Poutač

2 největší problémy ČR: EET a uprchlíci. Opravdu?

Elektronická evidence tržeb a uprchlíci. Témata, která zabírají už pěknou řádku měsíců obří prostor v českých médiích.

Řecko i Ukrajina jsou ekonomicky stabilními oázami klidu. Veškeré naše strasti téměř zmizely, k naprostému celnonárodnímu štěstí stačí nepustit sem čmoudy a řádně zdanit každého Vietnamce!

Nebo je všechno jinak.

Elektronická evidence tržeb - Od nuly k nule

Možná Andrej Babiš opravdu věří, že vybere na daních víc. Oproti kontrolním hlášením mu EET nemůže přinést zásadní prospěch ve formě zlatem vyvažovaných informací.

Já věřím, že skutečně nastane mírné zvýšení u DPH.

Ovšem v kombinaci s poklesem sazeb, multiplikačním efektem a zvýšenými výdaji státu, bude konečné skóre nula.

Jak už jsem tady na Zrcadle psal několikrát: peníze nemizí. Pokud Vám instalatér protáhne záchod a nezaplatí DPH, bude na tom o stovku líp a stát na malou chvilku o stovku hůř. Pak si instalatér koupí za stovku cigára. ČR dostane 70 kaček. Stát už tratí jen tři pětky, které dál kolují ekonomikou a erár z nich ukusuje.

Do České republiky? To radši zůstat doma

Všechno zlé je k něčemu dobré.

Jsme levnou pracovní silou. Díky tomu od nás odplouvají každý rok stovky miliard do zahraničí. A díky tomu sem uprchlíci nechtějí a v dohledné době chtít nebudou. Makat za čtvrtinovou mzdu oproti zemím kousek na západ? Proč?

Jediné, co nás v souvislosti s uprchlickou krizí může zneklidňovat, je destabilizace Německa, se kterým jsme ekonomicky velice úzce provázáni.

Tohle trápí miliony lidí

EET a uprchlíci jsou vděčnými tématy k tlachání, ale skutečný život je jinde.

Co trápí miliony lidí v ČR:

1) Dluhy. Populace se dělí na ty, kdo ještě splácejí a ty, kdo už nesplácejí. Dluhů by se rádi zbavili všichni.

2) Bydlení. Souvisí s dluhy. Náklady na bydlení (včetně levných energií a výhodných pojistek) jsou extrémní. Nízkopříjmoví musí bydlet v předražených pronájmech, které za ně platí stát.

3) Stáří. Stárneme. Neumíme to jako společnost ani jako jednotlivci. Je hezké, že nás zdravotnictví ochrání před smrtí. Kdo ale člověka ochrání před samotou?

Související texty:
Mezinárodní ostuda aneb Co řeknou lidi
Staré časy skončily, nové nenastaly

Štítky:

Matrix AB: Babiš není idiot, jen špatný herec

Pozdě, ale přece, jsme se dostali k dokumentu Matrix AB.

Na první pohled se jedná o brutálně nesmlouvavou sondu do duše prohnaného Andreje Babiše.

Ale pokud člověk nepodlehne kouzlu bulváru a trochu popřemýšlí, uvidí goebbelsovsky mazanou propagandu, která o Babišovi neříká nic špatného, co by běžně informovaní lidé nevěděli.

Babiš je oslavován jako politik, který sice má mouchy, ale myslí to dobře pro sebe i pro občany ČR a svými schopnostmi o mrakodrap převyšuje své konkurenty.

Babiš není idiot

Kdyby šlo opravdu o útok na Babiše, znamenalo by to, že Andrej příliš rozumu nepobral.

Mediální tým hnutí ANO je zdatný. Jistě se velmi dobře seznámil s tvorbou Víta Klusáka a svého šéfa jistě velmi dobře informoval.

Babiš měl jasnou představu, do čeho jde. Předpokládal, jaký bude výsledek.

Určitě zvážil, zda spolupracovat. Věděl, že dokument může vzniknout i bez jeho aktivního přičinění.

Odpůrci promluvili

Prvoplánově oslavný dokument by nezabral.

Babišovi odpůrci dostali spoustu prostoru. Co jsme se od nich dozvěděli?

Nic nového. Babiš je autokrat, drsný obchodník, člověk, který ví, jak dosáhnout svého. Hlavním Babišovým cílem je rozšířit prostřednictvím politické moci své podnikatelské impérium. Do hnutí ANO se nabořili kariéristé.

Andreji, na Českého lva to nebylo

O čem Matrix AB opravdu byl, se jasně ukázalo, když došlo na Babišovy herecké výstupy.

Scénky, kdy jako by zapomínal, že má mikrofon, byly kouzelné. Při nezištné nabídce pomoci nemocné ženě, jsme zatlačovali slzu dojetí.

