Poutač

To nejlepší z Archívu - Léto 2008

Za téměř 7 let existence blogu Zrcadlo jsme napsali pěkných pár stovek článků.

Bohužel (jak si s oblibou stěžuju), přízeň vyhledávačů šla od roku 2013 o 80 procent dolů. Často jdeme proti systému, cenzura řádí jak černá ruka. Starší texty se tak staly pro běžného uživatele Internetu neviditelné.

Proto jsem se rozhodl zabojovat proti větrným mlýnům a během příštích měsíců představit to nejlepší, co můžete na stránkách Zrcadlo.blogspot.com přečíst.

Láska v průběhu staletí

V létě 2008 rozjela Agape unikátní seriál na téma Láska. V tomto díle se zabývá fenoménem lásky v historickém kontextu.

Hříchy našich politiků

Sami posuďte, co se za sedmiletku, kdy se vystřídali u vlády všichni možní i nemožní, změnilo. Dle mého názoru nic. Kde je chyba?

Školní výlet do Prahy

+JA+ se v retro povídkách svým osobitým způsobem rozepsal o mládí v divokých devadesátých letech. Pokud jste náctiletí, nečumte furt do telefonů a inspirujte se. Tlemit do bedny můžete, až nastoupíte do práce.

Život začíná aneb Co po maturitě

O jednom takovém povedeném nástupu je tenhle příběh.

Vysokoškolští učitelé - Co celé dny dělají?

Zatímco +JA+ vystřelil hned po střední do honby za kariérou, já věnoval 5 let života honbě za titulem.

Svatba... přežitek nebo smysl života?

Agape se věnovala nejen lásce, ale také jejímu hlavnímu cíli: Svatbě :o)

Láska rodičovská a láska dětská

A nevynechala ani jiné druhy tohoto citu.

Co vás čeká příště

V průběhu další procházky Archívem se podíváme například na podtext svatebních zvyků a navštívíme Berlín.

Nebude to hned příští týden. Pokud nevydržíte čekat, použijte vyhledávací políčko vlevo nahoře. Klidně se odvažte, zkoušejte i jiná témata. Budete překvapení, co najdete.

Kam dál?
7 nejvíc nedoceněných článků - Co neprávem zapadlo

Štítky: ,

Průjezd U.S. Army: Příznivci i odpůrci, všechno idioti

Nikdy mě nepřestane udivovat, kolik prostoru jsou ochotny věnovat (i seriózní) média kravinám a jak dokážou kolem obřích pitomostí rozpoutat celonárodní debatu.

V současnosti je takovým tématem přesun asi 500 spojeneckých vojáků přes české území.

Zděšený Vladimir Vladimirovič

Před nedávnem se řešilo záhadné zmizení ruského prezidenta Putina (už se objevil, není třeba smutnit).

Vysvětlení je konečně na světě.

Putin se od svých zpravodajců dozvěděl o chystaném přejezdu, dostal záchvat panické úzkosti, zhroutil se a byl téměř 14 dní v péči vyhlášených kremelských psychiatrů, kteří v minulosti skvěle udržovali ve formě třeba Leonida Iljiče Brežněva.

Příznivcům přesunu zaplesalo srdéčko. Konečně účinný krok proti rozpínavému Putinovi!

Odpůrci se naopak zděsili. Zlotřilé NATO jde po našem miláčkovi!

Ubohost nad ubohost

Ministr Stropnický a další hlasití propagátoři spojeneckého výletu zaslouží Nobelovu cenu za ubohost. Vydávat takovou prkotinu za téměř hrdinský čin vyžaduje notně otrlý žaludek.

Lidé toužící po náruči bývalého SSSR mohou s přehledem aspirovat na obdobnou cenu. Argumentace o možných dopravních problémech a neefektivní hrozbě silou nepotřebují další komentář.

Zástupci obou táboru by si měli především odpovědět na otázku, jak aktivně se vyjadřovali před rokem 1990, kdy nás okupovala cizí armáda a přejížděla, kam se jí zachtělo.

Loajalita? Pro někoho neznámý pojem

Rozdílnost názorů je jedna věc.

Vědomí, že všichni patříme k České republice, která má spojence, pak věc druhá.

Pokud jsme se jednou jako stát (v zastoupení svobodně zvolených politiků) k něčemu zavázali, stavějí nás podobné ofrky do role mezinárodních blbů.

Kam dál?
Evropská unie a NATO: Je jen otázkou času, kdy nás zradí

Štítky: ,

Pokud je evoluční teorie pravdivá, pak nás Internet zabije

Člověk se rád hřeje v pocitu výjimečnosti. Je jedno, zda věří v evoluci nebo stvoření, připadá si zkrátka jako hodně velký king.

Lepší verze, nic víc

Pokud měl Darwin pravdu, je rozdíl mezi pánem tvorstva a ostatními savci podobný jako rozdíl mezi Škodou 120 a Škodou Fabia.

Obojí je auto (živočich), Škoda (savec), obojí potřebuje k provozu silnici (vhodné prostředí), kyslík, benzín (cukry, tuky, bílkoviny), obě vozidla také produkují zplodiny (moč, výkaly).

Dohnat a předehnat

Je-li evoluční teorie správná, pak inteligence či uvědomování si sebe sama představuje pouze logicky nezbytné stadium vývoje, které (za příznivých podmínek) muselo nastat.

Těžko se hledají důvody, proč by měl mít člověk nějakou nadstavbu (duši). Přiznám se, že já je v reálném světe nenacházím ani v případě, kdy dám za pravdu vyznavačům stvoření.

Dle mého názoru bylo pro lidi klíčové, když kapacita mozku umožnila abstraktně uvažovat. Zvířata ani počítače toho (zatím) nejsou schopny.

Pokud se opravdu jednalo v určité fázi vývoje o nevyhnutelnost, pak nás stroje (počítače, Internet...) musí v budoucnu následovat.

Uvědomí-li si svou existenci, nezbývá než optimisticky doufat, že se neinspirují filmovou sérií Terminátor či lidskou společností, která většinu historie prosazovala své cíle bez nejmenšího slitování.

Prokletý Internet věcí

Vrátíme-li se z území sci-fi na pevnou zem, je na místě obava z jiné polízanice.

V příštích letech ovládne svět tzv. Internet věcí. Bez připojení k hyperrychlé síti nebude fungovat nic od hodinek po řídící jednotku lokomotivy.

K absolutnímu kolapsu civilizace pak nebude nutná zlá vůle strojů.

Postačí, když se něco hodně pokazí.

Kam dál?
Internet a důchodci: Více než virtuální konflikt
Doodle Google - Darwinius masillae

Štítky: , ,

Jak dostat Českou republiku nahoru? Důvěřujme v člověka

Dost bylo tepání do pravého českého bordelu. Dnes se neschovám za pouhou kritiku poměrů. Dnes napíšu, co dělat.

Každý je svině

Právní řád ČR je založen na základním předpokladu, že jsou všichni zlí.

Občané využijí jakoukoli příležitost k dělání rutyky, úředníci a policisté jsou zkorumpovaní, každý soudce je poloblb.

Proto je naprosto nezbytné dostat do zákonů (popř. jiných norem) veškeré možné eventuality, aby bylo ve všech případech jasné, co dělat. Jde o sysifovskou práci a nepřetržité honění se za podchycením stále se měnící reality.

Rozporuplné touhy

Češi chtějí, aby bylo vše regulováno a zároveň, aby byly normy stručné, stálé, srozumitelné. Věří, že jasné stanovení pravidel pomůže k lepšímu fungování společnosti, nezůstane prostor pro nepořádek, korupci atp.

Desítky let praktikování tohoto přístupu způsobilo současný stav. Příčiny se bohužel hledají pouze v malé míře buzerace. A jako řešení se nabízí přepisování, doplňování, vylepšování.

Zaveďme funkční kontrolní mechanismy, zrušme nefunkční paragrafy

Prvním krokem ke změně je pokuta 1 milion korun pro zákonodárce (úředníka, ministra...), který se vymlouvá na EU. Kdyby nebylo Bruselu, kolik skvělých věcí bychom vymysleli. Kecy! Před vstupem tady snad byl pořádek?

Druhým krokem je razantní zjednodušení norem tak, aby bylo na jejich základě každému jasné, co se nesmí a jaké hrozí postihy. Logickou nezbytností je velký důraz na obyčejné lidské rozhodování (selský rozum).

Třetím krokem je nastavení efektivních komunikačních standardů v rámci složek veřejné moci a tvorba stručných metodik (později souboru judikátů).

Čtvrtým krokem je vytvoření nezávislých kontrolních mechanismů. Internet umožňuje přestat brát zřetel na místní příslušnost. Např. rozhodnutí úředníka z Prahy může anonymně kontrolovat úředník ze Zlína.

Důvěřujme v člověka

Velká většina lidí chce dodržovat smysluplná pravidla. Chtějí žít v České republice, kde se obyčejná spravedlnost jasně odráží v zákonech a rozsudcích. Chtějí pravidla stručná a srozumitelná.

Každý slušný člověk potřebuje k plnému využití svého potenciálu elementární důvěru od společnosti jako celku.

Co říká stát? Co říká (tunami předpisů a nařízení) Váš zaměstnavatel? Já Ti nevěřím!

Pokud chceme být konkurenceschopní, musíme ukončit obří plýtvání lidským potenciálem.

Už si nemůžeme dovolit vyhazovat desítky miliard oknem.

Související text:
České národní zájmy? Odpověď je přece jasná

Štítky: ,

Proč šílenci zabíjejí obyčejné lidi?

Chcete mít ve 21. století téměř absolutní jistotu, že Vás nezabije terorista, vyšinutý důchodce či jiný šílenec?

Recept je jednoduchý. Stačí, pokud se stanete významným politikem nebo byznysmenem.

Oproti dobám minulým totiž nejsou útoky na mocipány v módě.

Demokracie = Za zlo mohou obyčejní lidé

Několik nejbohatších vlastní téměř vše.

Uměle drží nahoře extrémně vysoké ceny nezbytných statků (základní potraviny, bydlení...).

Zfetovali obyčejné lidi konzumem. Ti se nebouří, že za byt dají třicetkrát více peněz než před 25 lety, ale v poklidu si užívají nákupy levných věcí, které nepotřebují.

Kdo se snaží, má se skvěle, kdo se má špatně, sám je viníkem. Nebezpečná iluze.

Demokracie pak dělá z obyčejných lidí příčinu všeho zla. Prostřednictvím svobodných voleb přece vybrali své zástupce.

Současný bordel tak získal jasného strůjce. Mstít se společnosti zabíjením obyčejných lidí dává najednou smysl.

Kde není špetka zdravého rozumu

Zkusíme-li nalézt objektivní příčinu úpadku, musíme nutně dospět k závěru, že hlavním viníkem je hrstka mocných (momentálně exponovaní politici a několik nejbohatších).

Nejbohatší nejsou omezování délkou volebního období, jejich podíl na současném stavu je proto daleko vyšší.

Ovšem tak daleko pomatený mozek nedohlédne.

Snad až naše děti...

Není divu, že se tady z toho bordelu občas někdo zblázní.

Společnost musí dospět k zásadnější transformaci než po listopadu 1989. Bude potřeba ještě spousta bolesti, než si to lidé uvědomí.

Za našich životů změnu nečekejme.

Kam dál?
Střílení do pracujících za první republiky: Trpká pravda

Štítky: ,

Dekadence zpět? E. L. James, D. Gabaldon a O. Wilde

aneb přečtěte si Lady Fuckingham.

Před časem mi hlavou proběhla myšlenka, čím to, že je kolem mě v poslední době tolik sexu. Změnila jsem se? Vyhledávám takhle laděné obsahy? Je ze mě konečně dospělá ženská? Nakonec jsem si ale odpověděla trochu jinak.

V kinech se promítá Fifty Shades of Grey. Čtete, jak se na něj stojí fronty. Lidi (zejména ženy) blázní. Od filmu se očekává, že z první příčky úspěšnosti sesadí Avatar. Ohledně děje a zaměření se nebudu rozepisovat, neb předpokládám, že je všem alespoň rámcově známo.

Americká televizní stanice Starz vysílá v hlavním sledovacím čase Outlander, zfilmovanou knihu Diany Gabaldon, kde se přímo dech beroucím způsobem podařilo zachytit až elektrizující erotické napětí mezi hlavními hrdiny. Ta atmosféra se dá krájet a rozhodně i je, na co se dívat.

Nebylo by hezké zapomenout zmínit další trháky posledních let – kupříkladu seriál HBO Řím, který je snad ještě explicitnější. Nebo nedávno u nás vysílané Až po uši, kde to erotikou rovněž jen srší. Dalo by se samozřejmě jmenovat dál.

Dovolím si krátkou citaci z Wikipedie:
V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol.

Nevím, jak vy, ale já mám z toho dojem, že dekadence se po více než sto letech vrátila. Celkově v daleko širším měřítku než v 19. století, kdy byla silně spojena s individualitou umělce a vzdálená davům a davovosti. Dnes naopak je velkým publikům přístupná, dá se říci, že dekadentní postoj zmasověl. Zejména u nás – jak onehdy zmiňoval Václav Moravec - máme největší spotřebu alkoholu, marihuany a extáze v přepočtu na hlavu v Evropě, možná i na světě. V Boha (který snad dává smysluplnost jinak existenciálně vyprázdněnému životu) tu věří jen asi pětina lidí.

K pesimistickým náladám a pocitům zmaru asi netřeba uvádět příklady. V zásadě to všechno dává smysl – začarovaný a nekonečný kruh ve smyslu starého dobrého Carpe diem.

Na otázku, kam tato v průběhu krásná, ale v cíli riziková tendence povede, mě napadají jen děsivé odpovědi. Dekadence se doslovně překládá jako úpadek. Jde tedy o to, kam ještě můžeme upadnout. Nemohu v této souvislosti nevzpomenout Cílka a úvahy o konci naší civilizace nebo další autory, kteří varují, že jsme se ocitli v obdobném bodu dějin jako tehdejší antická kultura těsně před svým zhroucením.

Ale to jsem tu teď vykreslila dost pesimistický obraz. Jestli na to stejně jako já nechcete myslet, přečtěte si Lady Fuckingham. Garantuji, že je to nádherně dekadentní způsob, jak od toho uniknout. Intenzivnější než veškerá výše zmiňovaná díla. Abych vás naladila, zmíním ještě, že jde o novelu z let 1879-1880, jejíž autorství je připisováno Oscaru Wildovi. A je to zatraceně wild ;)

Související text:
Láska a erotika - Co je normální?

Štítky: , ,

Peciválova zpověď: Necpu se, kde mě nechtějí

Nikdy jsem nebyl extra akční. V posledních letech to vypadá tak, že pokud odečtu práci (mám-li ji), cesty za rodinou a občasnou putyku, vydávám se někam opravdu velmi zřídka.

Jako každý jiný pecivál, i já mám spoustu důvodů, proč sedět doma na zadku.

Opomenu ty nejlacinější, které vyplývají z toho, že mě spousta věcí zkrátka nikdy nebavila.

Změnil jsem se. Změnila se doba.

Obýváková kultura

Jsem velkým fandou do filmů. Než u nás na vesnici zavřeli v 90. letech kino, bývali jsme s partou kamarádů posledními věrnými návštěvníky. Stahovat se tehdy nedalo, ceny lístků byly lidové.

Dnes při započtení dopravy (a nezakoupení občerstvení) atakuje jedna návštěva biografu hranici 200 korun na osobu. Navíc je všechno zadarmo na Netu. Pokud mám chuť podpořit umělce, investuju desetikačku do levného DVD.

Dalším mým celoživotním koníčkem je hudba.

Několikrát do roka jsme chodili na do punkova zaměřené koncerty, občas i na folkáče došlo.

Slušný folk téměř odumřel. Na Záviše se mnou nikdo nechce, protože je to hrozné prase.

A tvrdší muzika? Mnohdy stačí k vykázání z koncertu, když je člověk tak velký rebel, že si zapálí cigáro. Čekám, kdy zakážou točení piva.

O zákazu přinášení vlastních nápojů a všeobecně oblíbeném šacování raději pomlčím.

Kdysi perspektivní cestovatel

Dřív jsem hodně cestoval po republice. Také nejbližší zahraničí mám celkem projeté.

Lákaly mě i vzdálenější končiny.

Ovšem informace od těch, kdo vyrazili, obvykle příliš nelákaly.

Kde bylo trošku exotiky, kde šlo poznat jiný způsob života než euroamerický, tam byl dle vyprávění obrovský bordel bezpečností počínaje a stravováním konče.

Asi nejvíc mě znechucuje představa o dovolené okořeněné nepřetržitým průjmem. Potraviny a voda dle domorodců splňují veškeré hygienické standardy, to jen turisté nejsou zvyklí. Návštěvníci, kteří přijedou do ČR, taky nejsou zvyklí na naše delikatesy, přesto netráví hodiny denně na hajzlu. Asi proto, že je (téměř) vše nezávadné.

Necpu se, kde mě nechtějí

Pokud by o mě provozovatelé kin, organizátoři koncertů a hoteliéři ve vzdálených krajích stáli, chovali by se tak, abych se u nich cítil dobře.

Nedělají to. Na mé peníze můžou zapomenout.

Související text:
Tři sestry v Hradci Králové - Zlehka sterilní koncert

Štítky: , ,