Poutač

Jen počkej, zajíci! - Nejvypečenější díly z YouTube

Z Ruska prý nepřišlo nikdy nic dobrého. Mnozí se proto dívají na sovětské konkurenty Toma a Jerryho skrz prsty.

Nezaujatý divák musí uznat, že výtvarné zpracováni i animace snesou srovnání s americkou produkcí.

Nakolik jsou příběhy věčných rivalů vtipné, posuďte sami. Jisté je, že Tom nesahal v zápornosti vlkovi (s nezbytným žvárem v hubě) ani po kotníky. Možná i proto jsem měl Nu, Pogodi! jako dítě hodně v oblibě, dokonce jsem na ně chodil do kina.

Dnes Vám proto nabízím 3 opravdu vypečené díly.

Jen počkej, zajíci! - V televizi


Jen počkej, zajíci! - Na stavbě


Jen počkej, zajíci! - Na stadionu


Kam dál?
Jen počkej, zajíci! - Dokonalá replika legendární hry

Štítky: , ,

Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Anna Karenina

Několik slov o autorovi

Viz Čtenářský deník - L. N. Tolstoj: Vojna a mír.

Vydání

Praha: Levné knihy KMa, 2004. Přeložila Taťána Hašková.

Kompozice

Jde o román členěný do četných kapitol. U nás většinou publikovaný ve 2 dílech (mé vydání - s 875 stranami - je jednou z čestných výjimek). V době svého uveřejnění (1873 - 1877) román vycházel na pokračování.

Děj

Román začíná příjezdem Anny Kareniny do Moskvy - jejím cílem je přispět k obnovení klidu v rodině bratra, který svojí nevěrou rozbil domácí štěstí. Po většinu děje sledujeme paralelně několik příběhů. Jednak ten týkající se Anny a jejího vzplanutí pro Vronského (jemuž se zprvu snaží uniknout, ale později mu podléhá). Dále střídající se sbližování se a odpoutávání se charakteristické pro vztah Kitty Ščerbacké a Konstantina Levina. Ve vedlejší linii se připojuje vývoj u Dolly a Stěpana Oblonských. Autor v románu střídá fokus na jednotlivé páry, resp. rodiny a místa.

Anna jako manželka žijící v domluveném sňatku je prakticky nováčkem v lásce, jíž poznává právě až s Vronským. Po jisté době, co poměr s Vronským tají, odchází od muže, jehož nemiluje. Ze všech sil se snaží uspořádat si své poměry (rozvést se s manželem, vdát se za Vronského a získat do péče syna), ale to se jí vzhledem ke společenské morálce a pravidlům nedaří. S Vronským, který se chová jako citlivý a oddaný milenec, má dceru, po porodu je na prahu smrti, uzdraví se ale. Vronskij s ní plánuje budoucnost, Anna ale nervově nevydrží vypětí ze své situace. Umírá dobrovolně pod koly vlaku ve stanici poblíž statku Vronského matky.

Kitty je - alespoň v úvodu knihy - mladé naivní děvčátko, které se teprve snaží zorientovat ve světě. Je poblouzněná atraktivním Vronským, kvůli němuž odmítne žádost o ruku od svého dlouholetého ctitele Levina (Vronského si pak ale získá vdaná Anna). Kitty svého rozhodnutí hořce lituje, onemocní z něj, odjíždí do lázní, kde po citové a mravní stránce vyzrává a roste, mimo jiné v souvislosti s náboženskou věroukou a péčí o své bližní. Po svém návratu do Ruska se jí k její nevýslovné radosti opět podaří vznítit jiskru v Levinovi, který již se domníval, že se neožení. Společně pak mají děti a žijí svorně na Levinových statcích.

Dolly reprezentuje ženu v plném rozkvětu zároveň s určitou praktickou moudrostí. Lavíruje mezi bolestí z milostných dobrodružství manžela a povinností k rodině, zejména početným dětem. Přes několikeré rozhodnutí od Stěpana odejít s ním zůstává.

Postavy

Anna Arkaďjevna Kareninová - milující matka, řadu let žijící dle pravidel společnosti; v momentě, kdy pozná skutečnou lásku, je však prakticky ztracena; vášnivá žena, krásná a žádoucí, žije spíše city než racionalitou, která jí někdy - a v závěru románu až nebezpečně - chybí.

Alexandr Alexandrovič Karenin - manžel Anny Kareninové, vysoký státní úředník, spolehlivý člověk, má rád rutinu a jistotu, schopný odpouštět, ale zároveň být pevný až krutý ve snaze dodržet své zásady.

Sergej Alexandrovič Karenin (Serjoža) - syn Anny a Alexandra Kareninových; citlivý, jemný, studijně nadaný chlapec; Anna se po svém odchodu od manžela velmi snaží, aby žil u ní, není to však možné - nedaří se jí to kvůli platným ruským právním úpravám.

Alexej Alexandrovič Vronskij - mladý šlechtic, schopný a pohledný důstojník, oblíbený ve společnosti, snaží se alespoň částečně dostát svým povinnostem, resp. tomu, co se od něho žádá, zároveň dokáže snít; málokdy si z něčeho dělá těžkou hlavu; horkokrevný, horlivý, statečný.

Stěpan Arkadjič Oblonskij - bratr Anny Arkaďjevny, moskevský úředník, žije na příliš vysoké noze, čímž se dostává do finančních těžkostí; zároveň má problém s věrností vůči své ženě, celkově je ale dobrosrdečný, veselý, zábavný.

Darja Alexandrovna Oblonská (Dolly) - manželka Stěpana Arkaďjiče, nešťastná z jeho nevěry, zároveň schopná leccos obětovat pro rodinu; matka mnoha dětí, stabilní; žije podle společenských norem.

Jekatěrina Alexandrovna Ščerbacká (Kitty) - nejmladší sestra Dolly, půvabná, zpočátku naivní, později dovede ocenit věrnou a dlouhotrvající lásku, být dobrou a chápající manželkou.

Kontantin Dmitrič Levin - vesnický šlechtic, pevný, v citech stálý, velmi miluje Kitty, zároveň se realizuje v práci na svých statcích; odmítá se politicky angažovat, neboť za důležitější pokládá praktické věci na svém panství a snahu zlepšovat život lidí, za něž je zodpovědný.

Z dalších postav: rodiče Dolly a Kitty, bratři Konstantina Levina, matka Vronského a jiní.

Místo

Rusko - částečně Moskva, Petrohrad, jinak venkov.

Čas

19. století.

Citáty

Z úplného úvodu knihy: "Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastna po svém." Nejvíc se mi ale líbila pasáž popisující Levinovo zaujetí pro společnou práci při kosení obilí. Až knihu budete číst, určitě ji poznáte. :-) (Z mého úhlu pohledu popisuje prakticky tzv. flow fenomén).

Vlastní názor

Tento román mě úplně pohltil. Vtáhl mě a nepustil. A po jeho přečtení jsem víc jak měsíc nebyla schopná otevřít žádnou jinou knihu - protože žádná prostě nebyla tak dobrá, abych jí na tohle Dílo s velkým D mohla navázat. Vážně je to asi nejpůsobivější záležitost, jakou jsem kdy měla tu možnost číst. Je tam popisnost, uvěřitelnost, autor zároveň dovede čtenáře dostat velmi blízko k jednotlivým postavám. Cítíte je, cítíte s nimi. Pokud máte chuť - a lajsknete si - tak tohle je opravdový zážitek. Nelze popsat, nutno zkusit.

Kam dál?
Čtenářský deník - F. M. Dostojevskij: Zápisky z mrtvého domu

Štítky:

Firma BAŤA v roce 2014 - Zakladatel se obrací v hrobě

Minulý měsíc jsem po dlouhé době zavítal k Baťovi.

Firmě Baťa se už mnoho let nedaří. Prý nemohou konkurovat záplavě levných bot z Asie.

Stačil jeden nákup a dvě návštěvy prodejny, aby bylo jasné, proč tomu tak je.

Tenisky odnikud

Baťa prodává nejen své boty. Velkou část sortimentu tvoří obuv jiných značek.

Z nabídky jsem si vybral obyčejné plátěné tenisky North Star za téměř 500 korun.

Když jsem se prodavačky ptal (na krabici i jinde tato informace chyběla), odkud boty jsou, nebyla mi to schopná říct. Raději dlouze povídala, jak pečlivě kontrolují kvalitu každého páru.

Varovné signály jsem přešel a tenisky koupil.

Šunt horší než od Ťamanů

Uplynuly necelé tři týdny.

Na obou teniskách se objevila stejná vada. Došlo k obřímu odlepení podrážky.

Kdyby se mezi tisíci bot náhodou vyskytla jedna špatná, pochopil bych to. Ale shoda vad u celého páru značí jediné: Baťa prodává šunt.

100 let za opicema

Těžko mohu posoudit, jaký byl u Bati poměr ceny a kvality za první republiky.

Jisté je, že tehdy měl Baťa obří náskok před konkurencí (od výrobních postupů po péči o zaměstnance).

Když jsem šel tenisky reklamovat, jako bych se vrátil časem do dětství, kdy nám vládl soudruh Husák.

Očekával jsem (stejně jako u konkurence) vrácení peněz nebo možnost vybrat jiné boty. Místo toho jsem si vyslechl, že budou tenisky odeslány na posouzení a během 30 dnů mi dají vědět, co s nimi provedou.

Do té doby mám chodit naboso?

Zakladatel by dal dědicům pár facek

Dědicům se podařilo dokonale znehodnotit desítky let budovanou značku.

V současnosti je Baťa drahý, prodává nekvalitní boty a při objevení zjevných výrobních vad reaguje naprosto neadekvátně.

Krom nostalgie není žádný důvod tam nakupovat.

Kam dál?
Obchodní řetězce uvádějí: Pohádka o selhání jednotlivců

Štítky: ,

Čtenářský deník - Betty Mahmoody: Bez dcerky neodejdu

Několik slov o autorovi

Betty Mahmoodyová (dívčím jménem Loverová) se narodila v USA ve státě Michigan 9. 6. 1945. Proslavila se bestsellerem, který je předmětem mého dnešního příspěvku. Kniha byla nominována na Pulitzerovu cenu a také zfilmována. Betty se po svých zážitcích líčených v románu angažovala v oblasti dětských práv a založila organizaci na pomoc uneseným dětem. Zajímavostí je, že i dcera autorky, dnes téměř šestatřicetiletá, publikovala dílo vyprávějící jejich příběh. Jmenuje se Na útěku a u nás jej loni vydalo nakladatelství Ikar. Na rozdíl od matčiny verze ale pokračuje dál a popisuje i jejich život po návratu z Íránu.

Vydání

Nakladatelství Ikar, Bratislava roku 1992. Z amerického originálu (St. Martin´s Press 1988) přeložila Anna Thomasová.

Kompozice

Jedná se o zhruba 360 stránkový román rozdělený do 25 kapitol obsahující také postscriptum. V mém vydání je rovněž k nalezení slovníček arabských a perských pojmů. V úvodu knihy se dočteme, že jde o skutečný příběh.

Děj

Děj knihy začínáme sledovat v momentu, kdy Betty s manželem a dcerou přilétá do Íránu na plánovanou čtrnáctidenní dovolenou. Později je ale jasné, že jejich pobyt – alespoň v plánech manžela Moodyho – nemá být omezený. Chce tam zůstat navždy a je přesvědčen, že ženu a dceru přiměje k tomu, aby se v jeho vlasti aklimatizovaly. Je k tomu ochoten užít veškerých prostředků včetně tvrdého násilí. Betty zprvu otevřeně vzdoruje, posléze ale vytváří strategii, jejímž prostřednictvím se chce z Íránu dostat bez manželova vědomí – hraje roli ženy, která se životu v Teheránu postupně přizpůsobuje, aby tak dospěla k situaci, kdy Moody přestane být ostražitý a ona s dcerou bude moci uniknout. To však není vůbec snadné. Během čtení jsme vztaženi do příběhu, v němž se naděje střídá se zklamáním a bezvýchodností situace ženy západního uvažování zatažené do světa fungujícího na zcela patriarchálním a zároveň na náboženství postaveném základě. Celková situace vyžaduje, aby Betty zapojila veškerou svou sílu a energii, aby dostála svému slibu danému malé Mahtob – že se společně do Ameriky dostanou. Což se k úlevě čtenáře nakonec - i přes veškerá nebezpečí - podaří.

Postavy

Betty – vypravěčka, hlavní hrdinka románu, Američanka, matka celkem 3 dětí (synové John a Joe z prvního manželství, dále dcera Mahtob z manželství s Moodym); středostavovská žena se středoškolským vzděláním, po rozvodu a v nemoci okouzlena svým lékařem, jehož si vezme a několik let s ním šťastně – i na dosti vysoké noze - žije; po revoluci v domovské zemi manžela – Íránu – je postavena před asi největší výzvu svého života, když ji manžel odveze na tzv. dovolenou; situace prověří její odhodlanost, vytrvalost i odvahu...
Moody – dr. Mahmoody, původem Iránec, 25 let žije v USA, Betty ho považuje za amerikanizovaného, absolvoval několik oborů na VŠ, v době setkání s Betty působil jako osteopat; v průběhu soužití s hl. hrdinkou se projevují jeho zvláštní osobnostní rysy, které během Bettyina líčení gradují.
Mahtob – pětiletá dcera Betty a Moodyho, něžná a zároveň velmi statečná holčička.
Ahmal – muž, který Betty nakonec pomůže dostat se z Íránu, sám se se svou rodinou také touží dostat pryč, do doby vydání románu se mu to ale nepodařilo.
V knize dále vystupuje velká řada Moodyho příbuzných – sestra a manželem, bratranci, synovci. Jsou zmíněni také přátelé, s nimiž se Betty seznámí během pobytu v Íránu – Judy, Trish, Suzanne, slečna Alaví, Ellen, Šamsí, Zarí, Alice, Ferešte....

Místo

Írán (zejm. Teherán), krátce Turecko, ve vzpomínkách USA (hlavně Michigan).

Čas

80. léta 20. století, zuří válka mezi Íránem a Írákem.

Vlastní názor

Autorka napsala román s cílem varovat ostatní ženy, které by se mohly dostat do obdobné situace, jakou sama prožila. Myslím, že se jí to povedlo, zejména díky sugestivnímu líčení vývoje jejího vztahu s manželem a také kvůli deskripci fungování společnosti v Islámské republice Íránu. Vnímám jako děsivé, jak slabé postavení v šítském uspořádání mají ženy, jak mohou - resp. alespoň v popisovaných 80. letech - mohly být nerespektovány, využívány a týrány. Tato kniha zasvěcuje čtenáře do problematiky kulturních odlišností, která je - a asi i vždy bude, stále živá. Připomíná nám, jak velkou roli v našich životech mohou hrát naše kořeny, dětství, automatické naučené tendence a kulturní vzorce, na něž můžeme někdy v zamilovanosti zapomínat. A jak důležité je si jejich podstatnost připomenout, než uděláme nějaké skutečně zásadní životní rozhodnutí. Autorce – za její odvahu a statečnost - čest.

Kam dál?
Čtenářský deník - L. M. Alcottová: Malé ženy (nový překlad)

Štítky:

Čtenářský deník - J. M. Simmel: Láska je jen slovo

Několik slov o autorovi

Johannes Mario Simmel se narodil 7. 4. 1924 ve Vídni. Ačkoli jeho rodiče pocházeli z Hamburku, on strávil život zejména v Rakousku a v německé spolkové zemi Bavorsko. Po 2. světové válce pracoval jako novinář, překladatel a tlumočník, debutoval v roce 1947 sbírkou novel. Napsal mnoho filmových scénářů a románů, zejména se společenskou tematikou. Je popisován jako mravní kritik své doby a poutavý vypravěč. Několik prací věnoval i dětem. Kritika jej začala uznávat až v době sepsání románu A s klauny přišly slzy z roku 1987. Zemřel ve Švýcarsku 1. 1. 2009.

Vydání

Moje vydání vzniklo ve spolupráci nakladatelství BETA-Dobrovský a Ševčík v roce 1998, překlad je z dílny Jany Pecharové. V německém vydání kniha vyšla v roce 1962.

Kompozice

Kniha je uvozena popisem situace bezprostředně po smrti hlavní postavy. Posléze čtenář začíná číst rukopis románu, který hlavní hrdina napsal. Po jeho skončení nás čeká návrat do doby z úvodu, kdy jsme svědky vyšetřování jeho smrti. Celkově je dílo členěno do četných krátkých kapitol.

Děj

Sledujeme hlavního hrdinu Olivera Mansfelda od chvíle, kdy z návštěvy u rodičů přilétá soukromým letadlem do Německa, kde má mít poslední šanci dokončit středoškolské vzdělání. Už na letišti se potká s krásnou Verenou Lordovou, jejíž milenec ho požádá, aby ji svým jaguárem odvezl do Friedheimu, kam má sám namířeno (a kde je letní sídlo Lordových). Oliver se do této ženy okamžitě zamiluje, ani jí není lhostejný a začne se mezi nimi rozvíjet vztah. Verena skončí aférku s milencem, postupně se zdá, že v Oliverovi i ona nachází lásku svého života. Situaci milenců ale komplikuje několik skutečností. Pro ni je obtížný věkový rozdíl (je asi o 13 let starší než Oliver), dále finanční nezajištěnost Olivera, který nevydělává, sňatek Vereny, její starost o dceru a její zabezpečení. Vídají se, jak to situace dovoluje, snaží se, aby se manžel Vereny o jejich poměru nedozvěděl. Oliver osnuje plány na to, jak se během roku dostat k výnosnému zaměstnání, přičemž si přísahají svou lásku a zažívají mnoho různých krásných chvil (opakované milostné dobrodružství na chatě Vereniny známé, letní pobyt v Itálii...). Plány ale překříží to, že Verenin manžel po celou dobu o jejich aférce ví. Oliver je vydírán z několika stran (p. Leem, Hansim a Geraldinou), Verena posléze postavena před manželovu výhružku, že díky svým konexím Oliverovi znemožní jakékoli dobře placené uplatnění. Ona se pak rozhoduje zůstat s mužem, s Oliverem se rozchází, čímž odpovídá na otázku, která se jako červená nit vine celým románem - zda láska je jen slovo. Nešťastný Oliver páchá sebevraždu.

Místo

Převážně Německo - zejména okolí Frakfurtu n. Mohanem (Friedheim), krátce Lichtenštejnsko, Itálie.

Čas

Začátek 60. let 20. století.

Postavy

Oliver Mansfeld - hlavní hrdina románu, chlapec lehce přes 20 let, který má konfliktní vztah s otcem, poněkolikáté opakuje poslední ročník střední školy - otci na zlost, má četné zkušenosti s děvčaty, v době děje románu vášnivě zamilovaný do Vereny, s níž plánuje budoucnost; citlivý, statečně bojuje proti negativním okolnostem svého vztahu, avšak neunese zradu své lásky.

P. Mansfeld senior - Oliverův otec, původně nevzdělaný opravář televizí, po válce se mu v Německu podařilo všelijakými ne vždy legálními cestami získat velké jmění, odešel z Německa se svou ženou a milenkou narychlo poté, co se provalil podvod s obrovským finančním obnosem; syna (žáka ZŠ) nechal v Německu; postupně je pod silným vlivem, milenky Lizzy, Oliverovu matku společně postupně psychicky zničí, ta končí na uzavřeném psychiatrickém oddělení; v knize prakticky nemožno najít nějaký jeho kladný rys.

Verena Lordová - manželka bohatého německého bankéře, spolupracovníka Oliverova otce, matka pětileté Evelyny (jejímž otcem byl americký voják, nikoli současný manžel), nádherná žena, která v románu intenzivně lavíruje mezi touhou po lásce a jistotě, bohatství, což souvisí s její nejprve záhadnou a pak smutně odhalenou minulostí.

Manfred Lord - manžel Vereny, který si ji vzal i přes velký sociální rozdíl - jako zcela chudou, opuštěnou s nemanželským dítětem; stojí o zachování manželství, ačkoli vnímá, že ho žena nemiluje, je pro to schopen lecčeho.

Hansi - jeden z žáků internátu - chlapec s tělesnou vadou, která vznikla tím, že jej jeho matka mrzačila, aby mohl žebrat; je v internátu z přesvědčení ředitele, že jak žáci z bohatých rodin, tak děti se znevýhodněním či postižením mohou mít prospěch ze společného vzdělávání; Hansi velmi touží po citu, přijetí, zároveň je schopen nejhorších věcí, aby si získané přátelství udržel, vypočítavý, pesimistický.

Geraldina - dívka z internátu, která se zamilovala do Olivera, nestálá, prožívá intenzivní emoce, jimiž se nechává vést.

P. Leo - majordomus u pana Lorda, Olivera na příkaz svého pána vydírá, v knize popisován jako skutečně slizký, odporný člověk.

Dále řada postav z internátu - chlapci a učitelé, vychovatelé, vztahově důležitý pro Olivera je také ředitel internátu.

Vlastní názor

Román se čte jedním dechem, autor umí udržet napětí a zájem čtenáře. Kromě výše uvedených námětů v něm prosvítá řada dalších zajímavých otázek. Jsou to věci týkající se generačního rozdílu mezi rodiči dětí z internátu a těmito dospívajícími dětmi. Zřetelně se tu objevuje nevyjasněnost chování rodičů za 2. světové války, obtížné vyrovnávání se s nacistickou minulostí některých otců, otázka viny. To pro mě bylo nové, protože jsem žádnou knihu, v níž by se alespoň částečně objevovala reflexe vývoje německé společnosti po 2. světové válce, zatím nečetla. Samostatnou kapitolou úvah je samozřejmě hlavní myšlenka románu - nakolik hraje v rozhodování ženy roli citové pouto a nakolik je ovlivňována jistotou kvalitního až luxusního zázemí. Hrdinka románu v jeho závěru je postavena před jednoznačnou volbu. To mě vedlo k úvahám o tom, jak bych se v takové situaci chovala. Přála bych si moci jednoznačně odpovědět, že bych volila lásku. Možná ano - a bylo by to hezké - ale musím přiznat, že ruku do ohně za sebe dát nemohu. Celkově se mi kniha velice líbila. Jako prázdninovou ji rozhodně můžu doporučit. Zdá se mi, že obsahuje dostatek míst k zamyšlení, ale zároveň není zase přespříliš těžká.

Kam dál?
Čtenářský deník - Milan Kundera: Směšné lásky

Štítky:

Čtenářský deník - L. N. Tolstoj: Vojna a mír

Několik slov o autorovi

Lev Nikolajevič Tolstoj je bezesporu jedním z nejslavnějších ruských spisovatelů. Narodil se roku 1828 v Jasné Poljaně (Tulská gubernie), jejíž prostředí zřejmě přispělo k formulování jeho ideálů týkajících se vesnického způsobu života. Jeho rodiče pocházeli ze šlechtických rodů a oba ještě v čase jeho dětství zemřeli, vychováván byl pak spolu se svými sourozenci především tetami (částečně v Kazani). V mládí neúspěšně studoval, bojoval na Kavkazu a Krymu. V Jasné Poljaně pak založil rodinu, s manželkou měli 13 dětí. Proslul myšlenkami nenásilí a šíření vzdělanosti, které se snažil prakticky uplatňovat na svém panství. Zemřel ve 82 letech (1910) v železniční stanici Astapovo několik týdnů poté, co z obtížně srozumitelných důvodů (zřejhmě kvůli rodinným neshodám) odjel vlakem od rodiny. Z jeho díla mezi nejznámější patří vedle popisované knihy Sevastopolské povídky, Anna Karenina a Vzříšení.

Vydání

Můj výtisk pochází z roku 2010 z dílny nakladatelství Odeon. Skládá se ze dvou vázaných knih. Jedná se o nejnovější český překlad, jehož autorem je Libor Dvořák.

Kompozice

Román má celkem 1416 stran, je členěn na 4 díly, dále rovněž na četné kapitoly.

Vojna a mír: Děj

Děj této rozsáhlé epopeje se otevírá v roce 1805, pokračuje pak s určitými přestávkami až do konce napoleonských válek. Hlavními postavami jsou příslušníci dvou šlechtických rodů - Rostovovi a Bolkonští. Početná rodina Rostovových žije převážně v Moskvě, kde hraběnka s hrabětem vychovávají 4 děti - nejstarší Věru, syna Nikolaje, krásnou Natašu/Natálii a nejmladšího Péťu, vyrůstá u nich dále schovanka - příbuzná Soňa/Sofie. Stýkají se s mnoha lidmi, starý hrabě pořádá množství hostin a zábav, což po jeho smrti vede až k velké finanční tísni rodiny. Bolkonští (starý kníže, syn Andrej a dcera Marja) tráví většinu času na venkově ve společnosti francouzské vychovatelky, řídí hospodářství a angažují se v armádních záležitostech, jde o jednu z nejbohatších ruských rodin.

Na začátku románu se mladí hrabě Nikolaj Rostov a kníže Andrej Bolkonský zapojují do vojenského tažení, jež zahrnuje bitvu u Slavkova. Autor dále podrobně vykresluje bojiště i způsob fungování tehdejší ruské armády, přičemž neopomíná čtenáře seznamovat s různými zajímavými vedlejšími postavami, jejichž příběhy rozvíjí i dále v různých odklonech knihy od hlavní linie vyprávění. Co se týká postav hlavních, Andrej je v rámci hrdinského skutku v jedné z bitev těžce raněn, z čehož se - až nečekaně - zotaví. V době míru se pak (po smrti ženy při porodu) věnuje hospodaření, přičemž výchovu syna ponechává především na sestře Marje. Žije samotářským životem a má dojem, že láska je pro něho již zapovězena. Posléze se seznámí s Natašou Rostovovou, do níž se bezhlavě zamiluje, což se jeví být oboustranné.

Nikolaj se poté, co se v armádě osvědčí, věnuje úvahám o ženění, rád by si vzal sestřenici Soňu, k níž ho váže hluboký vztah už od dětství, ale vzhledem k jejich příbuzenství a zejména finančním těžkostem rodiny musí tuto myšlenku opustit. Zároveň odmítá sňatek bez lásky, který by rodinu finančně pozvedl. Další část knihy se věnuje zejména líčení vztahu Natašy Rostovové a Andreje - jejich zásnub, odloučení, jejímu poblouznění přitažlivým záletníkem a rozchodu. Více pozornosti se také soustředí na bohatého hraběte Bezuchova, přítele obou rodů.

Oba mladí šlechtici se po opětovném započetí bojů (Napoleonovo tažení do Ruska) účastní obrany vlasti, v době ohrožení Moskvy se do bojů zapojuje také nejmladší Rostov Péťa, který je kvůli své nerozvážnosti zabit v jednom z prvních setkání s nepřítelem. Boje s Napoleonovými vojáky jsou tentokrát osudné i Andrejovi, který je těžce raněn, a po usmíření s Natašou v zázemí umírá. Nikolaj během evakuace panství zachrání Andrejovu sestru Marju (v této době kromě úmrtí bratra stiženou i smrtí otce), čímž mezi nimi vznikne závažné pouto. Po jisté době odloučení se pak v míru vezmou. Nataša truchlící po ztrátě velké lásky nachází oporu v Pierru Bezuchovovi, za něhož se rovněž po uplynutí určitého času vdá. V závěru románu nacházíme oba páry již s dětmi na Bezuchovově panství, kde společně a v souladu tráví čas, přičemž je s nimi také stará hraběnka a Soňa.

Nesmíme opomenout, že kromě líčení osudů jednotlivých postav autor věnuje mnoho prostoru také historickým skutečnostem a úvahám týkajícím se povahy dějinných událostí.

Vojna a mír: Postavy

Andrej Bolkonskij - šlechtic ženatý s půvabnou ženou, před intimitou s ní ale utíká do války, po návratu ji zastihne těsně před smrtí a nemůže již rozvinout vztah; dovede pak vášnivě vzplanout k Nataše, stejně tak plamenně s ní pak zpřetrhá vazby po jejím poklesku; v závěru života nalézá smíření; postava se snad největšími životními zvraty, nejintenzivněji se dostává do kontaktu s existenciálními otázkami (překonaná blízkost smrti a dále smrt po dlouhém ošetřování ran).

Kníže Bolkonskij starší - vysloužilý vysoký armádní činitel, polemizuje se současným způsobem vedení války, doma je autoritářským otcem, který pevně a přísně vychovává dceru Marju, Andrejovi nepovolí svatbu s Natašou, velmi organizovaný a puntičkářský, umírá v době vpádu napoleonských vojsk do Ruska.

Kněžna Marja - citlivá žena žijící s pedantickým otcem, realizuje se v náboženství a pomoci potřebným, nepříliš hezká, je už přesvědčená, že se nikdy neprovdá, nakonec ale nalezne blízkost díky setkání s Nikolajem Rostovem, kterého přesvědčí k sňatku z lásky, přestože je mnohem majetnější než on, šťastná v rodinném životě.

Nikolaj Rostov - v rodině velmi oblíbený syn a bratr, citlivý, láskyplný, těžce se vyrovnává s nemožností oženit se se Soňou; v boji statečný, nerad nese břímě starosti o rodinné finance, po smrti otce se stává důstojníkem, aby rodinu uživil; ze studu se nekontaktuje s Marjou, ačkoli sňatek s ní by rodinu zachránil, až když jej ona vyhledá, podlehne společnému citu a ožení se s ní.

Nataša (Natálie) Rostovová - krásná a nadaná mladá šlechtična, která okouzluje svou spontaneitou, ráda a hezky zpívá, tančí, je odvážná (účastní se např. honu, což není v dané době pro ženu typické), do jisté míry naivní, avšak schopná milovat a chovat se čestně; v manželství pak velmi oddaná muži, mateřská, pečující.

Soňa (Sofie) - dívka vytrvale milující Nikolaje Rostova, která si je vědoma svého postavení sirotka vychovávaného z milosti příbuznými; po určitých slibech a nadějích, že budou spolu, dává Nikolajovi svobodu, ačkoli sama odmítla nabízený sňatek; jedná více dle potřeb, které vycítí u druhých, než svých vlastních, což je od ní i rodinou očekáváno.

Věra Rostovová - nejstarší, doma nepříliš přijímaná dcera, liší se svými názory od Nataši a Sofie a celkového ladění rodiny, kvůli špatnému svědomí otce se jí ale podaří získat celkem velké věno, provdá se za ne až tak majetného na kariéru hodně zaměřeného manžela, jemuž pomáhá utvářet domov a budovat jmění.

Hrabě Rostov starší- milý, veselý, ve společnosti oblíbený pán, který ale nedobře spravuje jmění rodiny (zděděné zejména ze strany manželky), v rodině laskavý manžel a otec.

Hraběnka Rostovová - po celou knihu v poměrně pasivní roli, přihlíží, jak milovaný manžel rozhazuje peníze, z čehož je nešťastná kvůli svým dětem a jejich budoucnosti; po smrti manžela závislá na synu Nikolajovi, nejblíže z dětí má k Nataše a Péťovi, jehož smrt ji velice zasáhne.

Pierre Bezuchov - nemanželský syn majetného hraběte Bezuchova, který po jeho smrti k nelibosti ostatních příbuzných zdědí celé jeho jmění, čímž se stává - i přes svou určitou neomalenost ve způsobech - jedním z nejatraktivnějších ženichů v Rusku; dobromyslný, velkodušný, nepraktický; ožení se nejprve s Helenou, ozdobou tehdejších salónů, manželství však není šťastné, žijí odloučeně, žena je nevěrná, plánuje rozvod, svazek nakonec ale skončí její sebevraždou; Pierre je v knize postavou, která nejvíce času tráví úvahami, hledáním pravdy, smyslu, stane se dokonce svobodným zednářem; štěstí ale nakonec nalézá ve spokojeném svazku s Natašou a životě na venkově.

V knize vystupuje řada postav daších, jejichž příběhy autor do různé míry rozvíjí - přátel výše uvedených, jejich vzdálených příbuzných, ale i autorit jako Napoleon, car Alexandr, vojevůdce Kutuzov...

Místo

Tehdejší Rusko, částečně také území Rakouska.

Čas

Rané 19. století, období napoleonských válek.

Vlastní názor

Ve Vojně a míru Tolstoj nejen mistrně vykresluje příběhy, myšlenky a prožívání jednotlivých lidí či rodin, on zároveň z ruského pohledu souhrnně mapuje začátek 19. století a jeho historické události, nad nimiž se pak hluboce zamýšlí. V epilogu románu hledá odůvodnění jejich vzniku, přičemž dochází k představě, že nejsou dány vůlí jednotlivých osobností (Napoleon, car Alexandr, vojevůdce Kutuzov...), ale určitým snad až osudovým směřováním. Kniha tak inspiruje k zamyšlení nad hlubokými otázkami celé lidské existence. Zároveň hájí hodnoty života v harmonii s přírodou, v rodině, v láskyplných mezilidských vztazích. To je mi na ní sympatické. Doporučuji k přečtení těm, kteří mají trpělivost a troufají si na velké sousto. Vojna a mír je pro mě totiž dílo velké ve všech směrech (rozsahu, hloubky, autorské jasnozřivosti, psychologické propracovansti postav...). Plánuju, že se k ní ještě někdy během života vrátím. Možná ale až v důchodu. U téhle románové epopeje potřebuji dlouhou dobu na její zažívání :-)

Kam dál?
Čtenářský deník - M. A. Bulgakov: Mistr a Markétka

Štítky:

Tribun.name - Český blog, který zraje jako víno

Mám ve své čtečce už pěkných pár let 7 českých blogů. Úroveň některých kolísá, autoři jiných se zase často odmlčují.

Tribun publikuje často. Nejenže si drží svou úroveň. Články mi přijdou pořád lepší a trefnější. Mají různou délku, mnohdy se v nich objevují citace zajímavých textů z jiných zdrojů, které v informační smršti zapadly.

Dnes jsem pro vás vybral upoutávky na 5 kousků z poslední doby.

Tribunovi chci popřát, aby držel laťku a měl pořád víc přemýšlivých čtenářů.

Rakve k válce patří

Neadekvátní reakce veřejnosti, médií a vlastně i armády na čerstvou ztrátu 4-5 českých vojáků v Afghánistánů ukazuje, že sice posíláme vojáky do války, ale tu válku si představujeme jako Hurvínek válku a vůbec nám nedochází, co to obnáší mít armádu a používat ji. Jenže smrt je podstatou války a vojáci jsou od toho, aby zabíjeli, nebo byli zabíjeni...

Magoři z povolání

Jak se to tak všude kolem mele a veřejný diskurs se militarizuje (kritika armády téměř zmizela, zato přibylo pozitivních zmínek o armádě), vzpomněl jsem si na nedávný rozhovor s vojenským psychologem Danielem Štroblem...

Ovečky se dobře pasou

Tak o Češích hovoří policista ze speciální pořádkové jednoty (tedy de facto policejní bojové jednotky): "Někdy mi připadá, že jsme ustrašeným národem, což dokládají i demonstrace. Všude ve světě, kde probíhají, jsou totiž daleko razantnější než tady u nás." Já osobně bych možná místo ustrašený použil spíše laxní...

Expertní prognóza z křišťálové koule

Zhruba 15 % událostí, které jimi byly označeny za “nemožné”, se nakonec stalo. Naopak celá čtvrtina absolutně jistých jevů realitu nikdy nepotkala...

Změna válečného paradigmatu

Vznikla situace, kdy úderné prostředky stojí víc, než samy cíle úderů. Válka v dřívější podobě už tak není rentabilní. Dnešní moderní armáda – za agrese proti jakémukoli státu – už za přiměřených nákladů není s to vyhrát. Právě proto vznikla nová koncepce války – válka teroristická za pomoci laciné masové síly...

Kam dál?
Tipy na čtení: 3 blogy o cestování

Štítky: , ,