Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 02/2010 - Stránka z Archívu

Čtenářský deník - G. G. Márquez: Sto roků samoty

V dnešním článku se budu věnovat nejznámějšímu dílu světovně proslulého spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze Sto roků samoty. Je to dílo, které tím, jak je napsáno, dává za pravdu těm teoretikům, kteří daného autora řadí do proudu tzv. magického realismu - konkrétně jeho jihoamerické větve. Popis běžného života a věcí zcela obyčejných se zde totiž snoubí s událostmi natolik zázračnými a neobyčejnými jako je např. nanebevstoupení.

Ale teď už k mé klasické "výpiskové struktuře". :-)

Vydání

Vycházím z vydání knihy z roku 1986 (nakladatelství Odeon) - překladu Vladimíra Medka.

Kompozice

Klasická románová struktura díla, 346 stran. Spletitý děj s mnoha různými odbočkami a dějovými liniemi, které nakonec splývají v jednu hlavní, jež zvěstuje celkové poselství knihy.

Děj románu Sto roků samoty


Román vypráví o více než stoleté historii rodu Buendíů žijícího ve střední Americe v městečku Macondu. Macondo bylo založeno prvním José Arcádiem Buendíou, který sem přivandroval se svou ženou a dalšími třiceti spřátelenými rodinami poté, co odešli z rodné vesnice, protože rodiny José Arcadia Buendíi a jeho manželky Ursuly neschvalovaly jejich sňatek ze strachu, že se jim budou rodit děti s prasečím ocasem, protože jsou spolu spřízněni nějakou vzdálenější rodinnou vazbou.

José Arcadio Buendía se svou manželkou Ursulou měli dva syny: José Arcadia a Aureliána a dceru Amarantu. Ve svém velkém domě vychovávali také Rebeccu, dívku, kterou k nim přivedli po smrti jejích rodičů, kteří údajně byli přáteli Buendíových. Autor v knize sleduje osudy těchto hrdinů a jejich životních partnerů, přátel, dětí a jejich dětí. Postavou, se kterou se setkáváme v knize asi nejdéle, je Ursula, která se dožije více než 120 let. Dlouhověkost postav je ostatně pro román charakteristická (nejdelší životní běh - cca 150 let přisoudil autor Pilar Ternerové - lehké holce a pozdější majitelce nevěstince, matce některých dětí synů nejstarších manželů Buendíových). Vztahy v rodině jsou velmi spletité a místy zavánějí určitou zvráceností, když se synovci zamilovávají do svých tet apod. Za časů Ursuliny vlády v domě jsou ale všechny pohromy odvráceny díky tomu, že ze strachu z pověry o dětech s prasečím ocasem bdí nad tím, aby vztahy nepřekračovaly únosné meze. Zásadní postavou románu je cikán Malquadínes, který je přítelem prvního José Arcadia Buendíi a jenž je nejvíce prodchnut magií. Na počátku knihy předvádí různé "zázraky" za využití fyzikálních zákonů, které tehdejší obyvatelé Maconda ještě neznají. Poté se ztratí a objeví se zprávy o jeho úmrtí. Náhle se však vrátí s tím, že se mu mezi mrtvými nelíbí. Ve svém neuvěřitelném věku dožívá v domě u Buendíových. Záhadným jazykem píše na pergamen, vykládá si s členy rodiny o kameni mudrců apod.

Po jeho druhé smrti se pergameny psané v neznámých jazycích (sanskrt a latina) snaží luštit hned několik mužských potomků rodu (z nichž všichni se jmenují buď José Arcadio nebo Aureliano). Úspěšný je v tom ale až poslední Aureliano, který po letech jejich pilného studia zjistí, že do nich tento podivný cikán zapsal již před lety stoletou historii rodiny, která se následně přesně tak odehrála. Hlavní myšlenkou díla je, že čas neplyne, nýbrž se otáčí v kruzích. Navíc se také někdy někde může úplně zastavit, a tak vznikne místo, které se jeho během ani malinko nemění. Tahle myšlenka je ilustrována různými příhodami, které se opakují v různých generacích. Její gradací je moment, kdy se do sebe zamilují nejmladší potomci rodu Amaranta Ursula a Aureliano, kteří jsou teta a synovec a nevědí o tom. Mají spolu syna, který se narodí s prasečím ocasem. Amaranta Ursula po porodu umírá, syna zoufalý Aureliano, který je doslova mimo sebe, nechá rozežrat agresivními červenými mravenci, čímž se vyplní Malquadenísovo proroctví zapsané v pergamenech. Historie rodu končí, neb Aureliano už nikdy nevyjde z Malquadenísova pokoje, v němž se mu v závěru knihy podaří rozklíčovat staré pergameny a objevit tak osudovost, s níž se vše odehrálo.

Kniha má i dějové linky, které jsem zatím nezmínila. Těmi nejvýraznějšími jsou např. vedení občanských válek plukovníkem Aureliánem Buendíou, nanebevstoupení zjevně mentálně opožděné Krásné Remedios, lásky Rebeccy, Amaranty a ostatních členů rodiny aj.

Postavy

José Arcadio Buendía (1.)- zakladatel Maconda a celého rodu, jehož křestní jména posléze nosilo několik dalších mužských potomků rodiny (což činí román značně nepřehledným). Ke konci života ztratil rozum.
Ursula - hlavní "matka" rodiny, pověrčivá, celoživotně se vzorně starající o dům, zahradu i děti, vitální, aktivní, po řadu let také vedla výrobu karamelových zvířátek.
José Arcadio (2.) - prvorozený syn Buendíů, v dospívání se zamiloval do cirkusové tanečnice, s niž utekl, pak se řadu let toulal po světě, byl námořníkem a nechal si potetovat celé tělo. Po svém návratu se do Maconda se oženil s Rebeccou, za což byli vyhnáni z domu.
Rebecca - dívka přivedená Buendíovým na vychování. Dorazila s vakem, v němž chřestily kosti jejích rodičů.
Aureliano - zamlký chlapec, z kterého později vyrostl válečník na straně liberálů v občanské válce; velkou část svého života také vyráběl zlaté rybky, které se staly velmi populární.
Remedios - mladá manželka Aureliana, která zemřela během těhotenství
Amaranta - dcera Buendíových, která žárlila na Rebeccu kvůli její kráse
Malquadínes - velmi starý cikán neurčitého věku, záhadných schopností a rozhledu
+ řada dalších postav.

Místo

Macondo, střední Amerika, zřídka také Evropa (v níž někteří hrdinové něějakou dobu pobývají)

Čas

19. století

Vlastní názor

Kniha je poměrně čtivá a zábavná. Vztahy postav jsou ale natolik složité, že pro mě bylo skutečně těžké sledovat, kdo je čím otcem, tetou nebo nevlastním bratrem, proto se do popisu některých postav raději ani nepouštím. Rozhodně je to zajímavý čtenářský zážitek, pokud máte chuť na něco exotického, co vybočuje z hranic standardní "reality". Oceňuji Marquézovu koncepčnost, díky níž má celý román přes zdánlivou roztříštěnost během čtení jasnou hlavní myšlenku, která se svým zvláštním způsobem v různých podobách opakuje prakticky od začátku do konce knihy, kde vyvstává úplně nejjasněji.

Štítky: ,

Život mechanikův

Tyhle chlapy jsem vždycky obdivoval. Nebavím se o značkovém (autorizovaném) servisu, kde Vás operátor vítá v bílém plášti, s košilí s kravatou a notebookem v podpaží. Chce Vám většinou provést diagnostiku auta. Mluvím o chlapech v montérkách komplet zaprasených od oleje, špíny a mazutu, kteří Vám podají umouněnou ruku a šlukne jim při tom oko od zapálené cigarety. Měl jsem tu čest se s víc lidmi tohoto povolání přátelit a proniknout pod pokličku jejich řemesla. Většinou jsou to fakt šikulové, kteří mění svíčky, spojkové lamely, brzdové destičky, brzdové obložení, rozvody, alternátory, gufera, půlí motory a jinak léčí auťáky. Místo počítače používají svůj mozek, letité zkušenosti a sluchem dovedou odhadnout jakoukoliv odchylku v chodu motoru.

Životní styl

Pokud jsou dobří, tak hákují od rána do noci a často i o víkendech. Pro mě jsou to nedocenění hrdinové, pro které není jejich povolání pouhou prací, ale spíš životním stylem. Drsným životním stylem, při kterém zanedbávají veškeré volnočasové aktivity, rodinu, přítelkyně, děti, přátele. Práci dávají všechno. Jejich zdraví: bolest zad, revma od ležení na zemi, kolena, klouby, žaludeční vředy a mírný třas v černých rukou, které nejdou umýt . Stravování, prostě žumpa. Většinou studená bageta naservírovaná na papundeklu položeném na sudu od oleje těsně vedle právě vytaženého olejového filtru.

Trochu nostalgie

Když jsem sám ve své garáži, tak relaxuji, je to pro mě sport, hobby, koníček, ale tihle hošani tam jsou den co den, sami, s cizíma autama. Hodně se to podepisuje na jejich pohledu na svět. Jejich humor je výborný, ale člověk mu musí přijít na chuť. Pamatuju si na pana Běhávku, byl to můj první mechanik a opravoval mně moji první motorku. Měl dílnu na dvoře a když jsem mu ji přivezl, tak jsem tam zrovna zůstal a díval se, jak jeho na první pohled oteklé a nemotorné ruce dělají s motorem zázraky. Zpravidla jsme se vždycky domluvili až na po obědě, protože už byl v důchodu a kupodivu dlouho spal a já byl tenkrát ještě moc mladý a hodně pařil, takže jsem taky dlouho dospával. Během práce vykouřil tak dva balíčky cigaret, vyprávěl mně o svém mládí, sem tam odběhl do domácí pálenice, kde pálil kalvádos, a když se stmívalo, tak to zabalil, půjčil mně kolo a řekl, že už je světlo tak jedině na robku (holku).

Značkový servis + malý autoservis = stejná práce za jiné peníze

Krutou pravdou je to, že rozdíl mezi tzv. autorizovaným servisem a dobrým mechanikem je pouze v ceně dílů a práce. Značkový servis je samozřejmě dražší a myslím, že mezi jejich prací a prací drobného živnostníka ze zapadlé garáže na periferii se dá udělat rovnítko. Znám dokonce několik případů, kdy mají autorizované servisy podchyceny tyhle chlapíky, kteří se v řemesle fakt vyznají. Když má pak autorizovaný servis moc zakázek nebo se jedná o nepříjemnou (špinavou) práci, vozí tyto auta natvrdo do těchto zapadlých garáží a nechají opravy dělat tam. Vyplatí se jim to, protože si účtují nepoměrně víc peněz za práci a za marži na dílech.

Náhradní díly a marže z prodeje

Když už jsem tady zmínil práci a marži na dílech, tak Vám prozradím další pro některé možná šokující skutečnost. Každý autoservis totiž nevydělává ani tak na práci, jako spíš na dílech. Marže na dílech se totiž někdy přibližuje až 40 % z konečné ceny dílu. I když, co si budeme nalhávat, v obchodech je to ještě horší.

Výběr vhodného autoservisu

Nicméně je to jako se vším. Já osobně doporučuji při výběru autoservisu propátrat známé, kde jak kdo byl spokojen. Popřípadě pokud se Vám něco nezdá a navštívíte servis, zkusit investigativně třeba ještě jiný a konzultovat to i tam. Může se Vám zadařit to, že možná ušetříte i několik tisíc korun. Myslím, že pro většinu obyčejných lidí jako já je to docela fajn zpráva.

Štítky:

Písničky z pohádek na YouTube - 3. díl

Opět se Vám hlásíme s písničkami z pohádek. Dnešní výběr dokonce probíhal za přítomnosti a četných rad mé milé osmileté sestry, tudíž by to měly být fakt písničky, které se líbí jak dospělým, tak dětem. :) Tak si je společně užijte. A pokud kolem sebe nemáte žádné dítě, alespoň zavzpomínejte sami. :)

Zlatovláska - Loďka


O princezně, která ráčkovala - Kdekdo to ví


Ať žijí duchové - Skřítkové tesaři


O štěstí a kráse - Madlence, pradlence


Písničky z pohádek na Youtube - 1. díl
Písničky z pohádek na Youtube - 2. díl

Štítky:

Čtenářský deník - Johann Wolfgang Goethe: Faust

Vracím se ke čtení mé oblíbené klasiky, a tak na našem blogu budete nyní nacházet mé "poznámky z cest" po různých slavných i méně slavných knížkách. Začala jsem Goethovým Faustem. Přijměte tedy prosím mé pozvání a pojďte se mnou vstoupit do prapodivností tohoto starého, silného a stále aktuálního příběhu...

Vydání

Na začátek ale pár ryze formálních náležitostí. Vydání, o kterém budu psát, je z roku 1965, a překladatelem díla byl Otokar Fischer, jehož překlad je dnes v našich podmínkách považován za již klasický.

Kompozice

Drama je členěno do 2 dílů. Před prvním z nich najdeme také Věnování, Předehru na divadle a Prolog v nebi.

Historie vzniku díla

Děj vychází ze starších "faustovských legend", které Goetha k sepsání celého díla inspirovaly. Za zmínku stojí také to, že autor na něm pracoval celý život. Některé pasáže pocházejí z tzv. Urfausta, kterého Goethe vytvořil již kolem svých 20 let, jiné zase až ze sklonku jeho života. Goethe zemřel v 83 letech. Traduje se historka, že se tak stalo nedlouho poté, co Fausta jakožto své životní dílo dokončil a dopracoval ke své spokojenosti.

Děj

Teď už ale k samotnému ději díla. První zásadní částí pro pochopení děje je Prolog v nebi, v němž Mefistofeles uzavírá sázku s Hospodinem o Faustovu duši.

1. díl

Poté se ocitáme ve Faustově pracovně, kde máme možnost nahlédnout do rozpoložení hlavní postavy díky jejímu monologu, z nějž krátce zacituji :

"Ach, s právy filosofii
a medicínu jsem studoval
a také teologií
já po hříchu se prokousal
a teď tu, blázen, stojím, žel,
a ani za mák jsem nezmoudřel.
Titul majstra, ba doktora mám,
vodím křížem sem a tam
své žáky za nos po deset let -
a dovedu jen jedno povědět:
je nemožné bychom cokoli znali!
Tím hořem se mi srdce spálí..."


Faust o sobě hovoří dále a vysvětluje tak, proč se dává na cestu magie. Následuje procházka a rozhovor se studentem Wagnerem, z níž se s Faustem vrací černý pudl. V této podobě se Faust setkává s Mefistofelem, s nímž později uzavře smlouvu, podle níž Mefisto bude Faustovi sloužit a vyjeví mu magii i poklady po Faustově libosti. Mefistova služba však skončí v momentě, kdy Faust bude šťasten a se sebou spokojen.

"Když okamžik mne zvábí k slovu:
´jsi tolik krásný, prodli jen!´-
pak si mě sevři do okovů,
ó, pak chci rád být utracen!"


Putování Fausta a Mefista začíná velmi hezkou scénkou v hospodě v Lipsku, kde Mefisto ukazuje některá ze svých kouzel. Pokračuje zastavením u čarodějky, která namíchá Faustovi lektvar, jež ho omladí. Následuje asi nejznámější a nejsilnější moment tragédie, kterým je Faustova láska k Markétce. Mladá nevinná a zbožná dívka je svedena šperky opatřenými Mefistem a Faustovým šarmem. Milostná avantýra vyústí v její těhotenství, o kterém Faust neví (on i Mefisto opouštějí město poté, co Faust zabil Markétčina bratra - přičemž mu samozřejmě vedl ruku Mefisto). Markétka pak své dítě v zoufalství ze své hanby zabije stejně jako svou matku. Skončí ve vězení a má být popravena. V té době se o všem dozvídá Faust, který se mezitím s Mefistem účastnil Valuržiny noci - sabatu, a nyní ji chce zachránit. S Mefistovou pomocí se dostává do vězení, ale Markétka blouzní a odmítá s ním jít. Když už se rozednívá, Mefistofeles Fausta odvádí pryč. Markétka se modlí k Bohu a sbor andělů na Mefistovo "Je odsouzena!" odpovídá "Je zachráněna!". Zde první díl tragédie končí.

2. díl

Druhý díl je rozdělen do 5 pěti dějství.

První dějství

Faust s Mefistem se dostávají na dvůr mladého císaře, který se topí v dluzích. Poradí mu, aby vydal směnky, které budou kryté "všemi poklady, které leží pod zemí", čímž se jim na chvilku podaří vzbudit radost a "nastartovat ekonomiku". Velkou část času na císařském dvoře zabere ples plný různých alegorických postav. Faust také slíbí císaři magické vystoupení a díky jeho odvážné pouti k velkým Matkám se mu podaří přivolat trojskou Helenu a Parida. Do Heleny se Faust zamiluje, ale ve chvíli, kdy se pokusí se jí dotknout, ona i s Paridem mizí.

Druhé dějství

Druhé dějství začíná návratem do staré Faustovy pracovny. Faust poblázněný Heleninou krásou letargicky leží na posteli, zatímco Mefisto vymýšlí další plány. Setká se s bývalým studentem Wagnerem, který je nyní již vědcem, a asistuje při jeho pokusu o stvoření umělého člověka - Homunkula. Pokus je, snad i díky Mefistovi, úspěšný a skutečně se zdaří vytvořit jakéhosi titěrného človíčka. Není ale zcela hotov, ke svému životu potřebuje skleněnou skořápku - zkumavku. Homunkulus posléze přivede Mefista na nápad vydat se i s Faustem do Řecka. Všichni tři Wagnera opouštějí. V Řecku se odehrává tzv. Valpuržina noc klasická, která je antickou obdobou sabatu z první části knihy. V jejím rámci se hrdinové setkávají s řadou antických příšer, stvoření a dokonce i s filosofy Thaletem a Anaxágorou. Homunkulus ve snaze o získání fyzického těla po radě Thaleta končí svou existenci tím, že se rozplyne v moři. Faust v Řecku samozřejmě hledá trojskou Helenu.

Třetí dějství

Helena, kdysi unesena svému manželovi králi Meneláovi Paridem, se nyní na lodi vrací do Meneláova paláce. Meneláos má přijet krátce po ní. Helena má od něho pokyny, co má připravit. Zjišťuje však, že v paláci není žádné služebnictvo, s kterým by se měla přivítat. Má také nachystat věci pro obřadnou oběť bohům, nikde však není žádné obětní zvíře. V paláci nachází Helena se svou družinou jen Forkyadu (věštkyni), která jí radí, aby utekla, neboť Meneláos chce obětovat ji. Za Meneláovy nepřítomnosti (10 let obléhal Tróju) se prý v kraji mnoho změnilo. Přišli cizí mužové, kteří zbudovali tvrz, kam by se Helena dle Forkyas (převlečeného Mefista)měla uchýlit, aby si zachránila život. Helena se tedy vydává na cestu k tomuto novému hradu, jehož pánem není nikdo jiný než Faust. Ten ji vítá jako svou královnu a po vítězném boji s Meneláovými vojsky se s ní uchyluje do nadpozemsky krásného údolí. Tam spolu nějakou dobu šťastně žijí, načež se jim narodí syn. Hošík je velmi obratný, statečný a zvídavý a téměř okamžitě je z něho mladý muž. Neposlouchá však dobrých rad, chce příliš, příliš si věří a létá až příliš vysoko (odkaz na báji o Daidalovi a Ikarovi) a jednoho dne pádem z výšky umírá. Po jeho zavolání: "Matko, kéž v podsvětí, kéž nejsem sám!" umírá i Helena. Faustovi v náručí zůstává jen její šat.

Čtvrté dějství

Faust zde mění cíl své touhy z lásky na vlastnictví. Seznamuje Mefista se svým plánem získat mořské pobřeží, vystavět hráze a od moře vydobýt další půdu:
"od břehu zahnat panovačné vlny;
hranici zúžit širé mořské pláně,
kus pevniny jí urvat odhodlaně.
Tak jsem, krok za krokem, to v mysli snoval:
a chci, abys mé přání podporoval."


Za účelem získat od císaře v léno mořské pobřeží, mu Mefisto s Faustem pomohou vyhrát důležitou bitvu o moc v zemi.

Páté dějství

Uskutečnění Faustova plánu. Sídlem Fausta je nyní zámek, z jehož věží lze shlížet do kraje. Trnem v oku při tomto pohledu je Faustovi chaloupka stařečků Filemona a Baukis (opět odkaz na jednu z antických bájí). Chce je přesídlit jinam a nabízí jim překrásný statek, ale oni nesouhlasí. Vydá tedy Mefistovi příkaz unést je a přemístit je násilím. Stařečkové se však brání a ve zmatku vznikne požár, v němž uhoří. Fausta pak trápí výčitky svědomí. Přicházejí k němu alegorické postavy Bída, Hlad, Strast a Starost. První tři nad ním nemohou mít moc, neboť je bohatý a mocný, ale Starost se nedá vyhnat jen tak. Před svým odchodem Fausta oslepí. Faust vydává příkazy k rychlejší práci na svém díle, Mefistofeles však místo příkopů na odvodnění dá kopat hrob. Následuje zásadní Faustův monolog:

"Močál se táhne pod horstvem
a zamořuje, čeho dosaženo.
Zlých výparů smět zbavit zem,
pak teprv je mé dílo dovršeno!
Chci miliónů mnoho usídliti,
ne v bezpečném, leč volném, činném žití.
Zelená úroda... Jak v domovině,
člověk i zvěř se tam ciť na novině,
až usadí se těsně za hrází,
již zástup, směle sdružen, vyhází.
Zde uvnitř bude krajina jak ráj.
Nechť příboj burácí až na sám kraj:
jak chtěl by, mlsný, násilně se přelít,
sbratřené přijdou obce otvor scelit.
Ba tímto smyslem proniknut chci býti,
poslední závěr moudrosti je ten:
jen pak jsi hoden svobody a žití,
když rveš se o ně den co den.
A takto, nebezpečím obepjat,
hoch, muž, kmet zde bude bojovat.
To hemžení bych zřít chtěl rád,
na volné hroudě s volným lidem stát.
Okamžik směl bych osloviti:
jsi tolik krásný, prodli jen!
Nemůže ohlas mého živobytí
být věky věků přehlušen. -
Té strmé slasti předtuchu teď mám
a nejvyšší svou chvíli prožívám."


Jak bylo stanoveno ve smlouvě s ďáblem, po tomto monologu, který obsahuje přesně smluvené "jsi tolik krásný, prodli jen!", Faust umírá. Lemuři jej kladou do hrobu. Mefisto čeká, až jeho duše vyjde ven z těla. Je velmi obezřetný a povolává si z pekla zástup čertů na pomoc, aby se ujistil, že mu duše neunikne. Z nebe však přilétají andělé, kteří chtějí Faustovu duši zachránit. Házejí po pekelnících lístky růží, které je pálí a ničí. Čerti ustupují a zůstává jen Mefistofeles, kterého samotného zasáhne láska, a o Faustovu duši přijde. Následuje scéna, kdy se mezi sebou baví důležité postavy v dějinách církve (panna Marie, František s Assisi aj.) o osudu Faustovy duše. Faust se po díky milosrdenství panny Marie stává učněm své lásky z prvního dílu knihy, Markétky, která již smí být účastna nebeské milosti. Celé drama má tedy šťastný konec. V poslední větě díla "Za věčným ženstvím jsme neseni výš" lze najít oslavu ženského principu, způsobu existence a snad i lásky.

Postavy

Hlavní: Faust - učenec, hledač pravdy
a Mefistofeles - ďábel, svůdce, pokušitel
Ostatní: Markétka, studenti, Hospodin, andělé, čerti, čarodějnice...

Místo
Není jednotné. Část se odehrává v Německu, část v Řecku, místy se čtenář podívá i do pekla a nebe.

Čas
Cca 17. století.

Vlastní názor
Já osobně musím říci, že jsem dramatem Faust byla překvapena a to ve dvou věcech. Nejprve se zmíním o formě, poté o obsahu. Velmi příjemná a nečekaná pro mě byla především čtivost prvního dílu knihy (srozumitelné, jasné, zvučné verše, komická hospodská scéna, citlivé a přesvědčivé líčení Markétčiny a Faustovy lásky atd. ...). Nedivím se, že byl tento díl několikrát vydán i samostatně. Druhý díl jsem vnímala jako méně záživný a to hlavně kvůli tomu, že je doslova přeplněn různými bájnými antickými postavami, z nichž řada nepatří mezi ty úplně všeobecně známé, což vede k horší orientaci dnešního čtenáře v textu. Navíc tyto postavy dostávají z mého hlediska až příliš prostoru na vlastní monology a dialogy, které nejsou nezbytné pro posun v ději, čímž ho spíše zdržují. Každému, kdo se do Fausta začte, bych rozhodně doporučila sledovat paralelně se čtením poznámky překladatele, které jsou uvedené vzadu. Pomohly mi mnohé pochopit.
Z obsahového hlediska mě překvapil především závěr celého dramatu. Vzhledem k tomu, že v knize samotné najdeme několik zmínek, které o ní hovoří jako o tragédii, očekávala jsem ve finále Faustovo zatracení a to, že propadne peklu, jak bylo s ďáblem dojednáno. Závěrečné scény jsou ale naproti tomu naopak popisem boží milosti a milosrdenství, které dává naději snad každému hříšníkovi (vzpomeňme na to, že Faust se věnoval magii, účastnil se čarodějnických sabatů apod., za což by ho např. v době španělské inkvizice mohli s radostí upálit). Celkově pro mě Goethův Faust byl příjemným a rozvíjejícím zážitkem. Doporučila bych ho ale spíše náročnějším čtenářům, kteří jsou ochotni číst ve verších. Bon Appetit.:)

Kam dál?
Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera

Štítky: ,

Pocta Marlene Dietrich

Jedna z nejpozoruhodnějších žen světa se narodila 27. 12. 1901. Místo narození je dodnes sporné. Některé prameny tvrdí, že se narodila v německém Kuestrin, jiné zase, že v samotném Berlíně jako dcera policejního důstojníka. Studovala uměleckou konzervatoř v Berlíně, konkrétně hru na housle. Zranění pravé ruky jí v tom však znemožnilo dále pokračovat.

Rozhodla se proto pro hereckou kariéru. Hrála v kabaretních vystoupeních. Své umělecké jméno si vytvořila z částí svého pravého jména Maria Magdalene. Její nástup na filmové plátno zapříčinil její budoucí manžel český produkční Rudolf Sieber. Vzali se v květnu roku 1923, o sedm měsíců později se jim narodilo jediné dítě Maria Elizabeth Sieber, později známá jako Maria Riva. Manželství bylo spíše formální záležitostí. Obdivovaly ji spousty mužů. Jejímu kouzlu podlehl též spisovatel Erich Maria Remarque, kterého ovšem striktně odmítla. Netajila se svou bisexuální orientací. První velká role byla ve filmu Modrý anděl, který se krátce po uvedení stal celosvětovým trhákem. Stala se Hollywoodskou hvězdou číslo jedna. A do konce své kariéry hrála téměř v padesáti celovečerních filmech.

Její sláva se skutečně dotkla hvězd. Asteroid 1010 objevený v roce 1923 nese jméno Marlene na její počest. Její písně si zpívali jak vojáci nacistického Německa, tak vojáci spojeneckých armád. V průběhu druhé světové války ji lákali, ať se z USA vrátí zpět do rodné vlasti, aby podpořila fašistickou propagandu. Nabídku nepřijala. V kuloárech kolovala pověst o tom, jak odmítla někdejšího ministra zahraničí nacistického Německa Von Ribbentropa, když navštívil Británii a ona tam natáčela, s tím, že ho nezná a s cizími lidmi se nevybavuje. Do Německa se tedy v průběhu války nevrátila.

Její postoj vůči násilí a útlaku byl až hmatatelně odmítavý. V roce 1944 vstoupila do americké armády a vystupovala pro vojáky v kabaretních vystoupeních, prodávala v kantýně a s propůjčenou hodností kapitána působila též jako tlumočnice na osvobozeném území. Navštívila také osvobozené Československo a krátce bydlela v Ústí nad Labem v městské části Střekov.

Marlene Dietrich: Sag mir, wo die Blumen sind




Po válce jí bylo ve Francii uděleno vyznamenání Řád čestné legie a v USA Řád svobody.

Krátce po válce přijela do rodného Německa. Spousta lidí ji tam nepřijala a považovala za zrádkyni, proto odcestovala do USA, kde dál rozvíjela svůj umělecký talent, natáčela filmy a hudbu. Poslední veřejné vystoupení proběhlo koncem 70. let. 6. května 1992 zemřela ve svém bytě na předměstí Paříže. Je pohřbena v Berlíně v rodinné hrobce.

Zdroje:
www.marlene.com
Deník Práce
Lidová Demokracie
www.wikipedia.org

Štítky: ,

Vaginismus - pro partnery

Vaginismus je samozřejmě záležitost, která se v případě, že má žena partnera, nějakým způsobem promítá i do partnerského vztahu. Tento článek bych proto chtěla věnovat mužům, jejichž partnerka vaginismem trpí. I pro ně se může jednat o dost obtížnou situaci. Přesto si myslím, že tou nejzásadnější otázkou pro ně je následující, aneb:

Jak můžete své partnerce pomoci?

Po dnech, měsících a možná i letech strachu o vaši partnerku, přání vědět, jak jí pomoci, myšlenek, že ji nepřitahujete, uvažování o tom, co děláte špatně, přesvědčení, že jenom vy dva tohle musíte prožívat a možná dokonce po sebeobviňování teď víte, že její bolest a strach jdou jasně pojmenovat. Jedná se o vaginismus. A nejste jediný pár, který se s ním potýká. Někteří muži vnímají nalezení pojmenování pro tento stav velmi pozitivně, protože konečně mohou pomoci svým partnerkám vaginismus léčit nebo proto, že mohou najít podporu u ostatních lidí, kteří tím také procházejí. Pro jiné muže je "vaginismus" jen medicínskou nálepkou, ale zásadně nemění to, jak s problémem zacházeli nebo jak se chovali ke své partnerce, neboť měli normální láskyplný vztah i přesto. Nicméně někteří z vás mohou mít pocit, že je partnerka zklamává, deprimuje, frustruje apod. Pokud se u vás jedná o tento případ, měli byste zvážit, zda by nebylo vhodné přehodnotit vaši definici slova "partnerka" a zamyslet se, kde jste získali očekávání, která vůči ní máte. Jako lidská bytost si vždycky zaslouží vaše porozumění a soucit. Pro váš vztah může být přínosné, když budete léčbu vaginismu brát jako cestu, ne jako něco dramatického, co je třeba ihned opravit. Vezmete-li léčbu vaginismu jako určitou společnou objevitelskou výpravu, může vám do vašeho vztahu přinést hlubokou intimitu. Nejdůležitější je otevřít oči. Zkuste se podívat na vaši partnerku, její bolest, strachy, frustrace, každodenní problémy, tělo i způsob, jak dává najevo svou lásku, novýma očima.

Nechoďme okolo horké kaše. Vaginismus by neměl být vnímán jako obrovský problém, který by měl ohrozit váš vztah. Přinejmenším vztah láskyplný. A pokud nemáte láskyplný vztah, pak vaginismus pravděpodobně není vaším hlavním problémem, a tak byste se měli zaměřit na jiné věci ve vašem vztahu, které je třeba zlepšovat.
Následující tipy by měly být vnímány jako užitečné rady od mužů a žen, kteří prošli zkušeností léčby vaginismu, ale ne jako něco, k čemu byste ji měl v každém případě přinutit, aby to zkoušela. Pokud se vaše partnerka rozhodla, že skutečně nechce mít pohlavní styk, ať už z jakéhokoli důvodu, nebo nemá pocit, že by teď byla ta správná doba, aby se pokoušela řešit vaginismus, měl byste to respektovat. Rozhodně nedoporučujeme nutit ji zkoušet nic, co nechce, nebo přebírat kontrolu nad řešením jejího vaginismu. Není sobecké, pokud nebudete dělat příliš: jen budete s ní a budete dávat najevo, že její přístup respektujete. Pokud to tak skutečně cítíte, je to velmi dobrá reakce. Velmi milující a přirozená. Ačkoli přitom nejste příliš aktivní, pomáháte jí tak také – tím, že ví, že budete s ní, ať už tento problém vyřeší nebo ne, protože s ní nejste kvůli sexu.

1. Žádné obviňování

Vzpomeňte si na medicínskou definici vaginismu: je to NEDOBROVOLNÉ stažení svalů obklopujících vnější třetinu vagíny. Neprosila se o to, nedělá to záměrně, člověk nemá kontrolu nad svaly, které se stahují při strachu nebo očekávání bolesti, zvláště ne, pokud o nich nic neví a nezjistí, proč se tak chovají. I ona se pravděpodobně cítí úplně stejně frustrovaná, vyděšená, osamělá, izolovaná a zmatená jako vy (a zřejmě ještě více než vy, koneckonců je to JEJÍ tělo). Takže ji skutečně nemůžete obviňovat a také ona by se neměla cítit vinna proto, že má vaginismus. Pokud budete jednat tak, že se bude kvůli vaginismu cítit špatně, je to velmi dobrý důvod, aby se před vámi a vaší necitlivostí uzavřela. Ale ani vás samozřejmě nelze obviňovat. Pokud nejste necitlivý, hrubý nebo surový, její vaginismus není ani vaše chyba.

2. Získávejte informace o vaginismu a jednejte intuitivně

Vaginismus může být ve společnosti málo frekventovaným tématem. Jakmile o něm ale jednou víte, otvírá se vám široká paleta možností, jak se o něm dozvědět více. Hledejte na Internetu, navštěvujte tematická fóra, čtěte odborné publikace. Buďte při hledání informací s partnerkou a mluvte s ní o tom, jaké způsoby léčby by chtěla vyzkoušet.

Když už máte oba dost informací, pamatujte, že neexistuje žádná jediná správná cesta, jak s touto situací nakládat. Zaměřte se na to, co vás inspiruje, a vnímejte, jak se oba cítíte. Začněte od psychického nebo od fyzického nebo dělejte od každého trošku. A nebo nedělejte vůbec nic, věnujte se úplně jiným věcem. Věřte své intuici.
Pokud vás o to vaše partnerka požádá, můžete společně s ní zajít k lékaři, sexuologovi nebo gynekologovi. (Jenom mějte na paměti, že někteří lékaři zatím nemají o vaginismu dostatek informací a mají jen vágní představu, co by s ním žena měla dělat. Proto buďte opatrní a nevěřte lékařům více než jí samotné. Je to její tělo a ona ví, co dělá a co jí říká lépe, než kdokoli jiný. Respektujte to.)

3. Nevěřte mýtům.
Nejčastější nesprávné představy o vaginismu najdete v článku Mýty o vaginismu.

4. Přestaňte mít nebo nemějte pohlavní styk do doby, než je na to skutečně připravená.

Tohle by se mohlo zdát poměrně jasné, vzhledem k tomu, že ji sex bolí. Ale vy byste si mohli myslet, že praxí se bude daný problém zlepšovat, a dál to zkoušet. Není to ale pravda. Jediné zlaté pravidlo při snaze o řešení vaginismu je dát si pauzu od pokusů o pohlavní styk, dokud se žena sama necítí připravená. U vaší partnerky se pravděpodobně vaginismus objevil, protože si spojila sex s bolestí nebo invazivností. Pokud jí budete nadále způsobovat bolest, její vagína bude mozku stále posílat tu samou zprávu a to způsobí jen to, že její tělo bude reagovat stále negativněji.

Neexistuje důvod (ať už se na to díváme medicínsky nebo lidsky), proč by vaše partnerka měla pociťovat bolest při sexu a zvláště ne pro vaše vlastní uspokojení. Někteří muži si myslí, že při opakování styku (i když je nucený) se vagína dříve nebo později roztáhne tak, jak je třeba. To je ale v případě vaginismu chybná úvaha. Je to stejné, jako když zatnete ruku v pěst a budete se snažit do zatnuté pěsti něco prostrčit. Zkuste si to. Nejde to, že? Bude potřeba, abyste svaly ruky povolili.
Proto přestaňte, než bude připravená. I když to může být někdy těžké, je řada mužů, kteří to zvládli. Zvládnete to také.

5. Její vagína, její tempo. Nesnažte se vytvářet časový rozvrh.

Každá žena s vaginismem je jedinečná a každá se s ním vyrovnává svým vlastním tempem. Nesrovnávejte svou partnerku s ostatními. Nejlepší, co můžete udělat, je vyhnout se jakémukoli tlaku na ni a pozorovat, jak se věci postupně zlepšují. Pokud bude potřebovat vaši pomoc, řekne si o ni. Nebo ji také můžete nabídnout, ale pokud vás odmítne, neberte to zle. Může pro ni být méně stresující pracovat na řešení svého vaginismu sama, zvláště zpočátku. Takže pokud se takto rozhodne, měl byste to respektovat. Může jí to trvat 6 týdnů, 6 měsíců nebo 6 let. Není způsob, jak to zjistit a nemělo by na tom záležet. Vaginismus není záležitostí života a smrti. Netlačte na ni výroky typu "To trvá déle, než jsem čekal!" nebo "Tak jak dlouho ještě nehodláš mít styk?" Nepomůže to. Tlak není aktem lásky. Povzbuzení v něčem, co chce vyzkoušet, ano.

6. Rozesmějte ji.

Smích a uvolnění může v léčbě vaginismu velmi pomoci. Prakticky řečeno smích má ten samý efekt jako kašel: uvolňuje svaly tam dole a tím trochu odbourává jejich stažení. Možná proto se říká, že ženy milují muže, kteří je umí rozesmát. Někteří kreativní partneři také dávají směšná jména dilatátorům, které ženy mohou používat jako jednu z možností, jak léčit vaginismus. (Dilatátor je jakýkoliv pevný objekt, který je zaváděn do vagíny, aby ji roztáhl – ženy začínají malým a postupně, když se to pro ně stane pohodlným, přidávají na velikosti, nakonec jsou schopny zavést dilatátor velikosti penisu nebo gynekologického zrcátka bez bolesti.)

7. Připusťte si svou frustraci a pracujte s ní.

Toto je názor jednoho z mužů – partnerů. Třeba by pro vás mohl být inspirativní.
"Jako mladý muž vám mohu říci, že sex je pro mě důležitý. Moje přítelkyně a láska k ní je pro mě ale ještě důležitější. Což ovšem neznamená, že to nikdy není frustrující. Zkoušet věcmi pohnout silou nedělá dobrotu, člověk by tím měl procházet bez tlaku, společně s partnerkou a podporovat se navzájem. Pro chlapa se silnou sexuální touhou je logické být frustrovaný, chtít mít fyzický kontakt, je to prostě součástí naší povahy. Ale tím, co nás odlišuje od zvířat, je to, že nejsme otroky svých instinktů a nižších motivů, takže pokud někomu záleží na jeho ženě a miluje ji, může vždycky najít způsob, jak se s tím vyrovnat. Zralý muž to může zvládnout i bez toho, aby ji zatěžoval, pokud skutečně chce mít vztah s tímto člověkem, s touto lidskou bytostí."

8. Přibližte se jí.

Mnoho žen popisuje, že dosáhnutí pohlavního styku není jediný ani nejlepší aspekt řešení vaginismu. Cítily se vděčné za to, že propracovávání se psychickými a emočními aspekty, které stály v pozadí jejich vaginismu, a užívání si společného času bez sexu je přiblížilo k jejich partnerům.

9. Zapojte se do jejích dilatačních cvičení, pokud to chce.

Jak už jsme řekli, ne všechny ženy se cítí dobře, když mají trénovat vaginální svaly před partnerem. Neznamená to, že by vás vaše partnerka nemilovala nebo cokoli podobného, jen prostě preferuje dělat to sama. Nemusí jí být příjemné dělat před vámi natolik intimní a zároveň mechanickou věc. V každém případě partnerka ocení vaši emoční podporu, kterou jí můžete dát najevo řadou různých způsobů.
Každá žena je ale jiná. Některé zase mají pocity viny, když mají dosahovat vzrušení bez partnera, některé si nedovedou představit, že by si měly do vagíny cokoli zasunout samy, a tak budou chtít vaši pomoc v tomto směru. V takovém případě rozhodně respektujte její slovní instrukce. Zde máte některé tipy, jak můžete dilatovat s partnerkou:

- Pomozte jí vytvořit vřelou atmosféru (příjemná, sexy hudba, milý rozhovor).
- Lehněte si vedle ní a dívejte se, jak jemně zasunuje dilatátor, který si zvolila. Učte se od ní.
- Můžete to zkusit sám, ale nechte ji nejdříve, aby vám dala instrukce a vedla vám ruku.
- Nepodléhejte situaci a tentokrát nenásledujte SVOU intuici. Přesvědčení, že "když zvládla tohle", zvládne teď i styk, je špatné!
- Pokud se začne cítit nepříjemně, pomalu dilatátor vyjměte. Necitlivé vyjmutí může být stejně tak nepříjemné jako necitlivé vsunutí. V žádném případě ho nevyjímejte, pokud s tím nesouhlasí.
- Pokud se rozhodnete ho vyjmout a posléze znovu vsunout, může se stát, že už to vůbec nepůjde. Buďte na to připraven a nenechte se tím vyděsit.
- Přizpůsobujte cvičení tak, aby pro ni bylo pohodlné a příjemné.
- Pomozte jí udělat ze cvičení nestresující a dokonce veselou zkušenost. Oba se odměňte pokaždé, když dosáhnete nějakého pokroku.
- Nebojte se. Pokud jste něžný, dilatátor je lubrikovaný a jste oba v pohodlné pozici, nemůžete jí ublížit.
- Pamatujte, že tato partnerská cvičení nejsou nezbytná pro léčbu vaginismu. Je zcela na ní, zda je při přesunu ke styku bude chtít využít. Některé ženy chtějí, jiné si myslí, že to není nutné.

10. Přestaňte se soustředit na pohlavní styk.

Mnoho mužů a žen si myslí, že dobrý sexuální život znamená být schopen mít pohlavní styk. Věří také, že pokud někoho milujete, měli byste to dávat najevo prostřednictvím pohlavního styku a pokud to neděláte, dříve nebo později se objeví problémy týkající se buď vašeho fyzického zdraví, duševního zdraví nebo spokojenosti ve vztahu. Pokud sdílíte tento mýtus, tak velmi pravděpodobně máte pocit, že vašemu sexuálnímu životu s partnerkou něco chybí. Ve srovnání s kým? Váš vztah je jedinečný a nemusíte následovat obecné standardy společnosti. Mnoho párů se snaží překonat překážku vaginismu jen proto, aby se cítily normální. Zaměřením se na stereotypizovanou verzi "normálního páru" přestávají být schopni vidět jedinečný vztah, který spolu vybudovali a jeho hodnotu. Můžete se během celého vztahu jenom líbat nebo se věnovat pettingu a mít láskyplný a naplňující vztah. Nebo můžete mít vztah, ve kterém, ať už z jakéhokoli důvodu, vyjadřujete své city bez toho, abyste se sexu věnovali a je to zcela možné a krásné...

11. Pokud její vaginismus pramení ze zneužití nebo znásilnění...

Ačkoli toto není tak častá příčina, jak se obecně věří, přímé sexuální zneužití nebo znásilnění je možnou příčinou vaginismu a je to případ, u něhož je jasné, co spustilo obranný mechanismus. Jedná se o pochopitelnou reakci na zážitek lidské krutosti. Věříme, že žena by neměla být tlačena k vyléčení starých sexuálních ran s cílem stát se znovu otevřenou sexualitě, pokud to sama skutečně nechce. Pokud ale vaše partnerka chce nyní začít s léčebným procesem, buďte tu pro ni. Iniciativa však musí vzejít od ní, ona i její tělo musí být přesvědčené, že je to ta správná věc a že je na to ta správná doba.

12. Nikdy nebuďte slovně ani fyzicky hrubý.

Pokud jste vůči své partnerce slovně nebo fyzicky hrubý, její vaginismus může být obranným mechanismem, který její tělo užívá, aby se chránilo před další emoční a fyzickou bolestí. Nebude schopná překonat vaginismus, pokud se k ní takto chováte; nemůžete očekávat, že se její vagína otevře, když je vystavena takovému množství emočního a fyzického stresu. Ani dilatace nebude ve stresujícím prostředí fungovat. Chci varovat i před škádlením a vtipkováním o jejím vaginismu. I když třeba není příliš vztahovačná, tohle pro ni je natolik citlivá záležitost, že jí vaše vtípky mohou více uškodit než pomoci. (Tohle je ale u každé ženy různé, a proto je dobré si ověřit, jak vaše vtípky na tohle téma vnímá. Může se i navenek smát a uvnitř se cítit zraněná, proto se jí raději zeptejte.)

Pokud jste slovně nebo fyzicky hrubý nebo pokud jste svou partnerku uhodil a nebo jí vyhrožoval a nyní zjišťujete, jak zraňující vaše chování je, můžete ho změnit. Pokud nejste schopen s takovým chováním přestat, měl byste vyhledat pomoc. Můžete se spojit s vaším lékařem a nebo zahájit terapii buď sám nebo s vaší partnerkou, pokud bude souhlasit. Pro každého existuje cesta. Můžete se změnit, ale musíte otevřít oči a uvědomit si, co vlastně děláte.

Související texty:
Vaginismus - jedno z ženských tabu
Mýty o vaginismu
Vaginismus - co dělat?


Zdroje:
www.vaginismus-awareness-network.org, resp. překlad částí tohoto webu provedený Michaelou Klusákovou, Petrou Kalinovou a Evou Habětínkovou v rámci předmětu Klinická psychologie v praxi na FSS MU

Štítky:

Nakupování se ženou

Odposlechnuto od starších

Úsměv na tváři mně vždy vykreslí vzpomínka na první práci a bývalého ředitele společnosti, do které jsem nastoupil jako čerstvý absolvent školy. S tímto člověkem jsem léta sdílel stejnou kancelář a připadlo mi tenkrát často až neuvěřitelné, když mně nejenom on, ale i ostatní starší kolegové vyprávěli o nakupování s přítelkyní, manželkou, matkou, tchýní, sestrou či jinou ženou. Tenkrát jsem si připadal jako v Jiříkově vidění a myslel jsem, že hodně přehánějí v tom, že nakupování s osobou opačného pohlaví je fakt peklo!

Mapa trasy

Vždycky jsem se dusil smíchem, když mně bylo popisováno, jak můj šéf tahal informace ze své manželky o tom, které obchody chce navštívit a pak ve volné chvilce tajně tvořil mapu, kterou se budou ubírat jejich společné kroky. Dnes uznávám, že to bylo vskutku velmi promyšlené a propracované. Chování žen a mužů se při nákupech totiž ve většině případů diametrálně odlišuje.

Chování žen při nakupování


Ještě před samotným nakupováním nezapomenou chlapům připomenout okřídlenou větu, jak s nimi nechtějí nikam chodit a to ani do obchodu. Po příjezdu vtančí do nákupního střediska očarovány rozmanitým výběrem. Následuje je muž, který upocenou a nervózně se třesoucí rukou svírá vozík na zboží. Žena běhá sem a tam po obchodě, někdy se ztrácí mezi regály. Některé, jak jsem si všiml, to dopilovaly k dokonalosti tak, že svého chotě v obchodě prozvoňují nebo mu volají mobilem, aby si dali sraz někde u rohlíků, balíků neperlivých vod či tampónů. Často se zastavují u věcí, které ani nemají v plánu koupit a zdlouhavě je prohlíží. Nakonec je položí do regálu a jdou pokračovat ve své trestné výpravě.

Chování mužů

Toto je odvozeno od méně častého navštěvování obchodů, proto jde většinou o velmi rychlou akci s přesně promyšleným či napsaným scénářem na lístku. Troufnu si tvrdit, že tyto nákupy jsou až o dvě třetiny kratší, než pokud se nakupuje společně. Není pravdou, že muži neradi nakupují. K nakupování mají normální přístup, ale není to pro ně takovou společenskou událostí jako u žen.

Kultura nakupování


Ve světě existují nejrůznější zvyky týkající se nakupování. Někde se preferuje smlouvání o cenu. Jinde je to zase považováno za vrchol neslušnosti. Někde, pokud není zvíře zabito před zrakem nakupujícího, je maso považováno za staré. Jinde je to týrání zvířat. Někde Vám ke každému nákupu dají malý dárek nebo slevu. Tak bych mohl pokračovat dál a dál. Ale nejsympatičtější je pro mě asi to, že v některých kulturách nakupují zvlášť ženy a zvlášť muži. Dohromady to totiž, co si budeme nalhávat, většinou nedělá dobrotu.

Dobrá rada

Jsou případy, kdy je společná cesta do obchodu nezbytná. Ve všem jde však udělat rozumný kompromis a to platí též o této činnosti, která je součástí lidského života. Většina nákupních středisek dnes nabízí jako svoji součást též bistro nebo kavárnu, kde se můžeme občerstvit a v příjemné atmosféře si zkrátit čas třeba četbou novin u šálku kávy. Lze tak předejít zbytečně blbé náladě. Cesta domů pak bude jistě příjemnější :)

Štítky:

Vaginismus - co dělat?

Možná máte na základě toho, co jste si přečetla (viz předchozí články o vaginismu) a jak se cítíte, pocit, že vaginismus by se mohl týkat právě Vás. V dnešním článku bych Vám chtěla přinést informace o tom, co lze v takovém případě dělat a jak se vaginismus léčí.

Ženy, které mají problémy tohoto typu, je samozřejmě mohou konzultovat se svým gynekologem a nebo se obrátit na sexuologii (např. v Brně sídlí na Vinařské 6 a má k dispozici i velmi sympatické klinické psycholožky). Podle webu vaginismus-awreness.com si ale také řada žen dokáže pomoci sama. Řešení může přinést zvolnění, snaha porozumět svému tělu a naslouchat mu a třeba vyzkoušení nějakých konkrétních technik.

Jednou z nejvíce používaných, nejjemnějších, nejvíce efektivních a nejlevnějších metod, kterými se můžete pokusit řešit svůj vaginismus, je tzv. systematická desenzibilizace. Jedná se o metodu řešení psychických problémů, která je velmi účinná při překonávání obav a fobií a obvykle se užívá v kontextu behaviorální terapie.

Podstata systematické desenzibilizace spočívá v tom, že jsou lidé postupně vystavováni tomu, z čeho mají obavy – ne najednou, ale v malých krocích (nejprve jen v představě), přičemž fyzické reakce mohou být rozpoznány, diskutovány, řízeny a zvládnuty, i když je osoba vystavena přímo fobickému objektu nebo události – bez starých negativních a téměř automatických fyzických reakcí.

U vaginismu se jedná o pohodlné zavádění malých objektů - tzv. dilatátorů, dokud není dosaženo požadované velikosti (tampon, gynekologické zrcátko, penis) do pochvy. Tento proces je nazýván dilatace. Dilatovat můžete sama nebo s partnerem a jako dilatátory můžete používat různé objekty zcela podle vašich preferencí (od vlastních nebo partnerových prstů přes dilatátory zakoupené až po vibrátory nebo dilda). Velmi důležité je samozřejmě použití lubrikantu, který redukuje tření.

Několik tipů pro dilatování:

1) Je normální, budete-li se cítit trochu nepohodlně, když poprvé uslyšíte o tom, že byste do vagíny měla něco zavést. Ty největší dilatátory vám pochopitelně mohou nahánět strach. Nejdříve si zvykněte na myšlenku dilatátorů, teprve potom přistupte k praktickým krokům, není kam pospíchat. Poznáte, až budete připravená vyzkoušet dilatátor – ta představa ve vás bude vyvolávat lehké vzrušení, pravděpodobně provázené i lehkými obavami.

2) Podstatné je správné naladění - dejte si např. vanu, pusťte příjemnou hudbu, nespěchejte na sebe.

3) Nejsou žádné správné nebo lepší pozice pro dilatování, proto byste měla věnovat nějaký čas hledání té, která je nejvíce pohodlná právě pro vás – můžete ji hledat i oblečená.

4) Není žádné striktní pravidlo nebo prokázaná vědecká metoda ohledně toho, jak často nebo jak dlouho byste měla dilatovat (příp. kolikrát byste měla dilatátor znovu zavádět) – závisí to na vás. Důležité je pokusit se z dilatování udělat pozitivní zkušenost.

5) Vyzkoušejte relaxační techniky (např. progresivní relaxace, hluboké dýchání) - návody můžete najít zdarma na internetu. Techniky je možné provádět před dilatací, během ní nebo i před pohlavním stykem, případně kdykoliv během dne, kdy se cítíte ve stresu.

Podrobné informace o dilatování naleznete v anglickém jazyce zde.

Související texty:
Vaginismus - jedno z ženských tabu
Mýty o vaginismu
Vaginismus - pro partnery


Zdroje:
www.vaginismus-awareness-network.org, resp. překlad částí tohoto webu provedený Michaelou Klusákovou, Petrou Kalinovou a Evou Habětínkovou v rámci předmětu Klinická psychologie v praxi na FSS MU

Štítky:

Zrcadlo - přehled textů