Poutač

LION Teleservices v Pardubicích - Dobrá brigáda

Někteří zaměstnavatelé mají špatnou pověst právem.

Pardubický LION je brán jako poslední štace. Ať jsem zmínil práci tam komukoli, každý se ušklíbl.

Přitom se v LIONu nic tragického neděje.

Třeba souvisí odpor veřejnosti spíše s oborem činnosti. Telemarketing je mezi prodejními kanály hodně neoblíbený.

Přijetí do LIONu

Fluktuace je obrovská, základní personalistické řemeslo zvládají rutinérsky.

Po absolvovaní výběrového řízení, kterým projde každý aspoň trochu normální člověk, následuje obecné zaškolení.

Vše je vysvětlováno srozumitelně. Nezabývají se nesmrtelností chrousta. Snaží se do nováčků dostat základní komunikační dovednosti.

Organizace práce

Další vzdělávání probíhá téměř permanentně. Volané projekty se mění, některé končí, jiné vznikají. Na stabilnější pracovní náplň mají nárok zasloužilí pracovníci.

Během běžné šichty má zaměstnanec nárok na necelou hodinu přestávek. Všechno pečlivě měří, u aktivního volání se musí prokecat přibližně polovina pracovní doby.

Úvazek je možný domluvit téměř jakýkoli, deklarované minimum 20 hodin týdně není žádným dogmatem.

Vedení LIONu

Jako všude jinde také v LIONu jsou nejdůležitější manažeři v první linii (tzv. teamleadeři).

A jako všude jinde také v LIONu mají minimální oporu ve svých šéfech. Záleží tudíž na každém, jak se vedení brigádníků zhostí.

Vyšší management se drží na svých místech proklatě dlouho. Smetánka příliš nevylézá mezi dělný lid a je otázkou, zda vyvíjí nějakou činnost. Zřejmě se plácají po ramenou při vymýšlení něčeho, co nijak nezmění nic. Obchodu se nevěnují, ten dělají obchodníci.

Hlavní lektor má své nesporné kvality. Ovšem je na něm vidět, jak ho prodejní školení brutálně nebaví. Kdysi měl větší jiskru. Ale abych nebyl přehnaně kritický, předá, co má, a hraje to celkem dobře.

Kolektiv

Kolektiv pracovníků je dobrý. Lidi si rádi navzájem vypomůžou. Občasná nevraživost k teamleaderovi vyplývá ze způsobu fungování top managementu.

Nežaluje se, úspěch je přán.

Výdělek v LIONu

Včetně prémií je možné atakovat 100,- za hodinu.

Často jsou bohužel špatně nastavené výkonové ukazatele. Jejich nesplnitelnost se pak rychle ukáže na výsledcích. Je potřeba se tím nenechat otrávit.

Vyplácejí včas.

Resumé

Pokud budete dodržovat pravidla, jste schopni poslouchat dobré rady a chce se vám pracovat, je LION snesitelnou volbou.

Hlavně žádné výčitky. Lidi po telefonu nakupují dobrovolně a rádi. Někteří.

Kam dál?
Proveon Brno: Snesitelná brigáda v telemarketingu
Romský koordinátor: Tady mi pšenka nepokvete

Štítky:

EET: Známé ksichty zabijí elektronickou evidenci tržeb

Co má společného zadlužené Řecko, krize na Ukrajině, uprchlíci a elektronická evidence tržeb?

Celonárodní debata, která o těchto tématech probíhá, se motá v kruhu. Lidé se rozdělili a každý tábor opakuje stále stejné argumenty. Nikdo neustoupí ani o píď.

EET - Co nezaznělo

Řekněme si na rovinu:

1) TOP 09 a ODS hájí podnikatele, kteří okrádají stát, protože představují stovky tisíc volebních hlasů.

2) I pokud vše vyjde podle představ Andreje Babiše, přinese EET do rozpočtu částku v řádu jednotek miliard, což nás nespasí.

3) Peníze nikam nemizí. Pokud nejdou eráru, zůstávají v kapsách lidí, kteří za ně dále nakupují, tzn. utrácejí místo státu, čímž zvyšují zaměstnanost, zaměstnanci platí daně a odvody, nakupují... Dopady na rozpočet nelze vyčíslit tak jednoznačně, jakože bylo vybráno o 5 miliard víc na DPH, tudíž ČR o 5 miliard zbohatla. Jde o naprosto stejně stupidní logiku, jako když Kalousek předpokládal, že co seškrtá, to ušetří.

4) Divoká diskuse o EET zbytečně zatěžuje politiky i média a na neurčito odsouvá seriózní debatu o řešení 25 let neřešených problémů, jako je podpora porodnosti, nefunkční trh s bydlením, půl milionu chudých a sociálně vyloučených...

Známé ksichty, na ty Andrej nemyslel

V Chorvatsku nula od nuly pošla.

Ovšem Chorvatsko žije do značné míry z turistiky, prodává se cizím lidem.

V podmínkách České republiky vstupuje do hry důležitý faktor: známé ksichty.

Pokud nakupujete u stejných Vietnamců, pijete ve stejných putykách, chodíte ke stejnému řezníkovi, je téměř nulová pravděpodobnost, že může nevydání účtenky způsobit problémy.

Až EET dosáhne i na řemeslníky, lze předpokládat jejich přesun ze šedé do černé zóny. Přišel vypomoct kamarád, který je právě na pracáku.

A kontrola?

Už vidím pracovníka finančáku, jak si dává v hospodě 7 piv s jednou zelenou, aby byl nenápadný. Nebo jak schválně doma nadrsno ucpe záchod, aby pak mohl požadovat po instalatérovi stvrzenku.

Občané nepomohou. Snaha ušetřit dozajista zvítězí nad hezkou českou zálibou v bonzování.

Také Vás zajímá:
Chceš slevu? Vzdej se soukromí
Absurdní ceny bydlení ruinují veřejné rozpočty. Co s tím?

Štítky: ,

Čtenářský deník - O. Wilde: Zločin lorda Artura Savila

V rámci svého léta s literární klasikou jsem neodolala a vypůjčila si také jednu knížku povídek mého oblíbeného autora.

Oscar Wilde

Britský spisovatel irského původu (narozen 16. 10. 1894 v Dublinu, zemřel 30. 11. 1900 v Paříži). Představitel anglické dekadence a estetismu. Kontroverzní postava umělecké scény, oženil se, měl dva syny, ale byl rovněž vězněn za homosexualitu. Znám břitkým smyslem pro humor, trefným vyjadřováním a schopností hodiny bavit společenskou smetánku.

Vydání: Nakladatelství Dokořán, Praha, 2009.

Kompozice: Knížka o celkem 102 stranách obsahuje celkem čtyři povídky různého rozsahu. Začíná titulním Zločinem lorda Artura Savila, pokračuje krátkými texty Sfinga bez záhady a Neobyčejný model, uzavřena pak je Cantervillským strašidlem.

Zločin lorda Artura Savila

Londýn, setkání šlechty u lady Windermerové a zápletka s chiromantem panem Podgersem, který hádá z ruky mimo jiné i přítomnému na ženění se chystajícímu lvu salónů lordu Arturu Savilovi. Zatímco u ostatních objektů jeho zájmu jde o roztomile rozverné představení, ruka tohoto pána chiromanta vyděsí. Lord sám je velmi zvědav, co mu ve své jen obecné řeči tají, a posléze, když zacinká zlaťáky, dozví se od něho, že má spáchat vraždu.

Tragikomický je následný Savilův přístup k této věci. Zjevený osud začne považovat za věc cti a svou povinnost a je přesvědčen, že je nezbytné splnit ji ještě před svatbou. Poté, co mu podvakrát nevyjde plánovaná vražda vzdálených příbuzných, náhodně v noci potkává na mostě nešťastného pane Podgerse. Příběh končí tím, že jej shodí přes zábradlí. Čtenář se ještě dozvídá, že posléze šťastně, spokojeně a s čistým svědomím žije lord Artur v uzavřeném manželství.

Sfinga bez záhady

Rozhovor dvou přátel o tragicky dopadnuvší lásce jednoho z nich, která by ani tak smutný konec mít nemusela, nebýt jeho podezíravosti a žárlivosti. Hlavní postavou je krásná tajuplná žena, do níž se náš hrdina zamiluje a dvoří se jí. Stává se, že ji potkává na netypických místech města - vždy inkognito - a nedaří se mu od ní obdržet smysluplné vysvětlení. V návalu vzteku po poslední takové epizodě odjíždí ze země. Při návratu se dozvídá o její smrti zaviněné zprvu banálním nachlazením z opery. Nedá mu to, pátrá a dochází k poznání, že ona půvabná žena prostě jen měla ráda tajemství a literaturu. Její podivné procházky a další zmizení, jež on považoval za zálety, byly ve skutečnosti pouze příjemné osamělé chvíle s knihou.

Neobyčejný model

Jednoduchý příběh popisující situaci nemajetného mladíka, který se zastaví na návštěvu u přítele malíře. Žebráka, jehož podobiznu přítel ztvárňuje, obdaruje zlatou mincí, neboť se mu jeho stavu v hadrech velice zželí. Jaké je však jeho překvapení, když u něho druhý den zazvoní sluha, že si jej přeje vidět movitý baron - a když pozná, že jde o stejného člověka. Baron se v hadrech dal malovat pro zábavu, mladíkovi pro jeho dobré srdce však věnuje tolik přesně tolik peněz, kolik potřebuje mít před sňatkem se svou vyvolenou. :-)

Cantervillské strašidlo

Zde si Wilde na paškál bere vztahy a rozdíly mezi anglickou a americkou mentalitou. Americký vyslanec v Británii kupuje od starého šlechtice zámek v Cantervillu. Při prodeji se dozvídá, že v něm léta straší, což je mu však je k smíchu. Autor nás baví humorným líčením příhod, kterak dvojčata - synové vyslance, jeho starší syn i další členové rodiny ducha žijícího na zámku ničí svým materialistickým a ničeho se neobávajícím přístupem. Je vskutku zábavné představit si situaci, kdy duch chrastí po chodbě řetězy, načež pán domu otevře dveře a nabídne mu Mazadlo s vycházejícím sluncem, aby řetězy nedělaly tolik hluku. A další obdobné. V závěru povídky ducha od jeho osudu nekonečného bloudění po zámku zachrání vyslancova dcera, která jako dítě s čistou duší provede na jeho žádost tajemný obřad, duch zemře a může být v klidu pochován.

Můj názor

Nejvíc mě bavila povídka poslední, vyzdvihnout chci hlavně kouzlo, s nímž autor vypráví příběh jak z pohledu stovky let strašícího, zprvu sebevědomého a posléze čím dál tím více zlomeného ducha a na druhou stranu z hlediska povedené americké rodinky. Titulní práce mi místy připadala trochu potrhlá, ba i nudná, ale musím říct, že mi ten textík přece jen pár dní v hlavě ležel. Asi nejvíc mě na něm zaujala zjevně záměrná absurdita líčené situace, kterou považuji ze strany autora za určité střílení do vlastních řad někdy znuděné a podivně se chovající šlechty. Neobyčejný model mě překvapil svou přímočarostí a hřejivostí, Sfinga bez záhady zase vyústěním, které jsem nečekala.

Kam dál?
Čtenářský deník - O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa
Čtenářský deník - O. Wilde: Obraz Doriana Graye

Štítky: ,

Léto ve znamení literární klasiky: Zola, Jerome a Mitchellová

Jako už pravidelně každé léto bych vám ráda přinesla tipy na to, co číst a co třeba raději ne. Na začátek ale doporučení Československé bibliografické databáze - jakési literární obdoby známější CSFD, kde jsem se pokoušela čerpat tipy.

Émile Zola: Lístek lásky (1878)

Zola pro mě znamenal obávaný, dlouho odkládaný, ale subjektivně nevyhnutelný další krok ve snaze více poznat světovou literaturu. Roky jsem se mu vyhýbala ze strachu z "naturalismu", kterýžto pojem jsem si s ním spojila kdysi na střední. I proto mi padla v knihovně do oka jeho knížka, o níž se na přebalu píše, že se z autorovy tvorby trochu vymyká - není zde takový důraz na sociální problémy, jako spíše na vnitřní svět hrdinů a líčení jejich vzájemných citů a vztahů. A s tímto výrokem se nelze než ztotožnit.

Líčení prožívání hlavních postav je vskutku podrobné a sugestivní. Román se soustředí na život ovdovělé mladé matky Heleny Grandjeanové, jejíž třináctiletá dcera Jana je dlouhodobě nemocná. V rámci její léčby se Helena setkává s mladým lékařem Deberlem žijícím nedaleko se svou hezkou, roztomilou, avšak trochu povrchní a potřeštěnou ženou. Mezi Helenou a doktorem klíčí láska, kterou aktéři zprvu odmítají, ale časem i nechávají vyslyšet. Důležitou roli v celém příběhu hraje také Jana. Vyústění děje podtrhává důležitost morálního jednání v životě pro možnost dosažení štěstí. To mě zaujalo. Najdu v dalších Zolových pracech také obdobné poselství?

Celkově rozhodně doporučuji (zejm. ženskému publiku). Jen je třeba připravit se na pomalý rozjezd. Ten má ovšem své opodstatnění a myslím, že je třeba se sklonit před autorem, neboť popisované detaily skutečně mají pro příběh a jeho vnímání čtenářem smysl, takže nakonec je oceníte.

Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (1889)

Tak tohle pro mě bylo veliké zklamání. Zatímco na CBCB kniha získala více procent než Zolův Lístek lásky a najdete tam plno nadšených komentářů, pro mě to byla nuda. Nedokázala jsem se do knížky pořádně začíst, natožpak získat vztah k jejím postavám. Údajná zábavnost a vtipnost této knihy se mi jevila trapná, slabá, zasmání ze mě autor nevyloudil. Možná kdysi dávno to mělo své kouzlo, ovšem zub času zde výrazně zapracoval. Jedná se o jednu z mála věcí, které jsem ve svém životě nedočetla. Takže tady tedy palec dolů.

Margaret Mitchellová: Jih proti severu (1936)

Naopak tohle je román s velkým R! Opět spíše pro něžné pohlaví – aneb už dlouho jsem si u ničeho tak od srdce nezabrečela. ;) Nezamilovat se při čtení do hlavního hrdiny Rhetta Butlera se mi jeví jako zhola nemožné. Není snad láska a přijetí i přes znalost negativních vlastností milované tím, po čem každá žena touží? Proč jen Scarlett musí být přes jiná kouzla své osobnosti tak málo vnímavá k tomu, co cítí druzí i ona sama?

Kromě příběhu nastolujícího tyto a jiné otázky na vás čekají spletité rodinné vztahy, líčení soudobých konvencí, do detailu poznáte způsob fungování společnosti amerického Jihu před občanskou válkou, během ní a po ní. Přiznám se, že pro mě to bylo velice poutavé a moje představa, že číst knihu psanou z pohledu poražených bude zajímavé, byla ještě překonána.

Jen škoda smutného konce. Alespoň možno brát jako připomenutí toho, že když ji zažíváme, měli bychom si lásku užívat plnými doušky a intenzivně dávat i brát, neb nic nemusí trvat věčně. A také toho, že snahy o vcítění se do druhého není nikdy dost.

Kam dál?
Knížky z dovolené: MacDonaldová, Pagnol a Herriot
Tipy na čtení: M. S. Peck, Květa Legátová a Irving Stone

Štítky: ,

Jak zlepšit fungování státu? Přesuňme ministerstva do regionů

Praha je jiný svět.

Zatímco mimo hlavní město je čistá mzda 18 000,- dokonalou motivací, ve stověžaté matičce VŠ vzdělaní za méně než 25 000,- nevstanou z postele.

Pokud nepočítáme lidi, kteří nechtějí legálně pracovat, a ty, kdož právě mění místo, je tam nulová nezaměstnanost.

Důsledky pro státní správu jsou zřejmé. Za úředníky platíme zbytečně moc, zatímco výkonnost pokulhává.

Pracoval jsem pro státní i soukromé organizace řízené z Prahy.

Občas jsem měl podezření, jestli tam už od božího rána nefetují. Vzpomínám třeba na pokyny z centrály jednoho obchodního řetězce, za jejichž obsah i formu by se musel stydět žák pátého ročníku zvláštní školy. Nebo na pokyn generálního ředitele státní organizace, kterým ve 13:07 povolil zaměstnancům odejít kvůli horku mimořádně ve 13:00, ačkoli v běžný den mohli odejít o půl druhé.

Ale vážně.

Měl-li bych stručně pojmenovat nevýhody pražského vedení, pak jde především o odtržení od reality ve zbytku republiky, neustálé komplikování všeho a trapnou snahu být za každou cenu chytřejší.

Zajímavé je, že při osobním setkávání bývala s Pražáky rozumná domluva. Opravdové perly plodili ve velkoměstském rauši v soukromí svých kanceláří, aby je pak bez konzultací s plebs rozesílali do světa.

Často není v metropoli zájem ani o prestižní posty. Viz zrušené výběrko na Babišova mluvčího, za tak málo peněz Andrej nikoho nesehnal.

V době, kdy lze úřednickou práci dělat odkudkoli, jsou jedinými přínosy centralizace zisky pro dopravce či benzínky (mimopražští tráví cestováním mnohdy více než 3 hodiny denně) a vata pro kšeftaře s bydlením (vzniká Pražáky milovaná náplava).

V ČR je aktuálně 14 ministerstev. Včetně hlavního města máme 14 krajů. Co kraj, to ministerstvo.

Přínosy:

1) Obří úspora na platech.

2) Motivovanější a výrazně lépe pracující úředníci.

3) Nezanedbatelné tržby z pronájmů budov v centru metropole.

Také Vás zajímá:
Pro Andreje Babiše - 3 kroky k vyššímu výběru daní
Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky

Štítky: