Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Kupujte levné jídlo, zhubnete a ušetříte hned 2x

Dnešní článek pojmu zeširoka. Snad se i k dvojitému šetření a štíhlému pasu dostaneme.

Ti, kdo ještě dnes hlásají ideály, si zaslouží uznání. 21. století v České republice je nezlomilo.

Ač morálně dozajista navýši, mnohdy idealistům chybí empatie. Proto se cítí ztraceni. Nepochopeni. Vždycky byli mimo bůčkem odkojenou dělnickou třídu. Ovšem vždycky dokázali nahlédnout do duše prostého lidu.

V současnosti bohužel nikoli.

Vysvětlím na příkladu:

Dovolená v zahraničí patří ve vyspělých společnostech ke standardu.

U nás ji velká část rekreantů financuje z toho, jak si celý rok odtrhávají od huby. Zatímco jinde v civilizovaném světě si lidé žijí dobře furt, tady je třeba se k pár týdnům pohody protrpět.

Obyčejná zahraniční dovolená pro pár se dvěmi dětmi? Dva měsíční příjmy živitele rodiny. Skromná hypotéka sežere za rok tři měsíční příjmy. Inkaso taky. Náklady na provoz auta jeden. Jsme na devítí měsíčních mzdách hlavního živitele!

A zbývá obrovská spousta výdajů.

Nějak to nevychází.

Kde je údajná prosperita?

Český člověk si cestu vždycky najde.

Já ji objevil v ledničce.

Když chceme až moc šetřit nebo jsme-li obdarováni nějakou přelevnělou šmakuládou, mizí tato laskomina velmi zvolna. Mám fóbii z vyhazování jídla, téměř vše nakonec spotřebujeme.

Pokud koupíme něco echt dobrého, zmizí to jak pára nad hrncem.

Zaplatili jsme málo, jedli jsme dlouho. Zaplatili jsme moc, zdlábnuto rychle.

Budeme-li pořizovat jenom a pouze ty nejlevnější hnusy, sníme toho výrazně míň. Nižší cena za 100 gramů, méně spotřebovaných stogramovek měsíčně. Ušetříme hned dvakrát.

Navíc snížíme svůj kalorický příděl. Jako bonus lze u nejakčnějších dobrot očekávat zrychlené zažívání. Logický důsledek? Zhubneme.

Předpokládám, že příští Nobelova cena za ekonomii zamíří do České republiky :)

Také Vás zajímá:
Proč Češi milují hnusné jídlo
Škrob: Potravináři milovaná vysokokalorická náhražka

Štítky: , ,

Mladí a jejich sympaticky naivní boj o štěstí

K nám na úřad nastoupila nová kolegyně. 21 let.

Má jen o málo staršího přítele. Plánují svatbu. A obíhají banky kvůli hypotéce.

Nový malý domeček stojí 3 miliony. Všechno si propočítali, pokud zaplatí výdaje na bydlení, budou s penězi vycházet.

Držím mládežníkům palce.

Vždyť chtějí jenom obyčejný skromný život. Chtějí urvat kousek štěstí.

Pevně doufám, že uspějí a já si budu za pár let hlavu posypávat popelem kvůli svému pesimismu.

Byl jsem kolegyňkou ubezpečen o finanční síle jejich rodičů. Kdyby něco neklaplo, vypomůžou. Snad.

Je velice sympatické, s jakou samozřejmostí mlaďoši čekají, že když udělají vše správně, budou se mít dobře.

Nejsou skromní. Ale ani nelítají s hlavou v oblacích. Většinou.

Kladou jednoduché otázky.

Obyčejný malý domek si přece může dovolit každý pracující, ne?

Proč mám někam jezdit do zaměstnání?

Jaký smysl má pracovní doba 40 hodin týdně?

Proč čekat na kariérní postup, když jsem lepší než šéf?

Firmy marně shánějí lidi, doba je nakloněna změně.

Bohužel se ekonomika pomalinku převalila přes vrchol a míří dolů. Páni manažeři zas přitvrdí, nebude čas na diskusi s plebs.

Ale třeba mám (už zase) zbytečně černé brýle.

Třeba mladí vybojují důstojnější životní podmínky nejen pro sebe, ale i pro nás.

Třeba se úspěšně porvou i o naše štěstí.

Také Vás zajímá:
Absolventi jako úředníci? Ano, pokud stát nabídne home office
Ženatí chlapi, školení a marné naděje

Štítky: ,

Změňme volební systémy, ať jde volit kohokoli

Autor se asi už definitivně zbláznil... Napadne spoustu čtenářů po tom, co se na ně usměje nadpis článku.

