Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 08/2010 - Stránka z Archívu

Trocha poezie od Klobouka

Již několikrát jsem zde upozorňoval na zajímavou poezii od Klobouka. Jistě, není to nic veselého. Žánrově bych přirovnal k prokletým básníkům nebo k některým beatnikům. Oproti běžným pubescentním výkřikům "všechno stojí za hovno, nikdo mi nerozumí" bych rád vyzdvihnul velkou eleganci a jazykovou zralost autora. Určitě toho v životě hodně přečetl.

Křižovatky

Větvení rozcestí jabloní
a provinilý smích
a modrá obloha
a prameny vlasů
a teplé kameny,
co hřejí do zad.
Prosvětlení sluncem
jako motýli na slovech přišpendlení
v průniku polibku
do dálky odplouváme.


Bez názvu

Violou bez strun být
a z vody víno učinit,
v náruči ticha dlít
a svoji vinu odčinit,
to moc bych chtěl.
Snad je to moc.
Snad víc bych směl,
až padne noc:
pak já se stanu violou
a z vody bude víno.
Naplním se pokorou
a vše obejme ticho.


Červánky

Horizont hoří.
Oceány ohně.
Kapky rosy věští vůni hlíny
a Tvé vlasy jsou
jak sametový smrtičas,
když stojíš nad strání
v syrové krvi podvečera.


Básně citovány ze stránek Bdeniuzemreleho.blogspot.com.

Štítky:

SWOT analýza českého školství

Onehdy jsem v archívu narazil na stručný text s lákavě znějícím názvem "SWOT analýza českého školství". Vzpomínám si, že jsme to řešili ve škole asi před 10 lety.

Nepružnost - Hlavní slabá stránka?

Pro české školství je charakteristické to, že čas jakoby neexistoval. S přelomem tisíciletí se kvůli Internetu a mobilním telefonům zásadně změnil život téměř všem. Od způsobů komunikace přes organizaci práce po trávení volného času, všechno je jinak.

Co z 10 let staré SWOT analýzy již neplatí? Možná se trochu zlepšila situace s učebnicemi (nesledujeme-li cenovky a jazykovou verzi), semtam "pučí" využívání nových metod, školy jsou vybaveny plus minus použitelnými PC s Netem (ovšem za jakou cenu?) a volitelné předměty fungují.

Ostatní položky jsou evergreenem, státní maturity již nesmrtelnou klasikou :)

SWOT analýza českého školství

Silné stránky

- tradice našeho školství,
- vysoká vzdělanostní úroveň studentů,
- množství kvalitních učitelů,
- možnost bezplatného vzdělávání.

Slabé stránky

- encyklopedické pojetí výuky(učitelé mají spíš zakořeněnou povinnost předávat vědomosti, než vychovávat a učit pro život),
- málo se reflektují světové trendy,
- problematické požadavky vysokých škol na přijímací řízení,
- z ekonomických důvodů je omezována nabídka volitelných a nepovinných předmětů,
- nedostatečná péče o začínající učitele a učitele, kteří vyučují mimo rámec své odborné způsobilosti (chybí jejich soustavné metodické vedení),
- na většině škol převládají stereotypy v používání vyučovacích metod a forem práce, které jsou málo efektivní a nevyužívají přirozené aktivity a iniciativy žáků,
- nedostatek vhodných učebnic pro některé odborné předměty.

Příležitosti

- využití nových informačních technologií,
- podpora mladých učitelů, kteří se nebojí zavádět nové metody,
- zlepšení vzdělávání učitelů.

Hrozby

- nové maturity, které hrozí svým pojetím testových úloh (nezdaří-li se úmysl testovat kompetence a schopnost řešit problémové úlohy a zabředne se do bahna memorování informací, bude lepší státní maturitu vůbec nedělat),
- odchody kvalitních učitelů z důvodu nedostatečného ohodnocení,
- stárnutí pedagogických pracovníků.

Kam dál?
Co říkají učitelé na reformu školství

Štítky: , ,

Lednicko-valtický areál 2: Cesta do Valtic, Valtice a Mikulov

Pátek: Rybniční zámeček, Nový Dvůr, Tři grácie, Svatý Hubert, Rendez-vous, zámek Valtice a park, Vinařská vesnička v Lednici


Na pátek jsme měli naplánováno vydat se busem do Valtic, prohlédnout si zámek a zpátky po červené turistické značce dojít kolem různých Lichtenštejny vystavěných staveb zpět do Lednice. Autobusy Lednice - Valtice ale nejezdí tak často, jak jsme si představovali, takže jsme to udělali naopak. Červená začíná už na Lednickém náměstí na sloupech veřejného osvětlení. Celou cestu se jí dá plus mínus v pohodě řídit (značení v rozsáhlém parku v Lednici je o dost horší).

Prvním naším zastavením byl Rybniční zámeček, který sice přímo na červené neleží, ale je z ní dobře viditelný. Dostanete se k němu během chvilky po břehu Lednického rybníka. Zajímavostí jeho se týkající je fakt, že už od dob první republiky slouží vědeckým účelům. Lichtenštejnové jej totiž roku 1928 věnovali hydrologům spolu s tím, že v přilehlých rybnících mohou podnikat své výzkumy. V současné době zámeček spravuje Mendelova univerzita a veřejnosti není přístupný.

Rybniční zámeček
Rybniční zámeček

Po téhle malé odbočce už jsme se drželi značek. Dalším zastavením byl Nový dvůr. Jedná se o hospodářské budovy vystavěné pod vlivem stejného stylu jako ostatní stavby v Lednicko-Valtickém areálu. Vstup tam je však zakázán. Nablízku jsou ale ohrady, kde se děti alespoň mohou podívat na koně. Dále nás cesta vedla k Chrámu Tří Grácií. Za sebe prohlašuji, že je to jedna ze staveb, které mě celkově zaujaly nejvíc.

Tři Grácie zepředuTři Grácie zezadu
Tři grácie zepředu i zezadu


Po cestě k Rendez-vous alias Dianinu Chrámu jsme ještě míjeli Kapli svatého Huberta, patrona myslivců. Název Rendez-vous je odvozen od jeho účelu. Panstvo se tu totiž setkávalo při honech a lovech. Uvnitř budovy je také možné prohlédnout si síň, kde se podávaly vybrané snídaně. My se spokojili s překrásným pohledem zvenku.

Rendez-vous alias Dianin Chrám
Rendez-vous alias Dianin Chrám

Dianin chrám byl poslední památkou, kterou jsme obdivovali před vstupem do Valtic. Dále už nás cesta vedla kolem vinohradů, polí a luk. Na Valtické náměstí jsme dorazili cca 4 hodinky potom, co jsme se vydali z Lednice. Za místy svižnější tempo chůze jsme se odměnili v Pizzerii a Cukrárně Albero, kde jsme byli vcelku spokojení. Zato prohlídka zámku Valtice mě trochu zklamala. Valtice byly hlavním sídlem Lichtenštejnů u nás, tak jsem čekala, že se dozvím něco o jejich historii, případně i o postupném vývoji celého Lednicko-Valtického komplexu. Dočkala jsem se ale jen popisu obrazů na stěnách apod. Na druhou stranu je třeba dodat, že na atraktivitě prohlídce přidává zapojení šermířského souboje a ukázky dobové hudby v tanečním sále.

Zámek Valtice
Zámek Valtice

Zbytek času ve Valticích jsme strávili v zámeckém parku, který se od parku v Lednici o dost liší. Oproti geometričnosti a symetrii, jíž se vyznačuje Lednice, zde najdete většinou volněji vysázené dřeviny. Zajímavostí je, že za minulého režimu ležel park v hraničním pásmu a veřejnosti nebyl přístupný.

Na večeři už jsme se přesunuli zpět do našeho hlavního stanu - Lednice. Naplánovanou jsme měli Vinařskou vesničku - posezení ve vinných sudech i na otevřené zahrádce tam je velmi příjemné a díky svíčkám i romantické. Nabízená přívlastková vína jsou dobrá a oproti Valticím nesrovnatelně levnější. Doporučuji. :) Po zavíračce Vesničky jsme si to namířili na kolej, živá hudba ze zahrádky hotelu Mario nás ale nalákala ještě na jeden drink - a kdyby se valem neblížila bouřka, vydrželi bychom tam asi ještě déle, neb zpěváci byli fakt výborní.

Sobota: Muzeum na zámku Mikulov - výstava Dagmar Štrosové a Lenky Sýkorové Hladiny, výstava Sochy Jiřího a Martiny Netíkových, expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou


Dovolenou jsme se rozhodli zakončit v Mikulově. Ocenili jsme vstřícnost turistického informačního centra, kde jsme si mohli nechat věci, takže jsme mohli Mikulov zkoumat v pohodě nalehko. Vzhledem k tomu, že jsme tam chtěli strávit jen dopoledne, vybrali jsme si z mnoha zajímavých cílů, které Mikulov nabízí (např. židovské město, Svatý kopeček, hrobka Dietrichsteinů) zámek s regionálním muzeem. Jediná smůla byla, že vinařská expozice, na niž jsem se těšila, byla zrovna zavřená. Nicméně i tak stál Mikulov rozhodně za to. Je prý inspirovaný italskou renesancí a musím říct, že přes nesporné krásy Lednicko-Valtického areálu a tamních klasicistních památek, je alespoň u mě překonává. Velmi pěkná je také růžová a botanická zahrada v areálu zámku, která vybízí k romantickým procházkám.

Zámek Mikulov
Zámek Mikulov

Všechny tři výstavy, jež jsme v mikulovském zámeckém muzeu navštívili, by se daly nazvat obzory rozšiřujícími. Výstava lucky waste Hladiny ukazuje, co všechno se dá dělat s pozůstatky skleněných lahví, a že to někdy může být i vcelku poetické. Dřevěné sochy manželů Netíkových jsou vskutku krásné. Zvláště ty od Martiny Netíkové mě fascinovaly tím, nakolik jemně se dá se dřevem pracovat. Expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou pomocí archeologických nálezů přibližuje život na Moravě v prvních stoletích našeho letopočtu. Dozvíte se zde o tom, jak se žilo i pohřbívalo v germánských kmenech i o tom, jak fungovaly římské provincie. Jako užitečné hodnotím dotykové informační tabule, které vám přehrají audionahrávky k tématům, jež vás zajímají. Umístění výstavy ve sklepních prostorách jí dodává na atmosféře. Slovy se těžko líčí, lze ale opravdu jenom doporučit.

S Mikulovem jsme se rozloučili v Irish Pub poblíž autobusového nádraží. Spokojenost s jídlem maximální. Vytknout by se (stejně jako u mexické v Břeclavi) dalo snad jedině to, že by to chtělo více naladit do národní kuchyně. I když ono - kdo ví, co je krom brambor pro Irsko typické?

Celkové zhodnocení dovolené je velice pozitivní. Potvrzuje mi můj názor, že u nás doma je toho spoustu co vidět a zažít. Nevylučuji ani návrat do těchto končin. Přece jenom v Mikulově jsme toho řadu neprozkoumali. Také jsme minuli Apollónův chrám, který ležel mimo naši páteční pěší trasu. Láká mě taky nějaké to putování za vínem. Ale to možná napřesrok a nebo někdy úplně jindy :)

Lednicko-valtický areál 1: Lednice a Břeclav


Loni jsme byli v Krakově, městě polských králů.

Štítky: ,

Lednicko-valtický areál 1: Lednice a Břeclav

...aneb kde jsme byli na dovolené (1. část)

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit z větší části v Jihomoravském kraji. Své kroky jsme směřovali do Lednicko-valtického areálu, který je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů. O našich zážitcích a dojmech z památek, ubytování i restaurací si můžete přečíst dále.

Středa: Ubytování na kolejích a restaurace Onyx v Lednici


První den byl převážně cestovací. Do Lednice jsme se totiž přesouvali z nepříliš blízkého Frýdku-Místku (tímto srdečně zdravím naše milé hostitele :) ). Většinu věcí jsme tedy nechali až na čtvrtek a jali se řešit nocleh.

Ubytování jsme zvolili na kolejích Mendelovy univerzity, které mají v Lednici svou pobočku. Studentská cena je zde zcela bezkonkurenční (180,- Kč), cena pro běžného zákazníka je pak stejná jako v nejlevnějším lednickém penzionu, tedy 300,- Kč plus turistický poplatek pro obec (12,- Kč). Vzali jsme rovnou tři noci, abychom dál nemuseli nic řešit. Ubytování je zde ve velmi pěkných a slušně vybavených pokojích. Vždy čtyři nebo pět jich má společnou kuchyň a sociální zařízení. Trochu problém je v tom, že ty pokoje jsou tzv. bytově uspořádané a ruch z kuchyňky je slyšet asi úplně všude (u nás tedy slyšet byl). Naštěstí jsme měli kliku a spolubydlící jsme měli jen dvě noci a pokaždé pouze jedny. První ráno bylo krušné, v 7:00 nás probudila debata z kuchyňky, horší než vstávání do arbeitu :) Kdyby tam bydleli kámoši, měli by jistě větší ohleduplnost. Jinak, oproti hotelu či penzionu zde nečekejte ručníky ani mydlíčka, zřejmě to není standard. Pozitivem je, že recepční byly velmi milé a ochotné, poradily nám se vším, co jsme potřebovali. Pro nás to tentokrát bylo v pohodě, ale při plném obsazení pokojů to asi musí být docela šrumec.

Na večeři jsme se vydali do restaurace Onyx. Byla nám doporučena na základě spoustu let staré pozitivní zkušenosti, od té doby došlo ke znatelnému zhoršení. No... interiér pěkný, chování personálu úslužné, zajímavý jídelní lístek. Ale to, že ke kuřecím prsům místo slibovaných čerstvých bylinek a šalotky dali okurku a mrkev a pstruh přislíbený kmín s česnekem také neviděl, jsme jim neodpustili. Druhý den jsme se vydali jinam. Kmín tam možná byl mletý (trapné), česnek zřejmě vůbec. Ještě bych rád "vyzdvihnul" oschlé vařené brambory, které si zřejmě daly rande s mikrovlnou troubou.

Čtvrtek: Park, Minaret, Janův hrad, Lovecký zámeček, kostely a restaurace v Břeclavi


Zámecký park v Lednici
Zámecký park v Lednici

Možnosti, co všechno v Lednicko-valtickém areálu vidět, jsou veliké. My jsme se pro začátek vrhli na překrásný zámecký park. Zámek bohužel prochází rozsáhlou rekonstrukcí, což na Internetu z pochopitelných důvodů příliš neinzerují. Příjemnou procházkou se jím dostanete k rozhledně - Minaretu (333 schodů, 60 metrů), která nabízí hezký výhled. V zámku jsme navštívili akvárium Malawi, které se mně osobně moc líbilo. Všelijaké exotické druhy rybiček, rejnoci, dokonce i kajmani. Po obědě jsme se vydali na výlet k Janovu hradu, což je zřícenina postavená v období romantismu. Vládcové panství Lichtenštejnové totiž chtěli vlastnit tehdy moderní zříceninu. Když nebyla, dali si ji postavit :) V Janově hradě je možná i prohlídka, tu jsme ale neabsolvovali, takže nemůžeme hodnotit. Cestou zpátky jsme procházeli kolem příjemně vypadajícího Loveckého zámečku. Zajímavé je, že stojí na oploceném místě. Že by ho někdo koupil? No jo, kdo by takový hezký domeček nechtěl mít :D

Janův hrad
Janův hrad

Před večerem jsme se stihli ještě přepravit do Břeclavi. Mezi nejlákavější turistické cíle zde patří dvě sakrální stavby: Kostel Navštívení panny Marie (Poštorná) a Kostel svatého Václava. Oba jsou velmi architektonicky zajímavé a byly stavěny tři roky. První z nich byl vybudován Lichtenštejny koncem 19. století, druhý byl postaven až v nedávné době (vysvěcen 1995). Báječné je, že v obou z nich na nás čekali průvodci, kteří za dobrovolný příspěvek popovídali o historii kostela a o zajímavostech, které se ho týkají. Přiznám se, že jsem to ještě nikde nezažila a bylo mi to moc sympatické. Kostel má takto zajištěnu ostrahu i přísun nějakých těch drobných. Průvodci se nevnucují. Snad se jinde inspirují.

Kostel Navštívení panny Marie v Poštorné
Kostel Navštívení panny Marie

Večer jsme zakončili v mexické restauraci u autobusového nádraží a následně v kavárně Camilio. Oba podniky můžeme vřele doporučit. Akorát ta mexická by dle mého názoru chtěla trochu více inspirace právě z Mexika. Na lístku mají mnoho steaků i jiných jídel, ale poměrně hodně z nich nemá se střední Amerikou nic moc společného. Je zde vidět markantní rozdíl oproti Lednici. Tam turistický ruch zajišťuje tržbu téměř automaticky, v Břeclavi si musí provozovatelé hledět stálých zákazníků, kvalita služeb je úplně jinde.

To byly první dva dny naší poznávací dovolené. Druhé dva vám přiblížím v dalším díle mého dovolenkového povídání.

Poznámka: Texty kurzívou doplnil Holden Caulfield.

Lednicko-valtický areál 2: Cesta do Valtic, Valtice a Mikulov

Štítky: ,

Top 10 článků podle doby strávené na stránce

Začátkem srpna oslavily stránky Zrcadlo.blogspot.com 2 roky od zahájení ostrého provozu. Výročí mě přimělo k zamyšlení nad tím, které články jsou objektivně nejlepší.

Na co jsem pyšný aneb trocha samochvály

Osobně mám největší radost, setká-li se text s příznivým přijetím na půdě vysokých škol. V minulosti na nás odkazovaly například studentská fóra Masarykovy univerzity nebo Jihočeské univerzity. Aktuálně zaznamenávám přístupy z Vysoké školy ekonomické, kde na titulní stránce služby VŠElink pozitivně hodnotí Tři mýty o hospodářské krizi. Možná nemají pravdu chytrolíni (většinou anonymní), kteří mě ve svých komentářích označují za úplného ekonomického nedouka (na Nobelovku to zatím nevypadá, ale tak špatně jako chemik Miroslav Kalousek na tom rozhodně nejsem).

Vyskytly se i případy, kdy nás studenti citovali ve svých diplomových a bakalářských pracech. Nevím, zda to vypovídá spíše o kvalitě našich stránek nebo o nárocích, jež jsou na tyto práce kladeny.

Dlouhá doba strávená čtením = spokojený návštěvník

Z porovnávání jsem vyřadil položky archívu, které původně nebyly napsány pro Zrcadlo.blogspot.com. Jako kritérium kvality jsem stanovil průměrnou dobu strávenou na konkrétní stránce dle Google Analytics. Proč? Návštěvnost je sice fajn věc, ale říká nám, co mají rády vyhledávače, nikoli, zda byli čtenáři spokojeni. Usoudil jsem, že ani četnost komentářů není tím pravým ořechovým, ne všechny nás chválí. Hlasování na Linkuj a podobných serverech zase nebere v potaz většinu článků, které tam nikdo neumístil.

Top 10 článků podle doby strávené na stránce

Vybral jsem tedy 10 článků, na kterých strávili návštěvníci v průměru nejvíce času. U všech to bylo více než 5 minut. Číslo v závorce značí počet čtenářů.

1) 7x Monty Pythonův létající cirkus z Youtube (1 336)
Zde přenechávám veškeré zásluhy Pythonům.

2) JZD Slušovice: Zázrak nebo gigantický podvod? (3 913)
Záhady a mystéria vždycky přitahovaly pozornost :)

3) Morytáty nezaměstnaného (1 667)
Když mi +JA+ odevzdával tento text, říkal jsem mu: "Ty vole, zkrať to, tohle nikdo do konce nepřečte." Spletl jsem se.

4) Tanec: Fenomén jménem Pogo (953)
Doba strávená na tomto článku vypovídá o tom, že byla instruktáž využita k praktickému nácviku. Jedno video nám bohužel umázli.

5) Úlet s Village People + Těžkej Pokondr (211)
Tady smazali všechno. Naschvál neaktualizuji, nechávám jako pomník lidské stupidity. Kolik asi vykopávky jako Village People a Pokondr odstraněním těchto videí vydělaly peněz?

6) Hale and Pace: Nejlepší kousky na Youtube (1 040)
Opět vavříny nepatří nám, ale anglickému humoru.

7) Prodloužené zadržení, Obama, USA a strach (948)
Všeobecné nadšení z nástupu Obamy do funkce jsme nesdíleli. Čas nám dal za pravdu.

8) Autorské právo: Spravedlnost nebo absurdita? (355)
Autorské právo je vděčným tématem. Nejsme extrémisté, prosazujeme rozumný přístup, který se setkal s pozitivním ohlasem.

9) Manažerská etika (2 977)
Doufám, že si článek přečetli také ti, kterých se týká.

10) Proč jsou ve školství a zdravotnictví nízké mzdy (499)
Ač se jich text přímo netýká, rýpnul jsem do nádražáků, kteří mi to pak dali sežrat v diskusi.

Dovolená

V příštích dnech se vyrážíme zrekreovat. Budeme putovat po vlastech českých, určitě se se spoustou z Vás potkáme (i když se nepoznáme). Další článek vyjde v pondělí 16. srpna.

Štítky: ,

Karel Gott v proměnách času: Zůstal svůj? (video z YouTube)

I když nejsem Mistrova cílová skupina a nemohu tudíž nikdy docenit jeho genialitu, respektuji Karla Gotta jako nejvýznamnější osobnost české populární hudby všech dob. Mazaně proplul veškerými dějinnými zvraty, obratně se vyhnul všem nebezpečím a sám před sebou je čistý. Věří totiž, že světu vládnou ilumináti (tajemná spiklenecká organizace), proto je jedno, zda to tady kormidlují komáři, fašouni či demokrati.

Mnoho lidí se domnívá, že je Karel Gott mdlé inteligence. Já si to nikdy nemyslel. A od té doby, kdy se oženil, mám jasno. Užíval si, co to šlo, ale nepřepálil to. Dokud byl ještě +- funkční, pořídil si manželku, která se v něm vidí a později se o něj postará.

Zůstal Mistr svůj?

K vytvoření tohoto článku mě inspirovalo víkendové posezení u vína na chalupě. Na Retro music television se totiž objevil i Karel Gott se svou písní Zůstanu svůj, kde zpívá ...zůstanu svůj, ať různé vládly styly, zůstanu svůj, mé písně nešidily...


Podívejme se na 4 písně ze 4 dekád. Tvorbu po roce 2000 taktně přejděme mlčením. Rozhodnutí, zda Karel Gott zůstal či nezůstal svůj, nechávám na Vás. Pro zajímavost doporučuji se občas juknout i na doprovodné muzikanty a herečky ve videoklipech, stojí za to :)

60. léta: Zdvořilý Woody (textově nepřekonatelné)


70. léta: Mistrál (nestárnoucí vypalovačka)


80. léta: Půlnoc v motelu Stop (Mistr pod vlivem Depeche Mode)


90. léta: Když muž se ženou snídá (poslední velký hit)


Kam dál?
Karel Gott a Honza Nedvěd: Kdo je lepší balič?

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů