Boj proti kouření: Cesta do ráje nebo do pekla?

Kouření tabáku škodí zdraví. Proto spousta hodných lidí věnuje svůj čas a energii k boji proti tomuto zlozvyku. Mnohdy dělají tuto činnost zadarmo. Podívejme se na to, co jim na cigaretách nejvíce vadí a jaká opatření navrhují.

Řetěz lásky k dětem - Projekt proti dětskému kouření

Přes 90% nových kuřáků získá tabákový průmysl mezi dětmi. Až 90% filmů je podle vědců tou nejúčinnější reklamou pro vstup do kuřáctví, cílenou na děti. Filmy cíleně v dětech probouzí touhu napodobit své idoly, které na plátně představují cigaretu jako prostředek uklidnění, koncentrace, ale i vášně a originality, což prokazatelně celé generace dětí vede do celoživotní nemoci kouření.

Tabákový průmysl má z lidského utrpení nejen velké peníze, které mu zajišťují výsadní postavení a nepochopitelnou nedoktnutelnost, ale také velkou legraci!

Návrh opatření:

1) Zákaz obchodování tabákových výrobků v síti potravinových prodejen či spolu s potravinami a zdravotně nezávadným zbožím.

2) Povinnost informovat o nemoci kouření a jejích důsledcích před filmovým dílem či hudebním klipem, kde je kouření tabákových výrobků předváděno.

3) Vzdělávání o epidemii kuřáctví do školních osnov, užívání tabáku ze strany dětí postavit mimo zákon.

TOLIK ODPŮRCI KOUŘENÍ. VŠECHNO VÝŠE UVEDENÉ MÁ LOGIKU, ÚDAJE JSOU 100% PRAVDIVÉ. TÁŽI SE: PROČ NECHRÁNIT DĚTI TAKÉ PŘED JINÝMI NEBEZPEČÍMI?

Alkohol - ničitel vztahů a životů

Příležitostnými konzumenty alkoholu je 96,5 % studentů středních škol. Filmy, televizní, tiskové reklamy a jiné formy propagace ukazují alkohol jako látku, po jejíž konzumaci je člověk "v pohodě", je oblíbený, má kamarády. Alkohol je v rámci product placementu mazaně prezentován jako všelék: panák na oslavu i panák na žal, s chlastem sbalíš holku i zafandíš fotbalistům.

O negativech alkoholismu se takřka neinformuje, nápisy na lahvích jako "Pijte s rozumem" jsou k smíchu. Alkohol je nebezpečnější než cigarety, způsobuje nejen závislost a následky na zdraví, ale také rozpady rodin, násilí, škody na veřejném majetku, dopravní nehody či přímo úmrtí v důsledku otravy alkoholem (v rámci ČR každý rok více než 100 lidí).

Díky mocné lobby výrobců a zemědělců je pěstování rostlin, které se používají k výrobě alkoholu, dokonce dotováno obrovskými částkami z veřejných rozpočtů. Přitom alkohol je jed. V obchodě mezi potravinami koupíte 1 balení čiré tekutiny (např. litr vodky), které Vám v případě okamžitého vypití způsobí smrt.

Návrh opatření:

1) Zákaz obchodování alkoholu v síti potravinových prodejen či spolu s potravinami a zdravotně nezávadným zbožím. Konec podpory alkoholu ze strany státu.

2) Zákaz reklamy na alkohol. Povinnost informovat o škodlivosti alkoholu a důsledcích konzumace před filmovým dílem či hudebním klipem, kde je pití alkoholu předváděno.

3) Vzdělávání o alkoholismu do školních osnov, užívání alkoholu ze strany dětí postavit mimo zákon.

Řepný cukr - skrytý zabiják

Výrobci sladkostí v honbě za ziskem místo toho, aby do svých produktů dávali hodnotnější (a dražší) přísady, cynicky nadužívají řepný cukr. Je jim úplně jedno, že způsobují epidemii dětské obezity se všemi, často velmi dramatickými, zdravotními důsledky, jako jsou ateroskleróza (ve většině civilizovaných zemí hlavní příčina úmrtí), cukrovka, riziko infarktu, postižení kloubů atd.

Ve filmech ukazují cukrovinky jako vhodnou formu odměny či dárku, v reklamách dokonce neváhají přesvědčovat rodiče, že sladkosti jsou zdravé, vysoká hodnota energie se vydává za přednost. Doporučené denní dávky mnohdy manipulují se zákazníkem, jsou totiž počítány dle směšného množství a pro dospělého člověka.

Problémem, o kterém média téměř mlčí, je závislost na sladkostech. Američtí vědci zkoumali několik měsíců chování myší krmených 12 hodin denně cukerným roztokem. Když byl přísun cukru náhle přerušen, vykazovali hlodavci příznaky abstinence jako cvakání zubů, kvílení a úzkost. Po obnovení cukerné výživy zkonzumovaly myši až o 30 procent sladké směsi více než dříve. V jisté části mozku pokusných zvířat zaznamenali pak vědci zrychlený růst receptorů dopaminu, což je chemická látka důležitá pro vytváření pocitů uspokojení a slasti. Tato skutečnost je důkazem vzniku závislosti.

Návrh opatření:

1) Zákaz reklamy na zboží se zbytečně velkým obsahem cukru (stanoví odborná komise EU).

2) Povinnost informovat o škodlivosti cukrovinek a důsledcích konzumace před filmovým dílem či hudebním klipem, kde je tato konzumace předváděna.

3) Vzdělávání o negativech sladkostí do školních osnov.

Kam nás tyto postupy zavedou? Do pekla nebo do ráje?

Navrhovaná opatření jsou samozřejmě pouze prvním krokem na cestě k vymýcení nepravostí. Jsem si vědom, že zmiňuji jen zlomek nebezpečí, před kterými musí naše osvícená společnost nejen děti, ale všechny lidi, chránit. Namátkou pár dalších: glorifikace rychlé jízdy a adrenalinových sportů, vepřový bůček, káva, noční život, hlasitá agresivní hudba, špekáčky... .

Je nesporné, že pokud se nám podaří tyto a další hrozby odstranit, budou všichni šťastnější. Zdraví, usměvaví, voňaví, štíhlí, dlouhověcí. Navíc se ušetří miliardy korun z veřejných rozpočtů, které se mohou použít na nějaké bohulibé účely. Prostě ráj na zemi.

Nebo to bude orwellovské peklo, nová totalita, kde se bude šmírovat a povinně bonzovat na všechny, kteří se nebudou chtít na tomto ráji podílet. Kde budeme tajně pěstovat víno a ve sklepě načerno chovat prase.

Zdroje: retezlasky.cz, theses.cz, czso.cz, drogy.doktorka.cz, novinky.cz, ordinace.cz


Stránky komiksu Vesnička

Babyboxy: Ano či ne?

V dnešním článku bych se chtěla věnovat poněkud kontroverznímu tématu, a to problematice babyboxů. Obraz, který o nich podávají média, je poměrně jednotný, nekomplikovaný a vyzývá k téměř až nadšenému "ano!". Většinou je vídáme v spojitosti s malým miminkem, dojatou sestřičkou, která pro něj do "boxu" běží, a nějakým představeným lékařem, který spekuluje, jaké se mu dá jméno. ("Že by po mně?", říká si). Je to ale tak jednoduché? Otázka takzvaná návodná. Po právní ani psychologické stránce není. Chtěla bych Vás tedy nyní pozvat k trošku bližšímu "ohledání" dané věci.

Nejprve fakta

První babybox u nás byl otevřen 1. června 2005 v soukromém zdravotnickém zařízení - Gyncentru v Praze Hloubětíně - a to z iniciativy Nadačního fondu pro odložené děti Statim a jeho sesterského občanského sdružení Babybox pro odložené děti — Statim. K dnešnímu dni u nás po celé republice bylo zřízeno celkem 25 těchto schránek. Odloženo do nich bylo zatím rovných 20 dětí.

Z hlediska práva ale tyto schránky nemají žádnou oporu v našich předpisech. Stejně jako v sousedním Německu existují v jakémsi vzduchoprázdnu. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice (na základě jejich reálné potřeby) vytvořilo metodické pokyny jak pro případ, kdy je nalezeno dítě bez známé totožnosti, tak pro případ nalezení se známou totožností (je-li např. přiložen rodný list), ale to je vše. Schránky do našeho právního řádu ani zavést nelze. Nejpodstatnějším problémem je to, že jejich existence je v rozporu s právy dítěte a to konkrétně právem dítěte znát svou totožnost, které je zakotveno v Úmluvě o právech dítěte, jejímž je Česká republika signatářem. A právních otazníků týkajících se babyboxů je více. Jsou velmi složité a jakožto laik na tomto poli se do jejich vypočítávání raději nebudu pouštět, abych se nedopustila nějaké nepřesnosti. Záleží prostě, stejně jako v mnoha jiných věcech, na výkladu existujících zákonů. A ten se u různých právníků liší. Proto ty dlouhotrvající a dalekosáhlé diskuse odborníků a možná také právě to vzduchoprázdno...

A teď pro

Pojďme se nyní podívat, jaké jsou argumenty pro vznik babyboxů. Částečně se týkají rodičů (zvláště matky) dítěte a částečně dítěte samotného. Matce babybox umožňuje "zbavit se" (to je v tomhle kontextu opravdu hrozné slovo) dítěte beze strachu z nějakého postihu (velmi se zdůrazňuje anonymita a dostatečný čas k opuštění místa odložení matkou). Z hlediska dítěte babybox umožňuje co možná nejvíce bezpečné odložení. Vzhledem k tomu, že babyboxy jsou umístěny výhradně ve zdravotnických zařízeních, je zde dostupná odborná lékařská péče a je maximalizována snaha poskytnout dítěti co nejlepší péči po jeho převzetí. Příznivci babyboxů hovoří také o tom, že je to cesta, jak zabránit vraždám novorozenců matkami.

A nyní proti

Jaké jsou tedy protiargumenty? Je jich několik. Asi největším problémem je již zmiňovaná neznalost totožnosti dítěte. A to hned z několika stran. Odborníkům zcela chybí potřebné informace o rodičích dítěte (hlavně ty týkající se zdravotního stavu, genetických zátěží, průběhu porodu apod.). Z tohoto důvodu je velmi těžké udělat prognózu dalšího vývoje dítěte. Nelze si totiž bohužel představovat, že všechny děti takto odložené budou zcela zdravé. Způsob života matky (braní drog a pití alkoholu v těhotenství, zanedbávání prenatálních vyšetření, třeba i porod mimo zdravotnické zařízení apod.) mohou pro zdravý vývoj dítěte představovat značné riziko. Proto nelze říci, že všechny děti vložené do babyboxu lze dát do adopce. Adoptivní rodiče povětšinou chtějí děti zdravé, s dobrou prognózou. Neznalost původu může být později komplikací i pro samotné dítě. Zvláště v dospívání hledáme své kořeny. Je to úplně přirozené. Co ale najdou takovéto děti? (Možnost lhát jim je ošemetná. Pravda často vypluje jako olej na vodu - a pak natropí ještě více škody než kdyby se s dítětem jednalo odpočátku fér.) Skutečně nemají právo znát své rodiče?

Problémů a nedořešených otázek je zde ale více. Jak zabránit tomu, aby jeden z rodičů dítě do babyboxu vložil bez vědomí (a případně i přes odpor) druhého rodiče? Ostatně, poměrně nedávný případ otce, který si své dítě z babyboxu posléze vyzvedl, naznačuje, že se to skutečně může stát. (Přiznám se, že ale nevím, jak jejich příběh pokračuje.) A jak zabránit tomu, aby se do babyboxu dostalo např. dítě unesené?

Odpůrci babyboxů konstatují, že existují jiné a pro dítě lepší možnosti, jak z hlediska matky legálně opustit dítě. Lze jej např. zanechat na novorozeneckém oddělení a poskytnout souhlas k adopci. V takovém případě má zdravotnický personál informace o specificích daného dítěte, existuje i možnost sociální anamnézy v rozhovoru s matkou. Hledání správné rodiny pro dítě je pak jednodušší a i pro rodinu je dobré, ví-li o přijímaném dítěti co nejvíce.
Zavádění babyboxů lze také ve vyhroceném případě vnímat jako určité postrčení matek k tomu, aby rodily mimo porodnice. Navíc, zkušenosti z Německa ukazují, že existence babyboxů vraždám novorozenců nezabrání. Kdybych chtěla moralizovat, mohla bych ještě dodat, že z celospolečenského hlediska zavádění babyboxů není zrovna krokem, který by podporoval rozvoj odpovědnosti u lidí - jak u matek, tak otců. Ale to je věc, která mě osobně na tom celém bolí asi nejméně...

Závěrem

Na závěr článku si dovolím zadoufat, že jsem Vám přinesla alespoň trochu nových informací a rozšířila Vám v rámci tohoto tématu obzor. Jsem si vědoma toho, že jsem více prostoru věnovala nevýhodám oproti výhodám babyboxů. Je tomu tak proto, že právě rizika s babyboxy spjatá se mi v mainstreamu zdají být nedostatečně komunikovaná. Tak alespoň tady... Jinak, co se týká mého osobního názoru, pořád nad tím váhám. Nedovedu odhadnout, kde jinde by skončilo těch 20 dětí, kdyby babyboxy nebyly. Ačkoli tedy mám řadu (výše uvedených) výhrad, strach z toho, že by některé z nich mohlo dopadnout ještě hůře, mi brání říct babyboxům kategorické "ne".

PS: U tohoto článku bych Vás ještě důrazněji než obvykle ;-) chtěla pozvat do diskuse. Ptám se tedy: "A jak to vidíte vy?" a moc se těším na Vaše příspěvky.

Zdroje:
referát JUDr. Věry Novotné Řešení situace dítěte odloženého do babyboxu a dítěte narozeného v režimu tzv. utajeného porodu, který přednesla na konferenci s Problémy současné rodiny a náhradní rodinná péče 25. 6. 2009 v Olomouci,
http://cs.wikipedia.org/wiki/Babybox,
http://www.babybox.cz/,
www.praktickagynekologie.cz/pdf/pg_07_04_06.pdf

Stránky komiksu Vesnička

JZD Slušovice: Zázrak nebo gigantický podvod?

Slušovice jsou vesnice poblíž Zlína, v 80. letech místo nebývalého hospodářského rozmachu. Ani 20 let po revoluci není úplně jasné, zda šlo o obrovský úspěch vzniklý navzdory režimu díky pracovitosti lidí a chytrému vedení Františka Čuby nebo o projekt všemožně podporovaný z vyšších míst kvůli propagandě (podívejte se na Slušovice a učte se, socialismus funguje).

Slušovice dětskýma očima

Těžko popisovat, jak obrovským byly Slušovice fenoménem. V 80. letech šlo národní hospodářství definitivně do kytek, nikdo nestrádal hladem, ale nabídka zboží a potřeby lidí se tragicky míjely. Byl nedostatek různého sortimentu od televizí, přes rifle, banány, až po toaletní papír a vložky.

Vydělat peníze bylo jen prvním levelem při snaze něco si pořídit. Peníze byly totiž k ničemu, nebylo-li požadované zboží. Dalším levelem bylo shánění. Jinými slovy využívání známostí, korupce či služeb nelegálních směnárníků (veksláků) k tomu, aby se daný podpultový produkt (zboží pro všechny na pultě, pro vyvolené "pod pultem") dostal právě k Vám a ne k někomu jinému.

Měl jsem již zkušenosti s návštěvou Tuzexu (prodejny, kde se dalo nakupovat za západní měny nebo tzv. bony, což byly volně směnitelné koruny), rodiče tam pořídili za tehdejší 1/2 ceny dvoupokojového bytu českou televizi Tesla určenou na vývoz. Přesto pro mě byla návštěva Slušovic zjevením.

Z šedivého prostředí normalizace jsem se mávnutím kouzelného proutku ocitnul "na západě". Úžasné dostihové závodiště, všude uklizeno, restaurace v útrobách dopravního letadla, obchod, kde se daly koupit takové zázraky jako např. Pepsi v plastových lahvích, bramborové lupínky, tropické ovoce a další běžným smrtelníkům zapovězené produkty. Do Slušovic jezdily na výlety celé kolektivy z továren, zahraniční prominenti (kvůli návštěvě prezidenta SSSR Gorbačova byla prý vybudována dálnice Zlín-Slušovice), o Slušovicích se dokonce skládaly písně.

Pár faktů

Ač by tomu název napovídal, zemědělství se družstvo věnovalo na sklonku osmdesátých let jen minimálně. Hlavní síly byly směřovány do přidružené výroby: stavebnictví, zpracování plastů, biotechnologie a výroba počítačů.

V době své největší slávy mělo JZD (Jednotné zemědělské družstvo) Slušovice obrat 7 miliard Kčs, a z toho zisk více než 700 milionů Kčs, zaměstnávalo více než 6 000 občanů Slušovic i z 21 okolních obcí (tj. zisk více než 100 000,- Kčs v tehdejších cenách na 1 pracovníka!). Občané měli k dispozici koupaliště, hřiště, školy, dvojtřídní MŠ, zdravotnické středisko, nákupní středisko. V každé okolní obci podnikovou prodejnu, kde členové družstva mohli nakupovat na kartu, peníze měli u místní Banky Slušovice. Byla vybudována i kanalizace, nové chodníky a cesty.

Kontroverzní manažer František Čuba

František Čuba vedl JZD Slušovice v období 1963-1990. Je osobností, jejíž roli lze v současné době nepříliš snadno hodnotit. Přes např. zajímavý pořad o Slušovicích z dílny dokumentaristů ČT je evidentní, že nás dělí ještě spousta let od doby, kdy budou moci historikové vynést plus minus objektivně soud.

Musel být skvělým manažerem, to je nesporné. Byl mužem činu, uměl lidi strhnout a motivovat. Kdo víc udělal, ten více vydělal, což nebylo běžné tehdy ani nyní. Zaměstnával lidi s ideologickým škraloupem, které nikde nechtěli. Zatímco jinde vládla pohůdka, lidé přicházeli z práce odpočatí a mohli se věnovat soukromým aktivitám (fušky, chaty, chalupy...), ve Slušovicích se tvrdě makalo.

Na druhé straně bez kontaktů na tehdejší papaláše to nešlo. Čuba byl kamarádem s předsedou vlády Lubomírem Štrougalem, nad družstvem držel ochrannou ruku generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš. V roce 1987 uzavřel údajně František Čuba za Slušovice smlouvu s 1. správou StB - rozvědkou, díky níž získalo družstvo ekonomické výhody, např. bezcelní dovoz určitého zboží, dovoz embargovaného zboží a informace zejména z oblasti biotechnologií.

Okolo Slušovic se vyskytovala celá řada fám, například:
- skvělé hospodářské výsledky byly dosahovány kvůli machinacím v účetnictví,
- nikdy se tam nevyráběly počítače (prý se dovážely již hotové z Thajska, přičemž na bednách bylo uvedeno "made in Slušovice"),
- JZD mohlo takto fungovat jen díky obrovské pavučině korupce, která sahala od celníků až po stranické špičky.

Jisté je, že horliví revolucionáři po roce 1989 Čubu smetli a JZD Slušovice se rozpadlo. Můžeme jen spekulovat, jak by se družstvu dařilo v podmínkách volného trhu.

Socialistická vesnice: Zábavně mrazivý skanzen

Tak nevím, jestli jsem někomu, kdo třeba nedávno oslavil dvacáté narozeniny, alespoň trošku osvětlil fenomén Slušovic. Těžko si dnes představit kontrast "vybydlené" Jednoty a slušovického obchodu téměř srovnatelného s dnešními markety.

Možná přichází čas zamyslet se nad projektem skanzenu typické socialistické vesnice, kam by žáci a studenti jezdili na exkurze. Dobře zrealizovaný komplexní projekt se všemi aspekty života by byl velmi potřebný. Určitě by zapůsobil na mladou dušičku víc než plané tlachání o nebezpečí extrémismu či mediální glorifikace disentu. Pokud to nenapadlo nikoho přede mnou, vyžaduji samozřejmě (jako správný pravdoláskař) od případného realizátora drobný bakšiš za tento koncept. Stačí mi tři hrubé platy ministra pro lidská práva. Ono žádné dobro není zadarmo :)

Píseň o Slušovicích


Použité zdroje: ihned.cz, wikipedia.org, pluska.sk, blisty.cz, cibulka.net.


Stránky komiksu Vesnička

Soutěž: Motto léta 2009 - vítězové

Naše soutěž o motto léta 2009 má svého vítěze. Stejně jako další "na bedně" dostane 2 lístky na noční prohlídku Karlštejna spojenou s koncertem skupiny Tichá domácnost dne 18.07.2009 od 20:00.

Na prvním místě se umístil Gepvun (Zatím nám nedodal adresu, kam vstupenky zaslat. Čas běží, ozvěte se.) se svým mottem:
"Toto léto jako vloni,
mám připravený plán.
Na kole a ve větroni
Zemi českou prolétám"

Umístění na druhé a třetí pozici: SimisekSa (Simona Šáchová, Benátky nad Jizerou) a Wyfiko (Jiří Trejbal, Děčín).

Užijte si akcičku a mějte fajn léto :)

Stránky komiksu Vesnička

Profesor Jaro Křivohlavý

Žijící legenda české psychologie.

V dnešním článku bych se chtěla svěřit se svým zážitkem z minulého semestru. Poštěstilo se mi, a to úplnou náhodou, zúčastnit se dvou přednášek tohoto postaršího pána. Byly pro mě velice inspirativní, tak se s Vámi podělím o pár dojmů, trošku Vám tuto osobnost představím a také Vás pozvu - jakmile se někde tam u Vás vyskytne plakátek se sdělením, že přijede Jaro Křivohlavý, tak tu přednášku nevynechejte. Byla by to totiž veliká chyba.

Kdo je Jaro Křivohlavý?

V krátkosti se dá shrnout, že se jedná o českého psychologa narozeného v roce 1925. Jeho životní cesta byla poměrně složitá. Prošel koncentračním táborem, za komunismu jakožto psycholog také neměl na růžích ustláno. Zabýval se mimo jiné např. bezpečností práce (žluté pruhy na posledních schodech v budovách jsou jeho dílo) a navrhováním dopravních značek. Z jeho dalších profesních zájmů bych vyzdvihla hlavně psychologii zdraví a nemoci a pozitivní psychologii.

Říká o sobě, že v 17ti letech se zamiloval do dvou věcí. Do křesťanské víry a do psychologie. Obojí mu zůstalo dodnes a obojí je z jeho vystupování velmi dobře cítit. Víte, jakožto studentku psychologie mě na tomto člověku velice zaujalo to, jakým způsobem on k psychologii přistupuje a jak ji integruje se svým světonázorem. Ačkoli je samozřejmě velký odborník (o čemž ostatně svědčí i ta profesura), na jeho přednáškách se nemusíte bát nějakého přesycení odbornými a přeodbornělými termíny. Namísto toho Vás čekají velice lidská sdělení. Jaro Křivohlavý mluví o smysluplnosti existence, moudrosti, odpouštění, vděčnosti, lásce. Podává osobní svědectví o tom, jak se lze prát se životem, jak zvládat každodenní - a i ty větší - starosti, jak co nejkrásněji a nejspokojeněji žít se svým partnerem a ve své rodině. Jsou to témata blízká snad každému. Pokud dokážete akceptovat to, že filozoficky stojí na křesťanském základě, můžete se z nich hodně naučit. Ostatně, na jeho přednášky na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy si studenti vodí své partnery a někdy prý i rodiče. Asi vědí, proč. ;)

Moje zkušenost

Já osobně jsem navštívila 2 přednášky tohoto profesora. Jednak na filosofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, jednak v rámci cyklu Tváří v tvář - také v Brně. Celé mě to tak vzalo, že jsem si hned musela koupit taky dvě jeho knížky, z nichž jednu mám i podepsanou. Z jeho široké tvorby padla volba na O šťastném manželství s Jarem Křivohlavým a Dvě lásky - Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem. V dnešní době, kdy do nás média tlačí miliony reklamních sdělení, kdy se honíme za zcela zbytečnými statky a mnohdy ani nemáme čas být skutečně spolu, jsou ty věci málem jak z jiného světa. Nejde ale jen o nějaké "plané filozofování", najdete v nich i mnoho konkrétních příkladů hodných následování. Za všechny zmíním dvě věci, které mi v paměti utkvěly nejvíc. Jednak něco, co pan profesor dle svých slov převzal od své ženy a jde vlastně o citát z Bible: "Nechť slunce nezapadá nad vaším hněvem." , kterýžto se dá brát i velmi pragmaticky. Když spolu dokážeme vše vyřešit před usnutím a zlost se nám nepřenáší do dalších dnů, vyhrajeme hodně společně příjemně stráveného času. Ta druhá věc zazněla i na jedné z přednášek. Jedná se o řešení věcí v manželství, které nám na druhém vadí. Pan profesor říká, že oni to mají s manželkou zavedené tak, že když se něco takového vyskytne, jdou na procházku. A tam si to pěkně na střídačku vyříkají. Každý má právo pěkně slušně říct, co mu nevyhovuje a ten druhý pozorně poslouchá. Každý má v rámci jedné procházky nárok na tři výtky. Z hlediska psychohygienického i komunikačního mi to přijde velice zdařilé. I když se přiznám, že jsem to ještě nepraktikovala. :) Dobré samozřejmě je, aby se následně každý zařídil podle toho, co slyšel, a začal se chovat tak, aby svému druhovi udělal radost.

Přemýšlím, co Vám říci více. Pokud Vás to zaujalo a v rámci svého osobnostního růstu byste se chtěli na některé věci spjaté s Jarem Křivohlavým podívat, snad Vám jen doporučím jeho webové stránky jaro.krivohlavy.cz, kde najdete i řadu jeho přednášek, které Vám pomohou utvořit si komplexnější a celkově lepší obrázek o tom, kým tato osobnost je a jaké myšlenky se k ní pojí. Na Internetu se dá najít i několik rozhovorů s ním (např. na ihned.cz nebo vira.cz). Jeho obsáhlou bibliografii najdete na české Wikipedii.

Na závěr už snad jen dodám hezoučký příběh o tom, jak se mu vlastně dostalo malebného jména "Jaro". Není to totiž, jak by se mohl někdo domnívat, zkratka od Jaroslava ani Jaromíra. Tatínek pana profesora chtěl totiž svého synka pojmenovat "Borek". To jméno tehdy nebylo v kalendáři (a ani nyní není), a tak mu na matrice řekli, že si holt musí vybrat něco z kalendáře. Tehdy bylo 21. března a na dané stránce kalendáře stálo psáno "Jaro". A tak tatínek, snad z tvrdohlavosti, snad z legrace, dal svému synkovi jméno Jaro. A je fakt, že i když je panu profesorovi dnes přes 80 let, když sedíte na jeho přednášce, tak nějak podivně se vám do srdce vkrádá jakýsi milý jarní láskyplný pocit...

Stránky komiksu Vesnička

Soutěž: Motto léta 2009 - hlasování

Tak tady máme 7 finalistů naší soutěže o Motto léta 2009. Texty v uvozovkách jsou bez úprav, přesně tak, jak k nám doputovaly. Chtěl bych poprosit všechny z této sedmičky: jukněte příští pondělí (tj. 6. července) na mail, v případě výhry od Vás budeme potřebovat adresu, kam má Správa státního hradu Karlštejna zaslat vstupenky na noční prohlídku Karlštejna a koncert.

Víme, že neexistuje hlasování na Netu, které by nešlo zmanipulovat. Prosíme Vás, nezkoušejte to. V případě jakéhokoli podezření si vyhrazujeme právo určit 3 vítěze, kteří dostanou po 2 vstupenkách, sami. Hlasujte pod návrhy.

Autor: Wyfiko
"S léty přichází moudrost aneb sánky kupuj v létě."

Autor: Zimmicz
"Ručník, plavky, správné klima,
ať je letos léto prima.
Taky krému plná tuba,
ať mě pak nepálí huba."

Autor: SimisekSa
"Užívej léta, ikdyž si teta,
s rodinou, přáteli, na slunku v jeteli,
poslední prázdniny vychutnej si,
koupání, zábavu dopřávej si... :-)"

Autor: Gepvun
"Toto léto jako vloni
Mám připravený plán
Na kole a ve větroni
Zemi českou prolétám"

Autor: Varniovka
"Předpověd počasí:zataženo!nevadí,půjdu tedy do hradu,zaženu tam svou nudu"

Autor: Dana
"O prázdninách se nudí jen ten, kdo nemá fantazii!"

Autor: Rafaeela
"ŽIVOT JE PŘÍLIŠ KRÁTKÝ NA TO,ABY JSME JEN PŘEŽÍVALI.ŽIJEM KAŽDOU VTEŘINU,JAKO BY BYLA POSLEDNÍ.JEN PAK BUDEME OPRAVDU ŽÍT."

Mimo soutěž

Ejekula nám poslal(-a) výživné motto, které bohužel nesplňuje náš požadavek na rozsah, má o moc víc než 160 znaků. Proto bohužel nemůže být zařazen(-a) do klání o lístky. Tak aspoň mimo soutěž, když nás tak chválí:
"Když je léto pod mrakem - vycházím si v klídku ven. Přemýšlení je o ničem, joint mi spraví každý den. Na zahradě v síti své - houpu tělo lenivé, s notebookem v rukou mých - blog Zrcadlo mi zase pích. Rozměrnými tématy - tlačí se mi do hlavy - Romové či důchodci - s nimi Zrcadlo zatočí."

Soutěž již skončila, podívejte se na vítěze.


Stránky komiksu Vesnička

Proč jsou ve školství a zdravotnictví nízké mzdy

Pár citací na úvod

ceskenoviny.cz:
"Průměrně si zaměstnanec ve školství vydělá 20.534 korun za měsíc."

vaclavkrasa.cz:
"Téměř nikoho nezajímá, že velmi těžkou práci, která hraničí až se sebeobětováním, vykonávají lidé v sociálních službách za průměrnou mzdu 14.000,-Kč."

uzis.cz:
"Průměrný měsíční plat zaměstnanců ve zdravotnictví celkem v ČR odměňovaných podle platných předpisů o platu, (zřizovatel Ministerstvo zdravotnictví, kraj, obec a město, ostatní centrální orgány) v roce 2008 činil 24 867 Kč."

ekonomika.idnes.cz:
"Zaměstnanci Českých drah a nákladní dopravní firmy ČD Cargo si příští rok (tj. 2009, zpráva z loňska) polepší. Vedení firmy a zástupci odborů se shodli na růstu mezd o čtyři procenta. Průměrný plat se tak navýší o zhruba 1 000 korun a přesáhne 26 tisíc."

Svět se zbláznil. Nebo ne?

Po přečtení citací výše se každému slušnému člověku udělá rudo před očima a začnou se honit hlavou myšlenky o tom, že takový bordel je možný jen v České republice.

Jak je možné, že zaměstnanci ČD, jejichž nekvalitní služby a věčná zpoždění (podívejte se, že ani teď nejedou přesně) jsou již celoevropskou legendou, berou tak moc a mají výhody, které mohou dosáhnout i desítek tisíc ročně?

Vzděláním to nebude, v jeho úrovni nádražáci za školstvím, zdravotnictvím i sociálními službami evidentně zaostávají. Náročností práce také ne, cvakat lístky či sedět za pokladnou je čajíček oproti zvládnutí 30 pubescentů, péči o nemocné či terénní práci ve vyloučených lokalitách. V přístupů k zákazníkům (v jiných oborech žáci, pacienti, klienti...) ČD také neperlí.

Nabízí se tedy vysvětlení, že jde o nespravedlnost. Což se Vám nyní pokusím vyvrátit.

Kdo se snaží, ten má

Většina zaměstnavatelů se snaží minimalizovat mzdové náklady. Pokud se najdou pracovníci, kteří jsou ochotni odvést kvalitní výkon za málo peněz (nebo třeba i zadarmo), zaměstnavatel (respektive ten, kdo financuje) nemá žádný důvod (kromě dobrého srdce), aby jim slušně zaplatil. Takto se chová i stát, který má pod palcem financování školství, zdravotnictví, sociálních služeb i Českých drah.

A zde se dostáváme ke gró věci. Zatímco učitele, zdravotníky, sociální pracovníky atp. jejich práce baví, záleží jim na výsledku a nemají čas ani energii na dělání neplechy, nádražáci jsou free. Všechno je jim jedno, nepředřou se, ztráty zaplatí stát a jejich jedinou starostí je, jak vydyndat co nejvíc peněz.

Když pak dojde na nátlakové akce, co se děje?

- Zaměstnanci ČD jsou drsní a stávkují, dokud nedosáhnou splnění svých požadavků. Je jim jedno, že se lidé nedostanou k lékaři a do práce, že vznikají mnohamilionové ztráty při přepravě nákladů. Mají jasný cíl: víc peněz na výplatní pásce.
- Zaměstnanci ve školství stávkují symbolicky, protože jim záleží na dětech a nechtějí si to rozházet s rodiči.
- Pracovníci ve zdravotnictví také nejdou tvrdě na věc. Naštěstí. Kdyby měli morální kredit nádražáků, mrtví pacienti by jim nevadili.
- I pracovníci v sociálních službách jsou měkkosrdcatí. "Já jim nevyměním stříkačky, oni dostanou žloutenku." atp.

Resumé

Kdo dělá svou práci dobře a chová se slušně, tomu stát nikdy nepřidá. Až budou lidé ve školství, zdravotnictví a sociálních službách stejně drsní jako nádražáci, pak budou brát důstojné peníze. Do té doby se jim bude stát vysmívat do obličeje + zneužívat jejich dobroty.

Nezbytností je nedbat při stávkování na ztráty, škody, vztahy. Kašlat na všechno a jít jen po penězích. Jiná cesta není. Bohužel.

Stránky komiksu Vesnička