A když, jako by naštvaně, říkal v závěru filmu Vítu Klusákovi, že je to podraz, bylo vymalováno.

Na Českého lva Andrej Babiš nedosáhl.

Národu se ukázal jako schopný politik, který mluví plynně francouzsky, umí se chovat v lepší společnosti, maká a prostě zařídí, co chce.

Co víc si Babiš mohl přát?

Také Vás zajímá:
Výběrové řízení a nezávislý audit = Modly médií
Jak zlepšit fungování státu? Přesuňme ministerstva do regionů

Štítky: ,

Třicetiny

Třicetiny jsou mezi ženami obvykle očekávány s notnou dávkou emocí. Asi netřeba podotýkat, že negativních. A protože i ty moje se blíží, mám potřebu a chuť trochu tohle své jubileum zreflektovat.

Můj děda mě naučil začínat úvahy jednoduchým shrnutím: Co víme.

Tak tedy:

- Z dětství si pamatuju, jak manželka mého o 20 let staršího nevlastního bratra tyto blížící se kulaté narozeniny na chalupě probrečela se slovy, že všechno skončilo.

- Leckterá kamarádka přemýšlí, zda je vůbec slavit. Když je pak k oslavě okolím donucena, často ve snaze oslavu „přežít“ se k náctiletým narozeninám vrátí aspoň tím, jak špatně jí po zcela šíleném alkoholickém mixu druhý den je.

- Slogan Marianne život začíná ve třiceti mi vždycky připadal jako nevydařený vtip. Určitým způsobem dokonce ironický, zlý.

- Vlastně nikdy jsem si nedovedla představit, že mi tolik bude, že mi vůbec tolik může být. (Velká část romantiků, jak je koneckonců vidět na umělecké scéně již od dob Máchy, umírá ve věku okolo 26 či 27 let.)

Sečteno a podtrženo: nepříliš dobrá živná půda pro to, aby na ní vyrostlo něco pozitivního.

Přesto, ať na to koukám z kterékoli strany: je mi třicet a jsem na vrcholu. V práci mám dobu neurčitou, sedím si v domečku a koukám do krbových kamínek na klíně se svým vytouženým synáčkem, kterýžto je ten nejlepší možný dárek. Co bych tak ještě mohla chtít? Snad jen státem garantovaný příjem a možnost, aby tu se mnou a s ním byl více i manžel. Plnými doušky si užívám pocitu, že jsem nejšťastnější v životě. Spolu s Goethovým Faustem volám na okamžik: Jsi tolik krásný, prodli jen! A současně se děsím všeho, co tuhle symfonii může ohrozit.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mám dojem, že určitá krutost třicetin je právě v tom, že nastavují zrcadlo s otázkou: je to, jak žiju, to, co si opravdu přeju? Je-li odpověď příjemná, plesáte jako já teď. A je-li nepříjemná, otvírá se šance něco změnit.

Takže jestli vás třicetiny v blízké době čekají, nezoufejte. Zastavte se na chvilku a zkuste zapátrat sami v sobě, co byste si opravdu přáli. Včetně toho, že to může být něco jiného, než co se od vás očekává, že si přát budete.

Podaří-li se vám k tomu aspoň nakročit, bude i prožití těchhle záludných narozenin krásné. To bych vám každopádně přála.

Kam dál?
Dospívám nebo stárnu aneb pár pocitů jedné něco-dvacítky
Psycholog Erik Erikson: Stádia života

Štítky: ,

Čtenářský deník - Paula Hawkins: Dívka ve vlaku

O autorce

Paula Hawkins se narodila v roce 1972 v Zimbabwe, kde i vyrůstala. Od roku 1989 žije v Londýně. Literatuře se začala věnovat po patnáctileté dráze novinářky. Na svém kontě má již tři knihy (The money goddess, Amy Silver), z nichž třetí – aktuální Dívka ve vlaku - se stala velikým hitem po celém světě.

Kompozice

Román má celkem 326 stran. Příběh je vyprávěn celkem třemi osobami – Rachel, Megan a Annou. Místy tak máme zajímavou příležitost podívat se na jednu událost třeba i třemi rozdílnými páry očí. Vypravěčky se střídají, stejně tak doba, o které se zrovna píše, tudíž oceníme dataci na začátku každé kapitoly.

Děj

Čtenář se začíná seznamovat s hlavní hrdinkou Rachel, která dojíždí denně vlakem do Londýna. Postupně se dozvídá, že asi třicetiletá Rachel má potíže s alkoholem a v současné době bydlí v podnájmu u své kamarádky z vysoké školy. Poté, co jí nevyšlo manželství, ve kterém se jí s partnerem nepodařilo mít dítě, což odstartovalo její alkoholovou kariéru. Rachel sleduje z vlaku na pohled idylické soužití Megan a jejího muže. Trochu jim závidí, vymýšlí si o nich příběhy... Až jednoho dne Megan zmizí. A Rachel s pocitem, že je do toho nějakým podivným způsobem zapletená a že si to kvůli oknu z předešlé noci nepamatuje, začíná pátrat, co se s ní stalo. V pátrání naráží na různé překážky, často vztahového charakteru. Na konci vraha odhalí a sobě vlastním způsobem se s ním vypořádá.

Postavy

Všechny mají složitou minulost a na první pohled se jeví jinak, než, jak se nakonec ukáže, že se situace má. Nemám chuť popisovat podrobně jejich eskapády, ať vás nepřipravím o překvapení, kdybyste knihu četli. Tudíž jenom stručně:
Rachel – hlavní postava toužící po lásce a dítěti,
Megan – pěkná blondána s uměleckými sklony, aktuálně nezaměstnaná, bývalá ředitelka malé galerie,
Anna – druhá Tomova žena, matka jejich malé dcery Evie,
Tom – bývalý manžel Rachel.

Místo: převážně Londýn a okolí, chvílemi také bývalé bydliště Megan na pobřeží
Čas: současnost

Můj názor

Knížku jsem dostala k Vánocům, nebyla to tudíž tak úplně moje volba. Sama bych do tohoto žánru asi tak úplně nešla. Popravdě, ačkoli jde o román s rekordní prodejností, nepřeceňovala bych ho. Vnímám ho jako pěknou detektivku se slušným spádem, díky čemuž se čte jedním dechem.Takže v tomto ohledu říkám super, bavilo mě to. Mám ale podezření, že autorka chtěla stavět na propracovanosti psychologie postav a v tomto punktu mě spíše zklamala určitou překombinovaností a tím, že mi chyběla nějaká nosná hlavní myšlenka, prostě cosi hlubšího.

Kam dál?
Čtenářský deník - Betty Mahmoody: Bez dcerky neodejdu
Čtenářský deník - L. M. Alcottová: Malé ženy (nový překlad)

Štítky: ,

Český podnikatel: Průšvih? Já nic, já muzikant

Podojit firmu, nechat ji zkrachovat, věřitelům nakašlat, žít si v luxusu. To není česká specialita.

Od západu se lišíme tím, že ačkoli u nás máme kapitalismus už nějaký ten pátek, je možné desítky let prosperovat a neřešit průšvihy, které dopadají na zákazníky.

Ani hospodářská krize trh nevyčistila.

Není to o lenosti. Mnozí podnikatelé dřou jako koně. Je to o odmítnutí odpovědnosti za nezdar.

Jako by, pokud se něco pokazí, oni firmu neřídili, ale byli pouhými přihlížejícími.

Pružně reagovat? Leda ve snu

Hezkým příkladem byl náš nákup dřevěných briket do krbu.

Firma Centrum Meduna udělala slevovou akci.

Zájem byl obrovský. Nikoho nenapadlo ověřit kapacitu výrobce briket. Zboží bylo v e-shopu skladem a objednávky byly přijímány, ačkoli neměli majitelé žádnou záruku, že zvládnou ve slíbeném termínu dodat.

Když už byly brikety k dispozici, majitelé je rozváželi osobně. K nám přijeli o několik týdnů později, než měli.

Nedělám z nich zlouny. Nicméně, pokud něco slíbili, měli pustit chlup a slib dodržet. Vzít obdobné brikety od jiného výrobce a pronajmout si dodatečnou přepravní kapacitu. Možná by byli trochu tratní, ale čest má každý jen jednu.

Prokletí zaměstnanci

Onehdá jsem vedl výživnou rozpravu s majitelem restaurace, jehož zaměstnanci (ne jeden, více zaměstnanců) kradli.

Když jsem se ho otázal, kdo zloděje najal a kdo je řídil, byl nepříčetný.

Když jsem se ptal, kolik času věnoval výběru zaměstnanců a jak na ně dohlížel během zkušební doby, začal brunátnět a scestně mlet o tom, jak to má hospodský těžké, když musí teoreticky při nulových tržbách každý den zaplatit desítky tisíc na DPH. Na 99 procent jde o pitomost, ale nejsem daňař. Sklapnul jsem.

Konkurence nespí

Pokud schází odvaha stavět se k průšvihům čelem, nemusí dobrá vůle a dřina už brzy k úspěchu stačit. Dravý nadnárodní kapitál se pomalu sune i tam, kde by ho ještě před pár lety nikdo nečekal.

Také Vás zajímá:
EET - Známé ksichty zabijí elektronickou evidenci tržeb
Faktury - Jedni neplatí, druzí nechtějí dostat zaplaceno

Štítky: