Vrbětice: Jak to (asi) bylo

Aby toho nebylo málo, když nás média oblažují jobovkami o koronaviru, ještě přibyly zprávy o útoku zvlčilých ruských teroristů. 

Po spoustě let od události přišel zázračný objev našich hrdinných zpravodajců. 

Nalijme si čistého vína. 

Na každý keř v parku míří kamery kontrolující, zda tam někdo nemočí či nesouloží. 

A my se dozvídáme, že není jisté, zda se jisté osoby pohybovaly v muničním skladu a zda tam tropily rutiku. 

Tohle ať říkají zvířeti žeroucímu seno. 

Daleko pravděpodobnější variantou je, že už tehdá se vědělo, co a jak. 

Byla informována místa nejvyšší, které ovšem dospěly k rozhodnutí kvůli světového míru a klidu na práci vše ututlat. 

Uplynula spousta vody. 

A naši udatní spojenci v rámci globálních hrátek pohrozili, že buď s tím vyjdeme na světlo my nebo to udělají oni a my budeme za echt idioty. 

Inu, nezbylo než prásknout do koní. Slavnostně jsme tudíž vybalili velký objev. 

Ovšem pak bylo potřeba zařadit zpátečku. 

Byznysové vazby okruhu lidí kolem prezidenta a premiéra zavelely k ústupu. 

Narušení vztahů a bu bu bu lze přežít. Hospodářské sankce a embargo na konkrétní produkty, to už je jiný level. 

Teď se třepou ti, co byli tehdá informováni, aby se to neprovalilo. 

Putinovi je vše fuk. Zastavit ho může jen smrt.

Demokracie 21 - Nedomyšleno

Určitě jste slyšeli o projektu miliardáře Karla Janečka, který chce zlepšit demokracii. 

Pod hlavičkou Demokracie 21 navrhuje změnu volebních systémů tak, aby měl každý volič více než jeden hlas. Třeba 3 hlasy a třeba i jeden záporný. 

Má to přinést sjednocení rozdělené společnosti, ukončit úspěchy populistů a najít cestu k rozumnému konsenzu. 

Ve světě již bylo v místním rozhodování o nejrůznějších záležitostech vyzkoušeno. U nás došlo třeba k modelování variant u přímé volby prezidenta. 

Představíme-li si to v praxi u voleb do Poslanecké sněmovny, navrch budou mít ti, kdo co možná nejméně vadí. Dáte hlas svému favoritovi a další pak těm, které nemusíte, ale kteří ujdou. 

Dopad na strany se silnými a vyhraněnými osobnostmi je jasný. 

Na reformy nebo zásadní kroky tudíž můžeme zapomenout. Hlavní bude nikoho nenaštvat a zůstat druhou či třetí variantou pro co možná nejširší spektrum lidí. 

Otázkou je, co by nasazení Demokracie 21 udělalo s účastí u uren. Velká část voličů totiž nemění své preference, jak ostatně můžeme aktuálně vidět u hnutí ANO, které se pořád pohybuje kolem 25 procent. Chtěli by skalní příznivci podpořit i někoho jiného? V tomto případě koho? Mám za to, že mnozí by hodili hlas KSČM a SPD.

Hlavní slabina Demokracie 21 je ovšem jinde. 

Karel Janeček předpokládá, že bude-li jeho systém zaveden, všichni ho s pokorou přijmou. Kampaně budou slušnější, prim bude hrát spolupráce. 

A to je kardinální omyl. 

Staré struktury se budou snažit udržet jakýmikoli prostředky u moci. Vzniknou tudíž strany (kandidáti u senátních a prezidentských voleb), kteří budou dělat křoví těm hlavním. ANO 1, ANO 2, ANO 3.Pod jinými jmény, ale s tím samým zadáním: sebrat všechny hlasy skalních voličů. 

Žádná změna, spousta starostí.

Demokracie 21 proto nikdy nepřekročí hranici experimentu. Bude tu a tam využívána u malých rozhodnutí a Karel Janeček si bude užívat pozici sociálního reformátora. 

Kdo si hraje, nezlobí.

Vyjádření Karla Janečka zde a v návazných tweetech.

Jarní prázdniny

 Čerstvý článek bude ve čtvrtek 4. března.

Forever - Odpočinkový krimiseriál

Když má člověk 2 malé děti, ne každý večer má náladu na hlubokomyslná umělecká díla. 

V poslední době jsme si oblíbili odpočinkový krimiseriál Forever. Natáčel se v letech 2014 - 2015. 

Když jsem na něj narazil, nejdřív jsem nebyl dvakrát unešený. 

Hlavní hrdina je totiž nesmrtelný, což zrovna originalitou neoplývá. Navíc tento byl tento motiv skvěle zpracován v legendárním Highlanderovi s Christopherem Lambertem a Seanem Connerym, kde atmosféru umocňovala hudba od skupiny Queen. 

Nicméně jsme dali seriálu Forever šanci. 

Byl by dobrý i kdyby hlavní postava nebyla superhrdinou. 

Zápletky jsou celkem slušné, což nebývá, je-li něco postaveno na 1 výrazném člověku, tak časté. Viz seriál Lucifer.

I vedlejší role jsou dobře obsazeny a napsány. 

Až na jiskření mezi hlavním hrdinou a nejvýraznější policistkou scházejí klišé. Kolega policistky je inteligentní a drsný. Pravá ruka hrdiny není směšný blb. Šéfová neřve a má rozum. 

Co bych vytknul, jsou flashbacky do desítky a stovky let vzdálené minulosti. Klidně mohly být vynechány. Působí rušivě a lacině. 

Na druhou stranu podivný motiv se synem starším než otec celkem funguje. 

Jiní nesmrtelní jsou zmiňováni pouze okrajově a je to dobře. 

Bohužel už se blížíme ke konci, zbývá nám pár epizod z natočených 22. Další série se neplánují. 

Jste-li odpůrci titulků, pod názvem Nesmrteľný je možno sehnat se slovenským dabingem.

Bez zavřených hranic to nepůjde

Jsou to ale záhady. 

Opatření nefungují. Celý národ úpí. A čísla pořád špatná. Onehdá jsem četl průzkum, dle kterého 46 procent lidí na opatření kašle. 

A kam se poděla tradiční chřipková epidemie? Že by přes roušky nepronikla, zatímco zvlčilý koronavirus profrčí? Jestli spíš nebude důvodem, že v buňkách nemůže sídlit víc virů najednou. 

I pokud bychom byli všichni maximálně vzorní, neměli bychom vyhráno. 

Představme si to. 

Tvrdé uzavření všeho třeba na 14 dní. 

Nákaza zmizí. V ČR všichni zdraví. 

Všechno můžeme spustit. Příležitost k oslavě. 

Pár týdnů klid. Pak zase rozjezd. A zanedlouho v tom zase lítáme. 

Proč? 

Protože by k nám nemoc doputovala ze zahraničí. Dokud nebude koronavirus globálně vymýcený a my zůstaneme otevřeni světu, sami si nepomůžeme. 

Zachytil jsem, že Izrael zvažoval uzavření hranic. Zda k tomu opravdu došlo, jsem se již nedopátral 

Celebrity nás zásobují fotkami z atraktivních destinací, kam na čas utekly z české mizérie. Lidé pendlují za prací, za nákupy, byznysem, rekreací.

Když u nás bylo před časem diskutováno uzavření hranic, zdvihla se proti tomu obří vlna odporu. Obránci svobody vylezli na barikády. Když už nemůžeme skoro nic, ať si aspoň užijeme cestování. 

Podivná logika. 

Zavřeme tisíce provozoven. Dětem zakážeme školu, spoustě živnostníků podnikání. Skuhráme, ale na demonstracích se schází (třeba v porovnání s protivládními protesty) komické množství lidí. 

Ale když jde o zarýglování hranic, jsme hystericky proti. 

Pokud nezabere očkování či zázračné léky, stejně se tomu nevyhneme. Ostatně třeba z Německa se ozývají hlasy vybízející k nevpouštění Čechů. 

Plácáme se v tom. Než udělat rázný řez, raději sáhodlouhé a marné pytlíkování. 

Celí my.

Tyranie (chytrých) mobilů

Média stále tepou do zemí, kde není svoboda. 

Chápeme-li svobodu jako možnost volby, kdy (v rámci slušnosti a zdravého rozumu) žádná z variant není společností sankcionována, jsme na tom čím dál hůř. 

Nemám na mysli jen trestná komanda na sociálních sítích, která nemilosrdně sejmou každého s pomýleným názorem. 

Jde mi o malé tyrany, které nosí muži po kapsách a ženy v kabelkách. 

Kdo tuhle krabičku nevlastní, stává se disidentem. 

Běžný slušný lid pro ně těžko hledá přívětivého slova. 

Kolegyně se onehdá setkala s živlem, který nevlastnil mobil. Počastovala ho mnoha peprnými výrazy, debil patřil mezi ty milejší. 

Ovšem dnes již nestačí mít tuto krabičku. 

Musíte disponovat tím správných přístrojem. Chytrým. 

Takovým, v němž odťukáte spoustu různých souhlasů. A pak o vás placička, internetoví giganti a všemožní poskytovatelé vědí všechno. 

Pokud myslíte, že teď jste za vodou, mýlíte se. 

Abyste mohli normálně fungovat (třeba platit), musíte si ještě (nyní již u některých bank) povinně stáhnout tu jedinou správnou nejbezpečnější aplikaci. 

Zatím sice schází záplava zpráv o lidech, kterým byl vykraden účet, anžto danými aplikacemi nedisponovali, ale jistota je jistota. 

Samozřejmě jde především o dobro. 

Stejně jako šlo o dobro, když lidé dali souhlas se sdílením své polohy, aby zastavili šíření nakažlivé choroby. Jak to dopadlo, víme. 

Jak dopadne snaha o na 100% bezpečné internetové bankovnictví, také víme. 

Milujeme skuhrání, jak je hrozné to či ono.

Nechceme svobodu. 

Nemáme ji.

Oranžové léto - Pohodový film k zamyšlení

Dnes volně navážu na článek Jak vidláci z USA zničili lepší svět. 

Budu psát o filmu Oranžové léto, který také pojednává o komunitě Oshových příznivců a jejich střetu s vesanama. Naštěstí jde o dobrosrdečné Bavory, takže se vše odehrává ve výrazně méně vypjaté atmosféře. 

Vyprávění je ztvárněno z pohledu hlavních dětských hrdinů, kteří (po tom, co vyrostli) napsali scénář. 

O ději moc neprozradím. 

Zaměřím se na momenty, které mě přiměly k nejednomu zamyšlení. 

Ačkoli Osho opakovaně říkal, ať ho následovníci neposlouchají a dělají si, co chtějí, je zřejmé, že i lidé ve svobodomyslné komunitě milují pravidla a potřebují vedení. Brát všechny jako sobě rovné je zřejmě proti přirozenosti. A prudiči vyžadující dodržování toho či onoho se vyskytují všude. 

Zajímavým momentem byla společná výchova dětí. V plné nahotě se ukázalo, že o cizí potomstvo se obzvlášť bezdětní nechtějí starat. Si to vemte podle sebe. Utečete před světem, chcete meditovat a rozvíjet se. A u toho vás otravují cizí haranti. 

Děti potřebují konformitu. Protisystémové rebelantsví přichází obvykle až v pubertě. Mít kamarády, hrát si, být součástí širšího společenství, které se na ně nedívá skrz prsty. To chtějí. 

Věnovat spoustu času a energie seberozvoji je sice hezké, ale uniká-li člověku to nejpodstatnější, co ví (téměř) každý, jde o marnou snahu. Hezky to ukazuje příběh maminky hlavních hrdinů. 

Promiskuita je (prý) zábavná, ale většina lidí není stavěna na to, aby svou lásku (plus minus rovnoměrně) rozprostřeli mezi více osob. 

I když to podle předchozích řádků může vypadat, že je film Oranžové léto drásající psychologickou sondou, právě naopak. 

Jde o film laskavý, milý, vtipný, prozářený sluncem. Ačkoli pojednává o zásadních tématech. 

Určitě si pusťte. A třeba napište do diskuse, jak se vám líbil.