Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Telemarketing může už brzy zažít zlaté časy

Nakupování nepatří mezi mé koníčky.

Nedá se říci, že bych tuto milovanou kratochvíli některých spoluobčanů přímo nesnášel, nepatří mezi nejotravnější povinnosti. Podle mě jde o nudnou ztrátu času.

Chrámy konzumu navštěvuju s jasnými záměry. Efektivně splním misi a těším se, až bude všechno doma za asistence našeho malého vybaleno.

Po Internetu je to snad ještě větší pruda. Vybírat, porovnávat, vyplňovat, objednávat. Srovnávače jsou fajn věc, ale neobsáhnou celý trh, podmínky prodejců se liší, jejich reputace také. Občas má nejvýhodnější obchod o zboží málo informací a je potřeba dohledávat jinde.

Nakupovat po telefonu je pro mě optimální volba.

Škoda, že má telemarketing tak špatnou pověst. Svého času jsem se mu věnoval. Když se dělá, jak má, je to umění. Proto si rád popovídám s operátorem a vyslechnu jakoukoli nabídku. Většinou to není žádná sláva.

Onehdá jsem udělal dobrou zkušenost. Volali z banky. Nabízeli půjčku. S díky jsem odmítnul. Pak jsem se rozpovídal o tom, že zvažuju přechod ke konkurenci, která nabízí lepší podmínky. Byl jsem přepojen. Byly mi nabídnuty lepší podmínky. Sjednáno po telefonu.

Když si představím ideální průběh nákupu, co vidím?

1) Vím, že chci stavebnici Lego Duplo (alespoň 50 kostiček, ne vláček, ideálně něco s auty) pro dvouletého kluka.

2) Vytočím číslo, ozve se operátor. Řeknu, co chci. On mi poví, že posílá odkazy (2-3). Během prohlížení budeme s operátorem hovořit o tom, jak nabízeném zboží odpovídá mým představám. Třeba ještě dodá alternativu.

3) Řeknu, pro co jsem se rozhodl. Operátor sdělí, na kolik peněz vyjde optimální objednávka při doručení domů a na kolik při vyzvednutí v zásilkovně. Přidá hodnocení e-shopu. Vyslovím souhlas.

4) Operátor mi pošle odkaz, kde budou možnosti platby.

Umělá inteligence zatím není tak na výši, aby podobnou komunikaci zvládla.

Několik let by museli službu zajišťovat lidé, což by byla docela drahá sranda. Nicméně spokojení zákazníci by zůstali i po tom, co by je za pár šupů začali obsluhovat roboti. Tedy nepoznali-li by rozdíl.

U dražšího zboží si dokážu představit globální fungování. Operátor by nabízel také zaslání přímo třeba z Číny se všemi výhodami a nevýhodami.

Nejde začít takovýto kšeft na zelené louce s hypotékou na krku.

Počkám, kdo mi nápad ukrade a zbohatne na něm.

Kam dál?
Zrcadlo - Přehled článků s možností jejich odebírání

Štítky:

Absolventi jako úředníci? Ano, pokud stát nabídne home office

U nás na úřadě (a věřím, že v tom nejsme sami) máme velký problém s obsazováním volných míst. Nábor nových pracovníků je svázán služebním zákonem, personalisté to nemají lehké.

K tomu připočtěte nic moc platové podmínky, neflexibilní úvazky, složitost řešené problematiky a zmatečné zákony, kterými se musí úředníci řídit.

Co se peněz týká, tam nebude stát jako zaměstnavatel nikdy na špici.

Služební zákon se dočká novelizace, kdo ví kdy.

Zbývá tedy dát absolventovi, který zvažuje práci na úřadě, v rámci stávajících možností to jediné, co on chce a co zároveň dát lze.

Mladí chtějí svobodu. Stát jim musí jako svým zaměstnancům nabídnout bonus ve formě jistoty, aby mohli zakládat rodiny.

Home office udělá ze státu štiku trhu práce. Zároveň mu vzniknou nezanedbatelné úspory.

Osobně neznám na úřadě nikoho, kdo home office má. Ale prý takoví lidé existují. Není jich víc kvůli obavě o bezpečnost dat.

Pravdou je, že operujeme s citlivými údaji.

Pravdou také je, že naše kanceláře navštěvuje veřejnost.

Občas se tam pohybují externí pracovníci, kteří myjí okna, provádějí revize, stěhují... Nikdo je nijak zvlášť neprověřuje.

Pokud návštěvník bude chtít ukrást jakékoli dokumenty, při troše snahy je ukrade.

Přijde Vám rizikovější než pohyb cizinců po kancelářích, když si zaměstnanec vezme práci domů na zakódované flashce nebo dělá přes Internet? Nebo když odnese pár papírů?

Ostatně papíry s naprosto zásadními sděleními posíláme poštou, kde je zabezpečení téměř nulové. Jsou třeba některé dokumenty, které po desetidenním nevyzvednutí končí ve schránce adresáta, ať už se ten nachází kdekoli.

Takže drazí šéfové úřadů, vykašlete se na předsudky a nabídněte zaměstnancům home office. Pokud ještě zavedete flexibilní úvazky, budete vzorem pro soukromé firmy. V rámci stávající legislativy to jde. Stačí jen chtít.

Snadněji pak seženete nové pracovníky, ušetříte na nákladech, podřízení vás budou milovat.

A třeba vás pochválí samotný Andrej :)

Štítky: , ,

Samořiditelná auta - Víme, proč neovládnou silnice

Samořiditelná auta vyřeší problémy s dopravou. Její hustota se ostatně stane tak velkou, že nebude jiná cesta, než přenechat řízení umělé inteligenci.

Ubude nehod. Řidičské průkazy se stanou muzeální relikvií. Peníze za povinné ručení ušetříme a probendíme.

Odpovědnost za škody nebude na majiteli vozu, padne na výrobce auta.

Testy probíhají dobře. Zatím sice schází odvaha pustit automat do běžného provozu v extrémních podmínkách (nepřízeň počasí, naňahňaní lidé v asijských metropolích atp.) a jsou první mrtví, ale lze objektivně hovořit o úspěchu.

Teď už jen dostat novinku k masám.

A tady přichází to, nač vývojáři téměř nemysleli. Přicházejí právní aspekty.

Jak jsem zmínil výše, odpovědnost za škody musí (logicky) nést výrobce. Samořiditelné auto, jehož omyly platí majitel, je neprodejné.

Samozřejmě, co se týká peněz, vždycky se to dá nějak ošéfovat.

Průšvih nastane v momentě, kdy bude výrobce tvrdit, že je na vině nedostatečná údržba vozu. Vlastník bude muset provádět veškeré opravy v autorizovaném servisu, jinak bude mít peška on.

Do pekla se dostaneme, když se zamyslíme nad tím, co nastane v případě, kdy vůz někoho vážně zraní nebo zabije.

V současnosti řidič zaplatí tučnou pokutu a odškodné obětem. Navíc obvykle odchází s podmínkou. Několik let pak nesmí sednout za volant. Opakované či obzvlášť závažné případy jsou trestány kriminálem na tvrdo.

Excesy v rámci testování byly ututlány. Ale masové nasazení přinese (i pokud bude vše maximálně bezpečné a nebude docházet k hackování aut) tisíce mrtvých ročně.

Kdo půjde sedět, když budou samořiditelná auta opakovaně zabíjet?

Ředitel? Majitel výrobce? Tvůrce softwaru? Nějaký bílý kůň, který bude garantovat bezpečnost?

Nikdo neví.

Ovšem jsou i otázky, na které existují jednoznačné odpovědi.

Dovedete si představit, jak značky soupeří v tom, čí vůz usmrtil míň lidí?

Jste ochotni vzdát se kontroly nad autem?

Štítky:

Parlamentní listy psaly pravdu, ostatní lhali

Pokud kliknete do levého menu na předchozí článek, zjistíte že jsem psal o tom, jak naši novináři informovali o kauze společnosti KM plus spol. s r.o.

Samozřejmě jsem nemohl říct na plnou hubu, co vím.

Den na to mě šokovaly Parlamentní listy.

Ano, ty Parlamentní listy, které mají pověst mediální žumpy a řadí se mezi tzv. alternativní weby po bok zpravodajských serverů financovaných z Ruska.

Ano, ty Parlamentní listy, které ovládá kontroverzní senátor Ivo Valenta.

Tzv. seriózní novináři převzali informace od webu Seznam Zprávy, kde během srdceryvných videí podkreslených emotivní hudbou vyprávěl o svém trudném osudu majitel údajně Finančním úřadem zlikvidované firmy.

Aby se ukázala tragédie v plné nahotě, byla přítomna také rodina pana majitele. Děti dojmou i toho nejdrsnějšího tvrďáka.

Velká média (prý) zaměstnávají spoustu lidí, kteří mají ověřovat fakta.

Nikdo z velkých médií fakta neověřil.

Lež převzali také politici, například Lubomír Zaorálek.

Paranoidní okénko:
Co když za tím stála nějaká politická strana? Bylo pár dní před volbami. Stali se politici obětí lží publikovaných na webu Seznam Zprávy? Nebo to byli právě politici, kdo vše režíroval?


Jakmile média informují o události, o které něco vím, často se dopouštějí fatálních omylů.

Ostatně svobodná žurnalitika mi dala facku už v roce 1990, kdy jeden plátek mylně informoval o bydlišti mého strýce :)

Ale vážně. Před lety, když ještě každý neměl chytrý telefon, jsem byl svědkem toho, jak bouchl kamion s barvama. Začal hořet už ve vesnici. Řidič to zjistil, šlápl na to a blaflo to až kousek za dědinou. Senzace? Zapomeňte. Ticho po pěšině.

Čímž chci říct, že novináři mají za svůj morální úkol krom ověřování faktů a psaní pravdy také nastolování témat. Rozhodují o tom, co se událo. Sebevýznamnější věc se stává, je-li ignorována médii, ničím.

Selhávají-li novináři, jediným (notně pokrouceným) zrcadlem reality zůstanou sociální sítě.

Pojďme zpět k Parlamentním listům, tohle jsou fakta. A takhle vše pojaly Seznam Zprávy.

Nikdo z velkých novinářů, kteří píší pro slovutná média, nevyhrabal z insolvenčního rejstříku listiny, které hovoří jasně.

Tu práci si dali akorát v Parlamentních listech.

Štítky:

Zajišťovací příkazy: Novinářská stupidita nebo snaha ovlivnit volby?

Opravdu bych nevěřil tomu, že zrovna kauzy se zajišťovacími příkazy budou tím, co nejvíc rozezní mediální zvony těsně před volbami.

Čirou náhodou mám o zrodu jednoho zajišťovacího příkazu drobné povědomí. A čirou náhodou dopadl na jednu novináři adorovanou firmu.

Šlo o nad slunce jasné podezření na dotační podvod. Úřad řádně zadokumentoval důkazy, na základě kterých byla zřejmá obří škoda, která vznikla úmyslným jednáním.

V ideálním světě by majitel přišel o firmu a skončil ve vězení.

Česká realita je holt jiná.

Problém je v zákonech.

Jsou špatné a zbytečně složité. Nové jednoduché se nikomu psát nechtějí. Oblibě se těší překotné novelizace.

Aparát, který by měl v případě podezření na nekalé jednání zasáhnout, je nepružný.

Úředníci postupují dle zákona.

Nevím, jak v Praze.

Ale třeba u finančního úřadu na úrovni krajského a okresního města si neumím představit, jak by šlo tlakem shora zlikvidovat firmu. Na každém zásadnějším rozhodnutí se podílejí lidé od obyčejného referenta po ředitele úřadu. Všechno jde přes dvojí či trojí kontrolu, často se vyjadřují metodici nebo právníci.

Bylo by nezbytné zmanipulovat minimálně 7 lidí různého věku a pohlaví, kteří spolu pracují, jsou ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, mají se rádi nebo neradi.

Všichni by museli na furt držet jazyk za zuby.

Sci-fi.

Nicméně novináři nic takového neřeší. Potřebují zazářit.

Buď jsou neschopní, a proto neověřují údajná fakta. Nebo pracují na objednávku, a proto neověřují údajná fakta.

Ty kecy. Roky budoval firmu, o všechno přišel...

Každý zná v okolí ty, kteří podnikají desítky let a zaměstnávají na černo, tají příjmy, čachrují s daněmi. Že odchycení trvá takovou dobu, je smutné. Stejně jako to, že někoho neodchytnou vůbec.

Tento článek vyšel mimořádně již ve středu (18. 10. 2017).

Pokračování:
Parlamentní listy psaly pravdu, ostatní lhali

Štítky: , ,