J. K. Rowlingová – Prázdné místo

Ti, kteří jsou zvědaví, jaká bude nová kniha slavné britské spisovatelky J. K. Rowlingové, se už na začátku dubna dočkají.

Do České republiky totiž konečně dorazí Prázdné místo, první román Rowlingové napsaný po Harrym Potterovi, který je určený pouze dospělým čtenářům. A i tentokrát Rowlingová napsala knihu, která vás chytne a nepustí.

Po vydání sedmé potterovské knihy autorka prohlásila, že její další dílo bude naprosto jiné, a měla pravdu.

Prázdné místo je tragikomedie, která se zaměřuje na vážná témata a oživuje je lehkým humorem.

Zápletka je nastartovaná smrtí člena městské rady Barryho Fairbrothera, po kterém nečekaně zbude prázdné místo, a fiktivní anglické městečko Pagford se z poklidného a zdánlivě idylického místa mění v bojiště.

A nejde ani zdaleka jen o politiku a mocenské ambice.

Rowlingová ve své knize Prázdné místo podrobuje maloměsto důkladné studii a zajímají ji především životy obyčejných lidí, takových, na které denně narazíte na ulici.

Autorka dává čtenáři nahlédnout do jejich osudů, starostí i tužeb a odhaluje tak vzájemnou pavučinu vztahů.

Barryho smrt měla určitý vliv na každého z nich a postupně, jak se napětí mezi obyvateli stupňuje, vyplouvají na povrch konflikty mezi bohatými a chudými, rodiči i dětmi, členy městské rady či přáteli i nepřáteli, vzájemně se střetávají rozdílné politické názory.

Na veškeré dění Rowlingová nahlíží skrze jednotlivé postavy, kterých je v knize více než desítka.

Najdete mezi nimi teenagery, jejich rodiče i prarodiče.

Kromě politiky se dostanou ke slovu také sociální problémy od drogové závislosti, kouření marihuany, šikany, xenofobie, sikhismu, rasismu po sebeubližování.

Rowlingová se tak zamýšlí nad problémy dnešní společnosti a snaží se odpovědět na otázku, jak moc jsme zodpovědní za svůj vlastní život a za životy ostatních.

Maká celá rodina: OBŘÍ TUNEL od obcí po občanská sdružení

Tunelování. Korupce. Rozkrádání veřejných peněz.

Pokud se jedná o velkou (nepohodlnou) rybu, držíme neochvějně prapor spravedlnosti a srdnatě se stavíme proti těmto nešvarům.

Jde-li o lidi, kteří pomalu, systematicky a dlouhodobě odklánějí miliony do své rodinné kasy, zavíráme oči. Mnohdy od nich totiž sami něco potřebujeme. Nebo tajně doufáme, že se mezi tyto šťastlivce časem vloudíme.

Privatizace veřejných služeb už proběhla

Majitel soukromé firmy může zaměstnat, koho chce. Pokud nabírá podle pochybných klíčů, škodí pouze sám sobě.

U organizací, které žijí z veřejných peněz (obce, občanská sdružení, příspěvkovky...), je situce jiná. De jure není žádná fyzická osoba jejich vlastníkem. De facto se zasloužilí bojovníci často chovají, jako by jim vše patřilo.

Dávno zapomněli, že nehospodaří se svými prostředky. Neomezeně vládnou.

Došlo tak v podstatě k tiché privatizaci veřejných služeb do rukou rodinných a jinak propojených klanů.

Nejlepší uchazeč o místo? Čirou náhodou příbuzný

Aby bylo vše, jak má být, je potřeba mít papíry v pořádku.

Když se obsazuje volné pracovní místo, vypíše se řádné výběrové řízení.

Stanoví se kritéria, pozvou uchazeči, zasedne komise.

Je pouze čirou náhodou, že co se týká vzdělání, praxe a zkušeností, vyčnívá nad všechny ostatní příbuzná či spřátelená osoba.

Členům komise pak nezbývá než podle svého nejlepšího svědomí právě tohoto člověka vybrat.

Někdy je vše mazaně upytlíkováno na míru konkrétního výtečníka již od úplného začátku. Například nedávno jsem zahlédl inzerát, kde hledá krajské město metodika školství (jednání s řediteli, podpora škol, kontrola finančních toků...), požaduje SŠ vzdělání a nabízí 9. platovou třídu.

Důsledkem je všeobecný nepořádek generující neefektivitu a obří finanční ztráty.

Vždy, když narazíte na neschopnost, hloupost a lenost, můžete si vsadit, že nevzešla ze svobodného trhu práce. Na něm totiž takoví pracovníci nemohou v dnešní době uspět. Lze vybírat z více než 600 000 nezaměstnaných.

Kolik nás tyto praktiky stojí

Vyčíslit, kolik stojí šlendrián, neumím.

Ale dá se snadno spočítat, kolik se z veřejných peněz odkloní při zaměstnání 1 příbuzného.

Vydělává-li 20 000,- hrubého měsíčně, dostane čistého 15 850,- (superhrubá mzda je 26 800 korun).

Za dvacet let si rodinná kasa polepší o 3 804 000,- a organizaci to stojí (včetně odvodů) 6 432 000 korun. Určitě uznáte, že jde o sumy zajímavé i pro médii nejvíce vláčené korupčníky.

Odhadneme-li konzervativně pouze tisíce takto pracujících lidí, máme obří tunel, kterým odtékají desítky miliard.

Třešnička na dortu

Většina podobně přikrádajících na svém jednání nevidí nic špatného. Zloděj neví, že je zlodějem.

S tím musíme něco udělat! Zapalme v ČR plamen morálky! Dejme dohromady slušné lidi všech barev pleti, vyznání, povolání, zazpívejme si Jednou budem dál a spojme své ruce za lepší svět!

Naprosto nezištně nabízím organizaci setkávání a tvorbu dlouhodobé kampaně pod hlavičkou imaginární obecně prospěšné společnosti Hodný Venda. Dejte mi dotaci. Stačí peníze na mzdy pro malý, shodou okolností rodinný, tým...

Kam dál?
Šlendrián v České republice: 4 nejčastější příčiny

7 nejvíc nedoceněných článků - Co neprávem zapadlo (3. díl)

Po čase si Vám dovolím zase nabídnout nahlédnutí do hlubin archívu. Tentokrát se podíváme do roků 2008 a 2009.

Které články z této doby si zaslouží připomenutí?

Volba kariéry dříve a dnes

Za dávných a dávných časů lovců a sběračů či prvních zemědělců se práce, kterou člověk dělal, zcela překrývala s jeho snahou přežít, tzn. sehnat jídlo a zajistit si přístřešek.

Jaké změny přinesla průmyslová revoluce? Jak se postupovalo při volbě povolání za první republiky, po válce a dnes?

Proč velmoci prohrávají války

Silnějším stranám poraženým ve válečných konfliktech něco důležitého chybělo: podpora doma, morálka vojáků a souhlas většiny osvobozovaného obyvatelstva.

Školní psycholog a jeho klienti

Jaké jsou klientské skupiny školního psychologa a jak jim může být prospěšný?

Psychoterapie 1 - co nám může dát

Co se skrývá pod stále populárnějším pojmem psychoterapie a co dobrého člověku přináší.

Cesta životem: Pravda nebo klid a jiné životní volby

Zamyšlení o tom, jaké cesty nám život nabízí a z čeho můžeme volit.

Pravda a z ní vycházející opravdovost nám - ať jsme v podstatě kdokoli - nedovoluje zcela se poddat normativům společnosti. Proto, abychom zapadli, se musíme nějakým způsobem přetvařovat, nosit masky - čímž dospějeme k (alespoň zdánlivému) klidu.

Tipy na čtení: Yoram Yovell, Irvin Yalom a Alberto Moravia

Nepřítel v mém pokoji, Láska a jiné nemoci, Když Nietzsche Plakal, Nuda, Římanka a Horalka.

Z těchto knížek mě nejvíc zaujala Nuda od Alberta Moravii.

Láska a rozchody: Jak přežít rozchod

Proč rozchod bolí a jak to vidí druhá strana.

Kam dál?
7 nejvíc nedoceněných článků - Co neprávem zapadlo (2. díl)

Nedůvěra zákazníků = Hlavní problém obchodních řetězců

Šéfové obchodních řetězců to prý u nás nemají lehké. Rádi by nabízeli kvalitní produkty. Bohužel Češi jsou takoví tupani, že je zajímá pouze cena. Proto nezbývá než zahrnout regály levným šuntem.

Jaká je skutečnost?

Poté, co zákazník mine nahnilé mandarinky, přičichne ke smradu u jogurtů a pokochá se pohledem na akční chlazené potraviny, které jsou po uplynutí doby minimální trvanlivosti, jen velmi těžko hledá motivaci k nákupu (údajně) prémiových značek.

Prodavači jsou v tom nevinně

Doba otrávených obličejů za pultem dávno skončila. Každý dnes musí zvesela dělat vše, co mu přikáží. Zní-li rozkaz plesnivý Eidam vyhodit, vyhodí se. Je-li požadováno jeho okrájení a přebalení, okrájí se a přebalí.

V posledních letech bych spočítal na prstech pracovníka pily nevhodné chování ze strany prodavačů. Usmívají se, pozdraví, ochotně poskytnou informace.

Přesto se cesty k vyšším tržbám hledají přes ně. V módě je takzvaný mystery shopping. Falešní zákazníci šmírují a pečlivě zaznamenávají sebemenší prohřešky.

Výsledky těchto akcí se pak promítají v ještě větší buzeraci lidí, kteří mnohdy pracují za mzdu blížící se té minimální.

Budoucnost má přinést aktivnější přístup k prodeji. Poklidné kroužení chrámem konzumu zůstane nostalgickou vzpomínkou, na každém rohu bude někdo prudit.

O nedůvěře pramenící z nedostatku osobní odpovědnosti

Kvalitu nikdo konkrétní negarantuje.

V nejmenovaném řetězci působí tragikomicky apoštol čerstvosti Zdeněk Pohlreich, který v životní velikosti bdělým zrakem dohlíží na roztékající se rajčata.

Není potřeba vypočítávat aféry, které v souvislosti s nekalými praktikami obchodníků plní česká média.

Zatím jsem nezaregistroval, že by nějaký vysoce postavený manažer vzal odpovědnost na sebe a rezignoval.

Psi štěkají, karavana táhne dál.

Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet

Tak lze v kostce shrnout srovnání jednotlivých řetězců.

Nejde si říct: "Tady je to hnus, sem už nepáchnu." Člověk by pak nemohl nikam. Spásou nejsou ani malé vesnické prodejny, krom vyšších cen nenabízejí nic odlišného.

Znudění multimilionáři a jejich paničky mohou nakupovat přímo na farmách nebo v luxusních specializovaných prodejnách. My ostatní nemáme alternativu.

Rada do začátku

Říká se, že ty nejlepší věci jsou zadarmo.

Bezplatně proto kapitánům obchodních řetězců poradím:
Pro začátek mi ke spokojenosti bohatě postačí, nenarazím-li během nákupu na nic vyloženě nechutného a vyvodíte-li osobní odpovědnost, vyskytnou-li se v salámu místo vepřového masa třeba psí varlata.

Kdo odmítá převzít osobní odpovědnost za nešvary v organizaci, kterou řídí, ten si nezaslouží důvěru lidí. Kdo nemá důvěru lidí, ten by neměl skuhrat, že u něj málo utrácejí.

Související text:
Proč krachují malí obchodníci? Často kvůli vlastní tuposti

3 vzkazy pro novináře z Prahy

Český národ zbožňuje svá média. Kdo si dovolí pronést kritiku na adresu žurnalistů, u toho se automaticky předpokládá, že nemá čisté svědomí a bojí se odhalení nepravostí.

Největší hráči na trhu mají regionální zpravodaje. Ti se ovšem zabývají pouze místními (pseudo)kauzami. O celospolečenských tématech píší téměř výhradně novináři z Prahy.

Hlavní město je oproti zbytku republiky úplně jiným světem. Starosti většiny Pepíků jsou na hony vzdálené tomu, co řeší dalších 9 milionů obyvatel.

S tím souvisí pokřivené vnímání reality, které ve spojení s hloupostí a leností generuje značně zkreslený obraz naší doby.

Dnes jsem vybral drobné tři příklady naprostého diletantismu české mediální elity. Všechny zprávy se vyskytly v předních nejmenovaných tiskovinách.

Zároveň si skromně dovolím pražským novinářům u každého z nich něco vzkázat.

Hromadná doprava dražší než taxík

Romové, kteří jsou na dávkách, jezdí nakupovat taxíkem. Většinová společnost jim za to neoprávněně spílá, protože taxík vyjde při plné obsazenosti levněji než hromadná doprava.

Jinými slovy se dozvídáme, že lidé využívající hromadnou dopravu na každé jízdě tratí. Místo aby se rozvalili v tágu, mačkají se za draho v autobuse.

Třeba v Pardubicích stojí lístek na MHD 15 korun a taxík 30,-/km + 30,- nástupní sazba. Taxík je tedy výhodnější při plné obsazenosti a vzdálenosti do 1 kilometru. Pokud pro vás řidič přijede přes půl města, vyslechnete od něj za takové rito spoustu krásných slov.

Romové jezdí na nákupy taxíkem prostě proto, že si umí užít peníze.

1. vzkaz:
Svou přiblblou snahou o zlepšování obrazu problémových Romů jen přiléváte olej do ohně a stavíte ostatní proti nim. Chcete-li být prospěšní, inspirujte se v textu Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem.

Levná potravina Herkules

Levné potraviny jsou nekvalitní. Důkazem je konina, která se našla v salámu Herkules od Andreje Babiše.

2. vzkaz:
Herkules je mimo Prahu pokládán za luxusní jídlo. Obyčejní lidé běžně (omlouvám se za ten výraz) žerou salámy, které stojí čtvrtinu jeho ceny. Pokud vás zajímá důvod, přečtěte si Proč Češi milují hnusné jídlo.

Mladí zneužívají sociální dávky, konkrétně podporu v nezaměstnanosti

Nepřizpůsobivým je vytýkáno, že žijí na dávkách. Ovšem mladí Češi je masivně zneužívají taky. Vždycky nějakou dobu pracují a pak si udělají prázdniny na podpoře.

Už to, že někdo pokládá podporu v nezaměstnanosti za sociální dávku, hovoří o jeho naprosté neinformovanosti. Na podporu si každý "naspoří" během předchozího zaměstnání. Abyste ji dostali, musíte mít odpracován minimálně rok za poslední 2 roky.

3. vzkaz:
Podporu v nezaměstnanosti nelze zneužívat. Pokud státu ty peníze nejprve poctivě neodvedete, nemáte na ni nárok. Chcete-li vědět, jaké konkrétní sociální dávky dostane slušný člověk, když je v nouzi, doporučuji článek Morytáty nezaměstnaného.

Kam dál?
Výběrové řízení a nezávislý audit = Modly médií

Strašák jménem exekuce

Každý z nás se někdy dostane, ať už vlastním nebo cizím zaviněním, do tíživé finanční situace. Většinou se nám podaří nějakým způsobem peněžní kolaps vyřešit, ale nastanou i takové chvíle, kdy už nevíme, jak dál a řešíme jednu půjčku druhou a než se nadějeme, nevíme, kam posílat peníze dřív. Stačí jedno opomenutí, nevyslyšení výzvy k zaplacení a může nám na dveře klepat exekutor.

Nenechte se mýlit tím, že se exekuce vztahuje jen na stotisícové nebo milionové pohledávky, soudní exekutor vás může navštívit i ve chvíli, kdy nezaplatíte nájemné, elektřinu, pokutu za jízdu na černo v MHD nebo třeba výživné. I malá, téměř zanedbatelná nezaplacená částka může vést k velkým problémům!

Exekuce je prováděna soudním exekutorem, který je vybaven širokými pravomocemi. Kromě toho, že může zjišťovat majetkové a osobní poměry dlužníka u státních orgánů, jako je třeba policie či finanční úřad, tak i od jiných, například bankovních institucí.

Exekutor má také právo navštívit vás osobně a vstoupit do vašeho bytu, aby zaznamenal soupis majetku. Do vašeho bytu může navíc vstoupit i v době vaší nepřítomnosti, a to za asistence policie a zámečníka. Po příchodu domů tak najdete jen dveře přelepené páskou...

Způsob provedení exekuce určuje sám exekutor, a to v tzv. exekučním příkazu.

Kromě udělení exekuce na plat, kdy dochází ke strhávání částek ze mzdy a dlužníkovi zůstává jen potřebné životní minimum, může exekutor například zabavit finanční prostředky z bankovního účtu, anebo zabavit a následně rozprodat věci movité i nemovité.

Počítat musíte také s tím, že pokud k exekuci dojde, nebude po vás vymáhána jen dlužná částka, ale také náklady za exekuci a odměna pro exekutora, což dlužnou částku citelně navýší.

Co tedy dělat, pokud už se do této situace dostanete?

Nejdůležitější je začít urychleně komunikovat s věřitelem, probrat s ním všechny možné způsoby, domluvit možnost jednorázového splacení dluhu nebo splátkový kalendář.

Pokud se s exekutorem nejste schopni domluvit, existuje mnoho společností, které se orientují na pomoc právě v těchto situacích, proto neváhejte a kontaktujte je.

Vždy existuje možnost, jak situaci vyřešit, jen je potřeba začít – v těchto případech totiž čas hraje proti vám.

Neotálejte tedy s řešením, a pokud se ocitnete ve finančních obtížích, které by mohly vést až k exekuci, na nic nečekejte a vyhledejte odbornou pomoc.

Výsměch obyčejným těžce pracujícím lidem

Následující text napsala moje maminka.

Doslova mě zvedla ze židle zpráva, že odměna člena dozorčí rady činí za čtyři hodiny 50 tisíc.

Pracovala jsem 16 let v domově seniorů jako pečovatelka u ležících a nemohoucích. Práce je velmi psychicky i fyzicky náročná. Dvanáctihodinové služby, víkendy, svátky, noční služby. Celodenní péče včetně krmení, umývání, přebalování, oblékání, koupání.

Samozřejmostí jsou perfektní služby, vlídnost a úsměv.

To vše za 12 tisíc čistého měsíčně.

Myslím si, že je to almužna a měli by se na příslušném ministerstvu zamyslet a mzdy v sociálních službách upravit.

Práce v sociálních ústavech není jenom práce, ale i poslání. Měla by se dělat s láskou, zaměstnanci by měli mít vztah k lidem.

Dnes se bohužel kvůli vysoké nezaměstnanosti hlásí na tuto práci lidé, kteří k ní nemají vztah, ale jinou nesehnali. Podle toho pak péče vypadá.

Musíme si uvědomit, že starých a nemohoucích lidí, kteří budou potřebovat péči, bude přibývat.

Mladí lidé nebudou za tak nízké mzdy v sociálních službách pracovat. Obzvlášť pokud si člen dozorčí rady vydělá za hodinu tolik, kolik oni za měsíc.

Co doplním

Příčiny nízkých mezd v sociálních službách vydají na samostatný článek. Třeba se do něj v budoucnu pustím.

Odměny v dozorčích radách (polo)státních firem a na jiných postech, které obsazují svými dobrodinci naši politici, jsou skandální.

Nejen kvůli výši. I proto, že takto umístění zasloužilí funkcionáři mnohdy vyvíjejí aktivitu limitně se blížící absolutnímu nicnedělání.

Zářným příkladem je bulharské a albánské dobrodružství společnosti ČEZ, které pravděpodobně způsobí českému státu ztrátu v řádech miliard korun. Členové dozorčí rady byli zřejmě během svého setkávání natolik zaujati žužláním erárních chlebíčků, že neměli čas postavit se proti...

Kam dál?
Chvála kapitalismu - Ať začnou zase vítězit ti nejlepší