví jako o něčem nežádoucím. Něčem zvířecím, čemu bychom se měli bránit a umět vyhnout. A je fakt, že mě nenapadá moc věcí, co by nějaké otevřené projevy agrese pomohly vyřešit. Na celospolečenské úrovni možná právě tento náš na odiv stavěný odpor k agresi souvisí s tím, jak se postupem času zjemňují naše projevy v sociálních interakcích. (Představte si např. způsob řešení konfliktu nebo vyrovnání se se sexuálním pnutím ve středověku ;) ) Naše dřívější zjevně agresivní projevy se tak stávají méně dobře rozpoznatelnými, skrytějšími. I věci jako ironie nebo jízlivost jsou ve své podstatě projevy agrese. Lépe zaobalené, ale přece. Z výše naznačené logiky pak vyplývá, že i jim bychom se měli umět vyhnout, neb i jimi ostatní můžeme zranit.

Na druhou stranu jednoduché potlačení agrese a dlouhodobé vyhýbání se jejímu vyjádření může ve svém důsledku podle některých odborníků vést k psychosomatickým onemocněním. V rámci psychologie zdraví existují i úvahy o tom, zda např. rakovina není (alespoň částečně) zapřičiněna tím, jak se daná osoba chová ke svým emocím a jaké jsou její způsoby zacházení s agresí. Hovoří se o tzv. osobnostním typu C (z anglického cancer - rakovina). Jako charakteristiky tohoto typu jsou uváděny věci jako emoční závislost, vyhýbání se konfliktům, tendence obětovat se pro druhé, zapomínat na uspokojování vlastních potřeb apod. .

Máme tu tedy zásadní rozpor postavený na třech skutečnostech.:
Agrese je nám vlastní.
Vyjadřovat ji je nebezpečné. (může to vést k porážce, ztrátě důležitých vztahů apod.).
Nevyjadřovat ji je také nebezpečné (zdravotní důsledky) a samozřejmě taky nepříjemné (a v rámci vztahů to může vést nakonec např. i k tomu, že někdo mohl začít nějakým způsobem zneužívat naší "dobroty").

Co tedy s tím? V knize Stanislava Kratochvíla Manželská a rodinná terapie jsem narazila na několik poměrně dobrých cest, co lze dělat, přepadne-li nás afekt. Zaměřené jsou, jak vyplývá již z názvu knihy, na soužití v manželství a rodině, ale řada z nich je dle mého názoru aplikovatelná i v jiných situacích. Dá se nad nimi také dobře popřemýšlet o tom, jaké způsoby práce s tímto fenoménem jsou nám vlastní a jaké bychom třeba ještě mohli vyzkoušet.

1. Přesun afektu. Jde o staré dobré odreagování se fyzickou prací aneb naštve-li vás partnerka, jděte sekat dřevo (pozor ale, ať si neufiknete prst).

2. Rozpuštění afektu pomocí relaxace. Nevýhodou je, že je třeba na tom pracovat dlouhodobě. (Nějakou dobu trvá, než se člověk naučí navodit si relaxovaný stav - zvláště v emočně vypjaté situaci).

3. Selektivní autentičnost. Jedná se o způsob komunikace, při kterém sdělujeme (např. partnerovi, který nás naštval) své pocity - ovšem ne všechny, nýbrž výběrově na základě zhodnocení toho, co je v dané situaci vhodné danému člověku říci (s ohledem na naše budoucí vztahy apod.).

4. Sdělení o afektu nebo pocitech. Místo toho, abychom druhého označili nějakým nelichotivým výrazem a dodali "to mi snad děláš naschvál" se mu snažíme sdělit, co v nás vyvolává, když danou věc dělá, např. slovy "když říkáš XY, cítím se pod psa a mám pocit, že pro Tebe nebudu nikdy dost dobrý/á. Že Tvůj/Tvoje bývalá/ý byl(a) lepší..."

5. Kombinace negativního s pozitivním. Současně s negativním hodnocením jedné věci nějakou jinou hodnotíme pozitivně, čímž dáváme najevo, že víme a jsme přesvědčeni, že partner má i dobré vlastnosti, dělá i dobré věci atd .

6. Řízené odreagování podle pravidel. Jde o předem dohodnutý a třeba i pravidelný rituál či "hru". Manželé si vymezí prostor, kdy mohou bezpečně druhému sdělit, co je na něm štve. K tomu bych dodala poznámku prof. Křivohlavého z jedné jeho přednášky - a to, že dle jeho zkušenosti nikdo nesnese více než tři výtky za sebou (aneb - všeho moc škodí).

Tak co, našli jste se? Co z těchto možností je vám sympatické? Co méně? A nebo máte nějaký úplně jiný způsob? Určitě budeme rádi, když se o svou zkušenost s námi podělíte v diskuzi. Jinak vám přeju hezký den a co nejméně důvodů být naštvaní. ;-)
Komiks Vesnička - Hugo je v pohodě.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Proč velmoci prohrávají války

Kdo je mocnější? Jsou případy, kdy je to sporné. Při tažení Wehrmachtu do SSSR nebylo zpočátku jasné, kdo má více prostředků pro prosazení své vůle. Šance byly takřka jedna ku jedné (možná by se dalo vsadit spíše na Německo). V jiných případech (USA ve Vietnamu nebo SSSR v Afghánistánu) se zdá být na začátku konfliktu jasnější strana s převahou. Přesto se předpokládané vítězství nekoná.

Proč? Teď se dopustím velkého zjednodušení. Pominu totiž zcela vliv stran nepřímo zapojených (poradci, dodávky zbraní…) a geografická specifika těchto zemí. Vím, že tím dosáhnu značného zkreslení, ale komplexní analýza není na tomto prostoru možná. Silnějším stranám v těchto konfliktech něco důležitého chybělo: podpora doma, morálka vojáků a souhlas většiny "osvobozovaného" obyvatelstva. U těchto tří faktorů se nyní podrobněji zastavím.

Podpora doma

Podpora doma sehrála velkou roli hlavně u války ve Vietnamu. Nejdůležitějším faktorem bylo samozřejmě protiválečné hnutí (do jaké míry jej ovlivňoval SSSR?). Trošku se zapomíná na negativní přijetí veteránů. To nemělo vliv jenom na pozdější problémy těchto lidí, ale také na vojáky ve válce. Chybělo tady to jisté "očištění" od válečných útrap.

Morálka vojáků

Morálka vojáků je důležitější než vše ostatní. Jinými slovy: může být armáda velmi dobře materiálně zajištěná se schopným velením, pokud ale má nedisciplinované řadové vojáky, kterým se nechce bojovat a už vůbec ne položit život, nemá tato armáda šanci na úspěch. Konkrétně u Vietnamu se nepodařilo Spojeným státům dokázat vojákům ani Američanům, že jsou ohroženi. Neviditelné strašidlo postupujícího komunismu nikoho nebralo a vlastní záminka k vyslání početnějšího kontingentu (incident v Tonkinském zálivu) taky nikoho příliš nepobouřil. A to byl začátek konfliktu. Ztráty na životech a další komplikace udělaly své. Válka se vlekla, slibované rychlé vítězství se nekonalo. Svůj vliv měly i životní podmínky vojáků: déšť, vlhko, hmyz. Američané na to nebyli zvyklí, Vietnamci ano. Posledním hřebíčkem do rakve byla nepříliš úspěšná severovietnamská TET ofenzíva v noci z 30. na 31.ledna 1968. Neznamenala průlom vojenský, ale morální. Američané se ptali: Jak nás mohl tak oslabený a takřka poražený nepřítel zaskočit? Morálka šla opět dolů. Americká armáda se začala stahovat, od r.1969 začala tzv. Vietnamizace konfliktu. 27.ledna 1973 byla podepsána Dohoda o ukončení války a obnově míru ve Vietnamu. Pak už to byl předem jasný konflikt Severního a Jižního Vietnamu. Spojené státy, de facto vojensky neporažené, prohrály (někdy se mluví o remíze, ale to bych si nedovolil tvrdit). Při konfliktu SSSR a Afghánistánu na morálku vojáků zapůsobily mimo jiné rakety Stinger (ztratili iluzi o nezranitelnosti) a také jiná zbraň: heroin. Zjednodušeně: Afghánci prodávali heroin (nejen Sovětům) a za utržené peníze kupovali zbraně. Rozklad ze dvou stran: demoralizovaní na drogách závislí vojáci a účinné zbraně (Stinger) v rukou Afghánců.

Podpora obyvatel zemí, jimž se "pomáhá"

Podporu obyvatel neměl SSSR v Afghánistánu takřka žádnou. Mimo sovětské tu působila ještě armáda afghánská, té však sověti krajně nedůvěřovali - kvůli rostoucímu počtu sabotáží měli dokonce její příslušníci zakázán vstup do sovětských objektů. Odhaduje se, že téměř polovina této armády během konfliktu přeběhla k mudžáhidům. Američané ve Vietnamu na tom byli podobně. Civilní obyvatelé je moc rádi neměli (kromě těch, kteří na nich vydělávali), jihovietnamská armáda byla spíše papírovým pojmem.

Pro vítězství nestačí jen, aby byla jedna strana silnější a materiálně lépe vybavená. Troufám si říct, že pokud by Spojené státy měly pro své současné tažení v Afghánistánu stejnou domácí podporu jako při válce ve Vietnamu a pokud by neměly podporu velké části afgánského obyvatelstva, nastal by dlouhotrvající konflikt s velkou řadou obětí. Ani dnešní supermoderní zbraňové systémy by nepomohly.

Aktualizováno: Koncept tohoto textu vznikl již v roce 2002. Bohužel moje obava z posledního odstavce se vyplnila, v Afghánistánu není ani po 16 letech klid.

Štítky: ,

Zelená politika jinak

Nápad na tento článek mi v hlavě uzrál ještě chvilku předtím, než veškeré naše zelené strany propadly ve volbách do evropského parlamentu. Chtěla bych se v něm zamyslet nad tím, jak dělat politiku přátelskou k životnímu prostředí trochu jinak. Méně hystericky, více racionálně a snad i méně ekonomicky bolestně.

1. Fungujme jako pivo!

Dnešnímu světu vládne globalizace. A prý by měl tento trend pokračovat. V praxi to znamená, že miliony kamionů převážejí zboží sem a tam - ne proto, že by v dané oblasti nebylo možné jej vyprodukovat - ale proto, že je to z nějakého důvodu pro někoho takto levnější. Tím, pro koho je to levnější, mnohdy bývá koncový spotřebitel - a mnohdy je to o pár korun, které by nikoho nezabily. A které by leckterý spotřebitel byl třeba i ochoten utratit navíc, pokud by byl zmasírován šikovnou reklamní kampaní. Představuji si to zhruba takto: v rámci celé EU masivní (ne jako teď) kampaň propagující regionální zboží. Nejde o podporu těch kterých národních států, nýbrž jednotlivých lokalit. Samozřejmě chápu, že by to nešlo u všeho. Olivy nebo fíky tu nevypěstujeme a tuňáky či chobotnice nepochytáme. Ale i tak je řada produktů, u nichž by se to tak řešit dalo (mléčné a masné výrobky, cukrovinky...). Protiargumentů je několik. Za prvé by ve všech oblastech nebyly ke koupi úplně stejné produkty. Proč se ale bránit diverzitě? Pokud by lokální výrobky byly kvalitní (resp. pokrývaly by škálu méně-více kvalitní a lidé by si mohli vybrat), osobně nemám co proti různorodosti mít. Další nevýhodou by mohlo být snížení tzv. mezinárodní konkurence, která tlačí na efektivitu jednotlivých podniků. Z jakého důvodu by ale nemohla být nahrazena konkurencí lokální? Více menších výrobců konkurujících si v rámci lokality by mohlo žádoucí efekt zajistit. Možná s o něco vyššími náklady na výrobu - ale zase s nižšími na převoz zboží. Výsledkem by byla také šetrnost k ovzduší, do kterého by neproudila spousta zbytečných výfukových plynů. Klíčem je jenom "ukecat lidi", aby se chovali rozumněji. Proč oplatek vyrobený 500 km ode mě, když můžu mít podobný vyrobený ode mě km 20?

2. Apologetica atomarum

Nikdy jsem nechápala, proč se naši zelení tak vehementně brání jaderné energii. Zvlášť, když už ji propaguje např. i bývalý člen organizace Greenpeace (a snad i jeden z jejích spoluzakladatelů) Patrick Moore. Z druhé strany je jasné, že lidé se k nějakému extrémnímu šetření energie (minimálně bez výrazného umělého navýšení její ceny) přinutit nedají. Je prostě daleko pohodlnější prát v automatické pračce nežli používat valchu (ač je historicky prokázáno, že určitá cesta k čistému prádlu je to také :D ). Energii tedy potřebujeme a potřebovat budeme, i když budeme dětem dávat hry typu Joulinka a sami zhasínat v těch místnostech v bytě, kde právě nejsme. Tzv. obnovitelné zdroje určitě mohou nějakou část spotřeby pokrýt, ale alespoň zatím prostě ne dost. Kdysi jsem v Reflexu zahlédla např. článek o efektivitě solárních panelů a fakt se mi nezdá, že by to bylo něco, co by nás spasilo. Navíc kupříkladu tzv. biopaliva taky celkově nejsou žádné "zlato", neb výsledky studie švýcarských vědců ukazují zdaleka ne všechna biopaliva přinášejí ve srovnání s fosilními palivy nižší ekologickou zátěž. Jádro má navíc tu zásadní výhodu, že neprodukuje CO2. To má ten dopad, že např. ve Francii, která jaderné elektrárny hojně využívá, se vyprodukuje o třetinu méně CO2 na hlavu než v Rakousku, které je vehementně proti nim. Navíc se mluví o vzniku daleko efektivnějších reaktorů, než jsou ty současné a také o těch, které by samy využívaly část produkovaného odpadu. Takže co? Ještě někdo proti? :-)

PS: Strašit Černobylem je dneska jako strašit komunisty. Opakovat ho nikdo nechce a už jsme prostě na trochu jiné úrovni.

Inu, bylo by elegantnější mít tu ty protizelené body tři. Nicméně mě momentálně nic víc nenapadá, stejně jako v osobním životě tu eleganci odložím na jindy. Tak mě prosím omluvte. :D

Zdroje: www.aktualne.cz, www.agris.cz.

Přečtěte si také článek Hříchy našich politiků.

Komiks Vesnička - Omyl se může hodit.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Tanec: Fenomén jménem Pogo

Nebudu se Vás ptát tak jako kdysi spolužáka Voldřicha, když jsem se tenkrát v pondělí přihnal do třídy. V té době jsem ještě chodil na střední školu a spojil bych se třeba s ďáblem, s jakýmkoliv uskupením lidí, názorovým proudem jenom proto, abych mohl naplno žít, ukusovat a být závislý na té lahodné potravině jménem život. Přihnal jsem se do školy a už od dveří pleskl na Voldřicha otázku: "Znáš Pogo vole?" Z poslední lavice se ozvalo: "Co to je?"

Stručný popis

A co Vy? Víte, o čem je řeč? Toto slovo v poslední době často zaznívá v nejmenovaném seriálu, který běží každou středu na jedné nejmenované komerční TV, ale málokdo ví, co to vlastně to Pogo je. Podívejme se, co nám o něm říká Wikipedie. Tento tanec nemá žádný pevný řád, tanečníci se při něm řídí svou intuicí. Tancuje se tak, že lidé nejblíže pódiu (v tzv. "kotli") skáčou nahoru a dolů v osmidobém rytmu, "máchají" kolem sebe rukama a nohama a naráží do sebe. Při nárazech se od sebe odrážejí a narážejí zase na jiné tanečníky. Pokud se stane, že některý pogující upadne, ostatní mu zpravidla pomohou na nohy. Občas se také najde někdo, kdo na pogující z pódia nebo jiného vyvýšeného místa skočí, tanečníci ho však drží "ve vzduchu" a "předávají" si ho mezi sebou a na okraji kotle ho položí na zem. Nezasvěcený pozorovatel může nabýt dojmu, že se tanečníci mezi sebou bijí. Lidé se skutečně zraní pouze v minimálním počtu případů, často svou vlastní vinou.

Pogo může sbližovat

Lépe to snad slovy nelze vyjádřit. Je to skutečně prazvláštní tanec. Moc dobře si pamatuju, že jsem jako pubescent bláznil po starší spolužačce. Byla tenkrát ve čtvrtém ročníku a já ve třetím. Petru jsem od vidění znal, ale nikdy jsem neměl šanci se s ní sblížit víc. Ona distingovaná, konzervativní, až moc slušná mladá dáma. Já neurvalý rebel bez špetky rozumnosti. Až do onoho sobotního večera, kdy jsem se s kamarády vydal do jednoho rockového klubu ve městě. Po seznámení s prostředím jsem se prodral k baru.

Objednávám si, otočím se vpravo a vedle mě stála ta konzervativní mladá dáma. Usmála se na mě, protože mě od vidění asi taky znala. Dali jsme se do řeči. Po několika panácích, když byla fajnová nálada a když kapela začala hrát od podlahy, jsem ji chytl za ruku a přeběhli jsme, jak uvádí Wikipedie, k tzv. kotli. Pamatuji, že jsem ze sebe serval triko a vrhl se do davu lidí u pódia. Po vzoru ostatních jsem začal narážet do ostatních tanečníků, řídit se svou intuicí, máchat kolem sebe rukama a nohama v osmidobém rytmu. Tak nějak jsem poznal Pogo. Ale Petru jsem tenkrát asi neznal.

Po pár minutách jsem ji zahlédl, jak se škrabe na pódium a v naškrobené sukýnce a bílé halence s kravatou skáče do davu běsnících lidí pod pódiem. Jak je předávána a přenášena na zvednutých rukou. Spadla mně čelist. Na konci jsem si ji vyzvedl. Pak jsme se propili až do nedělního rána. Do dneška si na půlku věcí nevzpomínám a myslím, že ona taky ne. Od té doby jsme neměli příležitost spolu promluvit, ale když tu distingovanou slečnu občas potkám někde ve městě, již jako distingovaný pán, tak na sebe mávnem a zasmějeme se na sebe a ona se, což už se dnes nevidí, sem tam začervená.

Pár rad a ukázky

Polka, Walz, Twist – nuda! Pogo je ten pravý tanec pro fajnšmekry. Nejsou dány pevné pravidla společenského oděvu, ale doporučuji u mužů tančit bez horní části oblečení, protože při tomto tanci dochází často k poškození oděvu. Nebojte se vběhnout do davu! Tento tanec není nebezpečný, i když tak vypadá. Tanečníci jsou ve svém projevu, ač se třeba zdá být agresivním, většinou velmi tolerantní a vzájemně si v nesnázích pomáhají. Nebojte se též skákat do davu z pódia. Toto spíše doporučuji dívkám a ženám. Ty jsou většinou zachyceny a předávány nad hlavami tanečníků. Ten, kdo nezkusil tanec Pogo, má dle mého názoru velké mezery ve společenském projevu.

Následující video dokazuje, že Pogo lze nouzově tančit také v malém počtu lidí (samozřejmě dav ničím nenahradíte). Velmi dobře jsou zde vidět základní pohybové variace. Před tím, než si je začnete zkoušet, doporučuji shlédnout alespoň třikrát a poté odstranit z dosahu veškeré rozbitné předměty.

Nyní Vám pro dokreslení představíme pár kapel, v jejichž videoklipech se tímto způsobem tančí. Sledujte bedlivě publikum.


Pokud Vám tyto ukázky nestačí, další vhodnou hudbu k pogování najdete v našem předchozím článku Videoklipy: 7x Visací zámek z Youtube.

Kurz

Bude-li větší zájem, jsme ochotni uspořádat kurz tance Pogo pod vedením skutečných tancmistrů. Naši lektoři mají dlouholeté zkušenosti, po absolvování kurzu už nebudete mít strach vyrazit mezi mládež. Při výběru lektorů klademe důraz na vysokou odbornou erudici spojenou s dlouhodobými praktickými zkušenostmi v oboru. Velkou pozornost věnujeme také schopnosti předat nové poznatky a zkušenosti jiným. Umíme zabezpečit místo konání dle bydliště přihlášených. Díky našim vyjednávacím schopnostem může mít kurz (včetně ubytování a občerstvení) překvapivě nízkou cenu. Pro bližší informace si napište na pogovacka@email.cz.

Reference:
Ing. Jiří P., 56 let: "Na kurzu Poga jsem se seznámil se svou druhou manželkou."
Ing. Mirek T., 53 let: "S mým kamarádem Markem si nemůžeme kurz Poga vynachválit."
RNDr. Martin B., 49 let: "Dřív jsem se bál mezi mládež. Po absolvování kurzu Poga klidně vyrazím s přítelkyní Kateřinou třeba na koncert Anety Langerové."


Přečtěte si, jak se pogovalo v 90. letech: Stužková aneb příběh mistrů :0)
Komiks Vesnička - Movitý podnikatel Chudík obětí poga.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Videoklipy: 7x Visací zámek z YouTube

Taky Vám připadá, že pomalinku mizí klasičtí pankáči? Smradlaví, špinaví, věčně přiožralí, bez peněz + budoucnosti, s jedinou ideologií: Na všechno a na všechny nasrat! Visáčům, kterým táhne na 50 let i všem dalším zasloužilým, odpouštím. Bohužel je nahrazují vyměklí pankáči-metrosexuálové, kteří berou punk jako koníček. Dokonce se snaží mít nějaké politické postoje, mít seriózní práci a mýt se. A to je určitě škoda.

Nicméně nepropadejte nostalgickému sentimentu a pořádně si zapogujte :-)

Traktor


Cigára


Hymna šibeničních bratří


Všechno má svůj čas


Známka punku


Dopravní značky - live


Čekání - live


Kam dál?
Daniel Landa v proměnách času - Videoklipy z Youtube


Komiks Vesnička - Konkurz na vesnického pankáče.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů