Poutač

Sociální byty pro bezdomovce = Byty pro nepřizpůsobivé Cikány

Jak moc touží bezdomovci po střeše nad hlavou?

Možná si vzpomenete na případ z roku 2007. Bezdomovec zachránil z kontejneru batole. Praha se jej rozhodla odměnit tím, že mu poskytla (vnutila) bydlení. Muž, který byl na ulici od počátku 90. let, měl z pozornosti hodných lidí takovou radost, že skončil v Bohnicích, kde později zemřel.

Obrovská většina běžných houmlesáků nechce změnu. Žijí svobodně, nečerpají dávky od státu, jsou pro společnost minimální zátěží.

V zimě jim města poskytují možnost ubytování. Síť služeb pro bezdomovce je dostatečná, třeba v Praze se neziskovky o lidi bez přístřeší téměř perou.

Pro koho tedy chystá Michaela Marksová-Tominová masivní program sociálního bydlení?

Byty pro Cikány - Další pokus

Odpověď nalezneme ve sdělení, že za bezdomovce jsou považováni také lidé žijící na ubytovnách.

Klasičtí bezdomovci jsou o poznání oblíbenější než nepřizpůsobiví Romové. Proto veřejnost přijala chystané změny bez emocí.

Paní ministryně je pěkně mazaná.

S inteligencí je na tom o poznání hůř.

Albert Einstein: "Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky."

V minulosti dostávali Cikáni byty jako na běžícím pásu.

Bylo předpokládáno, že kultivované bydlení přispěje k integraci do většinové společnosti.

Nepovedlo se, zkusíme znovu.

Argumenty pro extremisty

Výsledek lze předpovědět s téměř stoprocentní jistotou: vyhozené veřejné peníze, zničené byty a extrémisté na vrcholu blaha (většinová společnost se nechá ráda strhnout vyprávěním o slušných lidech, kteří celý život dřou, aby splatili byt, a o Cikánech, kteří byty dostali zdarma jen proto, aby je zase vybydleli).

Související text:
Proč pobírají někteří Romové vysoké sociální dávky?

O tom, jak pomoci Romům, píšu poměrně často. Všechny články si můžete přečíst, když kliknete níže na štítek Sociální problematika.

Štítky: , ,

Závislost na ropě = Požehnání

Závislost euroamerické civilizace na ropě prý představuje velký problém.

Údajně jsme rukojmí nestabilních režimů, ničíme své životní prostředí, přispíváme na zlouny.

To vše v situaci, kdy spalovací motor jako koncept beznadějně zastaral a není žádný problém osadit plechové miláčky pohonem na jiné bázi.

Viníkem je zvlčilý průmyslovo-vojensko-zábavní komplex, který desítky let záměrně brzdí vývoj, aby vyrýžoval z ropy maximum.

Troška fantazie

Zkusme zavřít oči a představit si, co by nastalo, kdyby zítra jeden z předních výrobců automobilů začal chrlit za rozumnou cenu vozy s pohonem na vodu.

Provozní náklady by se rapidně snížily, zůstala by jen pojistka, pneumatiky, údržba.

Netrvalo by ani dekádu a tankovací stojan by se stal muzejním exponátem.

Co by to znamenalo pro nás a co pro státy vyvážející ropu?

ČR 2025 - Obří mýtné na všech cestách

Už teď je cestování v dopravních špičkách peklem.

V momentu, kdy bude palivo do motorů zdarma, nastane absolutní kolaps.

Množství aut na silnicích vzroste na násobky dnešních počtů.

Náklady na dobudování dopravní infrastruktury nakynou do astronomických rozměrů, ve městech bude jediným řešením masivní bourání domů, aby se měly kam rozšiřovat silnice.

Státu nezbude, než zavést na všech cestách superdrahé mýto.

Bývalí vývozci ropy - Zoufalí agresoři

Kde mají černého zlata tolik, že se mohou všichni obyvatelé koupat ve zlatě skutečném, tam je dnes pohoda (Katar, Bahrajn, Saudská Arábie, SAE...).

Kde ropa představuje pouze významný zdroj příjmů, tam jsou ohniska neklidu (Libye, Irák, Rusko...). Jediné, co brání v dělání ještě větší rutyky, je čirý fakt, že vládnoucí režimy potřebují naše peníze. Proto není v jejich zájmu úplná destabilizace EU a USA.

Pokud tyto státy během deseti let přijdou o veškeré petrodolary, ztratí jejich vůdci (či mocenské skupiny) jakékoli zábrany. Pod tlakem zbídačeného obyvatelstva budou řešit situaci otevřenou válkou.

Kam dál?
USA opouštějí Afghánistán - Příští zastávka KLDR

Štítky:

Jak na Cikány? Přes zdraví

Pomatená veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová usoudila, že kolem Romů byl dlouhou dobu (relativní) mediální klid, a proto zásobila naše novináře kauzou řízených provokací při získávání bydlení.

Doplnila tak další střípek do mozaiky pravdoláskařských aktivit, jejichž jediným reálným výstupem je štvaní většinové společnosti proti Cikánům.

Ona a jí podobní mají pomoc Romům v rukou už téměř čtvrtstoletí. Přes objektivní zhoršování situace sociálně vyloučených obyvatel se dál hřejí v přízni odpovědných politiků a u penězovodů.

Co z toho budou mít?

Kdysi jsem byl na brigádě v jedné nadnárodní firmě. Vedli to tam Němci.

Jednoho dne před nás předstoupil liniový manažer (Čech, Němci si s dělníky nešpinili ruce) a seznámil nás s velkou spoustou novinek, které měly zlepšit efektivitu práce.

Prezentaci měl připravenu hezky, opatření srozumitelně vysvětlil.

Na konci dal prostor na dotazy. Jeden kolega zvedl ruku: "Co z toho budeme mít my?" Odpovědi se nedočkal.

Stejně se mohou ptát také Romové, když jim představujeme svoje vize.

Pokud opustíme pohodový životní styl a necháme se každý den buzerovat v práci, co z toho budeme mít?

Nic. V krátkodobém a střednědobém horizontu vůbec nic, během desítek let možná něco málo.

Vzhledem k nízké kvalifikaci (mnohdy jde bez nadsázky mluvit o negramotnosti) většiny sociálně vyloučených Cikánů lze předpokládat, že se bude jejich odměna za práci pohybovat kolem minimální mzdy, což je v současnosti 9 200,- korun hrubého.

Svůj životní standard za tyto peníze nezvýší. Proč by se měnili? Aby udělali většinové společnosti radost?

Zdraví = Univerzální téma

Už jenom navázat smysluplnou komunikaci s problémovými Romy je tvrdým oříškem.

Pro pomahače umí sehrát kvalitní divadýlko, ti se pak plácají po ramenou, jak to s Cikány hezky koulí.

Ale změna chování nepřichází. Často je jediným výstupem pouhé hezké mezirasové popovídání.

Abychom dosáhli motivace ke konkrétním činům, musíme dodat okamžité přínosy. Pokud udělám, co chcete, budu na tom líp.

Zdraví je pro tyhle účely naprosto dokonalou oblastí. Jde o univerzální lidské téma.

Sociálně vyloučení Romové kašlou na své zdraví, jsou nemocní, trpí.

Pomozme jim. Získáme tak důvěru a vytvoříme dobrou půdu pro něco víc.

Zároveň se smiřme s tím, že staré Cikány novým kouskům nenaučíme. Nebuzerujme, nechytračme, nespoléhejme na pomýlený koncept pozitivní diskriminace. Udělejme vše, abychom je přiměli starat se o děti.

Související text:
Cikáni a jejich zanedbané děti - Determinismus vs. svobodná vůle

Štítky: ,

To nejlepší z Archívu - Léto 2008

Za téměř 7 let existence blogu Zrcadlo jsme napsali pěkných pár stovek článků.

Bohužel (jak si s oblibou stěžuju), přízeň vyhledávačů šla od roku 2013 o 80 procent dolů. Často jdeme proti systému, cenzura řádí jak černá ruka. Starší texty se tak staly pro běžného uživatele Internetu neviditelné.

Proto jsem se rozhodl zabojovat proti větrným mlýnům a během příštích měsíců představit to nejlepší, co můžete na stránkách Zrcadlo.blogspot.com přečíst.

Láska v průběhu staletí

V létě 2008 rozjela Agape unikátní seriál na téma Láska. V tomto díle se zabývá fenoménem lásky v historickém kontextu.

Hříchy našich politiků

Sami posuďte, co se za sedmiletku, kdy se vystřídali u vlády všichni možní i nemožní, změnilo. Dle mého názoru nic. Kde je chyba?

Školní výlet do Prahy

+JA+ se v retro povídkách svým osobitým způsobem rozepsal o mládí v divokých devadesátých letech. Pokud jste náctiletí, nečumte furt do telefonů a inspirujte se. Tlemit do bedny můžete, až nastoupíte do práce.

Život začíná aneb Co po maturitě

O jednom takovém povedeném nástupu je tenhle příběh.

Vysokoškolští učitelé - Co celé dny dělají?

Zatímco +JA+ vystřelil hned po střední do honby za kariérou, já věnoval 5 let života honbě za titulem.

Svatba... přežitek nebo smysl života?

Agape se věnovala nejen lásce, ale také jejímu hlavnímu cíli: Svatbě :o)

Láska rodičovská a láska dětská

A nevynechala ani jiné druhy tohoto citu.

Co vás čeká příště

V průběhu další procházky Archívem se podíváme například na podtext svatebních zvyků a navštívíme Berlín.

Nebude to hned příští týden. Pokud nevydržíte čekat, použijte vyhledávací políčko vlevo nahoře. Klidně se odvažte, zkoušejte i jiná témata. Budete překvapení, co najdete.

Kam dál?
7 nejvíc nedoceněných článků - Co neprávem zapadlo

Štítky: ,

Průjezd U.S. Army: Příznivci i odpůrci, všechno idioti

Nikdy mě nepřestane udivovat, kolik prostoru jsou ochotny věnovat (i seriózní) média kravinám a jak dokážou kolem obřích pitomostí rozpoutat celonárodní debatu.

V současnosti je takovým tématem přesun asi 500 spojeneckých vojáků přes české území.

Zděšený Vladimir Vladimirovič

Před nedávnem se řešilo záhadné zmizení ruského prezidenta Putina (už se objevil, není třeba smutnit).

Vysvětlení je konečně na světě.

Putin se od svých zpravodajců dozvěděl o chystaném přejezdu, dostal záchvat panické úzkosti, zhroutil se a byl téměř 14 dní v péči vyhlášených kremelských psychiatrů, kteří v minulosti skvěle udržovali ve formě třeba Leonida Iljiče Brežněva.

Příznivcům přesunu zaplesalo srdéčko. Konečně účinný krok proti rozpínavému Putinovi!

Odpůrci se naopak zděsili. Zlotřilé NATO jde po našem miláčkovi!

Ubohost nad ubohost

Ministr Stropnický a další hlasití propagátoři spojeneckého výletu zaslouží Nobelovu cenu za ubohost. Vydávat takovou prkotinu za téměř hrdinský čin vyžaduje notně otrlý žaludek.

Lidé toužící po náruči bývalého SSSR mohou s přehledem aspirovat na obdobnou cenu. Argumentace o možných dopravních problémech a neefektivní hrozbě silou nepotřebují další komentář.

Zástupci obou táboru by si měli především odpovědět na otázku, jak aktivně se vyjadřovali před rokem 1990, kdy nás okupovala cizí armáda a přejížděla, kam se jí zachtělo.

Loajalita? Pro někoho neznámý pojem

Rozdílnost názorů je jedna věc.

Vědomí, že všichni patříme k České republice, která má spojence, pak věc druhá.

Pokud jsme se jednou jako stát (v zastoupení svobodně zvolených politiků) k něčemu zavázali, stavějí nás podobné ofrky do role mezinárodních blbů.

Kam dál?
Evropská unie a NATO: Je jen otázkou času, kdy nás zradí

Štítky: ,