Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Čtenářský deník - Anna Žídková: Deník zelené vdovy

V poslední době jsem se dala na čtení beletrie z lidové knihovny naší vesnice. Při poslední návštěvě mi paní knihovnice podala knihu Deník zelené vdovy aneb cikánské věštění se slovy to napsala ta modelka. Na přebalu zmalovaný, ač hezký obličej. Uff, lekla jsem se. Málem jsem tam tu knížku nechala. Ale knihovnice se dušovala, že je to dobré, a tak jsem si ji odnesla domů (hlavně, abych ji neurazila). Nicméně: není to tak špatné. Koneckonců mě to zaujalo natolik, abych vám sem o tom napsala...

O autorce

Anna Žídková - a pozor - zde musím opravit naši milou knihovnici - není bývalá miss. Ta se totiž jmenuje Monika a v současnosti řídí obec Kravaře. Anna Žídková je pseudonym spisovatelky Anny Obermannové, matky Ireny Obermannové, která v důchodu na poli literatury debutovala prý v 76 letech. Je narozená v roce 1930 a na kontě má kromě popisovaného romány: Nevěry, Devětkrát jeden vrah, Jurodivý a jeho milá, Nedám své děti a Tři lásky z Bejrůtu. Dříve pracovala jako překladatelka z polštiny a průvodkyně.

Vydání: Nakladatelství Akcent, Třebíč, 2010

Kompozice: Román sestávající z celkem 34 kapitol čítá 235 stran. Líčení probíhá v přítomném čase očima Heleny, jedné ze dvou sester. Občas je proloženo deníkovými záznamy či dopisy.

Děj

Na začátku jsme seznámeni s následující tragédií: v přepychové vile je nalezeno mrtvé tělo krásné mladé ženy Violy a v garáži rovněž zesnulý zahradník. Rozjíždí se policejní vyšetřování, které však zpočátku nedovede objasnit ani souslednost, natožpak příčiny či pachatele obou úmrtí.

Pátrání se laicky částečně věnuje také sestra mrtvé Violy Helena, která je zde hlavní postavou. Přes několik slepých uliček dospěje posléze přivolaný pražský inspektor s její pomocí k dopadení viníka. Mezitím sledujeme vztahovou linii vyprávění, představující animozity mezi oběma sestrami, jejich někdy netypické zážitky (např. Rom Laco, který prvně žije s Helenou, následně má děti s Violou), prostřednictvím Violina deníku se dozvídáme také její pohled na jednotlivé události. (Pozor, dále vyzrazuju celé vyústění, kdo si to chcete přečíst, přeskočte až k Místu).

Celý příběh se pak dá shrnout takto: znuděná mladá žena žijící v luxusu, který jí poskytuje o generaci starší manžel, touží po adrenalinu. Zaplete se proto do nelegálního podnikání jednoho ze svých milenců a do Londýna pašuje drogy. Po čase ji to přestane bavit, chce z byznysu pryč, což vede k hádce s tímto milencem. Za vypjatých okolností posílených i divokým počasím je zastřelena prakticky nešťastnou náhodou, z velké části ze své viny. Svého společníka totiž natolik vyděsí svými údajnými čarovnými schopnostmi, že ten, ve snaze zachránit své dítě od přičarované smrti, strhne pistoli, kterou ona střílí do fotografie jeho synka tak nešikovně, že jí zhyzdí obličej a zabije ji...

Postavy

Helena - starší ze dvou sester, která matce na její smrtelné posteli slíbila, že se postará o tu mladší; po SŠ proto nastoupí kariéru na dráze a rezignuje na VŠ vzdělání; jako mladé dívce jí byla diagnostikována neplodnost, ráda se proto stará o Violiny děti, sestru však nemá v lásce.
Viola - mladší sestra, rozháraná, nenasytná, krásná, se zájmem o luxus a posléze magii (opět pro vlastní zisk), matka tří dětí, kterým se však prakticky nevěnuje, má tendenci využívat své okolí.
Laco Gurmaj - slovenský cikán, který se živí hudbou, ptáček přelétavý, otec dvou Violiných dětí.
Vědma Gurmajová - matka Laca, která ovládá jakési různé čáry, jimž Violu naučí.
Miloš Bernan - bohatý podnikatel, pozdější manžel Violy, pronásledovaný smůlou v milostném životě (tragicky ztratil i první ženu a dítě).
Inspektor Klubíčko - pražský policista, popleta, který však díky své důkladnosti nakonec rozřeší obě záhadná úmrtí.
Xaver alias Jan Segeť - asi čtyřicetiletý podnikatel, který se pohybuje v podsvětí, organizuje obchod s drogami.

Místo: Čechy a Slovensko, nejčastěji asi smyšlené maloměsto Peřejovice, okrajově Londýn.

Čas: přelom 20. století a 21. století, zejména 90. léta 20. století

Vlastní názor

Fakt jsem nečekala, že mě to chytne, otevřela jsem román spíš z jakési povinnosti. Největším kladem téhle moderní nešťastné pohádky je však bezpochyby její čtivost. Čte se prakticky sama. Nenutí vás k žádnému náročnému přemýšlení, spíše ke zvědavosti. Přitom v sobě má dost dynamiky, dramatičnosti i překvapení. Je to tudíž příjemná knížka, která nenudí, navíc s postavami kompatibilním jazykem a slohovou plynulostí. Tudíž skládám hold a omlouvám se. Zmátl mě asi hlavně ten přebal... Jo, a je to hezký návrat do 90. let, najdete tu řadu pro tu dobu typických věcí, které teď zmizely do zapomnění či kamsi na smetiště dějin...

Kam dál?
Čtenářský deník - Milan Kundera: Směšné lásky
Čtenářský deník - J. Loukotková: Navzdory básník zpívá

Štítky: ,

CLOUD: Máte všechna data on-line? Zítra nemusíte mít nic

Budoucností Internetu je cloud. Prý.

Obří marketingová masáž přesvědčuje nás i firemní zákazníky o tom, jak je skvělé vzdát se svých dat. Nemusíte mít drahá úložiště, není třeba investovat do serverů, nemusíte zaměstnávat ajťáka. Stačí terminály, přes které se prostřednictvím Internetu připojíte k hodným poskytovatelům cloudových služeb, kteří za hubičku nabízejí spoustu místa a ohromující výpočetní výkon.

Zní to jako pohádka. Až do doby, než budou cloud využívat všichni a než se něco pokazí.

Platit, platit, platit

Tak lze v kostce shrnout, k čemu jsou zákazníci tlačení.

Tablety a tzv. chytré telefony jsou zařízení, která bez připojení k síti můžete využívat akorát jako těžítko. Výrobci je schválně osazují nejmenší možnou interní pamětí. Systém s nezbytnými aplikacemi obvykle zabírá tolik místa, že se do těchto udělátek nevejde téměř nic.

Klasické notebooky nebo počítače můžete využívat jako zábavní centrum i bez Internetu. Neplatíte. Jednou si koupíte operační systém s kancelářským balíkem, pak od Vás nevidí jejich tvůrci třeba 10 let ani korunu.

Cloud, to je jiné kafčo. Software si pronajmete a furt cvakáte. Aby všechno běželo svižně, nestačí pomalé připojení za pár drobných, zase hezky cvakáte.

Nechcete to zadarmo? Dobře vám tak

Mládežníci už nepotřebují svá data vlastnit.

Mnozí jsou plně odkázání na služby, které (až dosud bezplatně nebo za pár drobných) nabízejí přístup k neomezenému množství hudby, filmů, her. Teenageři s bohatými rodiči neváhají a utrácejí, ačkoli jim v rukou nezůstává nic.

Pořád ještě jsme svědky ochutnávky zdarma. Ale s tím, jak ubývají staré páky, které na svých discích uchovávají kulturní bohatství, také ubývají lidé, kteří jsou schopni reagovat na případné protipirátské restrikce vypuštěním dat na Internet či poskytnutím možnosti fyzicky je zkopírovat.

Leč pro mladé je bezplatné stahování a archivace málo in, chtějí všechno hned. Navíc nemají v telefonu místo.

Až přijdou potíže, cloud nám pěkně zavaří

Pokud nefunguje Internet, je cloud k ničemu.

Obří datová centra jsou lákavým cílem pro teroristy a hackery. Samozřejmě zabezpečení je tak velké, že ztráta dat (vůbec, ale vůbec) nehrozí. Když budou cloudové služby široce využívány a toto zabezpečení selže, dojde k obří krizi. To, co je dnes uloženo v domácnostech, firmách, bankách nebo třeba úřadech, bude najednou pryč. Všechno.

Současná decentralizace je výrazně bezpečnější.

Na těch, kteří teď garantují stoprocentní dostupnost a bezpečnost dat v rámci cloudu, si pochopitelně v případě průšvihu nikdo nic nevezme. Budou mít nahrabáno a budou se smát pitomcům, kteří uvěřili jejich slibům. Vzpomeňme na světovou finanční krizi, jak byli potrestáni velkohubí bankéři, spekulanti, burziáni, politici...

Kam dál?
Pokud je evoluční teorie pravdivá, pak nás Internet zabije
Jak spustit DOOM 2 ve Windows + Nejlepší MegaWADy

Štítky: ,

Aerosmith a Guns N' Roses: 2 videoklipy s příběhem

Onehdá jsem si v rámci nostalgické chvilky pouštěl videoklipy z divokých devadesátých. Ať už si o hudební složce myslíte cokoli, klipy bez jakékoli pochybnosti odolaly zubu času. Řemeslné provedení bylo na úrovni filmů pro kina a scénáře vyprávěly opravdový příběh.

Od té doby jen úpadek.

Když se nad tím zamyslím, jde o obecnější jev. V roce 1991 nebyl u nás připojen na Internet nikdo, vyhledávače neexistovaly, v roce 2000 byl Internet široce rozšířen, vládnul Google a Seznam. V roce 1991 mělo mobilní telefon několik bohatých pošuků, v roce 2000 ho vlastnili téměř všichni.

Jaký pokrok nastal za dalších 17 let? Přišly jen drobné inovace, které se podařilo skvěle prodat.

Možnou příčinu naznačují také tyto videoklipy. Sálá z nich touha po svobodě, vyzývají mládež k rebelii, ke střetu s generací rodičů. Z tohoto střetu pak, ostatně jako vždy v historii, vyrůstal pokrok. Třetí tisíciletí přineslo pasivní teenagery, kteří nevyčnívají z řady, spokojeně konzumují a nic nechtějí měnit.

Naše civilizace se potácí nad propastí. Zaprdění politici to nezachrání. Mládežníci, co tak začít konečně dělat aspoň trochu bordel?

Dost řečí. Dívejte se a učte se.

Aerosmith: Cryin'


Guns N' Roses: November Rain


Kam dál?
...a bude hůř - Neprávem zapomenutý český film
Tomáš Klus: Něco jako Nohavica

Štítky: ,

Čtenářský deník - Patrik Hartl: Okamžiky štěstí

K letošním narozeninám jsem si přála knihu (ostatně, ke které příležitosti by se mi nějaká ta literatura nelíbila, že ;) ). Prý jsem řekla, že to má mít aspoň 500 stran, ať mám co číst. Nepamatuju si to, ale zní to jako já. A tak se mi vzhledem k aktuálním novinkám na pultech knihkupectví ocitl v ruce román Patrika Hartla Okamžiky štěstí. S tímto autorem jsem přišla do kontaktu poprvé. Jak na mě působila jeho již několikátá publikace s vámi budu ráda sdílet v tomhle článku.

Pro formu využiju obvyklé schéma:

O autorovi

Čerstvě čtyřicetiletý český autor má za sebou studium FAMU. Věnoval se filmové i divadelní režii. Režíroval několik úspěšných divadelních her, včetně tří vlastních. Ve světě literatury debutoval knihou Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Na kontě má rovněž Malý pražský erotikon.

Vydání: Bourdon, 2016

Kompozice

Kompozice je překvapivá. Dostanete do ruky knížku, která se dá číst z obou stran. Kolegyně na výcviku si myslela, že četbu předstírám a držím knihu vzhůru nohama :D Z každé strany můžete sledovat příběh dvou sourozenců odehrávající se ve stejný čas, avšak psaný jiným pohledem. Oba mají 14 kapitol a lehce přes 250 stran textu.

Děj (nečtěte celé, pokud nechcete přijít o překvapení)

Na začátku si prohlédneme studenty Veroniku (20) a Jáchyma (17) žijící v pražské vilce. Jejich životy navenek vypadají pohodově, snad až idylicky. Ovšem jen do chvíle, kdy se dozvědí katastrofickou zprávu: oba rodiče jsou mrtví důsledkem autonehody. Jejich bezpečný svět se zřítí jako domeček z karet, jsou skokově zatíženi jak emocemi s tím spojenými, tak obrovskou, až drtivou odpovědností sami za sebe. Musí začít řešit otázky finanční, opatrovnictví... Aby toho nebylo málo, Veronika je těhotná a dítě čeká s Kubou, který odjel do Anglie budovat kariéru a nakonec si tam našel jinou lásku.

Sledujeme, jak se každý ze sourozenců vyrovnává s touto těžkou situací. Na první pohled lépe zvládá Veronika, která po nástupu na matfyz vymyslí plán nabídnout pokoje v domě ke spolubydlení a následně rozjíždí cateringovou firmu. Zatímco Jáchym utrpí úraz při parcouru, nechá v předposledním ročníku střední školy i bezpečí poskytujícího vztahu s přítelkyní a odjíždí do USA prorazit u filmu. Zpět domů jej ale po několika měsících přivede Veroničino zhroucení a hospitalizace v psychiatrické léčebně. Pomáhá sestře s cateringovou firmou, s kamarádem ze střední pak rozjíždí obchod se skateboardy. V roli svědka posvětí Veroničinu svatbu se svým americkým kamarádem, s nímž Veronika čeká druhé dítě. Manželství se ale nevyvede. Ani Jáchym není vztahově spokojený, ze všeho se rozhodne pracovat na zámořském parníku v animačním týmu. Tam potká Amy z Anglie, lásku svého života.

Veroniku se po letech úspěšně snaží získat zpátky Kuba, se kterým poté žije. Vtipnou, dojemnou nebo jen zamotanou tečkou je, že Kuba se před krátkou dobou právě s Amy rozešel a že je to to děvče, kvůli kterému nechal Veroniku na holičkách...

Postavy

Veronika - hlavní ženská postava knihy, dívka s matematickým nadáním, která ale vlivem situace rezignuje na VŠ vzdělání a profesně uspěje ve vaření, svém velkém koníčku.
Jáchym - chytrý kluk, nadaný gymnasta, celkově dost nekonformní, zábavný, ale také přemýšlivý, díky odvaze a snaze úspěšný snad ve všech činnostech, kterým se rozhodne věnovat.
Kuba - syn ambiciózních rodičů, zabývá se designem, studuje v Anglii, pracuje pak po celém světě, nakonec se ale vrátí do ČR za Veronikou.
Vlado, Stano a dvě děvčata z Brna - spolubydlící v pražské vilce, každý jinak ztřeštěný.
Ája - dcera Veroniky a Kuby, stará se o ni z velké části sousedka Veroniky, která je v důchodu.

Místo: Praha, místy Plzeň, Londýn, LA

Čas: současnost

Vlastní názor

Je to román a je to oddechovka. Takhle to ve zkratce beru. Realistického není snad nic. Možná krom autorova porozumění současné pražské mládeži (je-li taková, jak je líčena). Je to smutné a v závěru veselé zároveň. Je to o hledání a nalézání, a nejvíc snad o odpuštění (skláním se před Veronikou, že je schopna odpustit Kubovi). A taky je to slaďák. V ději jsem zapomněla zmínit, jak Kuba v závěru knihy zachraňuje Veroniku z hořícího auta (ne, nedělám si srandu). Takže z mého hlediska: body za nápad a zajímavé zpracování. Dobrá práce s popisy stejných událostí z úhlu pohledu různých aktérů. Čtivost, lehkost, chytlavost. Je fajn, že tu někoho takového máme. Ovšem s klasickými autory Patrik Hartl srovnání nesnese.

Kam dál?
Čtenářský deník - Paula Hawkins: Dívka ve vlaku
Čtenářský deník - F. M. Dostojevskij: Zločin a trest

Štítky: ,

Zpravodajské Rádio ZET: Dobrý nápad, nic moc provedení

Ukecaný, nudný a hudebně trapný Radiožurnál versus lokálně vidlácké regionální stanice Českého rozhlasu versus rozjuchaná komerční rádia. Kdo vítězí?

U mě soukromé zpravodajské Rádio ZET. I když jde o jednookého mezi slepými.

Dá se poslouchat. Hudba je spíše rockovější, coververze téměř nehrají, informace bývají často zajímavé. Leč zoufale chybí člověk, který by rádio vedl. Určitě existuje, nicméně je utajen, kontakt k nenalezení, výsledky práce nulové.

Hlavně levně

Tak lze shrnout motto Rádia ZET.

Pokud s někým udělají rozhovor, otočí ho klidně třikrát během několika málo hodin. A protože je opakování matkou moudrosti, dají ho znovu následující den.

Moderátoři jen vyplňují čas mezi písničkami, rozhovory a informacemi. O zpravodajství evidentně nemají áhnung. Oplývají slovní zásobou na úrovni komerčních stanic, ale nejsou tak veselí. Vlastní názor neřeknou a s nikým nekomunikují.

Mrtvé rádio

Čímž se dostáváme k nejslabší stránce Rádia ZET.

Jde o dokonale mrtvé médium. S nikým živě nemluví a když, tak to dělají za účelem předtočení. Posluchači nemají možnost jakkoli se do vysílání zapojit.

V módě je dnes jiný přístup. Pokud v 15:30 spadne v Horní Dolní do žumpy prase a v 16:30 ho hasiči v plném zdraví vytáhnou, tak je nezbytné mít na místě v 19:30 reportéra pro živý vstup.

Rádio ZET je opačný extrém.

Šetřit, ale přemýšlet

Pro začátek by to chtělo někoho, kdo si vysílání (třeba od osmi do čtyř) poslechne. Pak odpadne otravné opakování i absurdity, jako když se v roce 2017 anglicky dozvídáme, co právě pronesl britský premiér Tony Blair.

Pak zaplatit aspoň jednoho slušného novináře, který se bude věnovat rádiu na plný úvazek a občas třeba vystrčí paty ze studia.

Za zvážení stojí přesun z Prahy. Za poloviční mzdy jsou v regionu dvakrát lepší pracovníci.

A nebát se zapojení studentů politologie, mezinárodních vztahů, ekonomie, sociologie... Určitě se od nich je možné dozvědět víc informací, než jakou stanici posloucháme a jaké předtočené téma následuje.

Zároveň to chce omezit prapodivné kouče, analytiky a podobné vemena, které moudrým hlasem sáhodlouze opakovaně sdělují banality.

Zpravodajské rádio pro střední generaci? Dobrý nápad. Teď jen zapracovat na provedení.

Také Vás zajímá:
Novináři, přestaňte nám konečně lhát o nezávislosti médií
Matrix AB: Babiš není idiot, jen špatný herec

Štítky: ,