Poutač

Jak zlepšit fungování státu? Přesuňme ministerstva do regionů

Praha je jiný svět.

Zatímco mimo hlavní město je čistá mzda 18 000,- dokonalou motivací, ve stověžaté matičce VŠ vzdělaní za méně než 25 000,- nevstanou z postele.

Pokud nepočítáme lidi, kteří nechtějí legálně pracovat, a ty, kdož právě mění místo, je tam nulová nezaměstnanost.

Důsledky pro státní správu jsou zřejmé. Za úředníky platíme zbytečně moc, zatímco výkonnost pokulhává.

Pracoval jsem pro státní i soukromé organizace řízené z Prahy.

Občas jsem měl podezření, jestli tam už od božího rána nefetují. Vzpomínám třeba na pokyny z centrály jednoho obchodního řetězce, za jejichž obsah i formu by se musel stydět žák pátého ročníku zvláštní školy. Nebo na pokyn generálního ředitele státní organizace, kterým ve 13:07 povolil zaměstnancům odejít kvůli horku mimořádně ve 13:00, ačkoli v běžný den mohli odejít o půl druhé.

Ale vážně.

Měl-li bych stručně pojmenovat nevýhody pražského vedení, pak jde především o odtržení od reality ve zbytku republiky, neustálé komplikování všeho a trapnou snahu být za každou cenu chytřejší.

Zajímavé je, že při osobním setkávání bývala s Pražáky rozumná domluva. Opravdové perly plodili ve velkoměstském rauši v soukromí svých kanceláří, aby je pak bez konzultací s plebs rozesílali do světa.

Často není v metropoli zájem ani o prestižní posty. Viz zrušené výběrko na Babišova mluvčího, za tak málo peněz Andrej nikoho nesehnal.

V době, kdy lze úřednickou práci dělat odkudkoli, jsou jedinými přínosy centralizace zisky pro dopravce či benzínky (mimopražští tráví cestováním mnohdy více než 3 hodiny denně) a vata pro kšeftaře s bydlením (vzniká Pražáky milovaná náplava).

V ČR je aktuálně 14 ministerstev. Včetně hlavního města máme 14 krajů. Co kraj, to ministerstvo.

Přínosy:

1) Obří úspora na platech.

2) Motivovanější a výrazně lépe pracující úředníci.

3) Nezanedbatelné tržby z pronájmů budov v centru metropole.

Také Vás zajímá:
Pro Andreje Babiše - 3 kroky k vyššímu výběru daní
Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky

Štítky:

Smiřme se s tím, že uprchlíky nezastavíme. Co dělat?

Vedeme nádhernou debatu o ničem. Pustíme nebo nepustíme do Evropy uprchlíky?

Jako kdyby záleželo na nás.

Historické zkušenosti hovoří jasně. Pokud lidé chtěli překračovat hranice, nepodařilo se jim v tom zabránit ani těmi nejbrutálnějšími prostředky. Vzpomeňme třeba na dráty nabité elektřinou a bez váhání střílející pohraničníky v bývalém Československu.

O neúčelnosti nejmodernější techniky se přesvědčují každý den na mexicko-americké hranici.

Austrálii si může brát za příklad jenom ten, kdo nikdy neviděl glóbus.

Zainvestujeme-li obří prostředky a použijeme hrubou sílu, podaří se nám proud uprchlíků zpomalit, čímž pouze o nějaký čas odložíme řešení problému.

Co dělat?

1) Zajistit, aby nebylo proč utíkat

Nejprve zajistit bezpečí.

Přestat se něžně mečovat s Islámským státem (popř. jinými pazgřivci), vlítnout tam a udělat pořádek. Civilní obyvatelstvo širokou mezinárodní koalici (arabské země + NATO) dozajista podpoří.

Pak stabilizovat situaci a rozjet ekonomiku. Vše v souladu s místní kulturou.

Jasné je, že zadarmo to nebude. Ale půjde o dobře vynaložené peníze.

2) Začlenit uprchlíky do evropské společnosti

Ponecháme-li původní domovy migrantů v rozvratu, musíme udělat maximum pro začlenění uprchlíků do evropské společnosti.

Rozprostřít je rovnoměrně do všech zemí. Nepřipustit, aby vznikaly jimi ovládané lokality. Šoupnout pár utečenců do každé vesnice.

Rozjet pro ně masivní vzdělávací programy, jejichž výsledkem bude uplatnění na trhu práce a rychlé zvyšování životní úrovně.

Proč je lepší první varianta

V současnosti neumíme integrovat sociálně vyloučené občany, kteří tady žijí od narození.

Je krajně nepravděpodobné, že to zvládneme u lidí z naprosto odlišného kulturního prostředí.

Hrrr na ně! Než bude pozdě.

Také Vás zajímá:
3 vzkazy pro novináře z Prahy
Kdo nejvíc věří Danielu Landovi? Jeho odpůrci

Štítky: ,

Čtení na léto: To nejlepší z Archívu - Zima 2008/2009

Prázdniny, to je čas Archívu.

Onehdy jsem četl trefný článek, jehož autor se právem pohoršoval, že veřejnoprávní televizi platíme v prázdniny vlastně podruhé a žádal na 2 měsíce osvobození od poplatků.

Nicméně Blog Zrcadlo nemůže zůstat pozadu a proto se i my podíváme, co z dob minulých určitě stojí za přečtení.

Stužková 1. díl - Pasování

+JA+ rozepsal do dvou předojemných dílů, jak se nám vstupovalo mezi dospělé.

Jožo Ráž zblednul závistí.

Jak jsem otvírala víno

Agape se potýkala s jinými problémy než s přechodovým rituálem. A dokázala, že kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, nalézá způsoby.

Rituály v našich životech

Ale nejen pijatikou živ je člověk. Jsou i serióznější témata.

Vztahy a stres včera a dnes

V devadesátých letech bylo líp, ale velebit třeba první republiku?

To může jen ten, kdo své znalosti čerpá z filmů pro pamětníky.

Diskriminace a rasismus v ČR

Tehdy nás třeba netrápily stovky tisíc sociálně vyloučených lidí. A nemuseli jsme financovat bojovníky za politickou korektnost.

Manažerská etika

Čtení nejen pro Andreje.

Psycholog Erik Erikson: Stádia života

Závěrečné uklidnění od Agape.

Všichni jdeme stejnou cestou.

Příště (asi někdy v srpnu) si povíme o drogách a náhražkách, podíváme se na režiséra Pedra Almodóvara nebo objevíme, jak pomoci Romům.

Kam dál?
To nejlepší z Archívu - Léto 2008

Štítky: ,

Naděje pro Řecko: Odpuštění dluhů za přístřeší pro uprchlíky

Řecko podojilo Evropskou unii a odchází středem.

Přechytračilo nejmocnější vůdce starého kontinentu.

Získalo spoustu sympatizantů po celém světě. Turisté s ním soucítí.

Hlavně, že je večírek!

Desítky let života nad poměry, auta, domy, bazény.

Teď se Řekové smějí.

Momentálně jsou bez peněz, je jim fuk, že bankám scházejí eura.

Vstříc světlým zítřkům

Outlocitné farmaceutické firmy nedopustí kolaps zdravotnictví. Důchodci se nějak provizorně pořeší.

Turisté dodají hotovost.

Časem dojde k natištění vlastní měny.

A Řekové pokračují v krasojízdě.

Roztočí inflaci, budou levní.

Věřitelům vrátí nepatrný zlomek peněz, ostatně oni s ničím víc nepočítají.

Kdo si půjčil, musí platit

Pokud je na světě ještě aspoň ždibec spravedlnosti, nesmí tohle Řecku projít.

Dluh musí být vrácen aspoň symbolicky.

Třeba v bezúročných splátkách rozložených na 100 let.

Nebo se nabízí úplné odpuštění dluhů.

Pokud Řekové odpracují svůj sáhodlouhý večírek tím, že se postarají o významnou část imigrantů, kteří míří kvůli obavám o život do Evropy.

Také Vás zajímá:
Kdo může za dluhy, kdo je nakonec zaplatí (stručný přehled)
Absurdní ceny bydlení ruinují veřejné rozpočty. Co s tím?

Štítky: ,

Čtenářský deník: Egon Bondy - Máša a Běta

Dnes jsem se rozhodla přiblížit vám svůj zážitek z četby útlé knížky obsahující dvě novely spisovatele Egona Bondyho. Při chystání článku jsem se až podivila, že jsem sem o jeho tvorbě zatím nic nepsala, neb je to autor, který mě v posledních letech velice oslovil. Důvodem bude asi dost velká složitost některých jeho prací. Té se ale u dnes popisovaného díla lekat nemusíte. Nejprve se ale pojďme trošku seznámit se samotným Bondym. Vlastním jménem Zbyněk Fišer se narodil 20. 1. 1930 v Praze, zemřel 9. 4. 2007 v Bratislavě. Po dost bohémsky prožitém mládí (viz jeho dílo Prvních deset let, pro filmové fanoušky pak snímek Tři sezóny v pekle) odmaturoval na gymnáziu a následně vystudoval obor psychologie-filosofie na FF UK. Ve svém životě se věnoval psaní poezie, prózy, filozofických děl, vyučoval také na univerzitě. Byl velkou postavou českého předlistopadového undergroundu. Politicky byl levicově orientovaný, hlásil se k trockismu, později maoismu, intenzivně kritizoval podobu československého socialismu, po pádu režimu pak nastupující kapitalismus. Pro další podrobné informace prosím navštivte zdařilé a obsažné stránky EgonBondy.info.

Ale nyní už k dílu

Kniha Máša a Běta byla napsána v roce 1978, vydalo ji ale až roku 2006 nakladatelství Akropolis (z nejasných důvodů v 90. letech sešlo z připravovaného vydání novel Evropským klubem).

Máša

Padesátistránková záležitost se odehrává ve dvou časových rovinách – období kolem roku 1949 je průběžně srovnáváno s perspektivou 30 let poté. Hlavní hrdinkou je devatenáctiletá Máša, přesvědčená komunistka, která právě nastoupila do zaměstnání v pražském dopravním podniku a je hrdou tramvajačkou. Její rodina patřila k vrstvě malých řemeslníků a ona jako své největší životní vítězství autenticky vnímá vstup svých rodičů do strany. V rámci knihy dále prožívá první opojení láskou, v této souvislosti se zde vyskytuje evidentně autobiograficky inspirovaná postava Egona Goldmanna, který však se pro svou přílišnou touhu po pravdivosti stává vyděděncem společnosti a končí ve vězení poté, co jej uvědomělá Máša prakticky bezdůvodně udá StB. Jiným idolem se stává Andrej, který jí vysvětluje principy socialismu a vzdělává ji v něm. Jako psychologicky zajímavé vidím vykreslení Máši, dívky představující typ naivní, zcela stádní, která CHCE věřit. Dívky, která si přečte něco v novinách, a stává se to její pravdou bez ohledu na to, že ještě včera by přísahala na úplný opak (konkrétně ilustrováno např. na změně jejího pohledu na soudruhy Slánského a Švermovou v rámci politických vykonstruovaných procesů). Postava Máši je až děsivá tím, jak opravdově to vše myslí a cítí. Z jejího štěstí jaksi jímá hrůza.

Běta

Jen těžko by se hledal větší protipól Máši nežli následující text Běta. Osobně pokládám kontrast mezi novelami za největší hodnotu díla. Teprve, když položíme obě práce vedle sebe, získáme plastický pohled na paradoxy doby 50. let. Na šíři pohledů a to, co mohli různí lidé přináležející k různým vrstvám prožívat. Běta, mladá invalidní důchodkyně pocházející z kdysi zjevně bohatých poměrů, přijíždí do malého pohraničního města, neboť chce dýchat stejný vzduch se svým milým zavřeným v pracovním táboře. Díky vytrvalosti, šikovnému jednání a penězům se jí podaří získat potřebné povolení k pobytu. Žije ve starém, rozpadajícím se zámku a čeká na svou příležitost. K čemu? Chce ho snad spatřit? Nebo jakou má vlastně zoufalou ambici? Běta se setkává s různými vizemi, halucinacemi, sny, místy si není jistá, kde je vlastně realita. Trochu ji kotví postava starého básníka, vyvržence společnosti, o němž si myslela, že je mrtvý, avšak on pouze má zakázáno psát. (Zde bych opět hledala autobiografickou inspiraci.) S ním se setkává v místní hospodě a kromě trochu fantaskního uhlíře jde o jedinou osobu, která se k ní chová s určitou vlídností a pochopením. Běta během svého pobytu požádá o vězeňský sňatek. To má za důsledek úmrtí jejího milého, zjevně způsobené úmyslně vedoucími tábora. Od momentu, kdy tajně sleduje jeho „pohřeb“ – vhození těla do jámy, dostává se do psychické krize, jež je zprvu charakteristická depresí, a následně po příjezdu sestry, která ji chce odsud odvézt zpět do Prahy, se mění na přání útěku za hranice. Její dramaticky popisovaná cesta za svobodou končí ale zjištěním, že se ocitla opět v městečku, z kterého se snažila uprchnout. Celkovým vyzněním novely pak je pocit bezvýchodnosti, beznaděje.

Závěrem

Doufám, že se mi podařilo vás nalákat ke čtení. Jako vždy není nic lepšího než vlastní prožitek a názor. Já osobně celkově vidím Bondyho jako člověka velmi svérázného. Jako individualitu, která mě baví. Která je natolik pestrá a obsáhne tolik pomyslného prostoru na všelijakých myslitelných škálách, že nudit rozhodně nemůže. Z jeho prací cítím vedle velké intelektuální kapacity a někdy až úděsné hloubky (zejm. filosofický spis Útěcha z ontologie) spontánnost, odvahu dovolit si být, kým jsem, a vyjadřovat to teď tady, v tomhle momentu - a třeba si dovolit i se splést. Přes kritiku a odsouzení aktuálních způsobů fungování společnosti přitakání životu, lásce, snad i radosti. Mám v plánu nadále Bondyho objevovat. Tudíž nevylučuji, že by se zde časem mohl objevit zase nějaký ten článeček tematicky se zaměřující jeho směrem. Pro dnešek už jen: pane Zbyňku Fišere, smekám, obdivuji a děkuji. Rozšiřujete mi obzor. A i když by se to mohlo zdát paradoxní, tak nějak mi dodáváte naději. Nacházím ji alespoň v tom, že nejsem sama, která leckteré věci z levicových pozic zpochybňuje, byť je tento úhel pohledu v současnosti marginalizován.

Kam dál?
Egon Bondy: Hovno

Štítky: ,