Demokracie jsou v krizi napříč celým tzv. svobodným světem.

Proč?

Dříve se do médií nemohlo dostat kdejaké vemeno. Média v kapitalistické cizině byla ovládána hrstkou bohatců, zatímco u nás a ve spřátelených zemích vše řídil stát.

Možnost ovlivnit masy měla jen hrstka vyvolených.

Mocní spolu soupeřili v tom, kdo dál dočůrá. Desítky (někde stovky) let stability. A po pádu Železné opony relativně normální vlády ve většině postkomunistických zemí.

Současnost?

Vypůjčím si citát z úvodu legendárního devadesátkového sci-fi seriálu Krajní meze:

Vysílání teď řídíme my. My nastavujeme obraz horizontálně i vertikálně. Můžeme vás zaplavit tisícem různých vysílacích kanálů nebo rozvinout jen jeden obraz do křišťálového jasu. A umíme ještě víc, můžeme vám vytvořit vizi čehokoliv, stanete se otroky naší fantazie...

Je-li třeba rozprsknout pozornost veřejnosti, dnešní mediální realita nás zaplaví tisícem různých kanálů.

Je-li třeba upnout zraky na konkrétní bod, není problém rozvinout jen jeden obraz do křišťálového jasu.

Mocní mají k dispozici armádu ochotných přisluhovačů, kteří snadněji než kdykoli dřív manipulují voliči. Ti se pak stávají otroky fantazie těch, kteří pochopili, jak lehce mohou ovládat masy.

Jak z toho ven?

Ať jde volit kohokoli! V dnešní době, kdy lze v mnohých zemích volit elektronicky, žádný problém.

Spousta z osobností, které mohou naší zemi výrazně pomoci, nikdy kandidovat nebude. Tito lidé nemají miliardy, aby si mohli zaplatit rychlý vzestup. Museli by začínat v rámci stávajících partají od píky. Po x letech by se (možná) dostali nahoru. Pak absolvovat kampaň, nechat se vláčet novinama...

Vše s nejistým výsledkem.

Takto bude mít každý občan své číslo. Kdo bude zvolen, může samozřejmě funkci odmítnout. Pak ji získá další v pořadí, který bude mít o uplatnění v politice zájem.

Naivní?

Jestli spíš není naivní očekávat, že je demokracie 21. století schopná generovat normální politiky.

Také Vás zajímá:
Lidl udělal pro růst mezd víc než všichni politici
Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Štítky:

Kariéra: Škoda, že jsem nestrávil pár let v Praze

... aneb nářky jednoho zneuznaného a ubrečeného téměř čtyřicátníka.

Slovy písně skupiny Mňága a Žďorp: Přicházím všude a na všechno trochu pozdě...

Moje kariéra je hodně dobrodružná. Různá zaměstnání v různých krajích republiky. Udělal bordel, musel jít o dům dál, řekl by škarohlíd. Sbíral zkušenosti, opáčil by optimista.

Počáteční chybou bylo očekávat vděk.

Tím jsem ztratil spoustu let.

Stav nouze! Nezbytně potřebujeme peníze! Musíme ukáznit zaměstnance, neplní základní požadavky na administrativu!

Předestřel jsem řešení.

My se tady v tom plácáme roky a Ty to dáš během pár měsíců? Jsme zvědaví...

Dokázal jsem to.

Chyba. Udělal jsem ze svých šéfů před podřízenými blbce.

V rámci týmu pak plus mínus dobré, ovšem ze strany vedení mi úspěch nebyl odpuštěn.

Dlouhou dobu jsem nechápal, proč mi nejsou vděční. Bral jsem to selským rozumem. Něco Vás dlouhodobě trápí. Nevíte, jak dál. Někdo Vás zachrání. Zahrnete ho přízní...

Omyl. Daleko lépe se mi funguje tam, kde nemusím úspěšně hasit požáry.

Také jsem se jednou dostal do situace, kdy jsem mohl dostat konkrétní lidi hodně nahoru. A dělal jsem to. Místo profesionálních lektorů jsem najímal učitele ZŠ a SŠ za násobky peněz, které si vydělávali kantořinou. Mnozí pak udělali školám pá, pá (no jo, máme malé dítě). Zásadně jsem změnil jejich život k lepšímu.

Když jsem pak sám potřeboval práci, nejen že mi ji jedna z mých oveček nedala, ale když už při jednom téměř stopu svolila k mému vysazení v Brně, stalo se tak u dálnice.

Vyzkoušel jsem toho hodně.

Kolosální chybou bylo vynechání Prahy. Když sečtu a podtrhnu, co společné mají ti, kdo se vyšvihli, jeví se mi aktuálně jako vítěz matička Praha.

Několik let pobýt, získat dobré místo a kontakty, zdrhnout a zbytek života z toho těžit.

Čas nevrátím.

Rád si občas zaskuhrám.

Kam dál?
Přehled toho, co Vás zajímá

Štítky: , , ,

Kudy ke štěstí? Naplňovat své potřeby a následovat výzkum

Dnes bych Vám ráda představila teorii duševní pohody slavného amerického psychologa (mimo jiné dřívějšího prezidenta APA - americké psychologické asociace) Martina E. P. Seligmana.

Pětasedmdesátiletý Seligman je autorem několika v psychologii dobře etablovaných konceptů, z nichž asi nejznámější je naučená bezmocnost. Poslední roky se věnuje pozitivní psychologii a jejím praktickým aplikacím. V českém jazyce jsou z jeho knih krom aktuálního Vzkvétání k dispozici ještě:

Naučený optimismus
Jak změnit své myšlení a život
Opravdové štěstí
Pozitivní psychologie v praxi

Teorie duševní pohody

Na základě mnoha let výzkumu (a také přepracováním své původní teorie opravdového štěstí) dospěl Seligman k následujícím pěti prvkům, z nichž každý má pro duševní pohodu svůj nenahraditelný význam. Jsou to:

1) Pozitivní emoce

Tedy zažívání pocitů jako radost, úleva, nadšení, vděčnost, vřelost apod. Maximalizovat je můžeme tím, že se na ně budeme více soustředit, více si jich ve svém životě všímat, lze si je také navozovat tím, že budeme dělat takové věci, které nám je přinesou.

2) Zaujetí činností

Optimálně prožívání flow fenoménu, tedy absolutního pohlcení danou činností, kdy člověk zapomíná na čas. Obvykle se objevuje u úkolů, na které máme dost kompetencí je řešit, ale ne tak výrazně, aby nás nudily.

3) Pozitivní vztahy

Vztahy, o něž pečujeme a které jsou nám oporou. V autorově knize najdete řadu tipů, jak své vztahy vylepšovat - třeba skrze dovednost sdílení dobrých zpráv s druhými.

4) Smysluplnost

Není jen subjektivním kritériem, ale vyznačuje se tím, že v životě jedince nachází i objektivnější, vnější hodnocení.

5) Úspěšný výkon

Snaha dosáhnout vítězství pro vítězství, uspět pro úspěch samotný.

Poznámka:
V angličtině se užívá akronym PERMA - Positive emotions, Engagement, Positive Relationships, Meaning, Achievement.

Kolik z toho se Vás týká?

Takže velmi zjednodušeně: Maslow ve své teorii formuloval, co každý z nás potřebuje. Seligman upozorňuje na to, co nás činí šťastnými. Na nás je jít tomu vstříc. Poradit si s překážkami, které nám v dosažení žádoucího brání. Důležitou ingrediencí na cestě k tomuto cíli je také laskavost k sobě sama. Ale o té už možná někdy jindy.

Také Vás zajímá:
Odpuštění
Jak posilovat sebeuvědomění dítěte

Štítky:

Upřímnost versus slušnost, toť jest věčný souboj

Když po revoluci vzrostly možnosti k cestování na západ, často jsme se od lidí, kteří tam strávili delší dobu dozvěděli, že jsou tamní lidé neupřímní. Obzvláště zkazky z USA byly výživné, Američané se prý usmívají a na otázku jak se mají odpovídají: "Skvěle." i pokud jim právě tornádo vzalo dům s celou famílií + oblíbenou želvičkou.

Na druhé straně jsme se od cestovatelů dozvídali, jak jsou Češi pořád zakabonění. Jak každého s dobrou náladou měří podezíravým pohledem.

Uplynulo téměř 30 let.

Bez dobré nálady a úsměvu se dnes neobejde pomalu ani uklízečka.

Kyselým ksichtům teď krátkodobě nahrává rekordně nízká nezaměstnanost. Ovšem jakmile lidí bez práce přibude, opět se neschovají nikam.

Dobrá nálada má výhodu, že se šíří jako mor.

Zažil jsem to třeba během studií na vysoké škole.

Začínal jsem ještě v devadesátých letech, kdy nebylo potřeba nic moc předstírat. Často jsem tudíž na výuku dorazil ve stejném rozpoložení, v jakém jsem po probuzení. Manželka by mohla vyprávět :) V takovém stavu nešlo setrvat déle než pár minut. Stačilo, aby mě zahlédl hlouček spolužáků.

Nic tak upřímně pozitivního jsem v kolektivech, jimiž jsem později prošel, nezažil.

Snažím se přijít do práce a nekabonit se. I kdyby na chleba nebylo.

Zároveň se vyhýbám předstírání radosti. To už by bylo příliš.

Určitě nejsem sám, kdo to podobně pytlíkuje.

Pozdravit, usmát se, poprosit, poděkovat.

Základy slušného chování.

Ale co když se právě cítím pod psa?

Mám přestat bojovat a upřímně všem ukázat, jak na tom jsem?

Vyzíská na tom někdo něco? Dobře, já ušetřím energii.

Může být celkové skóre kladné?

Související texty:
Co je dnes potřeba - Zařadit se a mít postoj
Proč se Češi neusmívají

Štítky: , ,

Optimistická sociální síť: Nápad za 1 000 000 000 $

Existuje spousta internetových platforem použitelných k šíření nenávisti, špatných zpráv a katastrofických vizí. Je s podivem, že žádný z velkých hráčů zatím nespustil sociální síť, jejímž hlavním krédem by byl optimismus.

Sociální sítě žijí z publicity, kterou získávají kvůli rozsévání negativismu. Do médií se Twitter, Facebook a spol. málokdy dostanou v jiné souvislosti, než když padnou ostrá vyjádření.

Odbočka

Andrejkovi můžete vytknout milion věcí. Ovšem za jedno ho musí každý soudný člověk pochválit. Líčí svět pozitivně. Když ho budete podporovat, bude líp. Pokud podporu ztratí, nenastane žádná katastrofa. Tak se prezentuje.

A za to mu patří dík.

Rejžovat na katastrofických vizích je snadné. Ovšem také nebezpečné.

Katastrofické vize se nikdy nesplní, otřesy přicházejí nečekaně z nečekaných stran. Předcházení mylně předpovídaným temným zítřkům vždycky něco stojí.

Pokud nebude po mém, hrozí obří škody. Svět nebude jako dřív. Odnesou to další generace.

Od koho jsme slyšeli tato vyjádření?

Třeba od Kalouskovců, když v době hospodářské krize vyřvávali, ať se neutrácí, jinak nastane epochální kolaps veřejných rozpočtů. Čímž způsobili paniku, díky které se ekonomika z krize vyhrabávala o x let déle, než by při rozumném přístupu musela.

Nebo od Okamuroovců (hrozné slovo), kteří vyřvávají, že přijmeme-li pár stovek uprchlíků, přejedou nás muslimské hordy. Důsledkem čehož přitvrdili politici hlavního proudu a nasraný Brusel nás v budoucnu dozajista odmění jistotou minimálně desetinásobku.

Zpět k sociálním sítím

Každá z předních sociálních sítí chce zlepšovat svět.

Prý tím, že umožní svobodnou výměnu názorů. Svobodnou s některými omezeními, např. nelze sdílet prso.

Ovšem proti šíření pesimismu, nenávisti, špatných zpráv a zla nedělají nic. Snad jen vyloženě kriminální aktivity potírají.

A uživatelé Facebooku pomalu mizí. Potíže s ochranou dat jsou dalším hřebíčkem do rakve.

Obdobné problémy čekají v budoucnu také další velké sociální sítě. Proč? Vždycky je nejvíc slyšet ten, kdo nejvíc křičí. Kdo se cítí ohrožen. Kdo vidí nebezpečí.

Vzniká poptávka po optimistické sociální síti. Sociální síti, kde by nikdo nekřičel.

Uživatelé by se ověřovali přes doporučený dopis, falešné profily by neexistovaly. Každý by se závazal ke slušnému chování a ke sdílení pouze takových věcí, které vypovídají o lepších stránkách světa.

Mám optimistickou sociální síť rozjet? Jsem už starší pán. Vlastním závazky a místo na úřadě.

Ale nebojte, dočkáte se. On mi to někdo ukradne...

Také Vás zajímá:
Všichni jste líní a neschopní idioti!
Jak žít?

Štítky: , ,