Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

5 důvodů, proč nesledujeme televizi

Pokud čekáte pseudointelektuální žvásty o tom, jak jsme vyhodili z obýváku bednu a teď sjíždíme televizní obsah na miniaturních monitorech, nedočkáte se.

Nesledujeme televizi jako médium. Jsme s manželkou fanoušky kvalitních filmů a seriálů. Vesele stahujeme. To nejlepší pak pouštíme přes HDMI kabel na pěkné velké obrazovce.

České televize nás bohužel vyštípaly z řad svých diváků. Krom příležitostné návštěvy Otázek Václava Moravce a pravidelného užívání si Ligy mistrů je pro mě televize mrtvá.

Kvůli přemíře reklamy skuhrat nebudu. Jaké jsou další důvody?

1) Naprosto šílené vysílací časy

Dobré pořady běží pozdě večer a končí v noci. Jako zářný příklad dávám dlouhodobě úspěšný cyklus Americké nezávislé léto. Náročnější divák zřejmě dle tvůrců programových schémat buď nepracuje nebo chodí na devátou.

Vstávám v šest. Čučet do půlnoci, pořešit hygienu a ulehat kolem půl jedné zkrátka nejde.

2) Příšerný dabing

Neovládám žádný cizí jazyk. Ale umím číst.

Udržet kvalitu dabingu při kvantech pořadů, které se namlouvají, není reálné. I kdyby měli všichni dobrou vůli. Což nemají.

Kdo je aspoň trochu citlivý, musí vnímat propastný rozdíl mezi originálem a tím, co na první dobrou páchají stachanovci českého dabingu.

3) Chybějící kontinuiuta

V televizi doběhne řada seriálu. Ač jsou už dávno natočené řady další a tvorba českého znění je možná ze dne na den, na pokračování se většinou čeká měsíce. Často marně.

4) Chaos v programech

V ČR máme desítky televizních stanic. V hlavním vysílacím čase a okolí běží každý den stovky pořadů.

Z tištěných ani webových programů se přehledně nedozvíte, co stojí za sledování. Trávit drahocenný čas jejich študováním plus následným lustrováním nabídky přes CSFD se mi ani v nejmenším nechce.

5) Zprávy jsou dlouhé jak týden před výplatou

Internetové zpravodajství má velkou nevýhodu v tom, že člověk rozklikne jen to, co ho zajímá. Logicky pak ztrácí přehled.

Hlavní televizní zprávy naneštěstí nabobtnaly do stopáže, která je z mého hlediska činí naprosto nesledovatelnými. Za běžný den se toho zas tolik nestane.

Ideální jsou půlhodinové Polední zprávy na ČT, ale to bych musel být rentiérem.

Kam dál?
Awkward a Girls - 2 seriály o holkách s malýma prsama
Cizinka - Seriál, který mě uhranul

Štítky: ,

Aspoň 7 týdnů dovolené pro rodiče malých dětí!

Všechny partaje mají před volbami plnou hubu podpory porodnosti a pracujících rodičů.

Porevoluční zkušenost ukazuje, že naši politici zůstali napůl cesty. Pro porodnost dělají hodně. Ovšem jenom u lidí, kteří nepracují. Děti jsou pro ně lákavým zdrojem příjmů.

Je ovšem otázkou, zda může díky tomuto přístupu vyrůst generace, která nám bude vydělávat na důchody.

Pracující rodiče to mají těžké. Nepohybuje-li se jejich mzda kolem minimální, nemají krom daňového zvýhodnění nárok na nic.

Velké prázdniny = Trest pro rodiče

Jako bonus si užívají stres ohledně toho, jak zajistit péči o děti během velkých prázdnin. Odrostlejší se zabaví sami, je možné je posílat na tábory nebo s klidem nechat pobývat v rámci sousedské komunity.

Ale co s caparty kolem tří až osmi let věku?

Tady musí vypomoct dědečkové a babičky. Ovšem ne vždy bývají k dispozici.

Příkladem je třeba moje spolupracovnice, jejíž rodiče nejsou v dobrém zdravotním stavu a s tchýní se dvakrát nemusí. Má sedmiletou holčičku. Krom příměstského tábora zbývá šest týdnů, po které je třeba zajistit hlídání. Řešení? Půlku této doby tráví holčička s dovolenkujícím se tatínkem, druhou pak s maminkou. Rodinný život jak kráva.

Ohledně prarodičů všeho do času. S prodlužujícím se věkem odchodu do důchodu přichází doba, kdy dědečkové a babičky hoblují v arbeitu.

Nenažraní živnostníci a OSVČ

Krom zaměstnanců, kteří mají v základu nárok na 4 týdny dovolené, jsou tady ještě OSVČ a drobní živnostníci. Ti si určují volno podle sebe.

Mnozí z nich tvrdí, že nemají dovolenou. Žijí zřejmě v dojmu, že peníze na proplacení dovolené dává pracovníkům jejich chlebodárce.

Dovolím si jim sdělit překvapivou skutečnost: Zaměstnanci na dovolenou vydělají svou prací během zbytku roku.

Odkládejte si peníze, nebuďte nenažraní a vemte si volno.

Aspoň 7 týdnů!

Vážení politici, pokud to s podporou pracujících rodičů myslíte po 27 letech konečně vážně, začněte tím, že pro ty, kdo mají malé děti, schválíte alespoň 7 týdnů dovolené.

U zaměstnanců veřejného sektoru to nebude stát nic, práce se udělá stejně. Zvýšené náklady vzniknou jen ve zdravotnictví, sociálních službách a u bezpečnostních složek.

Firmám pak můžete nabídnout za větší volno pro zaměstnance nějakou úlevu, ale věřím tomu, že i ony mají spoustu rezerv, ze kterých brát. Třeba by taky mohli majitelé hrábnout do svého.

Také Vás zajímá:
Učitelé, pokud na to nemáte, dělejte něco jiného
Ať si dítě klidně umře, hlavně že je rodina pohromadě

Štítky: ,

Jak vzkřísit ČSSD - 3 dobré rady Lubomíru Zaorálkovi

Trojhlavá saň jménem ČSSD dává voličům na výběr mezi drsným bijcem uprchlíků Chovancem, spolehlivým úředníčkem Sobotkou a filosofujícím chacharem Zaorálkem.

Žel Bohu první jmenovaný nemůže trumfnout radikály, ani kdyby se nechal vyfotit v objetí s vodíkovou pumou. Stačí věnovat pár minut četbě diskusí na Internetu a je zřejmé, že je ČSSD u odpůrců imigrantů v těžké neoblibě.

Na Sobotkovi socdemáci také procenta nenadeženou. Stává se smutnou figurkou, looserem na všech frontách.

Zbývá Luboš z Ostravy.

Rozhovorů už jako lídr rozdal tuny, tváří se rozhodně, proklamuje ochotu bojovat. Poradci z USA a ze Slovenska, tito dojiči notně pohublé stranické pokladny, analyzují, koumají, špekulují, chytračí. Leč (možná schválně) opomíjejí zásadní pravdu: V jednoduchosti je síla!

Zaorálek dělá po desítkách let v politice překvapivě velké školácké chyby.

Na co se musí soustředit?

1) Hlavně stručně

Interview se Zaorálkem bývají dlouhá jak týden před výplatou.

V rámci Otázek Václava Moravce 2. 7. 2017, kde proti němu usedl Kalousek, nebyl Zaorálek schopen předložit úderné argumenty, zesložiťoval jednoduché pravdy, přeháněl to s emocemi a příliš mluvil.

Hlavními tématy byly zdravotnictví a penzijní reforma. Zaorálek k nim mohl třeba říci:

Velkopodnikatel ve zdravotnictví potřebuje pacienta dlouhodobě léčit, ale nejde mu o vyléčení. Ze zdravého člověka nic nemá. Plně hrazené nadstandardy jsou už dávno možné v rámci privátních zařízení.

Investování do soukromých fondů musí být pouhým dobrovolným doplňkem systému. V zahraničí spousta fondů zkrachovala, lidé přišli o celoživotní úspory. Bankéři, kteří teď slibují plnění za 40 let, budou tou dobou dávno mrtví.

Zkušenosti bez jakýchkoli pochybností ukazují, že trh nevyřeší vše. Stát musí mít ohledně důchodů a zdravotnictví hlavní slovo.

2) Kdo je připraven, není ohrožen

Ve zmiňovaných OVM se nechal Zaorálek velmi snadno vykolejit, když na něj Kalousek vytáhl podporu řepky. To lídra ČSSD ani jeden ze štědře honorovaných poradců neupozornil, že na to může přijít řeč?

Pane Zaorálku, ať nejste znovu přistižen v nedbalkách, prozradím Vám, co soupeři dřív nebo později také vytáhnou a naznačím odpovědi:

- Vládli jste s Babišem, podporujete oligarchu / Po volbách nebyla jiná možnost, pokud jsme chtěli prosadit program. Babiš byl pod našim dohledem. Buzeraci podnikatelů chtěl Babiš, uvědomujeme si, že to byla chyba.

- Po revoluci jste vládli víc než deset let, pro slušné pracující lidi jste neudělali téměř nic. Slibujete mnohokrát slíbené / Máte pravdu, věci nešly tak rychle, jak jsme chtěli. Garantuji splnění těchto našich priorit do roku 2021: ...

- Stát jako zaměstnavatel selhává. Práce z domu téměř neexistuje, částečné úvazky jsou problémem, firemní školky zřizují zlí kapitalisté / Vím, že jsou tady rezervy. Stát musí jít příkladem v takové péči o zaměstnance, která směřuje k podpoře rodin s dětmi.

3) Kdo se bojí, prohraje volby

Babišovy preference vypadají děsivě. Jsou tak vysoko, že to skoro až smrdí. Znám lidi, kteří dali ANO svůj hlas. Nikdo z nich neplánuje svou volbu zopakovat.

ČSSD je tradiční politickou stranou, která zkostnatěla. Potřebuje začít stavět na předchozích úspěších a stát se znovu srozumitelnou.

Voliči vědí, co je Babiš za potvoru. Pokud se jim nabídne smysluplná alternativa, rádi podpoří někoho jiného.

Největším plus Andreje Babiše je, že se ho soupeři bojí. ČSSD se bojí nejvíc.

Také Vás zajímá:
Jak zlepšit fungování státu? Přesuňme ministerstva do regionů
Jak na Cikány? Přes zdraví

Štítky: ,

Druhé mateřství? Totální bláznovství?

Mateřství Vás změní. Říkám to, protože mě změnilo a to samé slyším i od svých kamarádek. Ta změna je mnohovrstevnatá a zajisté ne u každé ženy stejná.

Je to ostatně logické. Jak by taky něco tak velikého a významného mohlo projít kolem vaší osobnosti a vašich způsobů fungování bez toho, aby Vás to ovlivnilo?

Je to jasný jak facka a přesto to říkám s určitým údivem a lítostí. Patřila jsem mezi ženy, které se na miminko moc těšily. A svého syna miluju. A jsem šťastná, že je tu s námi.

Nedovedu si bez něho život představit.

Nicméně musím říct, už to nejsem já. Syn má teď přes 18 měsíců a přišel do období, kdy na mě přestal být úplně závislý. Zatímco prvního 1,5 roku jsem s ním byla skoro pořád, teď si i několikrát v týdnu užívám hlídání.

Mám pocit, že mám konečně prostor také sama pro sebe.

Kdysi jsem to byla prostě jen já. Holka se sny, věčně filozofující o životě, zaměřená na partnerský vztah, na profesi. Pak jsem se potopila do symbiózy s dítětem.

Chvíli jsem měla i pocit, že jsem přestala existovat – že existuju prostě jen v té dyádě s ním. Jen občas jsem zahlídla, že pořád ještě mám i něco svého (třeba některé pracovní kompetence). A zároveň jsem se musela učit asi milion nových věcí zcela cizích mé spíš abstraktní nátuře.

Teď cítím, že jsem z tý úplně odlišný reality, z toho jakéhosi mateřského snu, zpátky. Že už mám třeba (krom jiného) zase kapacitu pro kontakt s lidma.

Celkově z toho vycházím jaksi hlubší. Prostě jsem víc viděla a zažila. Taky jsem si zkusila, že některý věci zvládnu, i když si třeba předem nedovedu úplně představit, jak. V něčem jsem trochu poničená, snad zbavená některých iluzí.

Zažívám nepříjemný pocit větší závislosti na partnerovi, než jakou bych si asi úplně přála.

Součástí té mateřské změny totiž je, že toho od něho víc potřebuju. Obyčejnejch praktickejch a provozních věcí. A taky toho věčnýho hlídání.

Už nejsme jen my dva a obzor zalitý sluncem. Jsme tři. Má to svý výhody a nevýhody.

Milé matky dvou a více dětí, obdivuji vás a tleskám vám. A závidím vám vaši sílu. Hlavně těm, který do toho vědomě šly znovu. Sama ji teď intenzivně hledám.

Kam dál?
Mateřství jako výzva k rozhodnosti
Vláda: Maminky od malých dětí, hurá do práce!

Štítky: ,

Všichni jste líní a neschopní idioti!

Tak lze v kostce shrnout hlavní sdělení těch, kteří v rámci kapitalismu uspěli.

Čtete-li rozhovor se zástupcem tohoto miniaturního vzorku lidí, obvykle se dozvíte, že k penězům, seberealizaci a štěstí vede cesta přes poctivou práci. V doprovodném textu pak je zpovídaný charakterizován jako inteligentní, cílevědomý, charismatický.

Zbytek populace neuspěl, jde totiž (logicky) o jedince tupé, líné, neschopné. Prohráli ve volné soutěži, kterou kapitalismus údajně je. Příležitosti nevyužili.

Kdo je zdravý, ten si může jen a pouze sám za to, jak se má. Každý má svobodnou možnost volby. Neomezuje nás totalitní režim. Kdo chce, může prý cokoli.

Jistě, lze namítnout, že jsou lidé, kteří si zvolili jinou cestu než život s dobrým hmotným zajištěním. Mohou být spokojení. Ale stejně jako u dojičů kapitalismu jde o zanedbatelné procento populace.

Svoboda? To určitě...

Zástupy obyčejných zaměstnanců se svobodně rozhodly k nudné a špatně placené práci.

Nikdo je k ní nenutí.

Ale bohužel nejsou tak skvělí jako prominentní boháči. Pokud si chtějí zajistit alespoň základní životní potřeby, založit rodinu, postarat se o děti, nic jiného než hoblovat jim nezbývá. Do arbeitu musí, jinak by nocovali na ulici.

Před revolucí by neskončili v bezdomoví, ale v chládku. Ovšem bydlení bylo za hubičku a mnoho zaměstnanců práci jen předstíralo. Odpočatí pak vyráželi o víkendech budovat své chaty.

Někdo má, někdo nemá

Dnešní doba je extrémně náročná na zvládací kapacitu.

Kupříkladu já toho moc nezvládám. Vstávám v šest, cesta do práce, šichta, cesta z práce, počochrám něco doma, dám sprchu a najednou je sedm večer. Třináct hodin každý všední den. To je můj strop.

Ti, kdo mají kapacitu větší, si ještě přidávají a vše zvládají.

Bohužel je mnoho lidí s nižší kapacitou. Aby plus minus důstojně přežili, musí se nechat systémem likvidovat. Trpí jejich zdraví, umírají jim vztahy.

Pohádka o jasnovidném dítěti

Aby ve svobodné soutěži v rámci kapitalismu dítě uspělo, musí být jasnovidné a extrémně zodpovědné.

Před koncem základní a střední školy musí (zřejmě za pomoci Boha nebo vesmírné síly) správně odhadnout, kde půjdou za spoustu let rejžovat prachy.

Celou dobu se musí vzorně učit, absolvovat stáže, jet na zkušenou do zahraničí. Vše samozřejmě předpokládá, že tajemná síla zajistila rodiče, kteří vše ufinancují.

Takové dítě pak zkrátka musí uspět. Nebo ne?

Vysoká hodinová mzda = Klíč

Jsou v podstatě dvě cesty, jak z toho ven.

První spočívá v tom, že člověk vlivem šťastných náhod může dělat, co ho baví, a zároveň tím vydělávat rozumné peníze. Ovšem chcete-li spoléhat na kliku, lze doufat také ve výhru ve Sportce nebo souhru okolností, která stojí za zbohatnutím v úvodu článku zmiňované smetánky.

Druhá cesta pak vede přes vysokou hodinovou mzdu a povolání, která jsou dobře placená již staletí. Třeba notář, právník nebo lékařský specialista. K takové kariéře je potřeba děti cílevědomě vést. Vždyť třeba notář si přijde za pár hodin práce na víc peněz, než běžný smrtelník vydělá za celý měsíc.

Kam dál?
Náš postoj k flákačům ukazuje, jak nesnášíme práci
Cikáni a jejich zanedbané děti - Determinismus vs. svobodná vůle

Štítky: , ,